XXV del tempo ordinario - XXV of ordinary time
M Mons. Vincenzo Paglia
00:00
00:00

Vangelo (Mc 9,30-37) - In quel tempo, Gesù e i suoi discepoli attraversavano la Galilea, ma egli non voleva che alcuno lo sapesse. Insegnava infatti ai suoi discepoli e diceva loro: «Il Figlio dell’uomo viene consegnato nelle mani degli uomini e lo uccideranno; ma, una volta ucciso, dopo tre giorni risorgerà». Essi però non capivano queste parole e avevano timore di interrogarlo. Giunsero a Cafàrnao. Quando fu in casa, chiese loro: «Di che cosa stavate discutendo per la strada?». Ed essi tacevano. Per la strada infatti avevano discusso tra loro chi fosse più grande. Sedutosi, chiamò i Dodici e disse loro: «Se uno vuole essere il primo, sia l’ultimo di tutti e il servitore di tutti». E, preso un bambino, lo pose in mezzo a loro e, abbracciandolo, disse loro: «Chi accoglie uno solo di questi bambini nel mio nome, accoglie me; e chi accoglie me, non accoglie me, ma colui che mi ha mandato».

Il commento al Vangelo a cura di Monsignor Vincenzo Paglia

«Il Figlio dell’uomo viene consegnato nelle mani degli uomini e lo uccideranno». È la seconda volta che Gesù confida ai suoi discepoli gli esiti del suo cammino verso Gerusalemme. Tuttavia, ancora una volta, nessuno dei discepoli comprende il cuore e i pensieri di Gesù. Infatti, arrivati in casa, Gesù chiede loro di cosa stessero discutendo lungo la via. Ma «essi tacevano», nota l’evangelista. Il silenzio è segno della vergogna per quello di cui avevano discusso. Era bene provare vergogna: è il primo passo verso la conversione, è la consapevolezza della distanza che ci separa da Gesù e dal Vangelo. Senza questa parola, restiamo prigionieri di noi stessi e delle nostre ben misere sicurezze. Scrive l’evangelista: «Sedutosi, chiamò i Dodici» e si mise a spiegare loro ancora una volta il Vangelo. Ogni comunità deve radunarsi attorno al Vangelo e ascoltare il Signore: veniamo corretti e resi disponibili a ricevere in dono i sentimenti e i pensieri di Gesù. «Se uno vuol essere il primo, sia l’ultimo di tutti e il servitore di tutti» (Mc 9,35), ci dice Gesù rovesciando la logica del mondo. È primo chi serve, non chi comanda. Per farci capire bene questa prospettiva, Gesù prese un bambino, lo abbracciò e lo pose in mezzo al gruppo dei discepoli: era un centro non solo fisico, ma di attenzione, di preoccupazione, di cuore. Quel bambino – ossia i piccoli, i deboli, i poveri – deve stare al centro delle preoccupazioni delle comunità cristiane, perché «chi accoglie uno solo di questi bambini nel mio nome, accoglie me», spiega Gesù stesso. Nei piccoli, negli indifesi, nei deboli, nei poveri, nei malati, in coloro che la società rifiuta e allontana, è presente realmente Gesù, anzi il Padre stesso.


XXV of ordinary time

Gospel (Mk 9,30-37)

At that time, Jesus and his disciples were passing through Galilee, but he did not want anyone to know. In fact, he taught his disciples and said to them: «The Son of man is delivered into the hands of men and they will kill him; but once killed, after three days he will rise again." However, they did not understand these words and were afraid to question him. They arrived in Capernaum. When he was in the house, he asked them: "What were you arguing about in the street?". And they were silent. In fact, on the street they had argued among themselves who was bigger. Sitting down, he called the Twelve and said to them: "If anyone wants to be first, he must be last of all and servant of all." And taking a child, he placed him among them and, embracing him, said to them: «Whoever welcomes one of these children in my name welcomes me; and whoever welcomes me does not welcome me, but the one who sent me."

The commentary on the Gospel by Monsignor Vincenzo Paglia

«The Son of man is delivered into the hands of men and they will kill him». It is the second time that Jesus confides to his disciples the results of his journey towards Jerusalem. However, once again, none of the disciples understand the heart and thoughts of Jesus. In fact, upon arriving at the house, Jesus asks them what they were discussing along the way. But "they were silent", notes the evangelist. The silence is a sign of shame for what they had discussed. It was good to feel ashamed: it is the first step towards conversion, it is the awareness of the distance that separates us from Jesus and the Gospel. Without this word, we remain prisoners of ourselves and of our very poor securities. The evangelist writes: «Sitting down, he called the Twelve» and began to explain the Gospel to them once again. Every community must gather around the Gospel and listen to the Lord: we are corrected and made available to receive the feelings and thoughts of Jesus as a gift. "If anyone wants to be first, let him be last of all and servant of all" (Mc 9.35), Jesus tells us, overturning the logic of the world. He is the one who serves first, not the one who commands. To make us understand this perspective well, Jesus took a child, hugged him and placed him in the middle of the group of disciples: he was a center not only physically, but of attention, of concern, of the heart. That child - that is, the little ones, the weak, the poor - must be at the center of the concerns of the Christian communities, because "whoever welcomes just one of these children in my name welcomes me", explains Jesus himself. In the little ones, the defenseless, the weak, the poor, the sick, in those whom society rejects and distances, Jesus is truly present, indeed the Father himself.


XXV del tiempo ordinario

Evangelio (Mc 9,30-37)

En aquel tiempo, Jesús y sus discípulos pasaban por Galilea, pero él no quería que nadie lo supiera. En efecto enseñó a sus discípulos y les dijo: «El Hijo del hombre ha sido entregado en manos de los hombres y lo matarán; pero una vez muerto, al cabo de tres días resucitará". Sin embargo, ellos no entendieron estas palabras y tuvieron miedo de interrogarlo. Llegaron a Cafarnaúm. Cuando estuvo en la casa, les preguntó: "¿De qué estaban discutiendo en la calle?". Y guardaron silencio. De hecho, en la calle habían discutido entre ellos quién era más grande. Sentándose, llamó a los Doce y les dijo: "Si alguno quiere ser el primero, que sea el último de todos y el servidor de todos". Y tomando un niño, lo puso entre ellos y, abrazándolo, les dijo: «El que recibe en mi nombre a uno solo de estos niños, a mí me recibe; y el que me recibe, no me recibe a mí, sino el que me envió."

El comentario al Evangelio de monseñor Vincenzo Paglia

«El Hijo del hombre es entregado en manos de los hombres y lo matarán». Es la segunda vez que Jesús confía a sus discípulos los resultados de su viaje hacia Jerusalén. Sin embargo, una vez más, ninguno de los discípulos entiende el corazón y los pensamientos de Jesús, de hecho, al llegar a la casa, Jesús les pregunta de qué estaban discutiendo en el camino. Pero "guardaron silencio", observa el evangelista. El silencio es señal de vergüenza por lo que habían discutido. Fue bueno sentir vergüenza: es el primer paso hacia la conversión, es la conciencia de la distancia que nos separa de Jesús y del Evangelio. Sin esta palabra, seguimos siendo prisioneros de nosotros mismos y de nuestras paupérrimas seguridades. El evangelista escribe: «Se sentó y llamó a los Doce» y comenzó a explicarles una vez más el Evangelio. Cada comunidad debe reunirse en torno al Evangelio y escuchar al Señor: somos corregidos y puestos a disposición para recibir como don los sentimientos y pensamientos de Jesús: "Si alguno quiere ser el primero, que sea el último de todos y el servidor de todos". (Mc 9,35), nos dice Jesús, trastocando la lógica del mundo. El que sirve es el primero, no el que manda. Para hacernos comprender bien esta perspectiva, Jesús tomó a un niño, lo abrazó y lo colocó en medio del grupo de discípulos: era centro no sólo físicamente, sino de atención, de preocupación, del corazón. Ese niño -es decir, los pequeños, los débiles, los pobres- debe estar en el centro de las preocupaciones de las comunidades cristianas, porque "quien acoge en mi nombre a uno solo de estos niños, a mí me acoge", explica el mismo Jesús. En los pequeños, en los indefensos, en los débiles, en los pobres, en los enfermos, en aquellos a quienes la sociedad rechaza y aleja, está verdaderamente presente Jesús, incluso el Padre mismo.


XXV du temps ordinaire

Évangile (Mc 9,30-37)

À cette époque, Jésus et ses disciples traversaient la Galilée, mais il ne voulait pas que quiconque le sache. En effet, il enseignait à ses disciples et leur disait : « Le Fils de l'homme est livré entre les mains des hommes et ils le tueront ; mais une fois tué, au bout de trois jours il ressuscitera. Cependant, ils ne comprirent pas ces paroles et eurent peur de l’interroger. Ils arrivèrent à Capharnaüm. Lorsqu'il était dans la maison, il leur a demandé : « De quoi vous disputiez-vous dans la rue ? ». Et ils se taisaient. En fait, dans la rue, ils se disputaient entre eux pour savoir qui était le plus grand. S'asseyant, il appela les Douze et leur dit : « Si quelqu'un veut être le premier, il doit être le dernier de tous et le serviteur de tous. » Et prenant un enfant, il le plaça parmi eux et, l'embrassant, leur dit : « Celui qui accueille un seul de ces enfants en mon nom m'accueille ; et celui qui m'accueille ne m'accueille pas, mais celui qui m'a envoyé.

Le commentaire de l'Évangile de Mgr Vincenzo Paglia

«Le Fils de l'homme est livré entre les mains des hommes et ils le tueront». C'est la deuxième fois que Jésus confie à ses disciples les résultats de son voyage vers Jérusalem. Mais encore une fois, aucun des disciples ne comprend le cœur et les pensées de Jésus : en effet, en arrivant à la maison, Jésus leur demande de quoi ils parlaient en chemin. Mais « ils se taisaient », note l'évangéliste. Le silence est un signe de honte pour ce dont ils avaient discuté. C'était bien d'avoir honte : c'est le premier pas vers la conversion, c'est la prise de conscience de la distance qui nous sépare de Jésus et de l'Évangile. Sans cette parole, nous restons prisonniers de nous-mêmes et de nos très pauvres sécurités. L'évangéliste écrit : « Il s'assit et appela les Douze » et il se remit à leur expliquer l'Évangile. Chaque communauté doit se rassembler autour de l'Évangile et écouter le Seigneur : nous sommes corrigés et mis à disposition pour recevoir les sentiments et les pensées de Jésus comme un don. " Si quelqu'un veut être le premier, qu'il soit le dernier de tous et le serviteur de tous ". (Mc 9,35), nous dit Jésus, bouleversant la logique du monde. Celui qui sert est le premier, pas celui qui commande. Pour bien nous faire comprendre cette perspective, Jésus a pris un enfant, l'a serré dans ses bras et l'a placé au milieu du groupe de disciples : il était un centre non seulement physiquement, mais d'attention, de préoccupation, de cœur. Cet enfant - c'est-à-dire les petits, les faibles, les pauvres - doit être au centre des préoccupations des communautés chrétiennes, car "celui qui accueille un seul de ces enfants en mon nom, m'accueille", explique Jésus lui-même. Chez les petits, les sans défense, les faibles, les pauvres, les malades, chez ceux que la société rejette et éloigne, Jésus est vraiment présent, voire le Père lui-même.

XXV do tempo comum

Evangelho (Mc 9,30-37)

Naquele momento, Jesus e seus discípulos estavam de passagem pela Galiléia, mas ele não queria que ninguém soubesse. Com efeito, ele ensinava os seus discípulos e dizia-lhes: «O Filho do homem será entregue nas mãos dos homens e matá-lo-ão; mas uma vez morto, depois de três dias ele ressuscitará." Porém, eles não entenderam essas palavras e tiveram medo de questioná-lo. Eles chegaram a Cafarnaum. Quando estava em casa, perguntou-lhes: “O que vocês estavam discutindo na rua?”. E eles ficaram em silêncio. Na verdade, na rua eles discutiam entre si quem era maior. Sentando-se, chamou os Doze e disse-lhes: “Se alguém quiser ser o primeiro, deve ser o último de todos e o servo de todos”. E pegando um menino, colocou-o entre eles e, abraçando-o, disse-lhes: «Quem acolher apenas um destes filhos em meu nome, a mim me acolhe; e quem me acolhe não é a mim que me acolhe, mas sim aquele que me enviou”.

O comentário ao Evangelho de Monsenhor Vincenzo Paglia

«O Filho do homem será entregue nas mãos dos homens e eles o matarão». É a segunda vez que Jesus confia aos seus discípulos os resultados da sua viagem rumo a Jerusalém. Porém, mais uma vez, nenhum dos discípulos compreende o coração e os pensamentos de Jesus. Na verdade, ao chegar em casa, Jesus pergunta-lhes o que estavam discutindo no caminho. Mas “eles ficaram em silêncio”, observa o evangelista. O silêncio é um sinal de vergonha pelo que discutiram. Foi bom sentir vergonha: é o primeiro passo para a conversão, é a consciência da distância que nos separa de Jesus e do Evangelho. Sem esta palavra, permanecemos prisioneiros de nós mesmos e das nossas débeis seguranças. O evangelista escreve: «Sentou-se e chamou os Doze» e recomeçou a explicar-lhes o Evangelho. Cada comunidade deve reunir-se em torno do Evangelho e ouvir o Senhor: somos corrigidos e disponibilizados para receber como dom os sentimentos e os pensamentos de Jesus: “Se alguém quiser ser o primeiro, seja o último e servo de todos”. (Mc 9.35), diz-nos Jesus, derrubando a lógica do mundo. Quem serve é o primeiro, não quem manda. Para nos fazer compreender bem esta perspectiva, Jesus pegou numa criança, abraçou-a e colocou-a no meio do grupo de discípulos: era um centro não só fisicamente, mas de atenção, de preocupação, de coração. Aquela criança – isto é, os pequenos, os fracos, os pobres – deve estar no centro das preocupações das comunidades cristãs, porque “quem acolhe em meu nome apenas uma destas crianças, a mim me acolhe”, explica o próprio Jesus. Nos pequenos, nos indefesos, nos fracos, nos pobres, nos doentes, naqueles que a sociedade rejeita e distancia, Jesus está verdadeiramente presente, ou seja, o próprio Pai.


平時二十五

福音(可 9,30-37)

當時,耶穌和門徒正經過加利利,但他不想讓任何人知道。 事實上,他教導他的門徒,並對他們說:「人子被交在人手裡,他們要殺害他; 但一旦被殺,三天後他就會復活。” 不過,他們聽不懂這些話,也不敢詢問。 他們抵達迦百農。 當他回到家時,他問他們:「你們在街上爭論什麼?」。 他們沉默了。 事實上,他們在街上爭論過誰更大。 他坐下來,把十二使徒叫來,對他們說:“如果有人想成為第一,他就必須成為所有人中最後的一個,並成為所有人的僕人。” 他帶著一個孩子,把他放在他們中間,擁抱他,對他們說:「誰以我的名義歡迎這些孩子中的一個,誰就歡迎我; 誰接待我,不是接待我,而是接待差我來的人。”

文森佐·帕格利亞主教對福音的評論

「人子被交在人手裡,他們會殺掉他」。 這是耶穌第二次向門徒透露他前往耶路撒冷的旅程的結果。 然而,門徒們再一次不明白耶穌的心意。事實上,耶穌一到家就問他們一路上都在討論什麼。 但這位傳道者指出,「他們保持沉默」。 沉默是對他們所討論的事情感到羞恥的表現。 感到羞恥是件好事:這是皈依的第一步,是意識到我們與耶穌和福音之間的距離。 如果沒有這個詞,我們仍然是我們自己和我們非常糟糕的安全感的囚犯。 福音傳道者寫道:“他坐下來,叫十二使徒來”,開始再次向他們解釋福音。 每個社區都必須聚集在福音周圍,聆聽主的聲音:我們得到糾正,並能夠接受耶穌的感受和思想作為禮物。「如果有人想成為第一,就讓他成為所有人中的最後一個,並成為所有人的僕人」(Mc 9.35),耶穌告訴我們,顛覆了世界的邏輯。 服務者為先,指揮者不為先。 為了讓我們更能理解這個觀點,耶穌抱起一個孩子,擁抱他,把他放在門徒的中間:他不僅是身體上的中心,而且是注意力、關心和心靈的中心。 這個孩子——即小孩子、弱者、窮人——必須成為基督教團體關注的中心,因為“誰以我的名義歡迎這些孩子中的一個,誰就是歡迎我”,耶穌本人解釋道。 在小孩、手無寸鐵的人、弱者、窮人、病人以及那些被社會拒絕和疏遠的人身上,耶穌真實地臨在,實際上就是天父本人。


XXV обычного времени

Евангелие (Мк 9,30-37)

В то время Иисус и его ученики проходили через Галилею, но он не хотел, чтобы кто-нибудь знал. На самом деле он учил своих учеников и говорил им: «Сын Человеческий предан в руки человеческие, и они убьют Его; но однажды убитый, через три дня он воскреснет». Однако они не поняли этих слов и боялись расспрашивать его. Они прибыли в Капернаум. Находясь в доме, он спросил их: «О чем вы спорили на улице?». И они молчали. Фактически на улице они поспорили между собой, кто больше. Сев, он призвал Двенадцать и сказал им: «Если кто хочет быть первым, пусть будет из всех последним и всем слугою». И взяв ребенка, он поставил его среди них и, обняв его, сказал им: «Кто примет хотя бы одного из этих детей во имя мое, приветствует меня; и встречающий меня принимает не меня, а пославшего меня».

Комментарий к Евангелию монсеньора Винченцо Палья

«Сын Человеческий отдается в руки человеческие, и они убьют Его». Это второй раз, когда Иисус рассказывает своим ученикам о результатах своего путешествия в Иерусалим. Однако, опять же, никто из учеников не понимает сердца и мыслей Иисуса.На самом деле, придя в дом, Иисус спрашивает их, о чем они обсуждали по дороге. Но «они молчали», — отмечает евангелист. Молчание — признак стыда за то, что они обсуждали. Было приятно чувствовать стыд: это первый шаг к обращению, это осознание дистанции, отделяющей нас от Иисуса и Евангелия. Без этого слова мы остаемся пленниками самих себя и своей очень слабой безопасности. Евангелист пишет: «Он сел и призвал Двенадцать» и начал еще раз объяснять им Евангелие. Каждая община должна собраться вокруг Евангелия и слушать Господа: мы исправляемся и готовы принять в дар чувства и мысли Иисуса: «Кто хочет быть первым, пусть будет из всех последним и всем слугою». (Мк 9:35), – говорит нам Иисус, опрокидывая логику мира. Первый — тот, кто служит, а не тот, кто командует. Чтобы нам лучше понять эту перспективу, Иисус взял ребенка, обнял его и поместил в середину группы учеников: он был центром не только физически, но и внимания, заботы и сердца. Этот ребенок – то есть маленькие, слабые, бедные – должен быть в центре забот христианских общин, потому что «тот, кто приветствует хотя бы одного из этих детей во имя Мое, приветствует меня», объясняет сам Иисус. В маленьких, беззащитных, слабых, бедных, больных, в тех, кого общество отвергает и отдаляет, действительно присутствует Иисус, да и сам Отец.


通常時のXXV

福音 (マルコ 9,30-37)

その時、イエスと弟子たちはガリラヤを通過していましたが、誰にも知られたくありませんでした。 実際、彼は弟子たちにこう言いました。「人の子は人の手に渡され、彼らは彼を殺すでしょう。 しかし、一度殺されても、三日後には復活するだろう。」 しかし、彼らはその言葉を理解できず、彼に質問することを恐れました。 彼らはカペナウムに到着した。 家にいるとき、彼は彼らに「道で何を議論していたのですか?」と尋ねました。 そして彼らは沈黙した。 実際、彼らは路上でどちらが大きいかについて口論していた。 座って、彼は十二人を呼び、「もし誰かが一番になりたいなら、その人は全員の最後で、全員の奉仕者でなければなりません。」と言いました。 そして、子供を連れて彼らの中に置き、彼を抱きしめながら彼らに言った、「私の名においてこれらの子供たちのうちの一人だけを歓迎する人は私を歓迎します。 そして、私を歓迎する者が私を歓迎するのではなく、私を遣わした者が歓迎するのです。」

ヴィンチェンツォ・パーリア修道士による福音書の解説

「人の子は人々の手に渡され、彼らは彼を殺すでしょう。」 イエスがエルサレムへの旅の結果を弟子たちに打ち明けたのはこれが二度目です。 しかし、またもや弟子たちは誰もイエスの心や考えを理解しておらず、実際、イエスは家に到着すると、途中で何を話し合っていたのかと尋ねられました。 しかし、「彼らは沈黙していた」と伝道者は指摘する。 沈黙は、彼らが議論した内容に対する恥の表れです。 恥ずかしいと感じるのは良いことでした。それは回心への第一歩であり、私たちをイエスと福音から隔てている距離を認識することです。 この言葉がなければ、私たちは自分自身と非常に貧しい証券の囚人のままです。 伝道者はこう書いている:「彼は座って十二人を呼び」、再び彼らに福音を説明し始めた。 すべてのコミュニティは福音の周りに集まり、主の声に耳を傾けなければなりません。私たちは矯正され、イエスの感情や考えを贈り物として受け取ることができるようにされています。「もし誰かが一番になりたいなら、その人はみんなの中で最後であり、みんなの奉仕者になりなさい。」 (マカ 9.35)とイエスはこの世の論理を覆して私たちに語られます。 命令する者ではなく、奉仕する者が第一である。 この視点を私たちによく理解してもらうために、イエスは子供を連れて抱きしめて、弟子たちの集団の真ん中に置きました。彼は肉体的な中心であるだけでなく、注意、関心、心の中心でした。 その子供、つまり幼い子供たち、弱い者、貧しい者は、キリスト教共同体の関心の中心にあるに違いありません。なぜなら、「私の名においてこれらの子供たちのうちの一人でも歓迎する者は、私を歓迎するのです」とイエスご自身が説明しているからです。 幼い者、無防備な者、弱い者、貧しい者、病人、社会から拒絶され遠ざけられている者の中に、イエスは真に臨在され、まさに御父ご自身がおら​​れます。


평상시의 XXV

복음(마르 9,30-37)

그 때에 예수께서 제자들과 함께 갈릴리로 지나가고 계셨으나 아무에게도 알리고 싶지 아니하시니라. 실제로 그분은 제자들을 가르치시며 이렇게 말씀하셨습니다. “인자가 사람들의 손에 넘겨져 죽임을 당할 것입니다. 그러나 한 번 죽으면 사흘 만에 다시 살아날 것이다." 그러나 그들은 이 말을 이해하지 못하고 질문하기를 두려워했습니다. 그들은 가버나움에 도착했습니다. 그는 집에 있을 때 그들에게 "길에서 무슨 논쟁을 벌이고 있었습니까? "라고 물었습니다. 그리고 그들은 침묵했습니다. 실제로 그들은 거리에서 누가 더 큰지 서로 논쟁을 벌이기도 했습니다. 앉으시고 열두 제자를 불러 이르시되 누구든지 첫째가 되고자 하면 뭇 사람의 마지막이 되며 뭇 사람을 섬기는 자가 되어야 하리라 하시니라 그리고 한 어린아이를 데려다가 그들 가운데 세우시고 그를 안으시며 말씀하셨습니다. “누구든지 내 이름으로 이 어린이 중 한 명이라도 영접하는 사람은 나를 영접하는 것입니다. 나를 영접하는 사람은 나를 영접하는 것이 아니라 나를 보내신 분을 영접하는 것입니다."

빈첸초 팔리아 몬시뇰의 복음 주석

“인자가 사람들의 손에 넘겨져 죽임을 당하리라”. 예수님께서 예루살렘을 향한 여정의 결과를 제자들에게 털어놓으신 것은 이번이 두 번째입니다. 그러나 이번에도 제자들 중 어느 누구도 예수님의 마음과 생각을 이해하지 못했고, 실제로 예수님께서는 집에 도착하시자 그들에게 길에서 무슨 이야기를 나누었는지 물으셨습니다. 그러나 "그들은 침묵했다"고 전도자는 지적합니다. 침묵은 그들이 논의한 내용에 대한 수치심의 표시입니다. 부끄러움을 느끼는 것은 좋았습니다. 그것은 회개를 향한 첫 걸음이며, 예수님과 복음으로부터 우리를 분리시키는 거리에 대한 인식입니다. 이 말이 없으면 우리는 우리 자신과 우리의 매우 열악한 증권에 갇혀 있는 것입니다. 복음서 기자는 이렇게 썼습니다. “그분은 앉아서 열두 제자를 부르셨습니다.” 그리고 그들에게 다시 한 번 복음을 설명하기 시작하셨습니다. 모든 공동체는 복음 주위에 모여서 주님의 말씀을 들어야 합니다: 우리는 교정을 받고 예수님의 감정과 생각을 선물로 받을 수 있도록 준비되어 있습니다. (막 9:35) 예수님은 세상의 논리를 뒤집으시며 말씀하십니다. 명령하는 사람이 아니라 섬기는 사람이 먼저입니다. 우리가 이 관점을 잘 이해할 수 있도록 예수님은 한 아이를 데려가 안고 제자들 사이에 두셨습니다. 그는 육체적일 뿐만 아니라 관심과 관심과 마음의 중심이었습니다. 그 아이, 즉 어린 아이, 약한 사람, 가난한 사람은 그리스도인 공동체의 관심의 중심에 있어야 합니다. 왜냐하면 “누구든지 내 이름으로 이 어린이 중 한 사람이라도 영접하는 사람은 나를 영접하는 것”이라고 예수님께서 친히 설명하시기 때문입니다. 작은 이들, 무방비한 이들, 약한 이들, 가난한 이들, 병자들, 사회가 거부하고 멀리하는 이들 안에 예수님은 참으로 현존하시며, 참으로 아버지이십니다.


الخامس والعشرون من الوقت العادي

الإنجيل (مرقس 9، 30 – 37)

في ذلك الوقت، كان يسوع وتلاميذه عابرين في الجليل، لكنه لم يرد أن يعرف أحد. في الحقيقة كان يعلّم تلاميذه ويقول لهم: «ابن الإنسان يُسلَّم إلى أيدي الناس فيقتلونه. ولكن بمجرد أن يقتل وبعد ثلاثة أيام يقوم». لكنهم لم يفهموا هذا الكلام وخافوا أن يسألوه. ووصلوا إلى كفرناحوم. وعندما كان في المنزل سألهم: "في ماذا كنتم تتجادلون في الشارع؟". وكانوا صامتين. في الواقع، كانوا يتجادلون فيما بينهم في الشارع حول من هو الأكبر. فجلس ونادى الاثني عشر وقال لهم: «من أراد أن يكون أولًا، فليكن آخر الكل وخادمًا للكل». فأخذ طفلاً وأقامه في وسطهم واحتضنه وقال لهم: «من قبل واحدًا فقط من هؤلاء الأطفال باسمي فقد قبلني. ومن يقبلني لا يقبلني بل الذي أرسلني."

التعليق على الإنجيل بقلم المونسنيور فينسينزو باجليا

«ابن الإنسان يسلم إلى أيدي الناس فيقتلونه». هذه هي المرة الثانية التي يأسر فيها يسوع لتلاميذه نتائج رحلته نحو أورشليم. ومع ذلك، مرة أخرى، لا أحد من التلاميذ يفهم قلب يسوع وأفكاره، في الواقع، عند وصوله إلى المنزل، سألهم يسوع عما كانوا يناقشونه على طول الطريق. ولكنهم "صاموا"، يقول الإنجيلي. الصمت علامة خجل مما ناقشوه. كان من الجيد أن نشعر بالخجل: إنه الخطوة الأولى نحو التوبة، وهو الوعي بالمسافة التي تفصلنا عن يسوع والإنجيل. وبدون هذه الكلمة، نبقى سجناء لأنفسنا ولضماناتنا الضعيفة للغاية. يكتب الإنجيلي: «ثم جلس ودعا الاثني عشر» وبدأ يشرح لهم الإنجيل مرة أخرى. "يجب على كل جماعة أن تجتمع حول الإنجيل وتستمع للرب: لقد تم تقويمنا وجعلنا متاحين لتلقي مشاعر يسوع وأفكاره كعطية. "من أراد أن يكون أولًا، فليكن آخر الكل وخادمًا للكل" (مر 9: 35)، يقول لنا يسوع، مقلبًا منطق العالم. من يخدم هو أولًا، وليس من يأمر. لكي نفهم هذا المنظور جيدًا، أخذ يسوع طفلاً وعانقه ووضعه وسط مجموعة من التلاميذ: لقد كان مركزًا ليس فقط جسديًا، بل أيضًا مركز الاهتمام والاهتمام والقلب. يجب أن يكون هذا الطفل - أي الصغار والضعفاء والفقير - في مركز اهتمامات الجماعات المسيحية، لأن "من قبل واحدًا من هؤلاء الأطفال باسمي فقد قبلني"، كما يوضح يسوع نفسه. في الصغار، والعزل، والضعفاء، والفقراء، والمرضى، وفي أولئك الذين يرفضهم المجتمع ويبعدهم، يكون يسوع حاضرًا حقًا، بل الآب نفسه.


सामान्य समय का XXV

सुसमाचार (एमके 9,30-37)

उस समय यीशु और उसके चेले गलील से होकर जा रहे थे, परन्तु वह नहीं चाहता था कि किसी को पता चले। वास्तव में उस ने अपने चेलों को शिक्षा दी, और उन से कहा, मनुष्य का पुत्र मनुष्यों के हाथ में पकड़वाया जाएगा, और वे उसे मार डालेंगे; परन्तु एक बार मारा गया, तीन दिन के बाद वह फिर जी उठेगा।” हालाँकि, वे इन शब्दों को समझ नहीं पाए और उससे सवाल करने से डरते थे। वे कफरनहूम पहुंचे। जब वह घर में था, तो उसने उनसे पूछा: "आप सड़क पर किस बारे में बहस कर रहे थे?" और वे चुप थे. दरअसल, सड़क पर उनमें आपस में बहस हो गई थी कि कौन बड़ा है. बैठ कर उसने बारहों को बुलाया और उनसे कहा, “यदि कोई प्रथम बनना चाहता है, तो उसे सबसे अन्त में और सबका सेवक बनना होगा।” और उस ने एक बालक को लेकर उनके बीच में रखा, और उसे गले लगाकर उन से कहा, जो कोई इन बालकों में से एक को भी मेरे नाम से ग्रहण करता है, वह मुझे ग्रहण करता है; और जो कोई मुझे ग्रहण करता है, वह मेरा नहीं, परन्तु मेरे भेजनेवाले का ग्रहण करता है।”

मोनसिग्नोर विन्सेन्ज़ो पगलिया द्वारा सुसमाचार पर टिप्पणी

"मनुष्य का पुत्र मनुष्यों के हाथ में सौंप दिया जाएगा और वे उसे मार डालेंगे।" यह दूसरी बार है कि यीशु ने अपने शिष्यों को यरूशलेम की ओर अपनी यात्रा के परिणामों के बारे में बताया। हालाँकि, एक बार फिर, कोई भी शिष्य यीशु के दिल और विचारों को नहीं समझता। वास्तव में, घर पहुंचने पर, यीशु ने उनसे पूछा कि वे रास्ते में क्या चर्चा कर रहे थे। लेकिन "वे चुप थे", प्रचारक कहते हैं। उन्होंने जो चर्चा की उसके लिए चुप्पी शर्म की निशानी है। शर्म महसूस करना अच्छा था: यह रूपांतरण की दिशा में पहला कदम है, यह उस दूरी की जागरूकता है जो हमें यीशु और सुसमाचार से अलग करती है। इस शब्द के बिना, हम अपने आप में और अपनी बेहद कमज़ोर प्रतिभूतियों में कैदी बने रहते हैं। इंजीलवादी लिखते हैं: "वह बैठ गया और बारह को बुलाया" और एक बार फिर से उन्हें सुसमाचार समझाना शुरू कर दिया। प्रत्येक समुदाय को सुसमाचार के इर्द-गिर्द इकट्ठा होना चाहिए और प्रभु को सुनना चाहिए: हमें सुधारा गया है और उपहार के रूप में यीशु की भावनाओं और विचारों को प्राप्त करने के लिए उपलब्ध कराया गया है। "यदि कोई प्रथम बनना चाहता है, तो वह सबसे अंत में और सभी का सेवक बने।" (मैक 9.35), यीशु हमें दुनिया के तर्क को पलटते हुए बताते हैं। जो सेवा करता है वह पहले है, वह नहीं जो आदेश देता है। हमें इस परिप्रेक्ष्य को अच्छी तरह से समझाने के लिए, यीशु ने एक बच्चे को लिया, उसे गले लगाया और उसे शिष्यों के समूह के बीच में रखा: वह न केवल शारीरिक रूप से, बल्कि ध्यान, चिंता और हृदय का भी केंद्र था। वह बच्चा - यानी छोटे, कमजोर, गरीब - ईसाई समुदायों की चिंताओं के केंद्र में होना चाहिए, क्योंकि "जो कोई भी मेरे नाम पर इन बच्चों में से सिर्फ एक का स्वागत करता है वह मेरा स्वागत करता है", स्वयं यीशु बताते हैं। छोटों में, असहायों में, कमजोरों में, गरीबों में, बीमारों में, उन लोगों में जिन्हें समाज अस्वीकार करता है और दूर कर देता है, यीशु वास्तव में मौजूद हैं, वास्तव में स्वयं पिता।


XXV czasu zwykłego

Ewangelia (Mk 9,30-37)

W tym czasie Jezus i jego uczniowie przechodzili przez Galileę, ale nie chciał, żeby ktokolwiek o tym wiedział. Rzeczywiście nauczał swoich uczniów i mówił do nich: «Syn Człowieczy zostanie wydany w ręce ludzi i oni go zabiją; lecz raz zabity, po trzech dniach zmartwychwstanie.” Oni jednak nie rozumieli tych słów i bali się go pytać. Dotarli do Kafarnaum. Kiedy był w domu, zapytał ich: „O co kłóciliście się na ulicy?”. A oni milczeli. Faktycznie, na ulicy spierali się między sobą, kto jest większy. Usiadłszy, przywołał Dwunastu i powiedział do nich: „Jeśli kto chce być pierwszy, niech będzie ostatnim ze wszystkich i sługą wszystkich”. A wziąwszy dziecko, umieścił je między nimi i obejmując je, powiedział do nich: «Kto przyjmie choć jedno z tych dzieci w imię moje, mnie przyjmuje; a kto mnie przyjmuje, nie przyjmuje mnie, lecz ten, który mnie posłał”.

Komentarz do Ewangelii autorstwa prałata Vincenzo Paglii

«Syn Człowieczy zostanie wydany w ręce ludzi i oni go zabiją». To już drugi raz, kiedy Jezus zwierza się swoim uczniom z rezultatów swojej podróży do Jerozolimy. Jednak po raz kolejny żaden z uczniów nie rozumie serca i myśli Jezusa, gdyż Jezus po przybyciu do domu pyta ich, o czym rozmawiali po drodze. Ale „milczeli” – zauważa ewangelista. Cisza jest oznaką wstydu za to, o czym rozmawiali. Dobrze było się wstydzić: to pierwszy krok do nawrócenia, to świadomość dystansu, który dzieli nas od Jezusa i Ewangelii. Bez tego słowa pozostajemy więźniami samych siebie i naszych bardzo marnych zabezpieczeń. Ewangelista pisze: «Usiadł, przywołał Dwunastu» i zaczął im na nowo wyjaśniać Ewangelię. Każda wspólnota powinna gromadzić się wokół Ewangelii i słuchać Pana: jesteśmy korygowani i gotowi przyjąć w darze uczucia i myśli Jezusa: „Jeśli kto chce być pierwszy, niech będzie ostatnim ze wszystkich i sługą wszystkich” (Mk 9,35) – mówi nam Jezus, wywracając logikę świata. Pierwszy jest ten, kto służy, a nie ten, który rozkazuje. Abyśmy dobrze zrozumieli tę perspektywę, Jezus wziął dziecko, przytulił je i umieścił pośrodku grupy uczniów: było ośrodkiem nie tylko fizycznym, ale także uwagi, troski, serca. To dziecko – czyli maluczcy, słabi, ubodzy – musi znajdować się w centrum troski wspólnot chrześcijańskich, ponieważ „kto przyjmuje w imię moje choćby jedno z tych dzieci, Mnie przyjmuje” – wyjaśnia sam Jezus. W najmniejszych, bezbronnych, słabych, biednych, chorych, w tych, których społeczeństwo odrzuca i dystansuje, naprawdę obecny jest Jezus, a wręcz sam Ojciec.


সাধারণ সময়ের XXV

গসপেল (Mk 9,30-37)

সেই সময়, যীশু এবং তাঁর শিষ্যরা গালীলের মধ্য দিয়ে যাচ্ছিলেন, কিন্তু তিনি চাননি যে কেউ জানুক। আসলে তিনি তাঁর শিষ্যদের শিক্ষা দিয়েছিলেন এবং তাদের বলেছিলেন: “মানুষের পুত্রকে মানুষের হাতে তুলে দেওয়া হয়েছে এবং তারা তাকে হত্যা করবে; কিন্তু একবার নিহত হলে তিন দিন পর সে আবার উঠবে।" যাইহোক, তারা এই কথাগুলি বুঝতে পারেনি এবং তাকে প্রশ্ন করতে ভয় পেয়েছিল। তারা কফরনাহূমে পৌঁছেছে। যখন তিনি বাড়িতে ছিলেন, তিনি তাদের জিজ্ঞাসা করলেন: "তোমরা রাস্তায় কি নিয়ে তর্ক করছিলে?"। এবং তারা নীরব ছিল। আসলে, রাস্তায় তারা নিজেদের মধ্যে তর্ক করেছিল কে বড়। বসে, তিনি বারোজনকে ডেকে বললেন: "কেউ যদি প্রথম হতে চায়, তবে তাকে সবার শেষে এবং সবার সেবক হতে হবে।" এবং একটি শিশুকে নিয়ে, তিনি তাকে তাদের মধ্যে রাখলেন এবং তাকে আলিঙ্গন করে তাদের বললেন: “যে আমার নামে এই শিশুদের মধ্যে একটিকে স্বাগত জানায় সে আমাকে স্বাগত জানায়; আর যে আমাকে স্বাগত জানায় সে আমাকে নয়, যিনি আমাকে পাঠিয়েছেন তাকেই স্বাগত জানায়৷'

Monsignor Vincenzo Paglia দ্বারা গসপেল ভাষ্য

"মানবপুত্রকে মানুষের হাতে তুলে দেওয়া হয়েছে এবং তারা তাকে হত্যা করবে"। এটি দ্বিতীয়বার যে যীশু তার শিষ্যদের কাছে জেরুজালেমের দিকে তার যাত্রার ফলাফল প্রকাশ করেছেন। যাইহোক, আবারও, শিষ্যদের মধ্যে কেউই যীশুর হৃদয় এবং চিন্তা বুঝতে পারে না।আসলে, বাড়িতে পৌঁছে যীশু তাদের জিজ্ঞাসা করেন যে তারা পথে কী আলোচনা করছিল। কিন্তু "তারা নীরব ছিল", প্রচারক নোট করেছেন। নীরবতা তাদের আলোচনার জন্য লজ্জার চিহ্ন। লজ্জিত হওয়া ভাল ছিল: এটি রূপান্তরের দিকে প্রথম পদক্ষেপ, এটি দূরত্ব সম্পর্কে সচেতনতা যা আমাদের যীশু এবং গসপেল থেকে আলাদা করে। এই শব্দটি ছাড়া, আমরা নিজেদের এবং আমাদের অত্যন্ত দুর্বল জামানতের বন্দী হয়ে থাকি। ধর্মপ্রচারক লিখেছেন: "তিনি বসলেন এবং বারোজনকে ডাকলেন" এবং আবার তাদের কাছে সুসমাচার ব্যাখ্যা করতে শুরু করলেন। প্রতিটি সম্প্রদায়কে অবশ্যই সুসমাচারের চারপাশে জড়ো হতে হবে এবং প্রভুর কথা শুনতে হবে: আমাদের সংশোধন করা হয়েছে এবং উপহার হিসাবে যীশুর অনুভূতি এবং চিন্তাভাবনাগুলি গ্রহণ করার জন্য উপলব্ধ করা হয়েছে৷ "যদি কেউ প্রথম হতে চায় তবে সে সবার শেষে হোক এবং সবার সেবক হোক" (Mc 9.35), যীশু আমাদের বলেন, বিশ্বের যুক্তি উল্টে। যিনি সেবা করেন তিনিই প্রথম, যিনি আদেশ করেন তিনি নন। আমাদের এই দৃষ্টিকোণটি ভালভাবে বোঝার জন্য, যীশু একটি শিশুকে নিয়েছিলেন, তাকে আলিঙ্গন করেছিলেন এবং শিষ্যদের দলের মাঝখানে রেখেছিলেন: তিনি কেবল শারীরিকভাবে নয়, মনোযোগের, উদ্বেগের, হৃদয়ের কেন্দ্র ছিলেন। সেই শিশু - অর্থাৎ, ছোটরা, দুর্বল, দরিদ্র - খ্রিস্টান সম্প্রদায়ের উদ্বেগের কেন্দ্রবিন্দুতে থাকতে হবে, কারণ "যে কেউ আমার নামে এই শিশুদের মধ্যে একটিকে স্বাগত জানায়, সে আমাকে স্বাগত জানায়", যীশু নিজেই ব্যাখ্যা করেন। ছোটদের মধ্যে, অসহায়, দুর্বল, দরিদ্র, অসুস্থ, সমাজ যাদেরকে প্রত্যাখ্যান করে এবং দূরত্ব বজায় রাখে, তাদের মধ্যে যীশু সত্যিই উপস্থিত, প্রকৃতপক্ষে পিতা নিজেই।


XXV ng ordinaryong panahon

Ebanghelyo (Mc 9,30-37)

Noong panahong iyon, si Jesus at ang kanyang mga alagad ay dumaraan sa Galilea, ngunit ayaw niyang malaman ng sinuman. Sa katunayan tinuruan niya ang kanyang mga disipulo at sinabi sa kanila: «Ang Anak ng tao ay ibibigay sa mga kamay ng mga tao at papatayin nila siya; ngunit kapag napatay, pagkatapos ng tatlong araw ay muling babangon." Gayunpaman, hindi nila naunawaan ang mga salitang ito at natatakot silang tanungin siya. Dumating sila sa Capernaum. Nang siya ay nasa bahay, tinanong niya sila: "Ano ang pinagtatalunan ninyo sa lansangan?". At natahimik sila. Sa katunayan, sa kalye sila ay nagtalo sa isa't isa kung sino ang mas malaki. Pagkaupo niya, tinawag niya ang Labindalawa at sinabi sa kanila: "Kung ang sinuman ay nagnanais na mauna, dapat siyang maging huli sa lahat at lingkod ng lahat." At kumuha ng isang bata, inilagay niya siya sa gitna nila at, niyakap siya, sinabi sa kanila: «Ang sinumang tumatanggap ng isa lamang sa mga batang ito sa aking pangalan ay tinatanggap ako; at ang tumatanggap sa akin ay hindi ako tinatanggap, kundi ang nagsugo sa akin."

Ang komentaryo sa Ebanghelyo ni Monsignor Vincenzo Paglia

"Ang Anak ng tao ay ibibigay sa mga kamay ng mga tao at papatayin nila siya." Ito ang ikalawang pagkakataon na ipinagtapat ni Hesus sa kanyang mga alagad ang mga resulta ng kanyang paglalakbay patungo sa Jerusalem. Gayunpaman, muli, walang sinuman sa mga alagad ang nakauunawa sa puso at iniisip ni Jesus.Sa katunayan, pagdating sa bahay, tinanong sila ni Jesus kung ano ang kanilang tinatalakay sa daan. Ngunit "natahimik sila", ang sabi ng ebanghelista. Ang katahimikan ay tanda ng kahihiyan sa kanilang napag-usapan. Masarap makaramdam ng kahihiyan: ito ang unang hakbang tungo sa pagbabagong loob, ito ay ang kamalayan sa distansya na naghihiwalay sa atin kay Hesus at sa Ebanghelyo. Kung wala ang salitang ito, nananatili tayong mga bilanggo ng ating sarili at ng ating napakahirap na mga seguridad. Ang ebanghelista ay sumulat: «Siya ay naupo at tinawag ang Labindalawa» at nagsimulang ipaliwanag ang Ebanghelyo sa kanila muli. Ang bawat komunidad ay dapat magtipun-tipon sa paligid ng Ebanghelyo at makinig sa Panginoon: tayo ay itinutuwid at ginawang magagamit upang matanggap ang damdamin at kaisipan ni Jesus bilang isang regalo. (Mc 9.35), ang sabi sa atin ni Jesus, binabaligtad ang lohika ng mundo. Ang naglilingkod ang una, hindi ang nag-uutos. Upang maunawaan nating mabuti ang pananaw na ito, kinuha ni Jesus ang isang bata, niyakap siya at inilagay sa gitna ng grupo ng mga disipulo: siya ay sentro hindi lamang sa pisikal, kundi ng atensyon, ng pagmamalasakit, ng puso. Ang batang iyon - iyon ay, ang mga maliliit, ang mahihina, ang mga dukha - ay dapat na nasa sentro ng mga alalahanin ng mga pamayanang Kristiyano, dahil "ang sinumang tumatanggap ng isa lamang sa mga batang ito sa aking pangalan ay tinatanggap ako", paliwanag ni Jesus mismo. Sa mga maliliit, sa mga walang pagtatanggol, sa mahihina, sa mga dukha, sa mga may sakit, sa mga tinatanggihan at nilalayo ng lipunan, si Hesus ay tunay na naroroon, sa katunayan ang Ama mismo.


XXV звичайного часу

Євангеліє (Мк 9,30-37)

У той час Ісус з учнями проходив через Галілею, але не хотів, щоб хтось знав. Насправді Він навчав Своїх учнів і казав їм: «Син Людський буде виданий у руки людей, і вони вб’ють Його; але раз убитий, через три дні воскресне». Але вони не зрозуміли цих слів і боялися його запитати. Вони прибули в Капернаум. Коли він був у хаті, то запитав їх: «Про що ви сперечалися на вулиці?». І вони мовчали. Справді, на вулиці вони сперечалися між собою, хто більший. Сівши, покликав дванадцятьох і сказав їм: «Коли хто хоче бути першим, нехай буде з усіх останнім і всім слугою». І, взявши дитину, поставив її серед них і, обійнявши, сказав їм: «Хто прийме хоча б одну з цих дітей в моє ім’я, той прийме мене; і хто мене приймає, не мене приймає, але того, хто послав мене».

Коментар до Євангелія монсеньйора Вінченцо Палія

«Син людський буде виданий у руки людей, і вони вб’ють його». Це вже другий раз, коли Ісус довіряє своїм учням результати своєї подорожі до Єрусалиму. Але, знову ж таки, жоден з учнів не розуміє серця і думок Ісуса.Насправді, прийшовши до дому, Ісус запитує їх, про що вони обговорювали дорогою. Але «вони мовчали», зазначає євангеліст. Мовчання — ознака сорому за те, що вони обговорювали. Було добре відчувати сором: це перший крок до навернення, це усвідомлення відстані, яка відділяє нас від Ісуса та Євангелія. Без цього слова ми залишаємося в'язнями самих себе і нашої дуже поганої безпеки. Євангеліст пише: «Він, сівши, покликав Дванадцятьох» і знову почав їм пояснювати Євангеліє. Кожна спільнота повинна згуртуватися навколо Євангелія і слухати Господа: ми виправляємось і робимося прийняти почуття і думки Ісуса як дар: «Коли хто хоче бути першим, нехай буде з усіх останнім і всім слугою». (Мк. 9.35), – говорить нам Ісус, перевертаючи логіку світу. Перший той, хто служить, а не той, хто командує. Щоб ми могли краще зрозуміти цю перспективу, Ісус взяв дитину, обійняв її і поставив посередині групи учнів: вона була центром не лише фізично, але й уваги, турботи, серця. Ця дитина, тобто малі, слабкі, бідні, повинні бути в центрі турбот християнських спільнот, тому що «хто прийме хоча б одну з цих дітей в моє ім’я, той прийме мене», пояснює сам Ісус. У малих, беззахисних, немічних, убогих, хворих, у тих, кого суспільство відкидає і віддаляє, дійсно присутній Ісус, навіть сам Отець.


XXV του συνηθισμένου χρόνου

Ευαγγέλιο (Μκ 9,30-37)

Εκείνη την ώρα, ο Ιησούς και οι μαθητές του περνούσαν από τη Γαλιλαία, αλλά δεν ήθελε να το μάθει κανείς. Μάλιστα δίδαξε τους μαθητές του και τους είπε: «Ο Υιός του ανθρώπου παραδίδεται στα χέρια των ανθρώπων και θα τον σκοτώσουν. αλλά μόλις σκοτωθεί, μετά από τρεις μέρες θα αναστηθεί». Ωστόσο, δεν καταλάβαιναν αυτά τα λόγια και φοβήθηκαν να τον ρωτήσουν. Έφτασαν στην Καπερναούμ. Όταν ήταν στο σπίτι, τους ρώτησε: «Τι μαλώνατε στο δρόμο;». Και σιωπούσαν. Μάλιστα στον δρόμο είχαν τσακωθεί μεταξύ τους ποιος ήταν μεγαλύτερος. Καθισμένος, κάλεσε τους Δώδεκα και τους είπε: «Αν κάποιος θέλει να είναι πρώτος, πρέπει να είναι τελευταίος όλων και υπηρέτης όλων». Και παίρνοντας ένα παιδί, το τοποθέτησε ανάμεσά τους και, αγκαλιάζοντάς το, τους είπε: «Όποιος δέχεται μόνο ένα από αυτά τα παιδιά στο όνομά μου, με καλωσορίζει. και όποιος με υποδέχεται δεν με καλωσορίζει, αλλά αυτός που με έστειλε».

Ο σχολιασμός του Ευαγγελίου από τον Μονσινιόρ Vincenzo Paglia

«Ο Υιός του ανθρώπου παραδίδεται στα χέρια των ανθρώπων και θα τον σκοτώσουν». Είναι η δεύτερη φορά που ο Ιησούς εκμυστηρεύεται στους μαθητές του τα αποτελέσματα του ταξιδιού του προς την Ιερουσαλήμ. Ωστόσο, για άλλη μια φορά, κανένας από τους μαθητές δεν καταλαβαίνει την καρδιά και τις σκέψεις του Ιησού.Στην πραγματικότητα, φτάνοντας στο σπίτι, ο Ιησούς τους ρωτά τι συζητούσαν στην πορεία. Αλλά «σιωπούσαν», σημειώνει ο ευαγγελιστής. Η σιωπή είναι ένδειξη ντροπής για όσα είχαν συζητήσει. Ήταν καλό να νιώθουμε ντροπή: είναι το πρώτο βήμα προς τη μεταστροφή, είναι η επίγνωση της απόστασης που μας χωρίζει από τον Ιησού και το Ευαγγέλιο. Χωρίς αυτή τη λέξη, παραμένουμε δέσμιοι του εαυτού μας και των πολύ φτωχών αξιών μας. Ο ευαγγελιστής γράφει: «Κάθισε και κάλεσε τους Δώδεκα» και άρχισε να τους εξηγεί για άλλη μια φορά το Ευαγγέλιο. Κάθε κοινότητα πρέπει να συγκεντρωθεί γύρω από το Ευαγγέλιο και να ακούσει τον Κύριο: διορθωνόμαστε και διατίθενται για να λάβουμε τα συναισθήματα και τις σκέψεις του Ιησού ως δώρο. (Μκ 9,35), μας λέει ο Ιησούς, ανατρέποντας τη λογική του κόσμου. Αυτός που υπηρετεί είναι πρώτος, όχι αυτός που διατάζει. Για να μας κάνει να καταλάβουμε καλά αυτή την προοπτική, ο Ιησούς πήρε ένα παιδί, το αγκάλιασε και το έβαλε στη μέση της ομάδας των μαθητών: ήταν ένα κέντρο όχι μόνο σωματικά, αλλά και κέντρο προσοχής, ανησυχίας, καρδιάς. Αυτό το παιδί -δηλαδή τα μικρά, οι αδύναμοι, οι φτωχοί- πρέπει να είναι στο επίκεντρο των ανησυχιών των χριστιανικών κοινοτήτων, γιατί «όποιος υποδέχεται μόνο ένα από αυτά τα παιδιά στο όνομά μου με καλωσορίζει», εξηγεί ο ίδιος ο Ιησούς. Στα μικρά, στους ανυπεράσπιστους, στους αδύναμους, στους φτωχούς, στους άρρωστους, σε αυτούς που η κοινωνία απορρίπτει και απομακρύνει, ο Ιησούς είναι αληθινά παρών, και μάλιστα ο ίδιος ο Πατέρας.


XXV ya wakati wa kawaida

Injili (Mk 9,30-37)

Wakati huo, Yesu na wanafunzi wake walikuwa wakipitia Galilaya, lakini hakutaka mtu yeyote ajue. Kwa kweli aliwafundisha wanafunzi wake na kuwaambia: «Mwana wa binadamu atatiwa mikononi mwa watu nao watamwua; lakini akiuawa, baada ya siku tatu atafufuka." Hata hivyo, hawakuelewa maneno hayo na waliogopa kumhoji. Walifika Kapernaumu. Alipokuwa nyumbani, aliwauliza: "Mlikuwa mkibishana nini barabarani?". Nao wakanyamaza. Kwa kweli, barabarani walikuwa wamebishana wenyewe kwa wenyewe ni nani alikuwa mkubwa zaidi. Akaketi chini, akawaita wale Thenashara na kuwaambia: "Kama mtu yeyote anataka kuwa wa kwanza, lazima awe wa mwisho wa wote na mtumishi wa wote." Akachukua mtoto mchanga, akamweka kati yao, akamkumbatia, akawaambia: «Yeyote anayemkaribisha mmoja tu wa watoto hawa kwa jina langu, ananikaribisha mimi; naye anikaribishaye mimi, hanikaribii mimi, bali yeye aliyenituma.”

Ufafanuzi juu ya Injili na Monsinyo Vincenzo Paglia

"Mwana wa Adamu atatiwa mikononi mwa watu nao watamwua". Ni mara ya pili Yesu anawaambia wanafunzi wake matokeo ya safari yake kuelekea Yerusalemu. Hata hivyo, kwa mara nyingine tena, hakuna hata mmoja wa wanafunzi anayeelewa moyo na mawazo ya Yesu. Lakini “walinyamaza,” anabainisha mwinjilisti. Kukaa kimya ni ishara ya aibu kwa kile walichozungumza. Ilikuwa vizuri kujisikia aibu: ni hatua ya kwanza kuelekea uongofu, ni ufahamu wa umbali unaotutenganisha na Yesu na Injili. Bila neno hili, tunabaki wafungwa wetu na wa dhamana zetu duni sana. Mwinjilisti anaandika hivi: «Akaketi chini, akawaita wale Kumi na Wawili» na akaanza kuwaeleza Injili kwa mara nyingine tena. Kila jumuiya lazima ikusanyike kuzunguka Injili na kumsikiliza Bwana: tunasahihishwa na kufanywa kupatikana ili kupokea hisia na mawazo ya Yesu kama zawadi.“Mtu yeyote akitaka kuwa wa kwanza, na awe wa mwisho kuliko wote, na mtumishi wa wote; (Mk 9:35), Yesu anatuambia, akipindua mantiki ya ulimwengu. Anayetumikia ni wa kwanza, si yeye aamuruye. Ili kutufanya tuelewe vizuri mtazamo huu, Yesu alimchukua mtoto, akamkumbatia na kumweka katikati ya kundi la wanafunzi: hakuwa kituo cha kimwili tu, bali cha tahadhari, cha wasiwasi, cha moyo. Mtoto huyo - yaani, wadogo, wanyonge, maskini - lazima awe katikati ya wasiwasi wa jumuiya za Kikristo, kwa sababu "yeyote anayemkaribisha mmoja tu wa watoto hawa kwa jina langu, ananikaribisha mimi", anafafanua Yesu mwenyewe. Katika wadogo, wasio na ulinzi, wanyonge, maskini, wagonjwa, katika wale ambao jamii inawakataa na kuwatenga, Yesu yuko kweli kweli, Baba mwenyewe.


XXV mùa thường niên

Tin Mừng (Mc 9,30-37)

Khi ấy, Chúa Giêsu và các môn đệ đi ngang qua miền Galilê, nhưng Người không muốn cho ai biết. Thật vậy, Người đã dạy các môn đệ và nói với họ: “Con Người sẽ bị nộp vào tay người ta và họ sẽ giết chết Người; nhưng một khi bị giết, sau ba ngày sẽ sống lại.” Tuy nhiên, họ không hiểu những lời này và ngại chất vấn anh. Họ đến Capernaum. Vào nhà, anh hỏi họ: “Các anh cãi nhau chuyện gì ngoài đường thế?”. Và họ im lặng. Thực ra, trên đường phố họ đã tranh cãi với nhau xem ai lớn hơn. Ngài ngồi xuống, gọi Nhóm Mười Hai đến và nói với họ: “Nếu ai muốn làm đầu thì phải làm rốt hết và làm tôi tớ mọi người”. Rồi Người đem một em nhỏ đặt vào giữa họ, ôm lấy em và nói với họ: “Ai nhân danh tôi chào đón một trong những đứa trẻ này là chào đón tôi; và ai tiếp đón tôi, không phải là đón tiếp tôi, mà là đón tiếp Đấng đã sai tôi.”

Chú giải Tin Mừng của Đức ông Vincenzo Paglia

“Con Người sẽ bị nộp vào tay người ta và họ sẽ giết Người”. Đây là lần thứ hai Chúa Giêsu tâm sự với các môn đệ về kết quả cuộc hành trình lên Giêrusalem. Tuy nhiên, một lần nữa, không ai trong số các môn đệ hiểu được tấm lòng và suy nghĩ của Chúa Giêsu, thực tế là khi đến nhà, Chúa Giêsu hỏi các ông dọc đường đã bàn luận gì. Nhưng “họ im lặng”, nhà truyền giáo lưu ý. Sự im lặng là dấu hiệu của sự xấu hổ về những gì họ đã thảo luận. Thật tốt khi cảm thấy xấu hổ: đó là bước đầu tiên hướng tới sự hoán cải, đó là nhận thức về khoảng cách ngăn cách chúng ta với Chúa Giêsu và Tin Mừng. Không có lời này, chúng ta vẫn là tù nhân của chính mình và của sự an toàn rất nghèo nàn của chúng ta. Thánh sử viết: “Người ngồi xuống và gọi Nhóm Mười Hai” và bắt đầu giải thích Tin Mừng cho họ một lần nữa. Mọi cộng đồng phải quây quần quanh Tin Mừng và lắng nghe Chúa: chúng ta được sửa dạy và sẵn sàng đón nhận những cảm xúc và suy nghĩ của Chúa Giêsu như một món quà. (Mc 9:35), Chúa Giêsu nói với chúng ta, đảo ngược logic của thế giới. Người phục vụ là người đầu tiên chứ không phải người ra lệnh. Để làm cho chúng ta hiểu rõ viễn cảnh này, Chúa Giêsu đã ôm lấy một em nhỏ và đặt em vào giữa nhóm các môn đệ: em là trung tâm không chỉ về thể chất mà còn là trung tâm của sự chú ý, sự quan tâm, của trái tim. Đứa trẻ đó - nghĩa là những đứa trẻ nhỏ, người yếu đuối, người nghèo - phải là trung tâm mối quan tâm của các cộng đồng Kitô giáo, bởi vì “bất cứ ai nhân danh tôi chào đón một trong những đứa trẻ này là chào đón tôi”, chính Chúa Giêsu giải thích. Nơi những người bé mọn, người không có khả năng tự vệ, người yếu đuối, người nghèo, người bệnh tật, nơi những người bị xã hội chối bỏ và xa cách, Chúa Giêsu thực sự hiện diện, thực sự là chính Chúa Cha.


സാധാരണ സമയത്തിൻ്റെ XXV

സുവിശേഷം (Mk 9,30-37)

ആ സമയത്ത്, യേശുവും അവൻ്റെ ശിഷ്യന്മാരും ഗലീലിയിലൂടെ കടന്നുപോകുകയായിരുന്നു, പക്ഷേ ആരും അറിയാൻ അവൻ ആഗ്രഹിച്ചില്ല. യഥാർത്ഥത്തിൽ അവൻ തൻ്റെ ശിഷ്യന്മാരെ പഠിപ്പിക്കുകയും അവരോട് പറഞ്ഞു: "മനുഷ്യപുത്രൻ മനുഷ്യരുടെ കൈകളിൽ ഏല്പിക്കപ്പെട്ടിരിക്കുന്നു, അവർ അവനെ കൊല്ലും; എന്നാൽ ഒരിക്കൽ കൊല്ലപ്പെട്ടാൽ മൂന്നു ദിവസത്തിനു ശേഷം അവൻ ഉയിർത്തെഴുന്നേൽക്കും. എന്നിരുന്നാലും, അവർക്ക് ഈ വാക്കുകൾ മനസ്സിലായില്ല, അവനെ ചോദ്യം ചെയ്യാൻ അവർ ഭയപ്പെട്ടു. അവർ കഫർണാമിൽ എത്തി. അവൻ വീട്ടിലുണ്ടായിരുന്നപ്പോൾ അവരോട് ചോദിച്ചു: "നിങ്ങൾ തെരുവിൽ എന്തിനെക്കുറിച്ചാണ് തർക്കിച്ചത്?". അവർ നിശ്ശബ്ദരായിരുന്നു. വാസ്‌തവത്തിൽ, തെരുവിൽ അവർ തമ്മിൽ തർക്കമുണ്ടായി, ആരാണ് വലുതെന്ന്. ഇരുന്നുകൊണ്ട് അവൻ പന്ത്രണ്ടുപേരെയും വിളിച്ച് അവരോട് പറഞ്ഞു: "ആരെങ്കിലും ഒന്നാമനാകാൻ ആഗ്രഹിക്കുന്നുവെങ്കിൽ, അവൻ എല്ലാവരിലും അവസാനവും എല്ലാവരുടെയും ദാസനും ആയിരിക്കണം." ഒരു കുട്ടിയെ എടുത്ത് അവർക്കിടയിൽ ഇരുത്തി, ആലിംഗനം ചെയ്തുകൊണ്ട് പറഞ്ഞു: "ഈ കുട്ടികളിൽ ഒരാളെ മാത്രം എൻ്റെ നാമത്തിൽ സ്വീകരിക്കുന്നവൻ എന്നെ സ്വീകരിക്കുന്നു; എന്നെ സ്വീകരിക്കുന്നവൻ എന്നെയല്ല, എന്നെ അയച്ചവനെയാണ് സ്വീകരിക്കുന്നത്.

മോൺസിഞ്ഞോർ വിൻസെൻസോ പഗ്ലിയയുടെ സുവിശേഷത്തെക്കുറിച്ചുള്ള വ്യാഖ്യാനം

"മനുഷ്യപുത്രൻ മനുഷ്യരുടെ കൈകളിൽ ഏല്പിക്കപ്പെട്ടിരിക്കുന്നു, അവർ അവനെ കൊല്ലും." ജറുസലേമിലേക്കുള്ള തൻ്റെ യാത്രയുടെ ഫലങ്ങൾ രണ്ടാം തവണയാണ് യേശു ശിഷ്യന്മാരോട് പറയുന്നത്. എന്നിരുന്നാലും, ഒരിക്കൽ കൂടി, ശിഷ്യന്മാരിൽ ആരും യേശുവിൻ്റെ ഹൃദയവും ചിന്തകളും മനസ്സിലാക്കുന്നില്ല, വാസ്തവത്തിൽ, വീട്ടിൽ എത്തിയപ്പോൾ, അവർ വഴിയിൽ എന്താണ് ചർച്ച ചെയ്യുന്നതെന്ന് യേശു അവരോട് ചോദിക്കുന്നു. എന്നാൽ "അവർ നിശബ്ദരായിരുന്നു", സുവിശേഷകൻ കുറിക്കുന്നു. അവർ സംസാരിച്ചതിന് നാണക്കേടാണ് നിശബ്ദത. ലജ്ജ തോന്നുന്നത് നല്ലതായിരുന്നു: ഇത് മാനസാന്തരത്തിലേക്കുള്ള ആദ്യപടിയാണ്, യേശുവിൽ നിന്നും സുവിശേഷത്തിൽ നിന്നും നമ്മെ വേർതിരിക്കുന്ന ദൂരത്തെക്കുറിച്ചുള്ള അവബോധമാണ്. ഈ വാക്കില്ലാതെ, നമ്മൾ നമ്മുടെയും വളരെ മോശം സെക്യൂരിറ്റികളുടെയും തടവുകാരായി തുടരും. സുവിശേഷകൻ എഴുതുന്നു: "അവൻ ഇരുന്നു പന്ത്രണ്ടുപേരെ വിളിച്ചു" അവർ വീണ്ടും സുവിശേഷം വിശദീകരിക്കാൻ തുടങ്ങി. ഓരോ സമൂഹവും സുവിശേഷത്തിന് ചുറ്റും ഒത്തുകൂടുകയും കർത്താവിനെ ശ്രവിക്കുകയും വേണം: യേശുവിൻ്റെ വികാരങ്ങളും ചിന്തകളും ഒരു സമ്മാനമായി സ്വീകരിക്കുന്നതിന് ഞങ്ങൾ തിരുത്തപ്പെടുകയും ലഭ്യമാക്കുകയും ചെയ്യുന്നു. (Mc 9.35), ലോകത്തിൻ്റെ യുക്തിയെ തകിടം മറിച്ചുകൊണ്ട് യേശു നമ്മോട് പറയുന്നു. ശുശ്രൂഷിക്കുന്നവനാണ് ഒന്നാമൻ, ആജ്ഞാപിക്കുന്നവനല്ല. ഈ വീക്ഷണം നമുക്ക് നന്നായി മനസ്സിലാക്കാൻ, യേശു ഒരു കുട്ടിയെ എടുത്ത്, അവനെ ആലിംഗനം ചെയ്യുകയും ശിഷ്യന്മാരുടെ കൂട്ടത്തിൻ്റെ മധ്യത്തിൽ വയ്ക്കുകയും ചെയ്തു: അവൻ ശാരീരികമായി മാത്രമല്ല, ശ്രദ്ധയുടെയും ഉത്കണ്ഠയുടെയും ഹൃദയത്തിൻ്റെയും കേന്ദ്രമായിരുന്നു. ആ കുട്ടി - അതായത്, കൊച്ചുകുട്ടികൾ, ദുർബലർ, ദരിദ്രർ - ക്രിസ്ത്യൻ സമൂഹങ്ങളുടെ ആശങ്കകളുടെ കേന്ദ്രത്തിലായിരിക്കണം, കാരണം "ഈ കുട്ടികളിൽ ഒരാളെ മാത്രം എൻ്റെ നാമത്തിൽ സ്വീകരിക്കുന്നവൻ എന്നെ സ്വാഗതം ചെയ്യുന്നു", യേശു തന്നെ വിശദീകരിക്കുന്നു. ചെറിയവരിൽ, പ്രതിരോധമില്ലാത്തവരിൽ, ദുർബലരിൽ, ദരിദ്രരിൽ, രോഗികളിൽ, സമൂഹം തിരസ്കരിക്കുകയും അകറ്റുകയും ചെയ്യുന്നവരിൽ, യേശു യഥാർത്ഥത്തിൽ സന്നിഹിതനാണ്, തീർച്ചയായും പിതാവ് തന്നെ.


XXV nke oge nkịtị

Oziọma (Mk 9:30-37)

N’oge ahụ, Jizọs na ndị na-eso ụzọ ya nọ na-agafe Galili, ma ọ chọghị ka onye ọ bụla mara. N’ezie, ọ kụziiri ndị na-eso ụzọ ya ihe wee sị ha: “A ga-enyefe Nwa nke mmadụ n’aka ndị mmadụ, ha ga-egbukwa ya; ma otu oge e gburu, mgbe ụbọchị atọ gasịrị, ọ ga-ebilite ọzọ." Otú ọ dị, ha aghọtaghị okwu ndị a ma tụọ egwu ịjụ ya ajụjụ. Ha rutere Kapaniọm. Mgbe ọ nọ n'ụlọ, ọ jụrụ ha: "Gịnị ka unu na-arụrịta ụka banyere n'okporo ámá?". Ha we b͕a nkiti. N'ezie, n'okporo ámá ha arụrịtawo ụka n'etiti onwe ha onye ka ukwuu. Ọ nọdụrụ ala, kpọọ mmadụ iri na abụọ ahụ, sị ha: “Ọ bụrụ na onye ọ bụla chọrọ ịbụ onye mbụ, ọ ghaghị ịbụ onye ikpeazụ n’ime ihe niile na ohu mmadụ niile.” O we kuru nwatakiri, dọba ya n'etiti ha, makua Ya, si ha, Onye ọ bula nke nānabata otù nime umu-ntakiri ndia n'aham nānabatam; onye ọ bụla nke na-anabata m adịghị anabatakwa m, kama ọ bụ onye zitere m.”

Nkọwa nke Oziọma nke Monsignor Vincenzo Paglia

“A ga-enyefe Nwa nke mmadụ n’aka ndị mmadụ, ha ga-egbukwa ya”. Ọ bụ nke ugboro abụọ Jizọs na-akọrọ ndị na-eso ụzọ ya ihe si na njem ya gawa Jeruselem. Otú ọ dị, ọzọ, ọ dịghị nke ọ bụla n'ime ndị na-eso ụzọ Jizọs ghọtara obi Jizọs na ihe bụ́ echiche ya, n'eziokwu, mgbe Jizọs rutere n'ụlọ ahụ, ọ jụrụ ha ihe ha na-ekwurịta n'ụzọ. Ma “ha gbachiri nkịtị,” ka onye ozi ọma ahụ na-ekwu. Ịgbachi nkịtị bụ ihe ihere maka ihe ha kwurịtara. Ọ dị mma inwe ihere: ọ bụ nzọụkwụ mbụ na ntụgharị, ọ bụ ịmara ebe dị anya na-ekewa anyị na Jizọs na Oziọma ahụ. Enweghị okwu a, anyị na-anọgide bụrụ ndị mkpọrọ nke onwe anyị na nke nchekwa anyị dara ogbenye. Ọkwọrọikọ ahụ na-ede, sị: «Ọ nọdụrụ ala na-akpọ iri na abụọ» wee malite ịkọwa Oziọma ha ọzọ. Obodo ọ bụla ga-agbakọba n’Oziọma ahụ ma gee Onyenweanyị ntị: a gbaziri anyị ma mee ka anyị nwee ike ịnata mmetụta na echiche nke Jizọs dị ka onyinye “Ọ bụrụ na onye ọ bụla chọrọ ịbụ onye mbụ, ya bụrụ onye ikpeazụ n’ime ihe niile na ohu mmadụ niile.” (Mc 9:35), Jizọs gwara anyị, na-atụgharị uche nke ụwa. Onye nēje ozi bu onye mbu, ọ bughi onye nēnye iwu. Iji mee ka anyị ghọta echiche a nke ọma, Jizọs kuru nwatakịrị, makụọ ya ma tinye ya n'etiti ìgwè ndị na-eso ụzọ: ọ bụghị ebe etiti ọ bụghị nanị n'anụ ahụ, kama nlebara anya, nchegbu, nke obi. Nwatakịrị ahụ - ya bụ, ụmụntakịrị, ndị na-adịghị ike, ndị ogbenye - aghaghị ịbụ isi ihe na-eche banyere obodo Ndị Kraịst, n'ihi na "onye ọ bụla nke na-anabata nanị otu n'ime ụmụaka ndị a n'aha m na-anabata m", ka Jizọs n'onwe ya na-akọwa. N'ime ụmụntakịrị, ndị na-enweghị nchebe, ndị na-adịghị ike, ndị ogbenye, ndị ọrịa, n'ime ndị ọha mmadụ jụrụ na ndị dị anya, Jizọs nọ n'ezie, n'ezie Nna n'onwe ya.