II di Pasqua - II of Easter
M Mons. Vincenzo Paglia
00:00
00:00

Vangelo (Gv 20,19-31) - La sera di quel giorno, il primo della settimana, mentre erano chiuse le porte del luogo dove si trovavano i discepoli per timore dei Giudei, venne Gesù, stette in mezzo e disse loro: «Pace a voi!». Detto questo, mostrò loro le mani e il fianco. E i discepoli gioirono al vedere il Signore. Gesù disse loro di nuovo: «Pace a voi! Come il Padre ha mandato me, anche io mando voi». Detto questo, soffiò e disse loro: «Ricevete lo Spirito Santo. A coloro a cui perdonerete i peccati, saranno perdonati; a coloro a cui non perdonerete, non saranno perdonati». Tommaso, uno dei Dodici, chiamato Dìdimo, non era con loro quando venne Gesù. Gli dicevano gli altri discepoli: «Abbiamo visto il Signore!». Ma egli disse loro: «Se non vedo nelle sue mani il segno dei chiodi e non metto il mio dito nel segno dei chiodi e non metto la mia mano nel suo fianco, io non credo». Otto giorni dopo i discepoli erano di nuovo in casa e c’era con loro anche Tommaso. Venne Gesù, a porte chiuse, stette in mezzo e disse: «Pace a voi!». Poi disse a Tommaso: «Metti qui il tuo dito e guarda le mie mani; tendi la tua mano e mettila nel mio fianco; e non essere incredulo, ma credente!». Gli rispose Tommaso: «Mio Signore e mio Dio!». Gesù gli disse: «Perché mi hai veduto, tu hai creduto; beati quelli che non hanno visto e hanno creduto!». Gesù, in presenza dei suoi discepoli, fece molti altri segni che non sono stati scritti in questo libro. Ma questi sono stati scritti perché crediate che Gesù è il Cristo, il Figlio di Dio, e perché, credendo, abbiate la vita nel suo nome.

Il commento al Vangelo a cura di Monsignor Vincenzo Paglia

Questa seconda domenica di Pasqua è dedicata alla misericordia di Dio. Fu istituita da Giovanni Paolo II che accolse una indicazione della suora polacca Faustina Kowalska, una donna che diffuse la devozione alla misericordia di Dio fin dal 1931 e negli anni successivi. Erano tempi terribili per l’Europa e questa suora intuì il bisogno di misericordia. E insistette perché la domenica dopo la Pasqua fosse dedicata alla misericordia. Diceva: nella morte e risurrezione del Signore la misericordia di Dio aveva raggiunto il culmine, il compimento. Il brano evangelico aiuta a comprendere ancor più il senso della misericordia.
L’evangelista Giovanni ci riporta alla sera di Pasqua e alla sera di otto giorni dopo, come a voler scandire il tempo della Chiesa, di domenica in domenica. In effetti, da quel giorno sino ad oggi – tanti secoli sono passati – sempre nella Chiesa si è celebrata ogni domenica la memoria della Pasqua. Non è la memoria di un passato tramontato. Ogni domenica il Risorto torna tra i suoi discepoli e si pone in mezzo a loro. Fecero fatica a riconoscerlo, come tante volte anche noi facciamo fatica, presi come siamo da noi stessi, dai nostri pensieri, dalle nostre insensibilità. Gesù risorto mostra le ferite del suo corpo. È questo il segno che apre gli occhi ai discepoli. Gesù risorto è segnato dalle ferite. Come a rappresentare i tanti crocifissi della terra ancora oggi. Gesù risorto conserva le ferite. E continua a commuoversi su di loro. Egli, il misericordioso, si lascia ferire dal grido dei poveri. Non c’è risurrezione senza prendere sul proprio corpo le ferite degli uomini. Così è per la Chiesa: una comunità di discepoli inviata dal Risorto a perdonare, a sanare, a disarmare i cuori dalla violenza.
È la via della misericordia che il Signore continua a percorrere senza sosta. Otto giorni dopo, il Signore torna, viene in mezzo a noi e parla anche a quella parte di Tommaso che è presente nel cuore di ciascuno di noi. Inizia ripetendo il saluto di pace: «Pace a voi». E si rivolge subito a Tommaso invitandolo a toccare con le mani le sue ferite. E aggiunge: «Non essere incredulo, ma credente!». E Tommaso professa la sua fede: «Mio Signore e mio Dio». Il «guardare» indica uno sguardo intenso che coglie il mistero di quel corpo «trafitto».
Gesù proclama qui l’ultima beatitudine del Vangelo, quella che sta a fondamento delle generazioni che da quel momento sino a oggi si uniranno al gruppo degli Undici. Cosa vuol dire la beatitudine della fede senza vedere? L’episodio di Tommaso suggerisce che la fede, da quel momento in poi, non nasce dalla visione di Gesù come la ebbero gli apostoli, ma dall’ascolto del Vangelo degli apostoli «abbiamo visto il Signore!» e dal toccare le ferite del corpo risorto di Gesù.

II of Easter

Gospel (Jn 20,19-31)

On the evening of that day, the first of the week, while the doors of the place where the disciples were were closed for fear of the Jews, Jesus came, stood among them and said to them: "Peace be with you!". Having said this, he showed them his hands and his side. And the disciples rejoiced when they saw the Lord. Jesus said to them again: «Peace be with you! As the Father sent me, I also send you." Having said this, he breathed and said to them: «Receive the Holy Spirit. Those whose sins you forgive, they will be forgiven; those whom you do not forgive, they will not be forgiven." Thomas, one of the Twelve, called Didymus, was not with them when Jesus came. The other disciples said to him: "We have seen the Lord!". But he said to them, “Unless I see the mark of the nails in his hands, and put my finger into the mark of the nails, and put my hand into his side, I will not believe.” Eight days later the disciples were back in the house and Thomas was also with them. Jesus came, with the doors closed, stood in the middle and said: «Peace be with you!». Then he said to Thomas: «Put your finger here and look at my hands; stretch out your hand and put it in my side; and do not be an unbeliever, but a believer! Thomas answered him: «My Lord and my God!». Jesus said to him: «Because you saw me, you believed; Blessed are those who have not seen and have believed! Jesus, in the presence of his disciples, did many other signs that are not written in this book. But these were written that you may believe that Jesus is the Christ, the Son of God, and that by believing you may have life in his name.
The commentary on the Gospel by Monsignor Vincenzo Paglia

This second Sunday of Easter is dedicated to the mercy of God. It was established by John Paul II who accepted an indication from the Polish nun Faustina Kowalska, a woman who spread devotion to the mercy of God since 1931 and in the following years. They were terrible times for Europe and this nun understood the need for mercy. And she insisted that the Sunday after Easter be dedicated to mercy. She said: in the death and resurrection of the Lord, God's mercy had reached its culmination, its fulfillment. The Gospel passage helps to understand the meaning of mercy even more.
The evangelist John takes us back to the evening of Easter and the evening of eight days later, as if to mark the time of the Church, from Sunday to Sunday. In fact, from that day until today - many centuries have passed - the memory of Easter has always been celebrated in the Church every Sunday. It is not the memory of a bygone past. Every Sunday the Risen One returns to his disciples and places himself among them. They struggled to recognize it, as we too often struggle, caught up as we are in ourselves, in our thoughts, in our insensitivities. The risen Jesus shows the wounds of his body. This is the sign that opens the eyes of the disciples. The risen Jesus is marked by wounds. As if to represent the many crucifixes of the earth still today. The risen Jesus preserves his wounds. And he continues to get emotional about them. He, the merciful one, allows himself to be hurt by the cry of the poor. There is no resurrection without taking on one's body the wounds of men. So it is for the Church: a community of disciples sent by the Risen One to forgive, to heal, to disarm hearts from violence.
It is the path of mercy that the Lord continues to follow without stopping. Eight days later, the Lord returns, comes among us and also speaks to that part of Thomas that is present in the heart of each of us. He begins by repeating the greeting of peace: "Peace be with you." And he immediately turns to Tommaso, inviting him to touch his wounds with his hands. And he adds: «Do not be an unbeliever, but a believer!». And Thomas professes his faith: "My Lord and my God". The "looking" indicates an intense gaze that captures the mystery of that "pierced" body.
Here Jesus proclaims the last beatitude of the Gospel, the one that is the foundation of the generations that from that moment until today will join the group of the Eleven. What does the bliss of faith without seeing mean? The episode of Thomas suggests that faith, from that moment on, does not arise from the vision of Jesus as the apostles had, but from listening to the Gospel of the apostles "we have seen the Lord!" and from touching the wounds of the resurrected body of Jesus.


II de Pascua

Evangelio (Jn 20,19-31)

La tarde de aquel día, primero de la semana, mientras las puertas del lugar donde estaban los discípulos estaban cerradas por miedo a los judíos, vino Jesús, se puso en medio de ellos y les dijo: "¡Paz a vosotros!". Dicho esto, les mostró las manos y el costado. Y los discípulos se alegraron al ver al Señor. Jesús les dijo nuevamente: «¡La paz esté con vosotros! Como el Padre me envió, así también yo os envío". Dicho esto, respiró y les dijo: «Recibid el Espíritu Santo. A aquellos cuyos pecados perdonéis, les serán perdonados; aquellos a quienes no perdonéis, no serán perdonados." Tomás, uno de los Doce, llamado Dídimo, no estaba con ellos cuando Jesús vino, los otros discípulos le dijeron: "¡Hemos visto al Señor!". Pero él les dijo: Si no veo en sus manos la marca de los clavos, y no meto mi dedo en el lugar de los clavos, y no meto mi mano en su costado, no creeré. Ocho días después, los discípulos estaban de regreso en casa y Tomás estaba también con ellos. Jesús vino, con las puertas cerradas, se puso en medio y dijo: «¡La paz esté con vosotros!». Luego dijo a Tomás: «Pon aquí tu dedo y mira mis manos; extiende tu mano y métela en mi costado; ¡Y no seas incrédulo, sino creyente! Tomás le respondió: «¡Señor mío y Dios mío!». Jesús le dijo: «Porque me viste, creíste; ¡Bienaventurados los que no vieron y creyeron! Jesús, en presencia de sus discípulos, hizo muchas otras señales que no están escritas en este libro. Pero estas fueron escritas para que creáis que Jesús es el Cristo, el Hijo de Dios, y para que creyendo tengáis vida en su nombre.
El comentario al Evangelio de monseñor Vincenzo Paglia

Este segundo domingo de Pascua está dedicado a la misericordia de Dios, fue instituido por Juan Pablo II quien aceptó una indicación de la monja polaca Faustina Kowalska, mujer que difundió la devoción a la misericordia de Dios desde 1931 y en los años siguientes. Eran tiempos terribles para Europa y esta monja comprendió la necesidad de misericordia. E insistió en que el domingo después de Pascua se dedicara a la misericordia. Dijo: en la muerte y resurrección del Señor, la misericordia de Dios había alcanzado su culminación, su cumplimiento. El pasaje del Evangelio ayuda a comprender aún más el significado de la misericordia.
El evangelista Juan nos remonta a la tarde de Pascua y a la tarde de ocho días después, como para marcar el tiempo de la Iglesia, de domingo a domingo. De hecho, desde aquel día hasta hoy -han pasado muchos siglos- siempre se ha celebrado en la Iglesia cada domingo el recuerdo de la Pascua. No es el recuerdo de un pasado pasado. Cada domingo el Resucitado regresa con sus discípulos y se sitúa entre ellos. Les costó reconocerlo, como nos cuesta a menudo a nosotros, atrapados en nosotros mismos, en nuestros pensamientos, en nuestras insensibilidades. Jesús resucitado muestra las heridas de su cuerpo. Ésta es la señal que abre los ojos de los discípulos. Jesús resucitado está marcado por llagas. Como para representar los numerosos crucifijos de la tierra que aún hoy existen. Jesús resucitado preserva sus heridas. Y sigue emocionado por ellos. Él, el misericordioso, se deja herir por el grito de los pobres. No hay resurrección sin tomar sobre el cuerpo las heridas de los hombres. Así es para la Iglesia: una comunidad de discípulos enviados por el Resucitado para perdonar, sanar, desarmar los corazones de la violencia.
Es el camino de la misericordia que el Señor sigue sin detenerse. Ocho días después, el Señor regresa, viene entre nosotros y le habla también a esa parte de Tomás que está presente en el corazón de cada uno de nosotros. Comienza repitiendo el saludo de paz: "La paz sea con vosotros". E inmediatamente se vuelve hacia Tomás, invitándolo a tocar sus heridas con las manos. Y añade: «¡No seas incrédulo, sino creyente!». Y Tomás profesa su fe: "Señor mío y Dios mío". El "mirar" indica una mirada intensa que capta el misterio de ese cuerpo "traspasado".
Aquí Jesús proclama la última bienaventuranza del Evangelio, aquella que es fundamento de las generaciones que desde aquel momento hasta hoy se unirán al grupo de los Once. ¿Qué significa la bienaventuranza de la fe sin ver? El episodio de Tomás sugiere que la fe, a partir de ese momento, no surge de la visión de Jesús como la tuvieron los apóstoles, sino de la escucha del Evangelio de los apóstoles "¡hemos visto al Señor!" y de tocar las heridas del cuerpo resucitado de Jesús.


II de Pâques

Évangile (Jn 20,19-31)

Le soir de ce jour, le premier de la semaine, alors que les portes du lieu où se trouvaient les disciples étaient fermées par peur des Juifs, Jésus vint, se tint au milieu d'eux et leur dit : « La paix soit avec vous ! ». Cela dit, il leur montra ses mains et son côté. Et les disciples se réjouirent en voyant le Seigneur. Jésus leur dit encore : « La paix soit avec vous ! Comme le Père m'a envoyé, moi aussi je vous envoie. Cela dit, il respira et leur dit : « Recevez le Saint-Esprit. Ceux à qui vous pardonnez les péchés, ils seront pardonnés ; ceux à qui vous ne pardonnez pas, ils ne seront pas pardonnés. » Thomas, l'un des Douze, appelé Didyme, n'était pas avec eux lorsque Jésus arriva. Les autres disciples lui dirent : "Nous avons vu le Seigneur !". Mais il leur dit : « Si je ne vois pas la marque des clous dans ses mains, si je ne mets mon doigt dans la marque des clous et si je ne mets pas ma main dans son côté, je ne croirai pas. » Huit jours plus tard, les disciples étaient de retour dans la maison et Thomas était également avec eux. Jésus est venu, les portes fermées, s'est tenu au milieu et a dit : « La paix soit avec vous ! ». Puis il dit à Thomas : « Mets ton doigt ici et regarde mes mains ; étends ta main et mets-la à mon côté ; et ne soyez pas incroyant, mais croyant ! Thomas lui répondit : « Mon Seigneur et mon Dieu ! ». Jésus lui dit : « Parce que tu m'as vu, tu as cru ; Bienheureux ceux qui n’ont pas vu et qui ont cru ! Jésus, en présence de ses disciples, a fait bien d'autres signes qui ne sont pas écrits dans ce livre. Mais ceux-ci ont été écrits pour que vous croyiez que Jésus est le Christ, le Fils de Dieu, et qu'en croyant vous ayez la vie en son nom.
Le commentaire de l'Évangile de Mgr Vincenzo Paglia

Ce deuxième dimanche de Pâques est dédié à la miséricorde de Dieu. Il a été institué par Jean-Paul II qui a accepté une indication de la religieuse polonaise Faustina Kowalska, une femme qui a répandu la dévotion à la miséricorde de Dieu depuis 1931 et dans les années suivantes. C’était une époque terrible pour l’Europe et cette religieuse comprenait la nécessité de faire preuve de miséricorde. Et il a insisté pour que le dimanche après Pâques soit consacré à la miséricorde. Il dit : dans la mort et la résurrection du Seigneur, la miséricorde de Dieu a atteint son point culminant, son accomplissement. Le passage évangélique aide à mieux comprendre le sens de la miséricorde.
L'évangéliste Jean nous ramène au soir de Pâques et au soir de huit jours plus tard, comme pour marquer le temps de l'Église, de dimanche en dimanche. En effet, depuis ce jour jusqu’à aujourd’hui – plusieurs siècles se sont écoulés – le souvenir de Pâques a toujours été célébré dans l’Église chaque dimanche. Ce n'est pas le souvenir d'un passé révolu. Chaque dimanche, le Ressuscité revient vers ses disciples et se place parmi eux. Ils ont eu du mal à le reconnaître, comme nous luttons trop souvent, pris comme nous le sommes par nous-mêmes, par nos pensées, par nos insensibilités. Jésus ressuscité montre les blessures de son corps. C'est le signe qui ouvre les yeux des disciples. Jésus ressuscité est marqué par des blessures. Comme pour représenter les nombreux crucifix de la terre encore aujourd'hui. Jésus ressuscité préserve ses blessures. Et il continue d’être ému à leur sujet. Lui, le miséricordieux, se laisse blesser par le cri des pauvres. Il n'y a pas de résurrection sans prendre sur son corps les blessures des hommes. Ainsi en est-il de l’Église : une communauté de disciples envoyés par le Ressuscité pour pardonner, guérir, désarmer les cœurs de la violence.
C'est le chemin de la miséricorde que le Seigneur continue de parcourir sans s'arrêter. Huit jours plus tard, le Seigneur revient, vient parmi nous et parle aussi à cette part de Thomas qui est présente dans le cœur de chacun de nous. Il commence par répéter le salut de paix : « La paix soit avec vous ». Et il se tourne aussitôt vers Thomas, l'invitant à toucher ses blessures avec ses mains. Et il ajoute : « Ne soyez pas incroyant, mais croyant ! ». Et Thomas professe sa foi : « Mon Seigneur et mon Dieu ». Le « regard » indique un regard intense qui capture le mystère de ce corps « percé ».
Ici, Jésus proclame la dernière béatitude de l'Évangile, celle qui est le fondement des générations qui, à partir de ce moment jusqu'à aujourd'hui, rejoindront le groupe des Onze. Que signifie le bonheur de la foi sans voir ? L'épisode de Thomas suggère que la foi, à partir de ce moment, ne naît pas de la vision de Jésus comme l'avaient les apôtres, mais de l'écoute de l'Évangile des apôtres « nous avons vu le Seigneur ! et de toucher les blessures du corps ressuscité de Jésus.


II da Páscoa

Evangelho (Jo 20,19-31)

Na tarde daquele dia, o primeiro da semana, enquanto as portas do lugar onde estavam os discípulos estavam fechadas por medo dos judeus, Jesus veio, colocou-se no meio deles e disse-lhes: “A paz esteja convosco!”. Dito isto, mostrou-lhes as mãos e o lado. E os discípulos se alegraram quando viram o Senhor. Jesus disse-lhes novamente: «A paz esteja convosco! Assim como o Pai me enviou, eu também vos envio." Dito isto, respirou e disse-lhes: «Recebei o Espírito Santo. Aqueles cujos pecados você perdoa, eles serão perdoados; aqueles a quem você não perdoa, eles não serão perdoados." Tomé, um dos Doze, chamado Dídimo, não estava com eles quando Jesus chegou. Os outros discípulos disseram-lhe: “Vimos o Senhor!”. Mas ele lhes disse: “A menos que eu veja o sinal dos cravos nas suas mãos, e não ponha o meu dedo no sinal dos pregos, e não ponha a minha mão no seu lado, não acreditarei”. Oito dias depois, os discípulos estavam de volta em casa e Tomé também estava com eles. Jesus chegou, com as portas fechadas, parou no meio e disse: «A paz esteja convosco!». Depois disse a Tomé: «Coloque aqui o seu dedo e olhe para as minhas mãos; estenda a mão e coloque-a ao meu lado; e não seja um incrédulo, mas um crente! Tomé respondeu-lhe: «Meu Senhor e meu Deus!». Jesus disse-lhe: «Porque me viste, acreditaste; Bem-aventurados aqueles que não viram e acreditaram! Jesus, na presença dos seus discípulos, fez muitos outros sinais que não estão escritos neste livro. Mas estes foram escritos para que vocês acreditem que Jesus é o Cristo, o Filho de Deus, e para que, crendo, vocês tenham vida em seu nome.
O comentário ao Evangelho de Monsenhor Vincenzo Paglia

Este segundo domingo de Páscoa é dedicado à misericórdia de Deus e foi instituído por João Paulo II que aceitou a indicação da freira polaca Faustina Kowalska, mulher que difundiu a devoção à misericórdia de Deus desde 1931 e nos anos seguintes. Foram tempos terríveis para a Europa e esta freira compreendeu a necessidade de misericórdia. E insistiu que o domingo depois da Páscoa fosse dedicado à misericórdia. Ele disse: na morte e ressurreição do Senhor, a misericórdia de Deus atingiu o seu ápice, o seu cumprimento. O trecho evangélico ajuda a compreender ainda mais o significado da misericórdia.
O evangelista João transporta-nos à noite de Páscoa e à noite de oito dias depois, como que para marcar o tempo da Igreja, de domingo a domingo. Com efeito, desde aquele dia até hoje – já passaram muitos séculos – a memória da Páscoa sempre foi celebrada na Igreja todos os domingos. Não é a memória de um passado passado. Todos os domingos o Ressuscitado volta aos seus discípulos e coloca-se entre eles. Eles lutaram para reconhecê-lo, como nós muitas vezes lutamos, presos como estamos em nós mesmos, nos nossos pensamentos, nas nossas insensibilidades. O Jesus ressuscitado mostra as feridas do seu corpo. Este é o sinal que abre os olhos dos discípulos. O Jesus ressuscitado está marcado por feridas. Como que para representar os muitos crucifixos da terra que ainda hoje existem. O Jesus ressuscitado preserva as suas feridas. E ele continua emocionado com eles. Ele, o misericordioso, deixa-se ferir pelo grito dos pobres. Não há ressurreição sem assumir sobre o corpo as feridas dos homens. Assim é para a Igreja: uma comunidade de discípulos enviados pelo Ressuscitado para perdoar, para curar, para desarmar os corações da violência.
É o caminho da misericórdia que o Senhor continua a percorrer sem parar. Oito dias depois, o Senhor volta, vem entre nós e fala também àquela parte de Tomé que está presente no coração de cada um de nós. Ele começa repetindo a saudação de paz: “A paz esteja convosco”. E ele imediatamente se volta para Thomas, convidando-o a tocar suas feridas com as mãos. E acrescenta: «Não seja um incrédulo, mas um crente!». E Tomé professa a sua fé: “Meu Senhor e meu Deus”. O “olhar” indica um olhar intenso que capta o mistério daquele corpo “perfurado”.
Aqui Jesus proclama a última bem-aventurança do Evangelho, aquela que é o fundamento das gerações que daquele momento até hoje se juntarão ao grupo dos Onze. O que significa a felicidade da fé sem ver? O episódio de Tomé sugere que a fé, a partir daquele momento, não surge da visão de Jesus como tiveram os apóstolos, mas da escuta do Evangelho dos apóstolos “vimos o Senhor!” e de tocar as feridas do corpo ressuscitado de Jesus.

復活節之二

福音(約翰福音 20,19-31)

那一天的晚上,也就是七日的第一天晚上,門徒所在的地方因害怕猶太人而關閉了大門,耶穌來了,站在他們中間,對他們說:「願你們平安!」。 說完,他向他們展示了自己的雙手和側身。 門徒看見主就喜樂了。 耶穌又對他們說:「願你們平安! 正如父差遣了我一樣,我也差遣了你們。” 說完這句話,他吸了口氣,對他們說:“受聖靈吧。” 你赦免誰的罪,他們的罪就會得到赦免; 那些你不寬恕的人,他們也不會被寬恕。” 耶穌來的時候,十二門徒之一的多馬,名叫迪迪摩斯,並不在他們身邊。其他門徒對他說:「我們已經看見主了!」。 耶穌對他們說:“除非我看見他手上的釘痕,將我的手指伸進釘痕裡,又把手伸進他的肋旁,我就不信。” 八天后,門徒們回到了房子,多馬也和他們在一起。 耶穌來了,門關著,站在中間說:「願你們平安!」。 然後他對湯瑪斯說:「把你的手指放在這裡,看看我的手; 伸出你的手,放在我的身邊; 不要成為不信者,而是成為信徒! 湯瑪斯回答他:「我的主,我的上帝!」。 耶穌對他說:「你因看見了我才信; 那些沒有看見就相信的人有福了! 耶穌在門徒面前行了許多其他神蹟,這些神蹟沒有記載在這本書中。 但寫這些的目的是為了讓你們相信耶穌是基督,是神的兒子,並且透過相信,你們可以因祂的名而得生命。
文森佐·帕格利亞主教對福音的評論

復活節的第二個星期日是為了紀念上帝的仁慈而設立的,它是由約翰·保羅二世接受波蘭修女福斯蒂娜·科瓦爾斯卡(Faustina Kowalska)的指示而設立的,這位女性自1931 年以來一直致力於傳播對上帝仁慈的奉獻。 對歐洲來說,這是一個可怕的時期,修女明白憐憫的必要性。 他堅持復活節後的那個主日要用來施行憐憫。 他說:在主的死與復活中,神的憐憫達到了頂峰,實現了。 福音經文有助於更多地理解憐憫的含義。
福音傳道者約翰帶我們回到復活節的晚上和八天后的晚上,彷彿是為了紀念教會的時間,從主日到週日。 事實上,從那天到今天——許多世紀過去了——教會的每個星期日都會慶祝復活節的記憶。 這不是對過去的記憶。 每個星期日,復活者都會回到祂的門徒身邊,並將自己置身於他們之中。 他們很難體認到這一點,就像我們經常掙扎一樣,我們陷入了自己、我們的思想、我們的麻木不仁之中。 復活的耶穌展示了他身體的傷口。 這是開啟門徒眼睛的徵兆。 復活的耶穌身上有傷痕。 彷彿代表了今天仍然存在的地球上的許多十字架。 復活的耶穌保留了他的傷口。 他仍然對他們充滿感情。 他,這位仁慈的人,卻讓自己因窮人的呼聲而受到傷害。 如果身體不承受人類的創傷,就沒有復活。 對教會也是如此:復活者派遣門徒組成的團體來寬恕、療癒、解除心靈的暴力。
這是主永不間斷地繼續走的慈悲之路。 八天后,主回來了,來到我們中間,也對我們每個人心中多馬的那部分說話。 他首先重複了和平的問候:“願和平與你同在。” 他立刻轉向湯瑪斯,請他用手撫摸自己的傷口。 他補充說:「不要成為一個不信者,而要做一個信徒!」。 湯瑪斯宣稱他的信仰:「我的主,我的上帝」。 「看」表示強烈的目光,捕捉「被刺穿」的身體的奧秘。
耶穌在這裡宣告了福音的最後福氣,這是從那時起直到今天將加入十一人群體的幾代人的基礎。 看不見的信心之福是什麼意思? 多馬的這段情節表明,從那一刻起,信心並不是像使徒那樣從耶穌的異像中產生的,而是從聽了使徒的福音「我們看見了主!」而產生的。 以及觸碰耶穌復活身體的傷口。


II Пасхи

Евангелие (Ин 20,19-31)

Вечером того дня, первого дня недели, когда двери места, где были ученики, были закрыты из-за страха перед иудеями, Иисус пришёл, стал среди них и сказал им: «Мир вам!». Сказав это, он показал им свои руки и бок. И ученики обрадовались, увидев Господа. Иисус снова сказал им: «Мир вам! Как Отец послал Меня, так и Я посылаю вас». Сказав это, он вздохнул и сказал им: «Примите Духа Святого. Кому прощаешь грехи, простятся будут; те, кого вы не простите, не будут прощены». Фомы, одного из Двенадцати, по имени Дидим, не было с ними, когда пришел Иисус. Остальные ученики сказали ему: «Мы видели Господа!». Но он сказал им: «Если я не увижу следов от гвоздей на его руках, и не приложу палец мой к следу от гвоздей и не приложу руки моей к боку его, я не поверю». Через восемь дней ученики вернулись в дом, и с ними был и Фома. Иисус пришёл, при закрытых дверях, встал посередине и сказал: «Мир вам!». Тогда он сказал Фоме: «Положи сюда свой палец и посмотри на мои руки; протяни руку и положи ее мне в бок; и не будь неверующим, но верующим! Фома ответил ему: «Мой Господь и мой Бог!». Иисус сказал ему: «Ты поверил, потому что увидел Меня; Блаженны не видевшие и уверовавшие! Иисус в присутствии своих учеников совершил много других знамений, не описанных в этой книге. Но они были написаны для того, чтобы вы поверили, что Иисус есть Христос, Сын Божий, и чтобы, веря, вы могли иметь жизнь во имя Его.
Комментарий к Евангелию монсеньора Винченцо Палья

Это второе воскресенье Пасхи посвящено милосердию Божиему, оно было учреждено Иоанном Павлом II, принявшим указание от польской монахини Фаустины Ковальской, женщины, распространявшей преданность милосердию Божиему с 1931 года и в последующие годы. Это были ужасные времена для Европы, и эта монахиня понимала необходимость милосердия. И он настоял, чтобы воскресенье после Пасхи было посвящено милосердию. Он сказал: в смерти и воскресении Господа милость Божия достигла своей кульминации, своего исполнения. Евангельский отрывок помогает еще больше понять смысл милосердия.
Евангелист Иоанн возвращает нас к вечеру Пасхи и вечеру восьми дней спустя, как бы отмечая время Церкви, с воскресенья на воскресенье. Фактически, с того дня и по сегодняшний день – прошло много столетий – память Пасхи всегда празднуется в Церкви каждое воскресенье. Это не память об ушедшем прошлом. Каждое воскресенье Воскресший возвращается к своим ученикам и помещается среди них. Они изо всех сил пытались признать это, как и мы слишком часто боремся, захваченные собой, своими мыслями, своей бесчувственностью. Воскресший Иисус показывает раны своего тела. Это знак, который открывает глаза ученикам. Воскресший Иисус отмечен ранами. Как будто изображая многочисленные распятия на земле, существующие и сегодня. Воскресший Иисус сохраняет свои раны. И он продолжает испытывать к ним эмоции. Он, милостивый, позволяет себя ранить воплем бедного. Нет воскресения без принятия на себя человеческих ран. Так и с Церковью: сообществом учеников, посланных Воскресшим, чтобы прощать, исцелять, обезоруживать сердца от насилия.
Это путь милосердия, по которому Господь продолжает идти, не останавливаясь. Через восемь дней Господь возвращается, приходит к нам и также говорит с той частью Фомы, которая присутствует в сердце каждого из нас. Он начинает с повторения приветствия мира: «Мир вам». И он тут же обращается к Фоме, предлагая ему потрогать руками его раны. И добавляет: «Не будь неверующим, а верующим!». И Фома исповедует свою веру: «Господь мой и Бог мой». «Смотреть» означает пристальный взгляд, раскрывающий тайну этого «пронзенного» тела.
Здесь Иисус провозглашает последнее блаженство Евангелия, то, которое является основой поколений, которые с этого момента и до сегодняшнего дня присоединятся к группе Одиннадцати. Что значит блаженство веры без видения? Эпизод с Фомой позволяет предположить, что вера с этого момента возникает не от видения Иисуса, как это было у апостолов, а от слушания Евангелия апостолов «мы видели Господа!» и от прикосновения к ранам воскресшего тела Иисуса.


復活祭のⅡ

福音(ヨハネ 20,19-31)

その日の夕方、つまり週の最初の日、ユダヤ人を恐れて弟子たちがいた場所の扉が閉ざされていたとき、イエスが来て彼らの間に立って、「あなたたちに平和があるように!」と言われました。 そう言って彼は彼らに手とわき腹を見せた。 弟子たちは主を見て喜びました。 イエスは再び彼らにこう言いました。「あなたたちに平和がありますように!」 父が私を遣わしたように、私もあなたを遣わします。」 そう言ってから、彼は息をして彼らに言った、「聖霊を受けなさい。 あなたが罪を赦した者は、赦されるでしょう。 あなたが許さない人は、決して許されないのです。」 十二弟子の一人、ディディモと呼ばれるトマスは、イエスが来たとき彼らと一緒にいなかったが、他の弟子たちはイエスに、「私たちは主を見ました!」と言った。 しかし彼は彼らに言った、「彼の手の釘の跡を見、その釘の跡に指を入れ、彼のわき腹に手を入れない限り、私は信じない。」 8日後、弟子たちは家に戻り、トマスも一緒にいました。 イエスはドアを閉めてやって来て、真ん中に立ち、「あなたたちに平和がありますように!」と言われました。 それから彼はトーマスにこう言いました。「ここに指を置いて、私の手を見てください。 手を伸ばして私の脇に置いてください。 そして不信者ではなく信者になりなさい! トーマスは彼に答えました:「わが主よ、わが神よ!」。 イエスは彼にこう言われました。「あなたは私を見たので信じたのです。 まだ見ていないのに信じている人は幸いです。 イエスは弟子たちの前で、この本には書かれていない多くのしるしを行いました。 しかし、これらは、イエスがキリスト、神の子であることを信じ、信じることによってイエスの名において命を得るために書かれたのです。
ヴィンチェンツォ・パーリア修道士による福音書の解説

復活祭のこの第 2 日曜日は神のいつくしみに捧げられ、1931 年からその後数年間にわたって神のいつくしみへの献身を広めたポーランドの修道女ファウスティナ コワルスカの指示を受け入れたヨハネ パウロ 2 世によって制定されました。 当時はヨーロッパにとって悲惨な時代でしたが、この修道女は慈悲の必要性を理解していました。 そして復活祭後の日曜日は慈悲の日に捧げられるようにと主張した。 彼は、「主の死と復活において、神の憐れみはその頂点に達し、成就した」と言いました。 福音の一節は、慈悲の意味をさらに理解するのに役立ちます。
伝道者ヨハネは、日曜日から日曜日までの教会の時間を示すかのように、私たちを復活祭の夕方と8日後の夕方に連れ戻します。 実際、その日から今日まで、何世紀も経ちましたが、教会では毎週日曜日に復活祭の記念が常に祝われてきました。 それは過ぎ去った過去の記憶ではありません。 復活した方は毎週日曜日に弟子たちのところに戻り、弟子たちの中に身を置きます。 私たちが自分自身、思考、鈍感さの中に囚われて、よく苦労するのと同じように、彼らもそれを認識するのに苦労しました。 復活したイエスは自分の体の傷を示しています。 これは弟子たちの目を開くしるしです。 復活したイエスには傷がありました。 あたかも、今日もなお地球上にある数多くの十字架を象徴しているかのようです。 復活したイエスは自分の傷をそのままにしておられます。 そして彼は彼らに対して感情的であり続けています。 慈悲深い彼は、貧しい人々の叫びによって自分が傷つくことを許します。 人間の傷を自らの身に負わなければ復活はない。 それは、赦し、癒し、暴力から心を解放するために復活した方によって遣わされた弟子たちの共同体である教会にとっても同様です。
それは主が立ち止まることなく歩み続けられる慈悲の道です。 8日後、主は再び来られ、私たちの中に来られ、私たち一人一人の心の中にあるトマスの部分にも語りかけられます。 彼は「平和があなたたちとともにありますように」という平和の挨拶を繰り返すことから始まります。 そして彼はすぐにトーマスの方を向いて、手で傷に触れるよう勧めました。 そして、「不信者ではなく、信者になりなさい!」と付け加えました。 そしてトマスは「私の主、私の神」と信仰を告白します。 「見つめる」とは、その「貫かれた」身体の神秘を捉える強烈な視線を指す。
ここでイエスは福音の最後の至福を宣言します。これは、その瞬間から今日まで、11人のグループに加わる世代の基礎となるものです。 見えない信仰の至福とは何を意味するのでしょうか? トマスのエピソードは、その瞬間から信仰が、使徒たちが見たようなイエスの幻視からではなく、「私たちは主を見た!」という使徒たちの福音を聞くことから生まれることを示唆しています。 そして復活したイエスの体の傷に触れたことからも。


부활절의 II

복음(요한 20,19-31)

그 날 곧 안식 후 첫날 저녁에 제자들이 유대인들을 두려워하여 모인 곳의 문들을 닫았을 때에 예수께서 오사 가운데 서서 이르시되 너희에게 평강이 있을지어다 하시니라 이 말씀을 하시고 손과 옆구리를 보이시니라. 그리고 제자들은 주님을 보고 기뻐했습니다. 예수께서는 그들에게 다시 이렇게 말씀하셨습니다. “평화가 여러분과 함께 있기를 바랍니다! 아버지께서 나를 보내신 것처럼 나도 너희를 보낸다." 이 말씀을 하시고 숨을 쉬시며 그들에게 말씀하셨습니다. “성령을 받으라. 당신이 누구의 죄를 용서해 주신다면 그들은 용서받을 것입니다. 너희가 용서하지 않는 사람은 용서받지 못할 것이다." 열두 제자 중 하나로서 디두모라 하는 도마는 예수께서 오실 때에 그들과 함께 있지 아니하였더니 다른 제자들이 이르되 우리가 주를 보았노라 하더라 그러나 그는 그들에게 “내가 그 손의 못 자국을 보며 내 손가락을 그 못 자국에 넣으며 내 손을 그 옆구리에 넣어 보지 않고는 믿지 아니하겠노라”고 말했습니다. 여드레 뒤에 제자들이 집으로 돌아왔고 도마도 그들과 함께 있었습니다. 예수님께서는 문을 닫은 채 오셔서 가운데 ​​서서 말씀하셨습니다. “평화가 너희와 함께!” 그런 다음 그는 토마스에게 말했습니다. “여기에 손가락을 대고 내 손을보세요. 네 손을 뻗어 내 옆구리에 넣어 보아라. 그리고 믿지 않는 사람이 되지 말고, 믿는 사람이 되십시오! 토마스는 그에게 “나의 주님, 나의 하느님!”이라고 대답했습니다. 예수께서는 그에게 이렇게 말씀하셨습니다. “당신은 나를 본 고로 믿었습니다. 보지 못하고 믿는 자들은 복되도다! 예수께서는 제자들 앞에서 이 책에 기록되지 않은 다른 표적도 많이 행하셨다. 오직 이것을 기록함은 너희로 예수께서 하나님의 아들 그리스도이심을 믿게 하려 함이요 또 믿어 그 이름을 힘입어 생명을 얻게 하려 함이니라
빈첸초 팔리아 몬시뇰의 복음 주석

부활 제2주일은 하느님 자비를 기리는 날로, 1931년부터 그 이후에도 하느님 자비에 대한 신심을 전파한 폴란드 수녀 파우스티나 코발스카(Faustina Kowalska)의 지시를 받아 요한 바오로 2세가 제정한 날입니다. 유럽에는 끔찍한 시기였지만 이 수녀는 자비의 필요성을 이해했습니다. 그리고 그는 부활절 다음 주일을 자비의 날로 바쳐야 한다고 주장했습니다. 그는 이렇게 말했습니다. 주님의 죽음과 부활을 통해 하느님의 자비는 정점에 이르렀고 완성되었습니다. 복음 구절은 자비의 의미를 더욱 이해하는 데 도움이 됩니다.
전도자 요한은 마치 교회의 시간인 주일부터 주일까지를 표시하는 것처럼 부활절 저녁과 8일 후 저녁으로 우리를 데려갑니다. 사실 그날부터 수세기가 지난 오늘까지 매주 일요일 교회에서는 항상 부활절의 기억을 기념해 왔습니다. 지나간 과거의 기억이 아닙니다. 매주 일요일마다 부활하신 분은 제자들에게로 돌아오시어 그들 가운데 자리잡으셨습니다. 우리가 너무 자주 분투하고, 우리 자신, 생각, 무감각에 사로잡혀 있기 때문에 그들은 그것을 인식하려고 애썼습니다. 부활하신 예수님은 당신 몸의 상처를 보여 주셨습니다. 이것이 제자들의 눈을 뜨게 하는 표징입니다. 부활하신 예수님은 상처로 얼룩져 있습니다. 마치 오늘날에도 여전히 지구의 수많은 십자가를 대표하는 것처럼 말입니다. 부활하신 예수님은 자신의 상처를 보존하십니다. 그리고 그는 계속해서 그들에 대해 감정적입니다. 자비로우신 그분께서는 가난한 이들의 부르짖음으로 인해 상처를 받으십니다. 사람의 상처를 몸으로 짊어지지 않고서는 부활이 없습니다. 용서하고, 치유하고, 폭력으로부터 마음을 무장해제시키기 위해 부활하신 분께서 파견하신 제자들의 공동체인 교회도 마찬가지입니다.
주님께서 멈추지 않고 계속해서 따라가시는 것이 자비의 길입니다. 8일 후에 주님은 다시 오셔서 우리 가운데 오셔서 우리 각자의 마음 속에 현존하는 도마의 부분에 대해서도 말씀하십니다. 그분께서는 “평화가 너희와 함께 있기를”이라는 평화의 인사를 반복하면서 시작하십니다. 그리고 그는 즉시 토마스에게 손으로 상처를 만지라고 권유했습니다. 그리고 그는 이렇게 덧붙였습니다. “믿지 않는 사람이 되지 말고, 믿는 사람이 되십시오!” 그리고 도마는 “나의 주님이시며 나의 하느님”이라고 자신의 신앙을 고백합니다. '본다'는 것은 '꿰뚫린' 신체의 신비를 포착하는 강렬한 시선을 의미한다.
여기서 예수님께서는 복음의 마지막 복을 선포하십니다. 이 복은 그 순간부터 오늘까지 열한 제자의 무리에 합류하게 될 세대의 기초가 되는 복입니다. 보지 않고도 믿음의 행복은 무엇을 의미합니까? 도마의 일화는 그 순간부터 신앙은 사도들이 가졌던 것처럼 예수님을 뵙는 것에서 생겨나는 것이 아니라, “우리가 주님을 보았습니다!”라는 사도들의 복음을 듣는 데서 생겨난다는 것을 암시합니다. 그리고 부활하신 예수님의 몸의 상처를 만지지 마십시오.


الثاني من عيد الفصح

الإنجيل (يوحنا 20، 19 – 31)

وفي عشية ذلك اليوم، أول الأسبوع، وكانت أبواب المكان الذي كان فيه التلاميذ مغلقة خوفا من اليهود، جاء يسوع ووقف في وسطهم وقال لهم: "السلام لكم!". ولما قال هذا أراهم يديه وجنبه. ففرح التلاميذ إذ رأوا الرب. فقال لهم يسوع مرة أخرى: «السلام لكم! كما أرسلني الآب أرسلكم أنا أيضًا." ولما قال هذا تنهد وقال لهم: «اقبلوا الروح القدس. أولئك الذين غفرت خطاياهم تُغفر لهم. والذين لا تغفرون لهم فلن يغفر لهم." ولم يكن توما، أحد الاثني عشر الذي يقال له ديديموس، معهم عندما جاء يسوع، فقال له التلاميذ الآخرون: قد رأينا الرب! فقال لهم: «إن لم أبصر أثر المسامير في يديه، وأضع إصبعي في أثر المسامير، وأضع يدي في جنبه، لا أؤمن». وبعد ثمانية أيام عاد التلاميذ إلى البيت وكان توما معهم أيضًا. جاء يسوع والأبواب مغلقة، ووقف في الوسط وقال: «السلام لكم!». ثم قال لتوما: «ضع إصبعك هنا وانظر إلى يدي؛ ومد يدك وضعها في جنبي. ولا تكن كافراً بل مؤمناً! أجابه توما: «ربي وإلهي!». قال له يسوع: «لأنك رأيتني آمنت. طوبى للذين آمنوا ولم يروا! وأجرى يسوع أمام تلاميذه آيات أخرى كثيرة لم تكتب في هذا الكتاب. وأما هذه فقد كتبت لتؤمنوا أن يسوع هو المسيح ابن الله، ولكي تكون لكم إذا آمنتم حياة باسمه.
التعليق على الإنجيل بقلم المونسنيور فينسينزو باجليا

هذا الأحد الثاني من عيد الفصح مخصص لرحمة الله، وقد أسسه يوحنا بولس الثاني الذي قبل إشارة الراهبة البولندية فوستينا كوالسكا، وهي امرأة تنشر التكريس لرحمة الله منذ عام 1931 وفي السنوات التالية. لقد كانت أوقاتًا عصيبة بالنسبة لأوروبا، وقد فهمت هذه الراهبة الحاجة إلى الرحمة. وأصر على أن يكون يوم الأحد الذي يلي عيد الفصح مخصصًا للرحمة. قال: في موت الرب وقيامته، بلغت رحمة الله ذروتها، وتمامها. ويساعد المقطع الإنجيلي على فهم معنى الرحمة بشكل أكبر.
يعود بنا الإنجيلي يوحنا إلى مساء عيد الفصح ومساء الأيام الثمانية اللاحقة، وكأنه يشير إلى زمن الكنيسة، من الأحد إلى الأحد. في الواقع، منذ ذلك اليوم وحتى اليوم - بعد مرور قرون عديدة - يتم الاحتفال دائمًا بذكرى عيد الفصح في الكنيسة كل يوم أحد. إنها ليست ذكرى الماضي الماضي. يعود القائم من بين الأموات كل يوم أحد إلى تلاميذه ويضع نفسه بينهم. لقد ناضلوا من أجل الاعتراف بذلك، كما نكافح نحن في كثير من الأحيان، لأننا عالقون في أنفسنا، في أفكارنا، في عدم حساسيتنا. يُظهر يسوع القائم من بين الأموات جراحات جسده. هذه هي العلامة التي تفتح عيون التلاميذ. يسوع القائم من بين الأموات موسوم بالجراح. كما لو كان يمثل الصلبان العديدة على الأرض حتى اليوم. يسوع القائم من بين الأموات يحفظ جراحاته. ويستمر في الشعور بالعاطفة تجاههم. هو، الرحيم، يسمح لنفسه أن يتألم من صرخة الفقراء. فلا قيامة دون أن يأخذ الإنسان جراحات البشر على جسده. هكذا هو الحال بالنسبة للكنيسة: جماعة التلاميذ الذين أرسلهم القائم من بين الأموات ليغفروا ويشفوا وينزعوا العنف عن القلوب.
إنه طريق الرحمة الذي يستمر الرب في اتباعه دون توقف. بعد ثمانية أيام، يعود الرب ويأتي بيننا ويتحدث أيضًا إلى ذلك الجزء من توما الموجود في قلب كل واحد منا. ويبدأ بترديد تحية السلام: "السلام عليكم". وعلى الفور يلجأ إلى توما ويدعوه إلى لمس جراحه بيديه. ويضيف: «لا تكن كافرًا، بل مؤمنًا!». وتوما يعلن إيمانه: "ربي وإلهي". "النظر" يدل على نظرة حادة تلتقط سر ذلك الجسد "المثقوب".
هنا يعلن يسوع التطويبة الأخيرة للإنجيل، تلك التي هي أساس الأجيال التي ستنضم منذ تلك اللحظة وحتى اليوم إلى مجموعة الأحد عشر. ما معنى نعيم الإيمان دون رؤية؟ وتشير حادثة توما إلى أن الإيمان، منذ تلك اللحظة فصاعدا، لا ينشأ من رؤية يسوع كما رأى الرسل، بل من الاستماع إلى إنجيل الرسل "لقد رأينا الرب!" ومن لمس جراحات جسد يسوع المقام.


ईस्टर का द्वितीय

सुसमाचार (जं 20,19-31)

उस दिन की शाम को, सप्ताह के पहले दिन, जबकि उस स्थान के दरवाजे जहां शिष्य थे, यहूदियों के डर से बंद थे, यीशु आए, उनके बीच खड़े हो गए और उनसे कहा: "तुम्हें शांति मिले!"। यह कहकर उसने उन्हें अपने हाथ और अपनी बगल दिखाई। और चेलों ने प्रभु को देखकर आनन्द किया। यीशु ने उनसे फिर कहा: “तुम्हें शांति मिले! जैसे पिता ने मुझे भेजा है, वैसे ही मैं भी तुम्हें भेजता हूं।” यह कहने के बाद, उसने साँस ली और उनसे कहा: "पवित्र आत्मा प्राप्त करो।" जिनके पाप तू क्षमा करेगा, वे क्षमा किए जाएंगे; जिनको तुम क्षमा नहीं करते, वे भी क्षमा नहीं किये जायेंगे।” थॉमस, बारह में से एक, जिसे डिडिमस कहा जाता था, यीशु के आने पर उनके साथ नहीं था। अन्य शिष्यों ने उससे कहा: "हमने प्रभु को देखा है!"। परन्तु उस ने उन से कहा, जब तक मैं उसके हाथों में कीलों के छेद न देख लूं, और कीलों के छेद में अपनी उंगली न डाल लूं, और उसके पंजर में अपना हाथ न डाल लूं, तब तक मैं विश्वास नहीं करूंगा। आठ दिन बाद शिष्य घर वापस आये और थॉमस भी उनके साथ था। यीशु दरवाज़े बंद करके आए, बीच में खड़े हुए और कहा: "तुम्हें शांति मिले!"। फिर उसने थॉमस से कहा: “अपनी उंगली यहां रखो और मेरे हाथों को देखो; अपना हाथ बढ़ाओ और मेरी बगल में डाल दो; और अविश्वासी नहीं, परन्तु विश्वासी बनो! थॉमस ने उसे उत्तर दिया: "मेरे भगवान और मेरे भगवान!" यीशु ने उससे कहा: “तू ने मुझे देखा, इसलिये विश्वास किया; धन्य हैं वे जिन्होंने नहीं देखा और विश्वास कर लिया! यीशु ने अपने चेलों के साम्हने और भी बहुत से चिन्ह दिखाए, जो इस पुस्तक में नहीं लिखे हैं। परन्तु ये इसलिये लिखे गए कि तुम विश्वास करो कि यीशु ही मसीह, परमेश्वर का पुत्र है, और विश्वास करके तुम उसके नाम से जीवन पाओ।
मोनसिग्नोर विन्सेन्ज़ो पगलिया द्वारा सुसमाचार पर टिप्पणी

ईस्टर का यह दूसरा रविवार ईश्वर की दया को समर्पित है। इसकी स्थापना जॉन पॉल द्वितीय द्वारा की गई थी, जिन्होंने पोलिश नन फॉस्टिना कोवालस्का, एक महिला से एक संकेत स्वीकार किया था, जो 1931 से और उसके बाद के वर्षों में ईश्वर की दया के प्रति भक्ति फैलाती थी। वे यूरोप के लिए भयानक समय थे और इस नन ने दया की आवश्यकता को समझा। और उन्होंने जोर देकर कहा कि ईस्टर के बाद का रविवार दया को समर्पित होना चाहिए। उन्होंने कहा: प्रभु की मृत्यु और पुनरुत्थान में, ईश्वर की दया अपनी पराकाष्ठा, अपनी पूर्ति तक पहुंच गई थी। सुसमाचार मार्ग दया के अर्थ को और भी अधिक समझने में मदद करता है।
इंजीलवादी जॉन हमें ईस्टर की शाम और आठ दिन बाद की शाम में वापस ले जाता है, जैसे कि रविवार से रविवार तक चर्च के समय को चिह्नित करना हो। दरअसल, उस दिन से लेकर आज तक - कई शताब्दियाँ बीत चुकी हैं - ईस्टर की याद में चर्च में हमेशा हर रविवार को जश्न मनाया जाता रहा है। यह बीते हुए अतीत की स्मृति नहीं है. प्रत्येक रविवार को पुनर्जीवित व्यक्ति अपने शिष्यों के पास लौटता है और स्वयं को उनके बीच रखता है। उन्होंने इसे पहचानने के लिए संघर्ष किया, जैसा कि हम भी अक्सर संघर्ष करते हैं, हम अपने आप में, अपने विचारों में, अपनी असंवेदनशीलता में फंसे रहते हैं। पुनर्जीवित यीशु अपने शरीर के घाव दिखाते हैं। यही वह संकेत है जो शिष्यों की आंखें खोल देता है। पुनर्जीवित यीशु पर घावों के निशान हैं। मानो आज भी पृथ्वी के अनेक क्रूसों का प्रतिनिधित्व कर रहा हो। पुनर्जीवित यीशु ने अपने घावों को सुरक्षित रखा। और वह उन्हें लेकर भावुक भी होते रहते हैं. वह, दयालु व्यक्ति, गरीबों की पुकार से खुद को आहत होने देता है। मनुष्य के घावों को अपने शरीर पर लिए बिना कोई पुनरुत्थान नहीं है। तो यह चर्च के लिए है: पुनर्जीवित व्यक्ति द्वारा क्षमा करने, चंगा करने, दिलों को हिंसा से दूर करने के लिए भेजे गए शिष्यों का एक समुदाय।
यह दया का मार्ग है जिस पर प्रभु बिना रुके चलते रहते हैं। आठ दिन बाद, प्रभु वापस लौटते हैं, हमारे बीच आते हैं और थॉमस के उस हिस्से से भी बात करते हैं जो हम में से प्रत्येक के दिल में मौजूद है। वह शांति का अभिवादन दोहराते हुए शुरू करते हैं: "तुम्हें शांति मिले।" और वह तुरंत थॉमस की ओर मुड़ता है, और उसे अपने घावों को अपने हाथों से छूने के लिए आमंत्रित करता है। और वह आगे कहते हैं: "अविश्वासी मत बनो, बल्कि आस्तिक बनो!" और थॉमस अपने विश्वास का दावा करते हैं: "मेरे भगवान और मेरे भगवान"। "देखना" एक तीव्र दृष्टि को इंगित करता है जो उस "छिदे हुए" शरीर के रहस्य को पकड़ लेता है।
यहां यीशु सुसमाचार की अंतिम परमानंद की घोषणा करते हैं, वह जो पीढ़ियों की नींव है जो उस क्षण से लेकर आज तक ग्यारह के समूह में शामिल होंगे। बिना देखे आस्था के आनंद का क्या अर्थ है? थॉमस के प्रकरण से पता चलता है कि विश्वास, उस क्षण से, प्रेरितों की तरह यीशु के दर्शन से उत्पन्न नहीं होता है, बल्कि प्रेरितों के सुसमाचार को सुनने से उत्पन्न होता है "हमने प्रभु को देखा है!" और यीशु के पुनर्जीवित शरीर के घावों को छूने से।


II Wielkanocy

Ewangelia (J 20,19-31)

Wieczorem tego dnia, pierwszego dnia tygodnia, gdy drzwi miejsca, w którym przebywali uczniowie, były zamknięte ze strachu przed Żydami, przyszedł Jezus, stanął między nimi i rzekł do nich: „Pokój wam!”. To powiedziawszy pokazał im ręce i bok. A uczniowie uradowali się, gdy ujrzeli Pana. Jezus znowu im powiedział: «Pokój wam! Jak Ojciec mnie posłał, tak i ja posyłam was”. Powiedziawszy to, odetchnął i rzekł do nich: «Weźmijcie Ducha Świętego. Tym, którym odpuścicie grzechy, będą odpuszczone; tym, którym nie przebaczycie, tym nie będzie odpuszczone”. Tomasza, jednego z Dwunastu, zwanego Dydymusem, nie było z nimi, gdy Jezus przyszedł. Inni uczniowie powiedzieli mu: „Widzieliśmy Pana!”. Ale on im odpowiedział: Jeśli nie zobaczę śladu gwoździ na jego rękach i nie włożę palca mojego w miejsce gwoździ, i nie włożę ręki mojej w bok jego, nie uwierzę. Osiem dni później uczniowie wrócili do domu i był z nimi także Tomasz. Jezus przyszedł za zamkniętymi drzwiami, stanął na środku i powiedział: «Pokój wam!». Następnie rzekł do Tomasza: «Podnieś tutaj palec i spójrz na moje ręce; wyciągnij rękę i włóż ją w mój bok; i nie bądź niewierzącym, ale wierzącym! Tomasz odpowiedział mu: «Pan mój i Bóg mój!». Jezus mu odpowiedział: «Uwierzyłeś, ponieważ mnie zobaczyłeś; Błogosławieni, którzy nie widzieli, a uwierzyli! Jezus uczynił w obecności swoich uczniów wiele innych znaków, które nie są zapisane w tej księdze. Te zaś spisano, abyście wierzyli, że Jezus jest Chrystusem, Synem Bożym, i abyście wierząc mieli życie w imię Jego.
Komentarz do Ewangelii autorstwa prałata Vincenzo Paglii

Miłosierdziu Bożemu poświęcona jest druga niedziela wielkanocna, ustanowiona przez Jana Pawła II, który przyjął wskazanie polskiej siostry zakonnej Faustyny ​​Kowalskiej, kobiety szerzącej nabożeństwo do miłosierdzia Bożego od 1931 roku i w latach następnych. To były straszne czasy dla Europy i ta zakonnica rozumiała potrzebę miłosierdzia. I nalegał, aby niedziela po Wielkanocy była poświęcona miłosierdziu. Powiedział: w śmierci i zmartwychwstaniu Pana miłosierdzie Boże osiągnęło swój szczyt, swoje spełnienie. Fragment Ewangelii pomaga jeszcze lepiej zrozumieć znaczenie miłosierdzia.
Ewangelista Jan przenosi nas w wieczór wielkanocny i wieczór osiem dni później, jakby na oznaczenie czasu Kościoła, od niedzieli do niedzieli. Istotnie, od tego dnia aż do dzisiaj – minęło wiele wieków – wspomnienie Wielkanocy zawsze było w Kościele obchodzone w każdą niedzielę. To nie jest pamięć o przeszłości. W każdą niedzielę Zmartwychwstały powraca do swoich uczniów i staje się pośród nich. Próbowali to rozpoznać, tak jak my zbyt często się zmagamy, uwięzieni w sobie, w naszych myślach, w naszej niewrażliwości. Zmartwychwstały Jezus ukazuje rany swojego ciała. To jest znak, który otwiera oczy uczniów. Zmartwychwstały Jezus jest naznaczony ranami. Jakby reprezentowało wiele krucyfiksów znajdujących się na ziemi do dziś. Zmartwychwstały Jezus pielęgnuje swoje rany. I nadal darzył ich uczuciem. On, miłosierny, pozwala się zranić wołaniem ubogich. Nie ma zmartwychwstania bez wzięcia na siebie ran ludzkich. Podobnie jest z Kościołem: wspólnotą uczniów posłanych przez Zmartwychwstałego, aby przebaczać, uzdrawiać, rozbrajać serca od przemocy.
Jest to droga miłosierdzia, którą Pan podąża nieprzerwanie. Osiem dni później Pan powraca, przychodzi do nas i przemawia także do tej części Tomasza, która jest obecna w sercu każdego z nas. Rozpoczyna powtarzając pozdrowienie pokoju: „Pokój wam”. I natychmiast zwraca się do Tomasza, zapraszając go, aby dotknął rękami jego ran. I dodaje: «Nie bądź niewierzącym, ale wierzącym!». A Tomasz wyznaje swoją wiarę: „Pan mój i Bóg mój”. „Patrzenie” wskazuje na intensywne spojrzenie, które oddaje tajemnicę tego „przebitego” ciała.
Tutaj Jezus głosi ostatnie błogosławieństwo Ewangelii, które jest podstawą pokoleń, które od tego momentu aż do dnia dzisiejszego dołączą do grona Jedenastu. Co oznacza błogość wiary bez widzenia? Epizod Tomasza sugeruje, że wiara od tego momentu nie wypływa z widzenia Jezusa, tak jak apostołowie, ale ze słuchania Ewangelii apostołów: „widzieliśmy Pana!” i od dotknięcia ran zmartwychwstałego ciała Jezusa.


ইস্টারের II

গসপেল (Jn 20,19-31)

সেই দিনের সন্ধ্যায়, সপ্তাহের প্রথম দিন, যখন ইহুদীদের ভয়ে শিষ্যদের দরজা বন্ধ করে দেওয়া হয়েছিল, তখন যীশু এসে তাদের মধ্যে দাঁড়ালেন এবং তাদের বললেন: "তোমাদের সাথে শান্তি হোক!"। একথা বলে তিনি তাদের হাত ও পাশ দেখালেন। প্রভুকে দেখে শিষ্যরা আনন্দিত হলেন৷ যীশু তাদের আবার বললেন: “তোমাদের শান্তি হোক! পিতা যেমন আমাকে পাঠিয়েছেন, আমিও তোমাদের পাঠাই।" এই বলে, তিনি শ্বাস ফেললেন এবং তাদের বললেন: "পবিত্র আত্মা গ্রহণ করুন। যাদের পাপ তুমি মাফ করবে, তারা ক্ষমা পাবে; যাদের আপনি ক্ষমা করবেন না, তাদের ক্ষমা করা হবে না।" থমাস, বারোজনের মধ্যে একজন, যাকে ডিডাইমাস বলা হয়, যীশু যখন এলেন তখন তাদের সাথে ছিলেন না৷ অন্য শিষ্যরা তাঁকে বললেন: "আমরা প্রভুকে দেখেছি!" কিন্তু তিনি তাদের বললেন, "যতক্ষণ না আমি তার হাতে পেরেকের চিহ্ন না দেখি, এবং পেরেকের দাগের মধ্যে আমার আঙুল না দিই, এবং আমার হাত তার পাশে না দিই, ততক্ষণ আমি বিশ্বাস করব না।" আট দিন পরে শিষ্যরা বাড়িতে ফিরে এসেছেন এবং টমাসও তাদের সাথে ছিলেন। যীশু এসেছিলেন, দরজা বন্ধ করে, মাঝখানে দাঁড়িয়ে বললেন: "তোমার সাথে শান্তি হোক!" তারপর তিনি থমাসকে বললেন: “এখানে তোমার আঙুল দাও এবং আমার হাতের দিকে তাকাও; তোমার হাত প্রসারিত করে আমার পাশে রাখো; এবং অবিশ্বাসী হয়ো না, কিন্তু বিশ্বাসী! টমাস তাকে উত্তর দিয়েছিলেন: "আমার প্রভু এবং আমার ঈশ্বর!"। যীশু তাকে বললেন: “তুমি আমাকে দেখেছ বলে বিশ্বাস করেছিলে; ধন্য তারা যারা দেখেনি এবং বিশ্বাস করেনি! যীশু, তাঁর শিষ্যদের উপস্থিতিতে, আরও অনেক নিদর্শন করেছিলেন যা এই বইতে লেখা নেই। কিন্তু এগুলো লেখা হয়েছে যাতে তোমরা বিশ্বাস কর যে, যীশুই খ্রীষ্ট, ঈশ্বরের পুত্র এবং বিশ্বাস করে তাঁর নামে জীবন পেতে পারেন৷
Monsignor Vincenzo Paglia দ্বারা গসপেল ভাষ্য

ইস্টারের এই দ্বিতীয় রবিবারটি ঈশ্বরের করুণার জন্য উত্সর্গীকৃত৷ এটি জন পল II দ্বারা প্রতিষ্ঠিত হয়েছিল যিনি পোলিশ সন্ন্যাসী ফাউস্টিনা কোওয়ালস্কা থেকে একটি ইঙ্গিত গ্রহণ করেছিলেন, যিনি 1931 সাল থেকে এবং পরবর্তী বছরগুলিতে ঈশ্বরের রহমতের প্রতি ভক্তি ছড়িয়েছিলেন৷ তারা ইউরোপের জন্য ভয়ানক সময় ছিল এবং এই সন্ন্যাসী করুণার প্রয়োজন বুঝতে পেরেছিলেন। এবং তিনি জোর দিয়েছিলেন যে ইস্টারের পরে রবিবার রহমতের জন্য উত্সর্গীকৃত হবে। তিনি বলেছিলেন: প্রভুর মৃত্যু এবং পুনরুত্থানে, ঈশ্বরের রহমত চূড়ান্ত পর্যায়ে পৌঁছেছিল, তার পরিপূর্ণতা। গসপেলের অনুচ্ছেদটি করুণার অর্থ আরও বেশি বুঝতে সাহায্য করে।
ধর্মপ্রচারক জন আমাদেরকে ইস্টারের সন্ধ্যায় এবং আট দিন পরের সন্ধ্যায় নিয়ে যান, যেন গির্জার সময়কে চিহ্নিত করার জন্য, রবিবার থেকে রবিবার পর্যন্ত। প্রকৃতপক্ষে, সেই দিন থেকে আজ অবধি - বহু শতাব্দী পেরিয়ে গেছে - ইস্টারের স্মৃতি সর্বদা প্রতি রবিবার চার্চে পালিত হয়েছে। এটা অতীতের স্মৃতি নয়। প্রতি রবিবার উত্থিত একজন তার শিষ্যদের কাছে ফিরে আসেন এবং নিজেকে তাদের মধ্যে রাখেন। তারা এটিকে চিনতে লড়াই করেছিল, যেমন আমরাও প্রায়শই সংগ্রাম করি, আমরা নিজেদের মধ্যে, আমাদের চিন্তাভাবনায়, আমাদের সংবেদনশীলতায় আটকে যাই। পুনরুত্থিত যীশু তার শরীরের ক্ষত দেখান। এই চিহ্নই সাহাবীদের চোখ খুলে দেয়। পুনরুত্থিত যীশু ক্ষত দ্বারা চিহ্নিত করা হয়. যেন আজও পৃথিবীর বহু ক্রুশের প্রতিনিধিত্ব করে। পুনরুত্থিত যীশু তার ক্ষত সংরক্ষণ করেন। এবং সে তাদের সম্পর্কে আবেগপ্রবণ হতে থাকে। তিনি, করুণাময়, দরিদ্রদের কান্নার দ্বারা নিজেকে আঘাত করার অনুমতি দেন। মানুষের ক্ষত শরীরে না নিয়ে পুনরুত্থান হয় না। তাই এটি চার্চের জন্য: শিষ্যদের একটি সম্প্রদায় যারা উত্থিত একজনের দ্বারা পাঠানো হয়েছে ক্ষমা করার জন্য, নিরাময় করতে, হিংসা থেকে হৃদয়কে নিরস্ত্র করার জন্য।
এটি করুণার পথ যা প্রভু থামিয়ে না দিয়ে অনুসরণ করে চলেছেন। আট দিন পরে, প্রভু ফিরে আসেন, আমাদের মধ্যে আসেন এবং টমাসের সেই অংশের সাথে কথা বলেন যা আমাদের প্রত্যেকের হৃদয়ে উপস্থিত রয়েছে। তিনি শান্তির অভিবাদন পুনরাবৃত্তি করে শুরু করেন: "আপনার সাথে শান্তি হোক।" এবং তিনি অবিলম্বে থমাসের দিকে ফিরে যান, তাকে তার হাত দিয়ে তার ক্ষতগুলি স্পর্শ করার জন্য আমন্ত্রণ জানান। এবং তিনি যোগ করেছেন: "অবিশ্বাসী হয়ো না, বরং বিশ্বাসী হয়!" এবং টমাস তার বিশ্বাসের দাবি করে: "আমার প্রভু এবং আমার ঈশ্বর"। "খোঁজ" একটি তীব্র দৃষ্টিকে নির্দেশ করে যা সেই "বিদ্ধ" দেহের রহস্যকে ধরে রাখে।
এখানে যীশু সুসমাচারের শেষ সৌভাগ্য ঘোষণা করেছেন, যেটি প্রজন্মের ভিত্তি যে সেই মুহূর্ত থেকে আজ পর্যন্ত একাদশের দলে যোগদান করবে। না দেখে বিশ্বাসের আনন্দের মানে কি? টমাসের পর্বটি পরামর্শ দেয় যে বিশ্বাস, সেই মুহূর্ত থেকে, প্রেরিতদের মতো যিশুর দর্শন থেকে উদ্ভূত হয় না, তবে প্রেরিতদের গসপেল শোনা থেকে "আমরা প্রভুকে দেখেছি!" এবং যীশুর পুনরুত্থিত শরীরের ক্ষত স্পর্শ থেকে.


II ng Pasko ng Pagkabuhay

Ebanghelyo (Jn 20,19-31)

Sa gabi ng araw na iyon, ang unang araw ng linggo, habang ang mga pinto ng lugar kung saan ang mga alagad ay nakasara dahil sa takot sa mga Judio, si Jesus ay dumating, tumayo sa gitna nila at sinabi sa kanila: "Ang kapayapaan ay sumainyo!". Pagkasabi nito, ipinakita niya sa kanila ang kanyang mga kamay at ang kanyang tagiliran. At nagalak ang mga alagad nang makita nila ang Panginoon. Sinabi muli ni Jesus sa kanila: «Ang kapayapaan ay sumainyo! Kung paanong sinugo ako ng Ama, sinusugo ko rin kayo." Pagkasabi nito, huminga siya at sinabi sa kanila: «Tanggapin ang Banal na Espiritu. Ang mga kasalanan na inyong pinatawad, sila ay patatawarin; yaong mga hindi ninyo pinatawad, sila ay hindi patatawarin." Si Tomas, isa sa Labindalawa, na tinatawag na Didimo, ay wala sa kanila nang dumating si Jesus. Sinabi sa kanya ng ibang mga alagad: "Nakita namin ang Panginoon!" Datapuwa't sinabi niya sa kanila, Hangga't hindi ko makita ang marka ng mga pako sa kaniyang mga kamay, at maipasok ko ang aking daliri sa marka ng mga pako, at maipasok ko ang aking kamay sa kaniyang tagiliran, ay hindi ako maniniwala. Pagkaraan ng walong araw, bumalik ang mga alagad sa bahay at kasama rin nila si Tomas. Dumating si Jesus, na nakasara ang mga pinto, tumayo sa gitna at nagsabi: «Sumainyo ang kapayapaan!». Pagkatapos ay sinabi niya kay Tomas: «Ilagay ang iyong daliri dito at tingnan ang aking mga kamay; iunat mo ang iyong kamay at ilagay ito sa aking tagiliran; at huwag maging isang hindi mananampalataya, ngunit isang mananampalataya! Sumagot si Tomas sa kanya: "Panginoon ko at Diyos ko!" Sinabi ni Jesus sa kanya: «Dahil nakita mo ako, naniwala ka; Mapalad ang mga hindi nakakita at naniwala! Si Jesus, sa harapan ng kanyang mga alagad, ay gumawa ng maraming iba pang mga tanda na hindi nakasulat sa aklat na ito. Ngunit ang mga ito ay isinulat upang kayo ay sumampalataya na si Jesus ang Cristo, ang Anak ng Diyos, at sa pamamagitan ng pananampalataya ay magkaroon kayo ng buhay sa kanyang pangalan.
Ang komentaryo sa Ebanghelyo ni Monsignor Vincenzo Paglia

Ang ikalawang Linggo ng Pasko ng Pagkabuhay ay nakatuon sa awa ng Diyos. Ito ay itinatag ni John Paul II na tumanggap ng indikasyon mula sa madre ng Poland na si Faustina Kowalska, isang babaeng nagpalaganap ng debosyon sa awa ng Diyos mula noong 1931 at sa mga sumunod na taon. Sila ay mga kakila-kilabot na panahon para sa Europa at naunawaan ng madre na ito ang pangangailangan para sa awa. At iginiit niya na ang Linggo pagkatapos ng Pasko ng Pagkabuhay ay italaga sa awa. Sinabi niya: sa kamatayan at muling pagkabuhay ng Panginoon, ang awa ng Diyos ay umabot na sa kanyang kasukdulan, sa kanyang katuparan. Ang talata ng Ebanghelyo ay tumutulong upang mas maunawaan ang kahulugan ng awa.
Ibinabalik tayo ng ebanghelistang si Juan sa gabi ng Pasko ng Pagkabuhay at sa gabi ng walong araw pagkaraan, na parang minarkahan ang oras ng Simbahan, mula Linggo hanggang Linggo. Sa katunayan, mula sa araw na iyon hanggang ngayon - lumipas na ang maraming siglo - ang alaala ng Pasko ng Pagkabuhay ay palaging ipinagdiriwang sa Simbahan tuwing Linggo. Hindi ito ang alaala ng nakaraan. Tuwing Linggo ang Nabuhay na Mag-uli ay bumabalik sa kanyang mga alagad at inilalagay ang kanyang sarili sa gitna nila. Pinilit nilang kilalanin ito, dahil madalas tayong nakikipagpunyagi, nahuhuli habang tayo ay nasa ating sarili, sa ating mga iniisip, sa ating kawalan ng pakiramdam. Ipinakita ng muling nabuhay na si Hesus ang mga sugat ng kanyang katawan. Ito ang tanda na nagbubukas ng mga mata ng mga alagad. Ang muling nabuhay na si Hesus ay may marka ng mga sugat. Para bang kinakatawan ang maraming krusipiho sa lupa hanggang ngayon. Iniingatan ng muling nabuhay na si Hesus ang kanyang mga sugat. At patuloy siyang nagiging emosyonal sa kanila. Siya, ang mahabagin, ay hinahayaan ang sarili na masaktan sa sigaw ng mga dukha. Walang pagkabuhay na mag-uli nang hindi kumukuha sa katawan ng mga sugat ng mga tao. Gayon din para sa Simbahan: isang pamayanan ng mga alagad na ipinadala ng Nabuhay na Mag-uli upang magpatawad, magpagaling, mag-alis ng sandata sa mga puso mula sa karahasan.
Ito ang landas ng awa na patuloy na tinatahak ng Panginoon nang walang tigil. Pagkaraan ng walong araw, nagbabalik ang Panginoon, pumarito sa atin at nakipag-usap din sa bahaging iyon ni Tomas na nasa puso ng bawat isa sa atin. Nagsisimula siya sa pag-uulit ng pagbati ng kapayapaan: "Sumainyo ang kapayapaan." At agad siyang bumaling kay Thomas, inanyayahan siyang hawakan ng kanyang mga kamay ang kanyang mga sugat. At idinagdag niya: «Huwag maging isang hindi mananampalataya, ngunit isang mananampalataya!». At ipinahayag ni Tomas ang kanyang pananampalataya: "Panginoon ko at Diyos ko". Ang "pagtingin" ay nagpapahiwatig ng matinding titig na kumukuha ng misteryo ng "butas" na katawan na iyon.
Dito ipinahayag ni Hesus ang huling kapurihan ng Ebanghelyo, ang siyang pundasyon ng mga henerasyon na mula sa sandaling iyon hanggang ngayon ay makakasama sa grupo ng Labing-isa. Ano ang ibig sabihin ng kaligayahan ng pananampalataya nang hindi nakikita? Ang episode ni Tomas ay nagmumungkahi na ang pananampalataya, mula sa sandaling iyon, ay hindi bumangon mula sa pangitain ni Jesus gaya ng mga apostol, ngunit mula sa pakikinig sa Ebanghelyo ng mga apostol "nakita namin ang Panginoon!" at mula sa paghipo sa mga sugat ng muling nabuhay na katawan ni Hesus.


ІІ Великодня

Євангеліє (Йо. 20,19-31)

Увечері того дня, першого в тижні, коли двері місця, де були учні, були зачинені через страх перед юдеями, прийшов Ісус, став серед них і сказав їм: «Мир вам!». Сказавши це, він показав їм руки і бік. І зраділи учні, побачивши Господа. Ісус знову сказав їм: «Мир вам! Як Отець послав Мене, так і Я посилаю вас». Сказавши це, він зітхнув і сказав їм: «Прийміть Духа Святого. Кому ви простите гріхи, тому простяться; кому ти не простиш, тому не буде прощено». Хоми, одного з Дванадцятьох, якого звали Близнюк, не було з ними, коли прийшов Ісус, інші учні сказали йому: «Ми бачили Господа!». Але він сказав їм: «Якщо я не побачу слідів від цвяхів на руках Його, і не вкладу свого пальця в сліди від цвяхів, і не вкладу своєї руки в бік Його, не повірю». Через вісім днів учні повернулися в будинок, і Хома також був з ними. Прийшов Ісус із зачиненими дверима, став посередині і сказав: «Мир вам!». Тоді він сказав Фомі: «Поклади сюди палець і подивись на мої руки; простягни свою руку і поклади її в мій бік; і не будь невіруючим, а віруючим! Хома відповів йому: «Господь мій і Бог мій!». Ісус сказав йому: «Ти повірив тому, що побачив Мене; Блаженні, хто не бачив і увірував! Ісус у присутності своїх учнів учинив багато інших ознак, про які не написано в цій книзі. Але це було написано, щоб ви вірували, що Ісус є Христос, Син Божий, і щоб, віруючи, ви мали життя в ім’я Його.
Коментар до Євангелія монсеньйора Вінченцо Палія

Ця друга неділя Великодня присвячена милосердю Божому, встановлена ​​Іваном Павлом ІІ, який прийняв вказівку польської монахині Фаустини Ковальської, жінки, яка з 1931 року і в наступні роки поширювала набожність до милосердя Божого. Це були жахливі часи для Європи, і ця черниця розуміла необхідність милосердя. І наполіг, щоб неділя після Великодня була присвячена милосердю. Він сказав: у смерті та воскресінні Господа Боже милосердя досягло своєї кульмінації, свого сповнення. Євангельський уривок ще більше допомагає зрозуміти значення милосердя.
Євангелист Іоан повертає нас до вечора Пасхи та вечора восьми днів по тому, ніби відзначаючи час Церкви, від неділі до неділі. Власне, від того дня й до сьогодні – минуло багато століть – пам’ять про Великдень завжди святкувалася в Церкві щонеділі. Це не пам'ять про минуле. Щонеділі Воскреслий повертається до своїх учнів і ставить себе серед них. Вони намагалися розпізнати це, як ми надто часто боремося, опинившись у собі, у своїх думках, у своїй нечутливості. Воскреслий Ісус показує рани свого тіла. Це знак, який відкриває очі учням. Воскреслий Ісус позначений ранами. Ніби для того, щоб представити численні розп’яття на землі, які все ще є сьогодні. Воскреслий Ісус береже його рани. І продовжує емоційно ставитися до них. Він, милосердний, дозволяє себе ранити криком бідних. Немає воскресіння без прийняття на своє тіло людських ран. Так і для Церкви: спільноти учнів, посланих Воскреслим, щоб прощати, зцілювати, роззброювати серця від насильства.
Це шлях милосердя, яким Господь продовжує йти без зупинки. Через вісім днів Господь повертається, приходить до нас і також промовляє до тієї частини Томи, яка присутня в серці кожного з нас. Він починає повторенням привітання миру: «Мир вам». І тут же звертається до Томаса, запрошуючи його доторкнутися руками до його ран. І додає: «Не будь невіруючим, а віруючим!». І Фома сповідує свою віру: «Господь мій і Бог мій». «Дивлячись» вказує на інтенсивний погляд, який фіксує таємницю цього «проколеного» тіла.
Тут Ісус проголошує останнє блаженство Євангелія, яке є основою для поколінь, які від того моменту і до сьогодні приєднаються до групи Одинадцятьох. Що означає блаженство віри без бачання? Епізод з Фоми натякає на те, що віра з цього моменту виникає не через видіння Ісуса, як це було в апостолів, а через слухання Євангелія апостолів: «Ми бачили Господа!» і від дотику до ран воскреслого тіла Ісуса.


II του Πάσχα

Ευαγγέλιο (Ιω. 20,19-31)

Το απόγευμα εκείνης της ημέρας, την πρώτη της εβδομάδας, ενώ οι πόρτες του τόπου όπου βρίσκονταν οι μαθητές ήταν κλειστές από τον φόβο των Ιουδαίων, ήρθε ο Ιησούς, στάθηκε ανάμεσά τους και τους είπε: «Ειρήνη σε εσάς!». Αφού το είπε αυτό, τους έδειξε τα χέρια του και την πλευρά του. Και οι μαθητές χάρηκαν όταν είδαν τον Κύριο. Ο Ιησούς τους είπε πάλι: «Ειρήνη μαζί σας! Όπως με έστειλε ο Πατέρας, έτσι στέλνω και εσάς». Αφού το είπε αυτό, ανέπνευσε και τους είπε: «Λάβετε το Άγιο Πνεύμα. Εκείνους των οποίων τις αμαρτίες συγχωρείς, θα συγχωρηθούν. αυτούς που δεν συγχωρείς, δεν θα τους συγχωρέσουν». Ο Θωμάς, ένας από τους Δώδεκα, που ονομαζόταν Δίδυμος, δεν ήταν μαζί τους όταν ήρθε ο Ιησούς· οι άλλοι μαθητές του είπαν: «Είδαμε τον Κύριο!». Εκείνος όμως τους είπε: «Εάν δεν δω το σημάδι από τα καρφιά στα χέρια του και δεν βάλω το δάχτυλό μου στο σημάδι των νυχιών και δεν βάλω το χέρι μου στο πλάι του, δεν θα πιστέψω». Οκτώ μέρες αργότερα οι μαθητές ήταν πίσω στο σπίτι και ο Θωμάς ήταν επίσης μαζί τους. Ο Ιησούς ήρθε, με τις πόρτες κλειστές, στάθηκε στη μέση και είπε: «Ειρήνη μαζί σας!». Τότε είπε στον Θωμά: «Βάλε το δάχτυλό σου εδώ και κοίτα τα χέρια μου. Άπλωσε το χέρι σου και βάλτο στο πλάι μου. και μην είσαι άπιστος, αλλά πιστός! Ο Θωμάς του απάντησε: «Κύριέ μου και Θεέ μου!». Ο Ιησούς του είπε: «Επειδή με είδες, πίστεψες. Μακάριοι όσοι δεν είδαν και πίστεψαν! Ο Ιησούς, παρουσία των μαθητών του, έκανε πολλά άλλα σημεία που δεν είναι γραμμένα σε αυτό το βιβλίο. Αυτά όμως γράφτηκαν για να πιστέψετε ότι ο Ιησούς είναι ο Χριστός, ο Υιός του Θεού, και για να έχετε τη ζωή στο όνομά του, πιστεύοντας.
Ο σχολιασμός του Ευαγγελίου από τον Μονσινιόρ Vincenzo Paglia

Αυτή η δεύτερη Κυριακή του Πάσχα είναι αφιερωμένη στο έλεος του Θεού, καθιερώθηκε από τον Ιωάννη Παύλο Β', ο οποίος δέχτηκε μια υπόδειξη από την Πολωνή μοναχή Faustina Kowalska, μια γυναίκα που σκόρπισε την αφοσίωση στο έλεος του Θεού από το 1931 και τα επόμενα χρόνια. Ήταν τρομεροί καιροί για την Ευρώπη και αυτή η καλόγρια κατάλαβε την ανάγκη για έλεος. Και επέμενε η Κυριακή μετά το Πάσχα να είναι αφιερωμένη στο έλεος. Είπε: στον θάνατο και την ανάσταση του Κυρίου, το έλεος του Θεού είχε φτάσει στο αποκορύφωμά του, στην εκπλήρωσή του. Η ευαγγελική περικοπή βοηθά στην κατανόηση της έννοιας του ελέους ακόμη περισσότερο.
Ο ευαγγελιστής Ιωάννης μας μεταφέρει πίσω στο εσπέρας του Πάσχα και στο εσπέρας οκτώ ημερών μετά, σαν να σημαδεύει την ώρα της Εκκλησίας, από Κυριακή έως Κυριακή. Μάλιστα, από εκείνη την ημέρα μέχρι σήμερα -πέρασαν πολλοί αιώνες- η μνήμη του Πάσχα εορταζόταν πάντα στην Εκκλησία κάθε Κυριακή. Δεν είναι η ανάμνηση ενός παρελθόντος. Κάθε Κυριακή ο Αναστημένος επιστρέφει στους μαθητές του και τοποθετείται ανάμεσά τους. Αγωνίστηκαν να το αναγνωρίσουν, όπως πολύ συχνά παλεύουμε, πιασμένοι όπως είμαστε στον εαυτό μας, στις σκέψεις μας, στις αναισθησίες μας. Ο αναστημένος Ιησούς δείχνει τις πληγές του σώματός του. Αυτό είναι το σημάδι που ανοίγει τα μάτια των μαθητών. Ο αναστημένος Ιησούς χαρακτηρίζεται από πληγές. Σαν να αντιπροσωπεύει τους πολλούς σταυρούς της γης ακόμα και σήμερα. Ο αναστημένος Ιησούς διατηρεί τις πληγές του. Και συνεχίζει να είναι συναισθηματικός μαζί τους. Αυτός, ο ελεήμων, αφήνει τον εαυτό του να πληγωθεί από την κραυγή των φτωχών. Δεν υπάρχει ανάσταση χωρίς να πάρει κανείς στο σώμα του τις πληγές των ανθρώπων. Έτσι είναι για την Εκκλησία: μια κοινότητα μαθητών που στάλθηκαν από τον Αναστημένο για να συγχωρήσουν, να θεραπεύσουν, να αφοπλίσουν τις καρδιές από τη βία.
Είναι ο δρόμος του ελέους που ο Κύριος συνεχίζει να ακολουθεί χωρίς σταματημό. Οκτώ μέρες αργότερα, ο Κύριος επιστρέφει, έρχεται ανάμεσά μας και επίσης μιλά σε εκείνο το μέρος του Θωμά που υπάρχει στην καρδιά του καθενός μας. Ξεκινά επαναλαμβάνοντας τον χαιρετισμό της ειρήνης: «Ειρήνη σε σένα». Και στρέφεται αμέσως στον Θωμά, καλώντας τον να αγγίξει τις πληγές του με τα χέρια του. Και προσθέτει: «Μην είσαι άπιστος, αλλά πιστός!». Και ο Θωμάς ομολογεί την πίστη του: «Κύριέ μου και Θεέ μου». Το «κοίταγμα» υποδηλώνει ένα έντονο βλέμμα που αποτυπώνει το μυστήριο αυτού του «τρυπημένου» σώματος.
Εδώ ο Ιησούς κηρύσσει τον τελευταίο μακαρισμό του Ευαγγελίου, αυτόν που αποτελεί το θεμέλιο των γενεών που από εκείνη τη στιγμή μέχρι σήμερα θα ενταχθούν στην ομάδα των Έντεκα. Τι σημαίνει η ευδαιμονία της πίστης χωρίς να βλέπεις; Το επεισόδιο του Θωμά υποδηλώνει ότι η πίστη, από εκείνη τη στιγμή και μετά, δεν προκύπτει από το όραμα του Ιησού όπως είχαν οι απόστολοι, αλλά από την ακρόαση του Ευαγγελίου των αποστόλων "εμείς είδαμε τον Κύριο!" και από το άγγιγμα των πληγών του αναστημένου σώματος του Ιησού.


II ya Pasaka

Injili ( Yoh 20,19-31 )

Jioni ya siku hiyo, siku ya kwanza ya juma, milango ya mahali ambapo wanafunzi walikuwa imefungwa kwa hofu ya Wayahudi, Yesu akaja, akasimama kati yao na kuwaambia: "Amani iwe nanyi!". Baada ya kusema hayo, akawaonyesha mikono yake na ubavu wake. Na wanafunzi wakafurahi walipomwona Bwana. Yesu akawaambia tena: “Amani iwe nanyi! Kama vile Baba alivyonituma mimi, mimi nami nawatuma ninyi." Baada ya kusema haya, akapumua na kuwaambia: «Pokeeni Roho Mtakatifu. Wale ambao mnawasamehe dhambi zao, watasamehewa; ambao hutawasamehe, hawatasamehewa." Tomaso, mmoja wa wale Thenashara, aitwaye Pacha, hakuwa pamoja nao Yesu alipokuja.Wanafunzi wengine wakamwambia, Tumemwona Bwana! Lakini akawaambia, Nisipoziona mikononi mwake alama za misumari, na kutia kidole changu katika alama za misumari, na kutia mkono wangu ubavuni mwake, sitasadiki. Siku nane baadaye wanafunzi walikuwa wamerudi nyumbani na Tomaso alikuwa pamoja nao. Yesu akaja, na milango imefungwa, akasimama katikati na kusema: «Amani iwe nanyi!». Kisha akamwambia Tomaso: «Weka kidole chako hapa na utazame mikono yangu; nyosha mkono wako na kuuweka ubavuni mwangu; wala usiwe kafiri, bali ni Muumini. Tomaso akamjibu: "Bwana wangu na Mungu wangu!". Yesu akamwambia: «Kwa sababu uliniona, uliamini; Heri wale ambao hawajaona na wameamini! Yesu alifanya mbele ya wanafunzi wake ishara nyingine nyingi ambazo hazikuandikwa katika kitabu hiki. Lakini hizi zimeandikwa ili mpate kuamini kwamba Yesu ndiye Kristo, Mwana wa Mungu, na kwa kuamini mwe na uzima kwa jina lake.
Ufafanuzi juu ya Injili na Monsinyo Vincenzo Paglia

Dominika hii ya pili ya Pasaka ni wakfu kwa huruma ya Mungu.Ilianzishwa na Yohane Paulo II aliyekubali dalili kutoka kwa mtawa wa Poland Faustina Kowalska, mwanamke aliyeeneza ibada kwa huruma ya Mungu tangu mwaka 1931 na miaka iliyofuata. Zilikuwa nyakati za kutisha kwa Ulaya na mtawa huyu alielewa hitaji la huruma. Na alisisitiza kwamba Jumapili baada ya Pasaka iwe wakfu kwa rehema. Alisema: katika kufa na kufufuka kwa Mola, rehema ya Mungu ilikuwa imefikia kilele chake, utimilifu wake. Kifungu cha Injili kinasaidia kuelewa maana ya rehema hata zaidi.
Mwinjili Yohane anaturudisha kwenye jioni ya Pasaka na jioni ya siku nane baadaye, kana kwamba kuashiria wakati wa Kanisa, kutoka Jumapili hadi Jumapili. Kwa kweli, tangu siku hiyo hadi leo - karne nyingi zimepita - kumbukumbu ya Pasaka daima imekuwa ikiadhimishwa katika Kanisa kila Jumapili. Sio kumbukumbu ya zamani. Kila Jumapili Mfufuka anarudi kwa wanafunzi wake na kujiweka kati yao. Walitatizika kuitambua, kwani sisi mara nyingi tunahangaika, tukashikwa jinsi tulivyo ndani yetu, katika mawazo yetu, katika kutojali kwetu. Yesu aliyefufuka anaonyesha majeraha ya mwili wake. Hii ndiyo ishara inayofungua macho ya wanafunzi. Yesu aliyefufuka ana alama ya majeraha. Kana kwamba inawakilisha misalaba mingi ya dunia bado leo. Yesu aliyefufuka anahifadhi majeraha yake. Na anaendelea kuwa na hisia juu yao. Yeye, mwenye rehema, anajiruhusu kuumizwa na kilio cha maskini. Hakuna ufufuo bila kuchukua juu ya mwili wa mtu majeraha ya watu. Ndivyo ilivyo kwa Kanisa: jumuiya ya wanafunzi waliotumwa na Mfufuka kusamehe, kuponya, kuondoa silaha za mioyo dhidi ya vurugu.
Ni njia ya rehema ambayo Bwana anaendelea kuifuata bila kuacha. Siku nane baadaye, Bwana anarudi, anakuja kati yetu na pia anazungumza na ile sehemu ya Tomaso ambayo iko moyoni mwa kila mmoja wetu. Anaanza kwa kurudia salamu ya amani: "Amani iwe nanyi." Na mara moja anamgeukia Tomaso, akimkaribisha kugusa majeraha yake kwa mikono yake. Na anaongeza: «Usiwe kafiri, bali Muumini!». Na Tomaso anakiri imani yake: "Bwana wangu na Mungu wangu". "Kutazama" kunaonyesha mtazamo mkali unaonasa fumbo la mwili "uliochomwa".
Hapa Yesu anatangaza heri ya mwisho ya Injili, ambayo ndiyo msingi wa vizazi ambavyo tangu wakati huo hadi leo vitaungana na kundi la wale kumi na moja. Je, furaha ya imani bila kuona ina maana gani? Kipindi cha Tomaso kinapendekeza kwamba imani, kuanzia wakati huo na kuendelea, haitoki kutokana na maono ya Yesu kama mitume walivyoona, bali kutokana na kusikiliza Injili ya mitume "tumemwona Bwana!" na kutoka kwa kugusa majeraha ya mwili wa Yesu aliyefufuka.


II lễ Phục sinh

Tin Mừng (Ga 20,19-31)

Vào buổi tối ngày đó, ngày đầu tuần, khi cửa nơi các môn đệ tụ tập đều đóng kín vì sợ người Do Thái, Chúa Giêsu hiện đến, đứng giữa các ông và nói: “Bình an cho các con!”. Nói xong, Người cho họ xem tay và cạnh sườn. Và các môn đệ vui mừng khi được nhìn thấy Chúa. Chúa Giêsu lại nói với họ: “Bình an cho anh em! Như Chúa Cha đã sai Thầy, Thầy cũng sai anh em”. Nói xong, Người thở ra và nói với họ: “Hãy nhận lấy Thánh Thần. Anh em tha tội cho ai, thì người ấy sẽ được tha; anh em không tha thứ cho ai thì họ cũng sẽ không được tha thứ”. Thomas, một trong Nhóm Mười Hai, tên là Didymus, không có mặt với họ khi Chúa Giêsu đến, nhưng các môn đệ khác nói với ông: “Chúng tôi đã thấy Chúa!”. Nhưng Ngài bảo họ: “Nếu tôi không thấy dấu đinh ở tay người, nếu tôi không xỏ ngón tay vào dấu đinh và đặt tay vào cạnh sườn người, thì tôi chẳng tin.” Tám ngày sau, các môn đệ trở lại nhà, có cả Tôma cũng ở đó với các ông. Chúa Giêsu đến, cửa đóng kín, đứng giữa và nói: “Bình an cho các con!”. Rồi anh ấy nói với Thomas: «Hãy đặt ngón tay của bạn vào đây và nhìn vào bàn tay của tôi; đưa tay ra và đặt nó vào bên cạnh tôi; và đừng là người không tin, mà là người có đức tin! Thomas trả lời anh ta: «Lạy Chúa và Thiên Chúa của tôi!». Chúa Giêsu nói với anh ta: «Vì anh đã thấy Thầy nên anh tin; Phúc cho những ai không thấy mà tin! Chúa Giêsu, trước mặt các môn đệ, đã làm nhiều dấu lạ khác mà sách này không ghi lại. Nhưng những điều này được viết ra là để anh em tin rằng Đức Giêsu là Đấng Kitô, Con Thiên Chúa, và để anh em tin mà được sự sống nhờ danh Người.
Chú giải Tin Mừng của Đức ông Vincenzo Paglia

Chúa Nhật thứ hai Phục Sinh này được dành riêng cho lòng thương xót của Thiên Chúa, được thiết lập bởi Đức Gioan Phaolô II, người đã chấp nhận chỉ dẫn của nữ tu người Ba Lan Faustina Kowalska, một phụ nữ đã truyền bá lòng sùng kính lòng thương xót của Thiên Chúa kể từ năm 1931 và trong những năm tiếp theo. Đó là thời kỳ khủng khiếp đối với Châu Âu và nữ tu này hiểu được sự cần thiết của lòng thương xót. Và ngài nhấn mạnh rằng Chúa nhật sau lễ Phục sinh phải được dành riêng cho lòng thương xót. Ngài nói: nơi cái chết và sự phục sinh của Chúa, lòng thương xót của Thiên Chúa đã đạt đến tột đỉnh, sự viên mãn. Đoạn Tin Mừng giúp hiểu rõ hơn ý nghĩa của lòng thương xót.
Thánh sử Gioan đưa chúng ta trở lại buổi tối Phục sinh và buổi tối tám ngày sau đó, như để đánh dấu thời gian của Giáo hội, từ Chúa nhật này đến Chúa nhật khác. Thực vậy, từ ngày đó cho đến ngày nay - nhiều thế kỷ đã trôi qua - việc tưởng niệm Lễ Phục Sinh luôn được cử hành trong Giáo Hội vào mỗi Chúa Nhật. Đó không phải là ký ức về một quá khứ đã qua. Mỗi Chúa Nhật, Đấng Phục Sinh lại đến với các môn đệ và đặt mình ở giữa họ. Họ đấu tranh để nhận ra điều đó, vì chúng ta cũng thường xuyên gặp khó khăn, bị cuốn vào chính mình, trong suy nghĩ của mình, trong sự vô cảm của mình. Chúa Giêsu phục sinh cho thấy những vết thương trên thân xác Người. Đây là dấu hiệu mở mắt cho các môn đệ. Chúa Giêsu phục sinh được đánh dấu bằng những vết thương. Như thể đại diện cho nhiều cây thánh giá trên trái đất cho đến ngày nay. Chúa Giêsu phục sinh bảo tồn các vết thương của mình. Và anh ấy tiếp tục có cảm xúc về họ. Ngài là người có lòng thương xót, để cho mình bị tổn thương trước tiếng kêu than của người nghèo. Không có sự sống lại nào mà không mang trên mình những vết thương của con người. Đối với Giáo hội cũng vậy: một cộng đồng các môn đệ được Đấng Phục sinh sai đến để tha thứ, chữa lành, giải trừ các tâm hồn khỏi bạo lực.
Đó là con đường của lòng thương xót mà Chúa tiếp tục đi theo không ngừng nghỉ. Tám ngày sau, Chúa trở lại, đến giữa chúng ta và cũng nói với phần Thánh Tôma hiện diện trong tâm hồn mỗi người chúng ta. Ngài bắt đầu bằng việc lặp lại lời chào bình an: “Bình an cho anh em”. Và anh ta ngay lập tức quay sang Thomas, mời anh ta chạm vào vết thương của mình bằng tay. Và ông nói thêm: «Đừng là người không tin, nhưng là người có niềm tin!». Và Thomas tuyên xưng đức tin của mình: "Lạy Chúa tôi và Thiên Chúa của tôi". Từ “nhìn” biểu thị ánh mắt mãnh liệt nắm bắt được sự bí ẩn của cơ thể bị “đâm thủng” đó.
Ở đây, Chúa Giêsu công bố mối phúc cuối cùng của Tin Mừng, mối phúc là nền tảng cho các thế hệ từ lúc đó cho đến hôm nay sẽ gia nhập nhóm Mười Một. Hạnh phúc của đức tin mà không thấy có nghĩa là gì? Đoạn Thánh Tôma gợi ý rằng đức tin, kể từ giây phút đó trở đi, không nảy sinh từ việc Chúa Giêsu được thấy như các tông đồ đã thấy, nhưng từ việc nghe Tin Mừng của các tông đồ “chúng ta đã thấy Chúa!” và từ việc chạm vào những vết thương trên thân thể phục sinh của Chúa Giêsu.


ഈസ്റ്റർ II

സുവിശേഷം (യോഹന്നാൻ 20,19-31)

യഹൂദന്മാരെ ഭയന്ന് ശിഷ്യന്മാർ താമസിച്ചിരുന്ന സ്ഥലത്തിന്റെ വാതിലുകൾ അടച്ചിരിക്കുമ്പോൾ, ആഴ്‌ചയുടെ ആദ്യദിവസം വൈകുന്നേരം, യേശു വന്ന് അവരുടെ നടുവിൽ നിന്നുകൊണ്ട് അവരോട് പറഞ്ഞു: "നിങ്ങൾക്ക് സമാധാനം!". ഇത്രയും പറഞ്ഞിട്ട് അവൻ കൈയും വശവും കാണിച്ചു. കർത്താവിനെ കണ്ടപ്പോൾ ശിഷ്യന്മാർ സന്തോഷിച്ചു. യേശു വീണ്ടും അവരോടു പറഞ്ഞു: “നിങ്ങൾക്കു സമാധാനം! പിതാവ് എന്നെ അയച്ചതുപോലെ ഞാനും നിങ്ങളെ അയക്കുന്നു." ഇതു പറഞ്ഞിട്ട് അവൻ നിശ്വസിച്ചു അവരോടു പറഞ്ഞു: "പരിശുദ്ധാത്മാവിനെ സ്വീകരിക്കുവിൻ. നിങ്ങൾ ആരുടെ പാപങ്ങൾ ക്ഷമിക്കുന്നുവോ അവർ ക്ഷമിക്കപ്പെടും; നിങ്ങൾ ക്ഷമിക്കാത്തവരോട് ക്ഷമിക്കുകയില്ല." യേശു വന്നപ്പോൾ പന്ത്രണ്ടുപേരിൽ ഒരാളായ ദിദിമോസ് എന്ന തോമസ് അവരോടൊപ്പം ഉണ്ടായിരുന്നില്ല.മറ്റു ശിഷ്യന്മാർ അവനോടു പറഞ്ഞു: "ഞങ്ങൾ കർത്താവിനെ കണ്ടു!". എന്നാൽ അവൻ അവരോട്: “ഞാൻ അവന്റെ കൈകളിൽ നഖത്തിന്റെ അടയാളം കാണുകയും നഖത്തിന്റെ അടയാളത്തിൽ എന്റെ വിരൽ ഇടുകയും അവന്റെ പാർശ്വത്തിൽ എന്റെ കൈ ഇടുകയും ചെയ്തില്ലെങ്കിൽ ഞാൻ വിശ്വസിക്കുകയില്ല എന്നു പറഞ്ഞു. എട്ട് ദിവസത്തിന് ശേഷം ശിഷ്യന്മാർ വീട്ടിൽ തിരിച്ചെത്തി, തോമസും അവരോടൊപ്പം ഉണ്ടായിരുന്നു. യേശു വന്നു, വാതിലുകൾ അടച്ച്, നടുവിൽ നിന്നുകൊണ്ട് പറഞ്ഞു: "നിങ്ങൾക്ക് സമാധാനം!". അപ്പോൾ അവൻ തോമസിനോട് പറഞ്ഞു: "നിന്റെ വിരൽ ഇവിടെ വയ്ക്കുക, എന്റെ കൈകളിലേക്ക് നോക്കുക; നിന്റെ കൈ നീട്ടി എന്റെ പാർശ്വത്തിൽ വയ്ക്കുക; അവിശ്വാസിയാകരുത്, വിശ്വാസിയാകുക. തോമസ് അവനോട് ഉത്തരം പറഞ്ഞു: "എന്റെ കർത്താവേ, എന്റെ ദൈവമേ!". യേശു അവനോടു പറഞ്ഞു: നീ എന്നെ കണ്ടതിനാൽ വിശ്വസിച്ചു; കാണാതെ വിശ്വസിക്കുന്നവർ ഭാഗ്യവാന്മാർ! ഈ പുസ്തകത്തിൽ എഴുതിയിട്ടില്ലാത്ത മറ്റു പല അടയാളങ്ങളും യേശു തന്റെ ശിഷ്യന്മാരുടെ സാന്നിധ്യത്തിൽ ചെയ്തു. എന്നാൽ യേശു ദൈവപുത്രനായ ക്രിസ്തുവാണെന്ന് നിങ്ങൾ വിശ്വസിക്കുന്നതിനും വിശ്വസിക്കുന്നതിലൂടെ അവന്റെ നാമത്തിൽ നിങ്ങൾക്ക് ജീവൻ ലഭിക്കുന്നതിനും വേണ്ടിയാണ് ഇവ എഴുതിയത്.
മോൺസിഞ്ഞോർ വിൻസെൻസോ പഗ്ലിയയുടെ സുവിശേഷത്തെക്കുറിച്ചുള്ള വ്യാഖ്യാനം

ഈസ്റ്ററിന്റെ ഈ രണ്ടാം ഞായറാഴ്ച ദൈവത്തിന്റെ കരുണയ്‌ക്കായി സമർപ്പിക്കുന്നു. 1931 മുതൽ തുടർന്നുള്ള വർഷങ്ങളിലും ദൈവകരുണയോടുള്ള ഭക്തി പ്രചരിപ്പിച്ച പോളിഷ് കന്യാസ്ത്രീ ഫൗസ്റ്റീന കൊവാൽസ്കയുടെ സൂചന സ്വീകരിച്ച ജോൺ പോൾ രണ്ടാമനാണ് ഇത് സ്ഥാപിച്ചത്. യൂറോപ്പിന് അത് ഭയാനകമായ സമയമായിരുന്നു, ഈ കന്യാസ്ത്രീ കരുണയുടെ ആവശ്യകത മനസ്സിലാക്കി. ഈസ്റ്ററിന് ശേഷമുള്ള ഞായറാഴ്ച കരുണയ്ക്കായി സമർപ്പിക്കണമെന്ന് അദ്ദേഹം നിർബന്ധിച്ചു. അവൻ പറഞ്ഞു: കർത്താവിന്റെ മരണത്തിലും പുനരുത്ഥാനത്തിലും, ദൈവത്തിന്റെ കരുണ അതിന്റെ പാരമ്യത്തിലെത്തി, അതിന്റെ പൂർത്തീകരണം. കാരുണ്യത്തിന്റെ അർത്ഥം കൂടുതൽ മനസ്സിലാക്കാൻ സുവിശേഷഭാഗം സഹായിക്കുന്നു.
ഞായറാഴ്ച മുതൽ ഞായർ വരെയുള്ള സഭയുടെ സമയം അടയാളപ്പെടുത്തുന്നതുപോലെ, സുവിശേഷകനായ ജോൺ ഈസ്റ്ററിന്റെ സായാഹ്നത്തിലേക്കും എട്ട് ദിവസങ്ങൾക്ക് ശേഷമുള്ള സായാഹ്നത്തിലേക്കും നമ്മെ തിരികെ കൊണ്ടുപോകുന്നു. വാസ്തവത്തിൽ, അന്നുമുതൽ ഇന്നുവരെ - നിരവധി നൂറ്റാണ്ടുകൾ കടന്നുപോയി - എല്ലാ ഞായറാഴ്ചയും പള്ളിയിൽ ഈസ്റ്ററിന്റെ ഓർമ്മ എപ്പോഴും ആഘോഷിക്കപ്പെടുന്നു. അത് പോയ ഭൂതകാലത്തിന്റെ ഓർമ്മയല്ല. എല്ലാ ഞായറാഴ്ചയും ഉയിർത്തെഴുന്നേറ്റവൻ തന്റെ ശിഷ്യന്മാരുടെ അടുത്തേക്ക് മടങ്ങുകയും അവരുടെ ഇടയിൽ തന്നെത്തന്നെ സ്ഥാപിക്കുകയും ചെയ്യുന്നു. നമ്മളും നമ്മുടെ ചിന്തകളിൽ, നമ്മുടെ നിർവികാരതകളിൽ നാം ആയിരിക്കുമ്പോൾ, നമ്മളും പലപ്പോഴും പോരാടുമ്പോൾ, അവർ അത് തിരിച്ചറിയാൻ പാടുപെട്ടു. ഉയിർത്തെഴുന്നേറ്റ യേശു തന്റെ ശരീരത്തിലെ മുറിവുകൾ കാണിക്കുന്നു. ഇതാണ് ശിഷ്യന്മാരുടെ കണ്ണു തുറപ്പിക്കുന്ന അടയാളം. ഉയിർത്തെഴുന്നേറ്റ യേശുവിനെ മുറിവുകളാൽ അടയാളപ്പെടുത്തിയിരിക്കുന്നു. ഇന്നും ഭൂമിയിലെ അനേകം കുരിശുരൂപങ്ങളെ പ്രതിനിധാനം ചെയ്യുന്നതുപോലെ. ഉയിർത്തെഴുന്നേറ്റ യേശു തന്റെ മുറിവുകൾ സംരക്ഷിക്കുന്നു. അവൻ അവരെക്കുറിച്ച് വികാരഭരിതനായി തുടരുന്നു. ദയാലുവായ അവൻ, ദരിദ്രരുടെ നിലവിളിയാൽ സ്വയം മുറിവേൽപ്പിക്കാൻ അനുവദിക്കുന്നു. മനുഷ്യരുടെ മുറിവുകൾ ശരീരത്തിലെടുക്കാതെ പുനരുത്ഥാനമില്ല. സഭയ്ക്കും അങ്ങനെയാണ്: ക്ഷമിക്കാനും സുഖപ്പെടുത്താനും ഹൃദയങ്ങളെ അക്രമത്തിൽ നിന്ന് നിരായുധരാക്കാനും ഉയിർത്തെഴുന്നേറ്റവൻ അയച്ച ശിഷ്യന്മാരുടെ ഒരു സമൂഹം.
കർത്താവ് നിർത്താതെ പിന്തുടരുന്നത് കാരുണ്യത്തിന്റെ പാതയാണ്. എട്ട് ദിവസങ്ങൾക്ക് ശേഷം, കർത്താവ് മടങ്ങിവരുന്നു, നമ്മുടെ ഇടയിലേക്ക് വരുന്നു, ഒപ്പം നമ്മുടെ ഓരോരുത്തരുടെയും ഹൃദയത്തിൽ അടങ്ങിയിരിക്കുന്ന തോമസിന്റെ ഭാഗത്തോട് സംസാരിക്കുകയും ചെയ്യുന്നു. സമാധാനത്തിന്റെ ആശംസകൾ ആവർത്തിച്ചുകൊണ്ടാണ് അദ്ദേഹം ആരംഭിക്കുന്നത്: "നിങ്ങൾക്ക് സമാധാനം ഉണ്ടാകട്ടെ." അവൻ ഉടനെ തോമസിലേക്ക് തിരിയുന്നു, കൈകൊണ്ട് മുറിവുകൾ തൊടാൻ അവനെ ക്ഷണിച്ചു. അവൻ കൂട്ടിച്ചേർക്കുന്നു: "അവിശ്വാസിയാകരുത്, മറിച്ച് ഒരു വിശ്വാസി!". തോമസ് തന്റെ വിശ്വാസം പ്രഖ്യാപിക്കുന്നു: "എന്റെ കർത്താവും എന്റെ ദൈവവും". ആ "കുളിച്ച" ശരീരത്തിന്റെ നിഗൂഢത പിടിച്ചെടുക്കുന്ന തീവ്രമായ നോട്ടത്തെയാണ് "നോക്കുന്നത്" സൂചിപ്പിക്കുന്നത്.
ആ നിമിഷം മുതൽ ഇന്നുവരെ പതിനൊന്നുപേരുടെ ഗ്രൂപ്പിൽ ചേരുന്ന തലമുറകളുടെ അടിത്തറയായ സുവിശേഷത്തിന്റെ അവസാനത്തെ മഹത്വമാണ് യേശു ഇവിടെ പ്രഖ്യാപിക്കുന്നത്. കാണാതെയുള്ള വിശ്വാസത്തിന്റെ ആനന്ദം എന്താണ് അർത്ഥമാക്കുന്നത്? ആ നിമിഷം മുതൽ വിശ്വാസം ഉടലെടുക്കുന്നത് അപ്പോസ്തലന്മാർക്കുണ്ടായിരുന്നതുപോലെ യേശുവിന്റെ ദർശനത്തിൽ നിന്നല്ല, മറിച്ച് അപ്പോസ്തലന്മാരുടെ സുവിശേഷം കേൾക്കുന്നതിലൂടെയാണ് "ഞങ്ങൾ കർത്താവിനെ കണ്ടത്!" യേശുവിന്റെ ഉയിർത്തെഴുന്നേറ്റ ശരീരത്തിന്റെ മുറിവുകളിൽ സ്പർശിക്കുന്നതിൽ നിന്നും.


II nke Ista

Oziọma (Jọn 20:19-31)

N’uhuruchi nke ụbọchị ahụ, n’abalị mbụ n’izu, ka e mechiri ọnụ ụzọ ebe ndị na-eso ụzọ Jizọs nọ n’ihi egwu ndị Juu, Jizọs bịara guzo n’etiti ha wee sị ha: “Udo dịrị unu!” Mb͕e O kwusiri nka, O we gosi ha aka-Ya na akuku-Ya. Ndi nēso uzọ-Ya we ṅuria ọṅu mb͕e ha huru Onye-nwe-ayi. Jizọs sịrị ha ọzọ: “Udo dịrị unu! Dika Nnam ziterem, Mu onwem nēzipu kwa unu. Mgbe o kwusịrị nke a, o kuru ume wee sị ha: «Nata Mmụọ Nsọ. Ndị ị gbaghaara mmehie ha, a ga-agbaghara ha; ndị ị na-agbagharaghị, a gaghị agbaghara ha. Tomas, otù nime ndi-ozi iri na abua ahu, onye anākpọ Didimọs, esoghi kwa ha mb͕e Jisus biara: ndi nēso uzọ-Ya ọzọ we si Ya, Ayi ahuwo Onye-nwe-ayi. Ma Ọ siri ha, Ọ buru na ahughm akara ntú n'aka-ya abua, tiye nkpisi-akam n'akara ǹtú ahu, tiye kwa akam n'akuku-ya, m'gaghi-ekwe. Mgbe ụbọchị asatọ gachara, ndị na-eso ụzọ Jizọs laghachiri n'ụlọ ma Tọmọs sokwa ha. Jizọs bịara, na-emechi ọnụ ụzọ, guzo n'etiti, sị: «Udo diri gị!». Mgbe ahụ, ọ sịrị Thomas: "Tinye mkpịsị aka gị n'ebe a lee aka m; setipu aka-gi, tiye ya n'akukum; ma abụla onye na-ekweghị ekwe, kama onye kwere ekwe! Thomas zara ya, sị: "Onyenwe m na Chineke m!". Jizọs sịrị ya: “N’ihi na ị hụrụ m, i kwere; Ngọzi na-adịrị ndị na-ahụbeghị ma kwere! Jisus, n’iru ndi nēso uzọ-Ya, mere ọtutu ihe-iriba-ama ọzọ nke anēdeghi n’akwukwọ a. Ma edere ihe ndia ka unu we kwere na Jisus bu Kraist ahu, Ọkpara Chineke, ka unu we nwe kwa ndu n'aha-Ya site n'ikwere.
Nkọwa nke Oziọma nke Monsignor Vincenzo Paglia

Ụbọchị Sọnde nke abụọ nke Ista bụ nke a raara nye ebere nke Chineke. Ọ bụ John Paul nke Abụọ hiwere ya bụ onye nakweere ihe ngosi sitere n'aka onye nọn Polish Faustina Kowalska, nwanyị gbasaara nraranye nye ebere Chineke kemgbe 1931 na n'afọ ndị sochirinụ. Ha bụ oge dị egwu maka Europe na onye nọn a ghọtara mkpa ebere dị. Ma o siri ọnwụ na Sunday mgbe Ista gachara ka a raara nye ebere. Ọ sịrị: n’ọnwụ na mbilite n’ọnwụ nke Onye-nwe, ebere Chineke eruola n’ọgwụgwụ ya, na mmezu ya. Akụkụ Oziọma ahụ na-enyere aka ịghọta ihe ebere pụtara ọbụna karị.
Onye nkwusa ozioma Jọn na-akpọghachite anyị na mgbede Ista na mgbede ụbọchị asatọ gachara, dịka a ga-asị na ọ ga-aka oge nke Nzukọ-nsọ, site na Sọnde ruo Sọnde. N'ezie, site n'ụbọchị ahụ ruo taa - ọtụtụ narị afọ agafeela - a na-eme ememe ncheta Ista na Ụka ​​ọ bụla Sunday. Ọ bụghị ihe ncheta nke oge gara aga. Kwa ụbọchị ụka ọ bụla, Onye ahụ bilitere na-alaghachikwute ndị na-eso ụzọ ya ma debe onwe ya n'etiti ha. Ha gbalịsiri ike ịmata ya, ka anyị na-agbakarị mgba, na-ejide onwe anyị dịka anyị nọ n'ime onwe anyị, n'echiche anyị, na enweghị uche anyị. Jizọs e si n’ọnwụ bilie na-egosi ọnyá nke ahụ ya. Nke a bụ ihe ịrịba ama na-emeghe anya ndị na-eso ụzọ. Jizọs kpọlitere n'ọnwụ ka e ji ọnyá mara akara. Dị ka a ga-asị na ọ na-anọchi anya ọtụtụ obe nke ụwa ka taa. Jizọs ahụ e si n’ọnwụ bilie na-echebe ọnyá ya. Ọ na-anọgidekwa na-enwe mmetụta uche banyere ha. Ya, onye obi ebere, na-ahapụ onwe ya ka ọ kpasuo ya iwe site na mkpu ndị ogbenye. Ọ dịghị mbilite n'ọnwụ ma ọ bụrụ na mmadụ ebughị ọnyá ndị mmadụ n'ahụ. Ya mere, ọ bụ maka Nzukọ-nsọ: otu obodo nke ndị na-eso ụzọ nke Onye ahụ bilitere zitere ka ọ gbaghara, ịgwọ ọrịa, wepụ obi n'ime ihe ike.
Ọ bụ ụzọ ebere ka Jehova na-aga n'ihu na-esoghị. Ụbọchị asatọ ka e mesịrị, Onye-nwe ga-alọghachi, bịa n’etiti anyị ma gwakwa akụkụ nke Thomas okwu nke dị n’ime obi onye ọ bụla n’ime anyị. Ọ na-amalite site n'ikwughachi ekele udo: "Udo dịrị gị." Ma ozugbo ọ tụgharịrị gakwuru Thomas, na-akpọ ya ka o jiri aka ya metụ ọnyá ya aka. Ọ na-agbakwụnye, sị: "Adịla onye na-ekweghị ekwe, ma onye kwere ekwe!". Na Thomas na-ekwupụta okwukwe ya: "Onyenwe m na Chineke m". “Ile anya” ahụ na-egosi oke anya nke na-ejide ihe omimi nke ahụ “gbapuo” ahụ.
N'ebe a, Jizọs na-ekwusa ozi ọma ikpeazụ, nke bụ ntọala nke ọgbọ ndị ahụ na site n'oge ahụ ruo taa ga-esonyere otu nke iri na otu ahụ. Gịnị ka aṅụrị nke okwukwe na-ahụghị pụtara? Ihe omume Thomas na-egosi na okwukwe, site n'oge ahụ gaa n'ihu, esiteghị n'ọhụụ Jizọs dị ka ndịozi ahụ, kama site n'ige ntị n'Oziọma nke ndịozi "anyị ahụwo Onyenwe anyị!" na site n'imetụ ọnyá nke ahụ Jizọs kpọlitere n'ọnwụ aka.