Gesù si dichiara Figlio di Dio - Jesus declares himself the Son of God
M Mons. Vincenzo Paglia
00:00
00:00

Vangelo (Gv 10,31-42) - In quel tempo, i Giudei raccolsero delle pietre per lapidare Gesù. Gesù disse loro: «Vi ho fatto vedere molte opere buone da parte del Padre: per quale di esse volete lapidarmi?». Gli risposero i Giudei: «Non ti lapidiamo per un’opera buona, ma per una bestemmia: perché tu, che sei uomo, ti fai Dio». Disse loro Gesù: «Non è forse scritto nella vostra Legge: “Io ho detto: voi siete dèi”? Ora, se essa ha chiamato dèi coloro ai quali fu rivolta la parola di Dio – e la Scrittura non può essere annullata –, a colui che il Padre ha consacrato e mandato nel mondo voi dite: “Tu bestemmi”, perché ho detto: “Sono Figlio di Dio”? Se non compio le opere del Padre mio, non credetemi; ma se le compio, anche se non credete a me, credete alle opere, perché sappiate e conosciate che il Padre è in me, e io nel Padre». Allora cercarono nuovamente di catturarlo, ma egli sfuggì dalle loro mani. Ritornò quindi nuovamente al di là del Giordano, nel luogo dove prima Giovanni battezzava, e qui rimase. Molti andarono da lui e dicevano: «Giovanni non ha compiuto nessun segno, ma tutto quello che Giovanni ha detto di costui era vero». E in quel luogo molti credettero in lui.

Il commento al Vangelo a cura di Monsignor Vincenzo Paglia

La scena evangelica ci porta nel contesto della festa della Dedicazione del tempio. E’ inverno, e Gesù cammina nel portico di Salomone. I giudei si avvicinano a lui e insistono perché chiarisca la sua posizione. E quando Gesù risponde con nettezza e chiarezza: «Io e il Padre siamo una cosa sola» (Gv 10,30), esplode la loro rabbia. E cercano di lapidarlo. È la seconda volta che accade, secondo l’evangelista Giovanni (Gv 8,59). Coloro che lo ascoltano hanno capito la portata rivoluzionaria di quelle parole: erano una bestemmia. Gesù andava punito con la lapidazione. Tra non molto si ripeterà la scena davanti al sommo sacerdote e sarà condannato a morte. Ma già ora il cammino appare come tracciato. Gesù, questa volta, invece di sparire dai loro sguardi, risponde con la calma di chi sa che sta compiendo la volontà del Padre: «Vi ho fatto vedere molte opere buone da parte del Padre: per quale di esse volete lapidarmi?». Essi ribattono che la loro reazione non nasce da qualche azione scorretta di Gesù, bensì dalla sua pretesa di presentarsi come Dio. Ben diversa era la reazione dei poveri e dei deboli che Gesù incontrava e aiutava. I poveri e i deboli comprendevano che un amore così grande e così forte poteva venire solo da Dio o da chi veniva in suo nome. E’ vero, tuttavia, che se ci si pone davanti ai segni straordinari operati da Gesù e alle sue parole con un atteggiamento di orgoglio e di freddezza, non si riesce a vedere la realtà com’essa è. L’orgoglio acceca, non fa vedere neppure ciò che è evidente. I farisei, si potrebbe dire, pur avendo visto i segni di Dio nelle opere di Gesù, indurirono il loro cuore. Non potevano accettare la sua divinità. Ed ecco il senso della loro accusa a Gesù: «Tu, che sei uomo, ti fai Dio!». Mancò loro quel salto anche rischioso che si chiama “fede”: Gesù è certamente uomo, ma è anche Dio. È questo il mistero che il Vangelo ci rivela: Gesù, vero Dio e vero uomo. Tale mistero, custodito e trasmesso dai discepoli di ogni tempo di generazione in generazione, si applica alla stessa Chiesa che è assieme opera dell’uomo e opera di Dio. Essa stessa è un mistero di amore alla maniera di Gesù. L’apostolo Paolo la definisce «Corpo di Cristo». Attraverso la Chiesa, i suoi sacramenti e la predicazione del Vangelo,noi tutti entriamo in rapporto con Dio. In tal senso potremmo dire che la Chiesa è l’opera di Cristo, o meglio è il suo stesso “corpo” che continua nel tempo. La comunità cristiana è il sacramento, il segno della presenza di Gesù lungo la storia. Queste affermazioni non solo non fermano i suoi avversari, al contrario li convincono a catturare Gesù. Ma egli sfugge alla loro cattura. Non sono i nemici che catturano Gesù. Sarà Gesù stesso che, giunta l’ora, si consegnerà nelle loro mani. E si consegna per amore. Ora si allontana e si ritira nel luogo ove Giovanni battezzava. E qui in tanti continuavano ad accorrere a lui per ascoltare la sua parola di salvezza. E si lasciavano toccare il cuore.


Jesus declares himself the Son of God

Gospel (Jn 10,31-42)

At that time, the Jews collected stones to stone Jesus. Jesus said to them: "I have shown you many good works from the Father: for which of them do you want to stone me?". The Jews answered him: "We are not stoning you for a good work, but for blasphemy: because you, being a man, make yourself God." Jesus said to them: «Is it not written in your Law: “I said: you are gods”? Now, if it called those to whom the word of God was addressed gods - and the Scripture cannot be annulled -, to him whom the Father consecrated and sent into the world you say: "You blaspheme", because I said: " I am the Son of God”? If I do not do the works of my Father, do not believe me; but if I do them, even if you do not believe me, believe the works, so that you may know and know that the Father is in me, and I in the Father." Then they tried to capture him again, but he escaped from their hands. He then returned again across the Jordan, to the place where John had previously baptized, and remained there. Many came to him and said: "John did not perform any sign, but everything that John said about him was true." And in that place many believed in him.

The commentary on the Gospel by Monsignor Vincenzo Paglia

The evangelical scene takes us into the context of the feast of the Dedication of the temple. It is winter, and Jesus walks in Solomon's porch. The Jews approach him and insist that he clarify his position. And when Jesus responds with sharpness and clarity: "I and the Father are one" (Jn 10:30), their anger explodes. And they try to stone him. It is the second time this has happened, according to the evangelist John (Jn 8.59). Those who listened to him understood the revolutionary significance of those words: they were blasphemy. Jesus was punished by stoning. Before long the scene will be repeated in front of the high priest and he will be condemned to death. But already now the path appears to be clear. This time, instead of disappearing from their gaze, Jesus responds with the calm of someone who knows that he is carrying out the Father's will: "I have shown you many good works from the Father: which of them do you want to stone me for?". They reply that their reaction does not arise from any incorrect action of Jesus, but from his claim to present himself as God. The reaction of the poor and weak that Jesus met and helped was very different. The poor and weak understood that such great and strong love could only come from God or from those who came in his name. It is true, however, that if we face the extraordinary signs performed by Jesus and his words with an attitude of pride and coldness, we are unable to see reality as it is. Pride blinds, it doesn't even show what is evident. The Pharisees, one might say, despite having seen the signs of God in the works of Jesus, hardened their hearts. They could not accept his divinity. And here is the meaning of their accusation against Jesus: "You, who are man, make yourself God!". They missed that risky leap called "faith": Jesus is certainly man, but he is also God. This is the mystery that the Gospel reveals to us: Jesus, true God and true man. This mystery, guarded and transmitted by the disciples of all time from generation to generation, applies to the Church itself which is both the work of man and the work of God. It itself is a mystery of love in the manner of Jesus. The apostle Paul defines "Body of Christ". Through the Church, her sacraments and the preaching of the Gospel, we all enter into a relationship with God. In this sense we could say that the Church is the work of Christ, or rather it is his own "body" that continues over time . The Christian community is the sacrament, the sign of Jesus' presence throughout history. These statements not only do not stop his adversaries, on the contrary they convince them to capture Jesus. But he escapes their capture. It is not the enemies who capture Jesus. It will be Jesus himself who, when the time has come, will hand himself over to their hands. And he gives himself up for love. Now he moves away and retreats to the place where John baptized. And here many continued to flock to him to listen to his word of salvation. And they let their hearts be touched.


Jesús se declara Hijo de Dios

Evangelio (Jn 10,31-42)

En aquel tiempo, los judíos recogieron piedras para apedrear a Jesús, Jesús les dijo: "Muchas buenas obras os he mostrado del Padre: ¿por cuál de ellas queréis apedrearme?". Los judíos le respondieron: "No te apedreamos por una buena obra, sino por blasfemia: porque tú, siendo hombre, te haces Dios". Jesús les dijo: «¿No está escrito en vuestra Ley: “Yo dije: vosotros sois dioses”? Ahora bien, si llamó dioses a aquellos a quienes fue dirigida la palabra de Dios -y la Escritura no puede ser anulada-, a aquel a quien el Padre consagró y envió al mundo le decís: "Blasfemas", porque dije: "Yo soy el hijo de Dios"? Si no hago las obras de mi Padre, no me creáis; pero si las hago, aunque no me creáis, creed en las obras, para que sepáis y sepáis que el Padre está en mí, y yo en el Padre." Luego intentaron capturarlo nuevamente, pero se les escapó de las manos. Luego regresó otra vez al otro lado del Jordán, al lugar donde Juan había bautizado anteriormente, y permaneció allí. Muchos se acercaban a él y decían: "Juan no hizo ninguna señal, pero todo lo que Juan decía de él era verdad". Y en aquel lugar muchos creyeron en él.

El comentario al Evangelio de monseñor Vincenzo Paglia

La escena evangélica nos sitúa en el contexto de la fiesta de la Dedicación del templo. Es invierno y Jesús camina por el pórtico de Salomón. Los judíos se acercan a él e insisten en que aclare su posición. Y cuando Jesús responde con agudeza y claridad: "Yo y el Padre uno somos" (Jn 10,30), su ira estalla. Y tratan de apedrearlo. Es la segunda vez que esto sucede, según el evangelista Juan (Jn 8,59). Quienes lo escucharon comprendieron el significado revolucionario de esas palabras: eran una blasfemia. Jesús fue castigado con la lapidación. Dentro de poco la escena se repetirá delante del sumo sacerdote y será condenado a muerte. Pero ya el camino parece estar despejado. Esta vez, en lugar de desaparecer de sus miradas, Jesús responde con la calma de quien sabe que está cumpliendo la voluntad del Padre: "Muchas buenas obras del Padre os he mostrado: ¿por cuál de ellas queréis apedrearme? ". Responden que su reacción no surge de una acción incorrecta de Jesús, sino de su pretensión de presentarse como Dios. La reacción de los pobres y débiles que Jesús encontró y ayudó fue muy diferente. Los pobres y débiles comprendieron que un amor tan grande y fuerte sólo podía venir de Dios o de quienes venían en su nombre. Es cierto, sin embargo, que si afrontamos los signos extraordinarios realizados por Jesús y sus palabras con una actitud de orgullo y frialdad, no podremos ver la realidad tal como es. El orgullo ciega, ni siquiera muestra lo evidente. Se podría decir que los fariseos, a pesar de haber visto los signos de Dios en las obras de Jesús, endurecieron su corazón. No podían aceptar su divinidad. Y he aquí el significado de su acusación contra Jesús: "¡Tú, que eres hombre, hazte Dios!". Fallaron ese salto arriesgado llamado "fe": Jesús es ciertamente hombre, pero también es Dios. Éste es el misterio que nos revela el Evangelio: Jesús, verdadero Dios y verdadero hombre. Este misterio, custodiado y transmitido por los discípulos de todos los tiempos de generación en generación, se aplica a la Iglesia misma, que es a la vez obra del hombre y obra de Dios: es ella misma un misterio de amor a la manera de Jesús. Pablo define "Cuerpo de Cristo". A través de la Iglesia, sus sacramentos y la predicación del Evangelio, todos entramos en relación con Dios, en este sentido podríamos decir que la Iglesia es obra de Cristo, o más bien es su propio “cuerpo” que perdura en el tiempo. . La comunidad cristiana es el sacramento, el signo de la presencia de Jesús a lo largo de la historia. Estas declaraciones no sólo no detienen a sus adversarios, sino que, por el contrario, los convencen de capturar a Jesús, sino que él escapa de su captura. No son los enemigos quienes capturan a Jesús, será Jesús mismo quien, cuando llegue el momento, se entregará en sus manos. Y se entrega por amor. Ahora se aleja y se retira al lugar donde Juan bautizó. Y aquí muchos siguieron acudiendo a él para escuchar su palabra de salvación. Y se dejaron tocar el corazón.


Jésus se déclare Fils de Dieu

Évangile (Jn 10,31-42)

A cette époque, les Juifs ramassaient des pierres pour lapider Jésus. Jésus leur dit : « Je vous ai montré beaucoup de bonnes œuvres de la part du Père : pour lesquelles voulez-vous me lapider ? ». Les Juifs lui répondirent : « Nous ne te lapidons pas pour une bonne œuvre, mais pour un blasphème : parce que toi, étant un homme, tu te fais Dieu. Jésus leur dit : « N'est-il pas écrit dans votre Loi : « J'ai dit : vous êtes des dieux » ? Or, si elle a appelé dieux ceux à qui la parole de Dieu s'adressait - et l'Écriture ne peut être annulée -, à celui que le Père a consacré et envoyé dans le monde, vous dites : « Vous blasphèmez », parce que j'ai dit : « Je suis le Fils de Dieu » ? Si je ne fais pas les œuvres de mon Père, ne me croyez pas ; mais si je les fais, même si vous ne me croyez pas, croyez aux œuvres, afin que vous sachiez et sachiez que le Père est en moi, et moi dans le Père. Ensuite, ils ont essayé de le capturer à nouveau, mais il leur a échappé. Il retourna ensuite au-delà du Jourdain, à l'endroit où Jean avait baptisé auparavant, et y resta. Beaucoup sont venus vers lui et lui ont dit : « Jean n'a fait aucun signe, mais tout ce que Jean a dit de lui était vrai. Et à cet endroit, beaucoup croyaient en lui.

Le commentaire de l'Évangile de Mgr Vincenzo Paglia

La scène évangélique nous plonge dans le contexte de la fête de la Dédicace du temple. C'est l'hiver et Jésus marche sous le porche de Salomon. Les Juifs l'approchent et insistent pour qu'il clarifie sa position. Et lorsque Jésus répond avec acuité et clarté : « Moi et le Père nous sommes un » (Jn 10, 30), leur colère explose. Et ils essaient de le lapider. C'est la deuxième fois que cela se produit, selon l'évangéliste Jean (Jn 8,59). Ceux qui l’écoutaient comprenaient la signification révolutionnaire de ces paroles : c’était un blasphème. Jésus a été puni par la lapidation. Bientôt, la scène se répétera devant le grand prêtre et il sera condamné à mort. Mais la voie semble déjà claire. Cette fois, au lieu de disparaître de leur regard, Jésus répond avec le calme de celui qui sait qu'il exécute la volonté du Père : « Je vous ai montré beaucoup de bonnes œuvres de la part du Père : pour lesquelles voulez-vous me lapider ? ". Ils répondent que leur réaction ne vient pas d'une action incorrecte de Jésus, mais de sa prétention de se présenter comme Dieu.La réaction des pauvres et des faibles que Jésus rencontrait et aidait était très différente. Les pauvres et les faibles ont compris qu’un amour aussi grand et fort ne pouvait venir que de Dieu ou de ceux qui venaient en son nom. Il est vrai, cependant, que si nous faisons face aux signes extraordinaires accomplis par Jésus et à ses paroles avec une attitude d’orgueil et de froideur, nous sommes incapables de voir la réalité telle qu’elle est. La fierté aveugle, elle ne montre même pas ce qui est évident. Les pharisiens, pourrait-on dire, bien qu’ils aient vu les signes de Dieu dans les œuvres de Jésus, ont endurci leur cœur. Ils ne pouvaient pas accepter sa divinité. Et voici le sens de leur accusation contre Jésus : « Toi qui es homme, fais-toi Dieu ! ». Ils ont raté ce saut risqué qu'on appelle la « foi » : Jésus est certes homme, mais il est aussi Dieu. C'est le mystère que nous révèle l'Évangile : Jésus, vrai Dieu et vrai homme. Ce mystère, gardé et transmis par les disciples de tous les temps, de génération en génération, s'applique à l'Église elle-même, qui est à la fois œuvre de l'homme et œuvre de Dieu, et elle est elle-même un mystère d'amour à la manière de Jésus. Paul définit « Corps du Christ ». À travers l'Église, ses sacrements et la prédication de l'Évangile, nous entrons tous en relation avec Dieu. En ce sens, nous pourrions dire que l'Église est l'œuvre du Christ, ou plutôt son propre « corps » qui se poursuit dans le temps. . La communauté chrétienne est le sacrement, le signe de la présence de Jésus à travers l'histoire. Ces déclarations non seulement n'arrêtent pas ses adversaires, mais au contraire elles les convainquent de capturer Jésus, mais il échappe à leur capture. Ce ne sont pas les ennemis qui capturent Jésus, mais Jésus lui-même qui, le moment venu, se livrera entre leurs mains. Et il s'abandonne par amour. Maintenant, il s'éloigne et se retire à l'endroit où Jean a baptisé. Et ici, beaucoup ont continué à affluer vers lui pour écouter sa parole de salut. Et ils ont laissé leur cœur être touché.


Jesus se declara Filho de Deus

Evangelho (Jo 10,31-42)

Naquele tempo, os judeus recolheram pedras para apedrejar Jesus. Jesus disse-lhes: “Eu vos mostrei muitas boas obras da parte do Pai: por qual delas quereis me apedrejar?”. Os judeus responderam-lhe: “Não te apedrejamos por uma boa obra, mas por blasfêmia: porque tu, sendo homem, faz-te Deus”. Jesus disse-lhes: «Não está escrito na vossa Lei: “Eu disse: vós sois deuses”? Ora, se chamou deuses aqueles a quem a palavra de Deus foi dirigida - e a Escritura não pode ser anulada -, àquele a quem o Pai consagrou e enviou ao mundo dizes: "Tu blasfemas", porque eu disse: "Eu sou o Filho de Deus”? Se eu não faço as obras de meu Pai, não acreditem em mim; mas se eu as fizer, mesmo que vocês não acreditem em mim, acreditem nas obras, para que saibam e saibam que o Pai está em mim, e eu no Pai.” Então tentaram capturá-lo novamente, mas ele escapou de suas mãos. Ele então voltou novamente para além do Jordão, para o lugar onde João havia batizado anteriormente, e ali permaneceu. Muitos vieram até ele e disseram: “João não fez nenhum sinal, mas tudo o que João disse sobre ele era verdade”. E naquele lugar muitos acreditaram nele.

O comentário ao Evangelho de Monsenhor Vincenzo Paglia

A cena evangélica transporta-nos para o contexto da festa da Dedicação do templo. É inverno e Jesus caminha na varanda de Salomão. Os judeus aproximam-se dele e insistem para que esclareça a sua posição. E quando Jesus responde com firmeza e clareza: “Eu e o Pai somos um” (Jo 10,30), a sua raiva explode. E eles tentam apedrejá-lo. É a segunda vez que isso acontece, segundo o evangelista João (Jo 8,59). Aqueles que o ouviram compreenderam o significado revolucionário daquelas palavras: eram uma blasfêmia. Jesus foi punido com apedrejamento. Em pouco tempo a cena se repetirá diante do sumo sacerdote e ele será condenado à morte. Mas já agora o caminho parece estar claro. Desta vez, em vez de desaparecer do seu olhar, Jesus responde com a calma de quem sabe realizar a vontade do Pai: «Eu vos mostrei muitas boas obras do Pai: por qual delas quereis me apedrejar? ". Eles respondem que a sua reação não surge de qualquer ação incorreta de Jesus, mas da sua pretensão de se apresentar como Deus. A reação dos pobres e fracos que Jesus encontrou e ajudou foi muito diferente. Os pobres e fracos compreenderam que um amor tão grande e forte só poderia vir de Deus ou de quem veio em seu nome. É verdade, porém, que se encararmos os sinais extraordinários realizados por Jesus e as suas palavras com uma atitude de orgulho e frieza, não conseguiremos ver a realidade tal como ela é. O orgulho cega, nem mostra o que é evidente. Os fariseus, pode-se dizer, apesar de terem visto os sinais de Deus nas obras de Jesus, endureceram o coração. Eles não podiam aceitar sua divindade. E aqui está o significado da sua acusação contra Jesus: “Tu, que és homem, faze-te Deus!”. Perderam aquele salto arriscado chamado "fé": Jesus é certamente homem, mas também é Deus. Este é o mistério que o Evangelho nos revela: Jesus, verdadeiro Deus e verdadeiro homem. Este mistério, guardado e transmitido pelos discípulos de todos os tempos, de geração em geração, aplica-se à própria Igreja, que é ao mesmo tempo obra do homem e obra de Deus. Ela mesma é um mistério de amor à maneira de Jesus. O apóstolo Paulo define “Corpo de Cristo”. Através da Igreja, dos seus sacramentos e da pregação do Evangelho, todos entramos em relação com Deus. Neste sentido, poderíamos dizer que a Igreja é obra de Cristo, ou melhor, é o seu próprio “corpo” que continua no tempo. . A comunidade cristã é o sacramento, o sinal da presença de Jesus ao longo da história. Estas declarações não só não detêm os seus adversários, pelo contrário, convencem-nos a capturar Jesus, mas ele escapa à sua captura. Não são os inimigos que capturam Jesus: será o próprio Jesus que, quando chegar a hora, se entregará nas mãos deles. E ele se entrega por amor. Agora ele se afasta e se retira para o local onde João batizou. E aqui muitos continuaram a acorrer-lhe para ouvir a sua palavra de salvação. E eles deixaram seus corações serem tocados.


耶穌宣稱自己是神的兒子

福音(約翰福音 10,31-42)

當時,猶太人聚集石頭要打死耶穌,耶穌對他們說:「我已向你們顯出從父而來的許多善行,你們要為哪一個用石頭打我呢?」。 猶太人回答說:“我們不是因為你的善行而用石頭打你,而是因為你褻瀆神明,因為你作為一個人,卻把自己當作神。” 耶穌對他們說:“你們的律法上不是寫著:‘我說:你們是神’嗎?” 現在,如果它稱那些接受上帝之道的人為神——聖經不能被廢除——那麼,對於天父所祝聖並派遣到世界上的人,你說:“你褻瀆了”,因為我說: 「我是神的兒子」? 如果我不做我父的事,就不要相信我; 但如果我做了這些事,即使你們不相信我,也請相信我所做的事,這樣你們就知道父在我裡面,我也在父裡面。” 隨後,他們再次試圖抓他,但他卻從他們手中逃脫了。 然後他又回到約旦河那邊,回到約翰先前施洗的地方,並留在那裡。 許多人來見他說:“約翰沒有行什麼神蹟,但約翰所說關於他的一切都是真的。” 在那個地方,很多人相信他。

文森佐·帕格利亞主教對福音的評論

福音派場景將我們帶入聖殿奉獻節的背景。 冬天,耶穌在所羅門的門廊裡行走。 猶太人接近他並堅持要求他澄清自己的立場。 當耶穌尖銳而清楚地回應:「我與父原為一」(約翰福音 10:30)時,他們的憤怒爆發了。 他們試圖用石頭砸死他。 根據福音傳道者約翰的說法,這是第二次發生這種情況(約翰福音 8.59)。 聽他講話的人都明白這句話的革命意義:這是褻瀆。 耶穌被用石頭砸死。 不久之後,這一幕就會在大祭司面前重演,他將被判死刑。 但現在道路似乎已經很清楚了。 這次,耶穌並沒有從他們的視線中消失,而是以知道自己正在執行天父旨意的人的平靜來回應:「我已經向你們展示了許多來自天父的善行:你們想為哪一個用石頭打死我呢? 」。 他們回答說,他們的反應並非來自耶穌的任何錯誤行為,而是來自他聲稱自己是上帝。耶穌遇見和幫助的窮人和弱者的反應是非常不同的。 窮人和弱者明白,如此偉大而強烈的愛只能來自上帝或來自那些奉祂之名而來的人。 然而,確實,如果我們以驕傲和冷漠的態度面對耶穌所行的非凡神蹟和祂的話語,我們就無法看到現實的本來面目。 驕傲蒙蔽了雙眼,它甚至不顯示明顯的東西。 人們可能會說,法利賽人儘管在耶穌的作為中看到了上帝的跡象,但他們的心卻變得剛硬。 他們無法接受他的神性。 他們控告耶穌的意思是這樣的:「你既是人,就以自己為神吧!」。 他們錯過了那個叫做「信仰」的冒險跳躍:耶穌當然是人,但祂也是神。這就是福音向我們揭示的奧秘:耶穌,真神,真人。 這個奧秘,由歷世歷代的門徒守護和傳承,適用於教會本身,它既是人的工作,也是神的工作。它本身就是耶穌方式的愛的奧秘。使徒保羅定義了「基督的身體」。 透過教會、聖禮和福音的傳播,我們都與上帝建立了關係。從這個意義上來說,我們可以說教會是基督的工作,或者更確切地說,是他自己的“身體”,隨著時間的推移而持續存在。 基督教團體是聖禮,是耶穌在整個歷史中存在的記號。 這些言論不但沒有阻止他的對手,反而說服他們抓耶穌,但他卻逃脫了他們的逮捕。 俘虜耶穌的不是敵人,而是耶穌本人,當時機成熟時,他會將自己交到他們手中。 而他卻為了愛情放棄了自己。 現在他搬走了,退休到約翰施洗的地方。 在這裡,許多人繼續湧向他,聆聽他拯救的話語。 他們讓自己的心被觸動。


Иисус объявляет себя Сыном Божьим

Евангелие (Ин 10,31-42)

В то время иудеи собирали камни, чтобы побить Иисуса, Иисус сказал им: «Много добрых дел Я показал вам от Отца: за какое из них вы хотите побить Меня камнями?». Иудеи ответили ему: «Мы побиваем тебя камнями не за доброе дело, а за богохульство: потому что ты, будучи человеком, делаешь себя Богом». Иисус сказал им: «Разве не написано в вашем Законе: «Я сказал: вы — боги»? Если же оно назвало богами тех, к кому обращено слово Божие, - а Писание не может быть аннулировано, - то тому, кого Отец посвятил и послал в мир, ты говоришь: "Ты богохульствуешь", потому что Я сказал: "Я есмь". Сын Божий»? Если Я не творю дел Отца Моего, не верьте Мне; но если Я сотворю их, то, даже если и не верите Мне, поверьте делам, чтобы вы могли познать и познать, что Отец во Мне, и Я в Отце». Потом его снова попытались схватить, но он вырвался из их рук. Затем он снова возвратился за Иордан, на то место, где прежде крестил Иоанн, и остался там. Многие приходили к нему и говорили: «Иоанн не совершал никакого знамения, но все, что Иоанн говорил о нем, было правдой». И там в него многие поверили.

Комментарий к Евангелию монсеньора Винченцо Палья

Евангелическая сцена переносит нас в контекст праздника Освящения храма. Сейчас зима, и Иисус ходит в притвор Соломона. Евреи подходят к нему и настаивают, чтобы он разъяснил свою позицию. И когда Иисус отвечает резко и ясно: «Я и Отец — одно» (Ин 10:30), их гнев взрывается. И они пытаются побить его камнями. Это происходит, по словам евангелиста Иоанна, во второй раз (Ин 8,59). Слушавшие его поняли революционное значение этих слов: это было кощунство. Иисус был наказан побиванием камнями. Вскоре сцена повторится перед первосвященником, и он будет приговорен к смерти. Но уже сейчас путь, кажется, ясен. На этот раз, вместо того чтобы исчезнуть из их взора, Иисус отвечает со спокойствием человека, знающего, что он исполняет волю Отца: «Я показал вам много добрых дел от Отца: за какое из них вы хотите побить Меня камнями? ". Они отвечают, что их реакция возникает не из-за каких-то неправильных действий Иисуса, а из-за его заявления представить себя Богом.Реакция бедных и слабых, которых Иисус встречал и которым помогал, была совсем иной. Бедные и слабые понимали, что такая великая и сильная любовь может исходить только от Бога или от тех, кто пришел во имя Его. Однако это правда, что если мы с гордостью и холодностью встречаем необычайные знамения, совершенные Иисусом, и его слова, мы не сможем увидеть реальность такой, какая она есть. Гордость ослепляет, она не показывает даже того, что очевидно. Можно сказать, что фарисеи, несмотря на то, что видели знамения Божии в делах Иисуса, ожесточили свои сердца. Они не могли принять его божественность. И вот смысл их обвинения в адрес Иисуса: «Ты, человек, сделай себя Богом!». Они упустили тот рискованный прыжок, называемый "верой": Иисус, конечно, человек, но он также и Бог. Это тайна, которую открывает нам Евангелие: Иисус, истинный Бог и истинный человек. Эта тайна, хранимая и передаваемая учениками всех времен из поколения в поколение, применима и к самой Церкви, которая является одновременно делом человека и делом Бога. Она сама является тайной любви в духе Иисуса. Апостол Павел определяет «Тело Христово». Через Церковь, ее таинства и проповедь Евангелия мы все вступаем в отношения с Богом. В этом смысле можно сказать, что Церковь есть дело Христа, точнее, это Его собственное «тело», продолжающееся во времени. . Христианская община — это таинство, знак присутствия Иисуса на протяжении всей истории. Эти заявления не только не останавливают его противников, напротив, они убеждают их схватить Иисуса, но он избегает их плена. Не враги захватывают Иисуса, а сам Иисус, когда придет время, предаст Себя в их руки. И он отдает себя ради любви. Теперь он удаляется и удаляется на то место, где крестил Иоанн. И здесь многие продолжали стекаться к нему, чтобы послушать его слово спасения. И они позволили тронуть свои сердца.


イエスは自分を神の子であると宣言する

福音(ヨハネ 10,31-42)

その時、ユダヤ人たちはイエスを石で打とうとして石を集めていたが、イエスは彼らに言われた、「わたしは父からの多くの良い行いをあなたがたに示した。そのうちのどれのために、あなたはわたしを石で打ちたいのか」。 ユダヤ人たちは彼に答えた、「私たちがあなたに石を投げるのは、良い行いをしたからではなく、冒涜のせいです。なぜなら、あなたは人間であるのに、自分を神にするからです。」 イエスは彼らに言った:「あなたの律法には、『わたしは言いました、あなたたちは神です』と書いてあるではありませんか。」 さて、神の言葉が宛てられた人々を神と呼ぶとしたら――そして聖書は無効にはなりません――父が聖別して世に遣わした者に対して、あなたは「あなたは冒涜だ」と言うでしょう、なぜなら私はこう言ったからです。神の子」? もし私が父の業を行わないなら、私を信じないでください。 しかし、わたしがそれを行うなら、たとえあなたがわたしを信じなくても、その行いを信じなさい。そうすれば、父がわたしのうちにおられ、わたしも父のうちにおられることを知り、知ることができるようになる。」 それから彼らは再び彼を捕まえようとしましたが、彼は彼らの手から逃げました。 それから彼は再びヨルダン川を越えて、ヨハネが以前にバプテスマを授けた場所に戻り、そこに留まりました。 多くの人が彼のところに来て、「ヨハネは何のしるしも行わなかったが、ヨハネが彼について言ったことはすべて真実だった」と言った。 そしてそこでは多くの人が彼を信じました。

ヴィンチェンツォ・パーリア修道士による福音書の解説

福音派の場面は、私たちを神殿の奉献式の祝祭の文脈に連れて行きます。 冬になり、イエスはソロモンの玄関を歩きます。 ユダヤ人たちは彼に近づき、自分の立場を明確にするよう主張しました。 そしてイエスが「わたしと父は一つです」(ヨハネ10:30)と鋭く明快に答えられると、彼らの怒りは爆発します。 そして彼らは彼を石打ちにしようとします。 伝道者ヨハネによれば、このようなことが起こるのはこれで二度目である(ヨハネ8.59)。 彼の話を聞いた人々は、その言葉が冒涜であるという革命的な意味を理解しました。 イエスは石打ちの刑に処せられました。 やがてその場面が大祭司の前で繰り返され、大祭司は死刑を宣告されることになる。 しかし、すでに道は明らかになっているようです。 今度は、イエスは彼らの視線から消えるのではなく、自分が父の意志を実行していることを知っている人のような冷静さでこう答えました。 」。 彼らは、自分たちの反応はイエスの誤った行動から生じたものではなく、イエスが自分を神であると主張したことから生じたものであると答えますが、イエスが出会って助けた貧しい人々や弱い人々の反応は大きく異なりました。 貧しい人々や弱い人々は、そのような大きくて強い愛は神から、あるいは神の名のもとに来た人々からのみ与えられるものであることを理解していました。 しかし、イエスがなさった並外れたしるしや言葉に対して、傲慢で冷淡な態度で臨むと、現実をありのままに見ることができないのも事実です。 プライドは盲目で、明らかなことさえ示しません。 パリサイ人は、イエスの働きの中に神のしるしを見たにもかかわらず、心をかたくなにしたと言えるかもしれません。 彼らは彼の神性を受け入れることができませんでした。 そして、イエスに対する彼らの非難の意味はここにある:「人間であるあなたは、自分を神にしなさい!」。 彼らは「信仰」と呼ばれる危険な飛躍を逃しました: イエスは確かに人間ですが、神でもあります。これが福音が私たちに明らかにする神秘です: イエスは真の神であり、真の人です。 この神秘は、いつの時代も弟子たちによって守られ、世代から世代へと伝えられてきたものであり、人間の働きであり神の働きでもある教会自体にも当てはまります。それ自体がイエスのやり方における愛の神秘です。パウロは「キリストの体」を定義します。 教会、その秘跡、そして福音の説教を通じて、私たちは皆、神との関係に入ります。この意味で、教会はキリストの働き、あるいはむしろ、時を超えて続くキリスト自身の「体」であると言えます。 。 キリスト教共同体は秘跡であり、歴史を通じてイエスが臨在されたことのしるしです。 これらの発言は敵対者を止めないだけでなく、逆にイエスを捕らえるように説得しますが、彼は捕らえられるのを逃れます。 イエスを捕らえるのは敵ではなく、時が来ればイエスご自身が彼らの手に引き渡されるのです。 そして彼は愛のために自分自身を差し出します。 今、彼は引っ越して、ヨハネがバプテスマを授けた場所に隠居しています。 そして、ここで多くの人が彼の救いの言葉を聞くために群がり続けました。 そして彼らは心を動かされるのです。


예수께서는 자신을 하나님의 아들이라고 선언하신다.

복음(요한복음 10,31-42)

그 때에 유대인들이 돌을 모아 예수를 치려고 하였더니 예수께서 이르시되 내가 아버지께로서 너희에게 많은 선한 일을 보였은즉 그 중에 누구 때문에 나를 돌로 치려느냐 하시니라 유대인들이 대답하되 선한 일로 말미암아 우리가 너를 돌로 치려는 것이 아니요 참람함을 인함이니 네가 사람이 되어 자칭 하나님이라 함이로라. 예수께서 그들에게 말씀하셨다. “너희 율법에 “내가 이르기를 너희는 신이라”고 기록되어 있지 아니하였느냐? 성경은 폐하여지지 못하나니 하나님의 말씀을 받은 자들을 신이라 불렀다면 아버지께서 거룩하게 하사 세상에 보내신 이를 너희가 말하기를 너희는 신성을 모독하는도다 내가 말하기를 내가 말하기를 나는 하나님의 아들”이라고요? 내가 내 아버지의 일을 하지 아니하거든 나를 믿지 말라. 그러나 내가 행하거든 나를 믿지 아니할지라도 그 일은 믿으라 그러면 아버지께서 내 안에 계시고 내가 아버지 안에 있는 것을 너희가 알고 알게 되리라.” 그런 다음 그들은 그를 다시 잡으려고 시도했지만 그는 그들의 손에서 벗어났습니다. 그리고 다시 요단강 건너편 요한이 전에 세례를 베풀던 곳으로 돌아가서 거기 머물러 계시니라. 많은 사람들이 그에게 와서 말했습니다. "요한은 어떤 표징도 행하지 않았지만 요한이 그에 대해 말한 것은 모두 사실이었습니다." 그리고 그곳에서 많은 사람들이 그를 믿었습니다.

빈첸초 팔리아 몬시뇰의 복음 주석

복음의 장면은 우리를 성전 봉헌절의 맥락으로 데려갑니다. 때는 겨울이었습니다. 예수님은 솔로몬 행각을 거닐고 계십니다. 유대인들은 그에게 다가가서 자신의 입장을 분명히 하라고 주장합니다. 그리고 예수님께서 “나와 아버지는 하나이니라”(요한 10,30)라고 날카롭고 분명하게 대답하실 때, 그들의 분노는 폭발합니다. 그리고 그들은 그를 돌로 치려고 합니다. 전도자 요한에 따르면 이런 일이 일어난 것은 이번이 두 번째입니다(요한복음 8.59). 그의 말을 들은 사람들은 그 말의 혁명적 의미를 이해했습니다. 그것은 신성모독이었습니다. 예수님은 돌에 맞아 형벌을 받으셨습니다. 머지않아 대제사장 앞에서 그 장면이 반복될 것이며 그는 사형 선고를 받게 될 것입니다. 그러나 이제 그 길은 이미 분명해 보입니다. 이번에는 그들의 시선에서 사라지는 대신, 예수님은 자신이 아버지의 뜻을 행하고 있음을 아는 사람의 차분한 태도로 대답하십니다. ". 그들은 그들의 반응이 예수님의 잘못된 행동에서 나온 것이 아니라 자신을 하나님이라고 주장하는 예수님의 주장에서 나온 것이라고 대답합니다.예수님이 만나서 도우신 가난하고 약한 사람들의 반응은 매우 달랐습니다. 가난하고 약한 사람들은 그처럼 크고 강한 사랑이 오직 하나님에게서나 그의 이름으로 온 사람들에게서만 나올 수 있다는 것을 이해했습니다. 그러나 우리가 예수님께서 행하신 놀라운 이적과 그분의 말씀을 교만하고 냉담한 태도로 대하면 현실을 있는 그대로 볼 수 없는 것이 사실입니다. 프라이드 블라인드, 명백한 것조차 보여주지 않습니다. 바리새인들은 예수님의 사역에서 하나님의 표적을 보았음에도 불구하고 마음을 완고하게 만들었다고 말할 수 있습니다. 그들은 그의 신성을 받아들일 수 없었습니다. 그리고 예수님에 대한 그들의 비난의 의미는 다음과 같습니다: "사람인 당신이 스스로 하나님이 되라!" 그들은 "믿음"이라는 위험한 도약을 놓쳤습니다. 예수님은 확실히 사람이시지만 동시에 하느님이십니다. 이것이 바로 복음이 우리에게 드러내는 신비입니다. 예수님은 참 하느님이시며 참 인간이십니다. 대대로 모든 시대의 제자들이 지키고 전수해 온 이 신비는 인간의 일이자 하느님의 일인 교회 자체에 적용되며, 그 자체가 예수님의 방식을 따르는 사랑의 신비입니다. 바울은 “그리스도의 몸”을 정의합니다. 교회와 성찬과 복음 선포를 통해 우리 모두는 하느님과 관계를 맺게 됩니다. 이러한 의미에서 교회는 그리스도의 작품, 아니 오히려 시간이 흘러도 지속되는 그분 자신의 “몸”이라고 말할 수 있습니다. . 기독교 공동체는 역사 전반에 걸쳐 예수님의 현존을 나타내는 표징인 성찬입니다. 이 말은 그의 대적들을 막지 못할 뿐만 아니라 오히려 그들이 예수를 붙잡도록 설득합니다. 그러나 그는 그들의 붙잡힘을 피합니다. 예수님을 붙잡는 것은 원수들이 아니라, 때가 이르면 예수님 자신이 그들의 손에 넘겨지실 것입니다. 그리고 그는 사랑을 위해 자신을 포기합니다. 이제 그는 요한이 세례를 주던 곳으로 이사하여 은둔합니다. 그리고 많은 사람들이 그의 구원의 말씀을 듣기 위해 계속해서 그에게 모여들었습니다. 그리고 그들은 마음을 감동시켰습니다.


يسوع يعلن نفسه ابن الله

الإنجيل (يوحنا 10، 31 – 42)

في ذلك الوقت، جمع اليهود حجارة ليرجمو يسوع، فقال لهم يسوع: "لقد أريتكم أعمالاً كثيرة صالحة من عند الآب: لأي منها تريدون أن ترجموني؟". أجابه اليهود: "لسنا نرجمك لأجل عمل صالح، بل لأجل تجديف، لأنك وأنت إنسان تجعل نفسك إلها". قال لهم يسوع: «أليس مكتوبًا في ناموسكم: قلت: أنتم آلهة؟» والآن إن كان هؤلاء الذين وجهت إليهم كلمة الله آلهة - ولا يمكن إبطال الكتاب - فإنكم تقولون للذي قدسه الآب وأرسله إلى العالم: "أنت تجدف، لأني قلت: أنا أنا". ابن الله"؟ إن كنت لا أعمل أعمال أبي فلا تؤمنوا بي. ولكن إن كنت أعملها، وإن لم تؤمنوا بي، فآمنوا بالأعمال، لكي تعلموا وتعرفوا أن الآب في وأنا في الآب». ثم حاولوا القبض عليه مرة أخرى، لكنه أفلت من أيديهم. ثم رجع أيضاً إلى عبر الأردن إلى الموضع الذي عمد فيه يوحنا قبلاً، وأقام هناك. وجاء إليه كثيرون وقالوا: "إن يوحنا لم يصنع أية آية، ولكن كل ما قاله يوحنا عنه كان صحيحاً". وفي ذلك المكان آمن به كثيرون.

التعليق على الإنجيل بقلم المونسنيور فينسينزو باجليا

يأخذنا المشهد الإنجيلي إلى سياق عيد تدشين الهيكل. إنه فصل الشتاء، ويسوع يتمشى في رواق سليمان. يقترب منه اليهود ويصرون على أن يوضح موقفه. وعندما أجاب يسوع بحدة ووضوح: "أنا والآب واحد" (يوحنا 10، 30)، انفجر غضبهم. ويحاولون رجمه. وهذه هي المرة الثانية التي يحدث فيها ذلك، بحسب الإنجيلي يوحنا (يو 8: 59). أولئك الذين استمعوا إليه فهموا المغزى الثوري لهذه الكلمات: لقد كانت تجديفًا. لقد عوقب يسوع بالرجم. وسرعان ما يتكرر المشهد أمام رئيس الكهنة فيحكم عليه بالموت. ولكن الآن يبدو أن الطريق واضح. هذه المرة، بدلاً من أن يختفي عن أعينهم، أجاب يسوع بهدوء شخص يعرف أنه ينفذ مشيئة الآب: "لقد أريتكم أعمالاً كثيرة صالحة من عند الآب: لأي منها تريدون أن ترجموني؟ ". فيجيبون بأن رد فعلهم لا ينبع من أي تصرف غير صحيح من جانب يسوع، بل من ادعائه بتقديم نفسه على أنه الله. وكان رد فعل الفقراء والضعفاء الذين التقى بهم يسوع وساعدهم مختلفاً تماماً. لقد فهم الفقراء والضعفاء أن مثل هذا الحب الكبير والقوي لا يمكن أن يأتي إلا من الله أو من الذين أتوا باسمه. ولكن صحيح أننا إذا واجهنا العلامات غير العادية التي قام بها يسوع وكلامه بموقف كبرياء وبرود، فإننا لن نتمكن من رؤية الواقع كما هو. ستائر الكبرياء، لا تظهر حتى ما هو واضح. يمكن القول أن الفريسيين، على الرغم من أنهم رأوا آيات الله في أعمال يسوع، إلا أنهم قسوا قلوبهم. لم يستطيعوا أن يقبلوا ألوهيته. وهذا هو معنى اتهامهم ليسوع: "أنت أيها الإنسان اجعل نفسك إلهًا!". لقد فاتتهم تلك القفزة الخطيرة التي تسمى "الإيمان": يسوع هو بالتأكيد إنسان، لكنه أيضًا الله. هذا هو السر الذي يكشفه لنا الإنجيل: يسوع، الإله الحقيقي والإنسان الحقيقي. وهذا السر الذي يحفظه التلاميذ وينقلونه في كل العصور من جيل إلى جيل، ينطبق على الكنيسة نفسها التي هي عمل الإنسان وعمل الله في آن واحد، وهي في حد ذاتها سر محبة على طريقة يسوع. يعرّف بولس "جسد المسيح". من خلال الكنيسة وأسرارها والكرازة بالإنجيل، ندخل جميعًا في علاقة مع الله، وبهذا المعنى يمكننا القول أن الكنيسة هي عمل المسيح، أو بالأحرى هي "جسده" الذي يستمر على مر الزمن. . الجماعة المسيحية هي السر، وعلامة حضور يسوع عبر التاريخ. هذه التصريحات لم توقف أعداءه فحسب، بل على العكس من ذلك، أقنعتهم بالقبض على يسوع، لكنه نجا من أسرهم. ليس الأعداء هم من يقبضون على يسوع، بل يسوع نفسه هو الذي، عندما يحين الوقت، سيسلم نفسه إلى أيديهم. ويسلم نفسه من أجل الحب. والآن يبتعد ويعتزل إلى المكان الذي عمد فيه يوحنا. وهنا استمر الكثيرون في التوافد إليه للاستماع إلى كلمته الخلاصية. وتركوا أن تلمس قلوبهم.


यीशु स्वयं को ईश्वर का पुत्र घोषित करते हैं

सुसमाचार (जेएन 10,31-42)

उस समय यहूदियों ने यीशु को पत्थरवाह करने के लिये पत्थर इकट्ठे किए। यीशु ने उन से कहा, मैं ने तुम्हें पिता की ओर से बहुत से भले काम दिखाए हैं, तुम उनमें से किस के लिये मुझे पत्थर मारना चाहते हो? यहूदियों ने उसे उत्तर दिया, “हम अच्छे काम के कारण नहीं, परन्तु निन्दा के कारण तुझ पर पथराव करते हैं: क्योंकि तू मनुष्य होकर अपने आप को परमेश्वर बनाता है।” यीशु ने उनसे कहा: "क्या यह आपके कानून में नहीं लिखा है: "मैंने कहा: आप भगवान हैं"? अब, यदि यह उन लोगों को देवता कहता है जिन्हें परमेश्वर का वचन संबोधित किया गया था - और पवित्रशास्त्र को रद्द नहीं किया जा सकता है -, तो उसे जिसे पिता ने पवित्र किया और दुनिया में भेजा, आप कहते हैं: "आप निन्दा करते हैं", क्योंकि मैंने कहा: "मैं हूं" परमेश्वर का पुत्र”? यदि मैं अपने पिता के काम नहीं करता, तो मेरी प्रतीति न करो; परन्तु यदि मैं उन्हें करता हूं, तो यदि तुम मेरी प्रतीति न भी करो, तो उन कामों की प्रतीति करो, जिस से तुम जानो, कि पिता मुझ में है, और मैं पिता में हूं। तब उन्होंने उसे फिर पकड़ना चाहा, परन्तु वह उनके हाथ से छूट गया। वह फिर यरदन के पार उस स्थान पर लौट आया, जहां यूहन्ना ने पहिले बपतिस्मा दिया था, और वहीं रह गया। बहुत से लोग उसके पास आकर कहने लगे, “यूहन्ना ने कोई चिन्ह नहीं दिखाया, परन्तु जो कुछ यूहन्ना ने उसके विषय में कहा वह सब सच था।” और उस स्थान पर बहुतों ने उस पर विश्वास किया।

मोनसिग्नोर विन्सेन्ज़ो पगलिया द्वारा सुसमाचार पर टिप्पणी

इंजील संबंधी दृश्य हमें मंदिर के समर्पण के पर्व के संदर्भ में ले जाता है। सर्दी का मौसम है, और यीशु सुलैमान के बरामदे में टहल रहे हैं। यहूदी उनके पास आये और आग्रह किया कि वे अपनी स्थिति स्पष्ट करें। और जब यीशु ने तीक्ष्णता और स्पष्टता के साथ उत्तर दिया: "मैं और पिता एक हैं" (यूहन्ना 10:30), तो उनका गुस्सा फूट पड़ता है। और वे उसे पत्थर मारने की कोशिश करते हैं। इंजीलवादी जॉन (जेएन 8.59) के अनुसार, ऐसा दूसरी बार हुआ है। जिन लोगों ने उनकी बात सुनी, उन्होंने उन शब्दों के क्रांतिकारी महत्व को समझा: वे ईशनिंदा थे। यीशु को पत्थर मारकर सज़ा दी गई थी. जल्द ही यह दृश्य महायाजक के सामने दोहराया जाएगा और उसे मौत की सजा दी जाएगी। लेकिन अब रास्ता साफ होता दिख रहा है. इस बार, उनकी नज़रों से ओझल होने के बजाय, यीशु ने किसी ऐसे व्यक्ति की शांति से जवाब दिया जो जानता है कि वह पिता की इच्छा को पूरा कर रहा है: "मैंने तुम्हें पिता की ओर से कई अच्छे काम दिखाए हैं: तुम उनमें से किसके लिए मुझे पत्थर मारना चाहते हो? ". वे उत्तर देते हैं कि उनकी प्रतिक्रिया यीशु के किसी गलत कार्य से नहीं, बल्कि स्वयं को भगवान के रूप में प्रस्तुत करने के उनके दावे से उत्पन्न होती है। यीशु जिन गरीबों और कमजोरों से मिले और उनकी मदद की उनकी प्रतिक्रिया बहुत अलग थी। गरीबों और कमजोरों ने समझा कि इतना महान और मजबूत प्रेम केवल भगवान से या उनके नाम पर आने वालों से ही आ सकता है। हालाँकि, यह सच है कि यदि हम यीशु द्वारा किए गए असाधारण संकेतों और उनके शब्दों का सामना गर्व और शीतलता के दृष्टिकोण से करते हैं, तो हम वास्तविकता को उस रूप में देखने में असमर्थ हैं जैसा वह है। अभिमान अंधा कर देता है, जो प्रत्यक्ष है वह भी नहीं दिखता। कोई कह सकता है कि फरीसियों ने, यीशु के कार्यों में परमेश्वर के चिन्ह देखने के बावजूद, अपने हृदय कठोर कर लिए। वे उसकी दिव्यता को स्वीकार नहीं कर सके। और यहाँ यीशु के खिलाफ उनके आरोप का अर्थ है: "तुम, जो मनुष्य हो, अपने आप को भगवान बनाओ!"। वे "विश्वास" नामक उस जोखिम भरी छलांग से चूक गए: यीशु निश्चित रूप से मनुष्य है, लेकिन वह भगवान भी है। यह वह रहस्य है जिसे सुसमाचार हमारे सामने प्रकट करता है: यीशु, सच्चा ईश्वर और सच्चा मनुष्य। यह रहस्य, हर समय के शिष्यों द्वारा पीढ़ी-दर-पीढ़ी संरक्षित और प्रसारित किया जाता है, चर्च पर ही लागू होता है जो मनुष्य का कार्य और ईश्वर का कार्य दोनों है। यह स्वयं यीशु के तरीके से प्रेम का रहस्य है। प्रेरित पॉल "मसीह के शरीर" को परिभाषित करता है। चर्च, उसके संस्कारों और सुसमाचार के प्रचार के माध्यम से, हम सभी भगवान के साथ एक रिश्ते में प्रवेश करते हैं। इस अर्थ में हम कह सकते हैं कि चर्च मसीह का कार्य है, या बल्कि यह उसका अपना "शरीर" है जो समय के साथ जारी रहता है . ईसाई समुदाय संस्कार है, पूरे इतिहास में यीशु की उपस्थिति का संकेत है। ये कथन न केवल उसके विरोधियों को रोकते हैं, बल्कि इसके विपरीत वे उन्हें यीशु को पकड़ने के लिए मना लेते हैं। लेकिन वह उनकी पकड़ से बच जाता है। यह शत्रु नहीं हैं जो यीशु को पकड़ते हैं, यह स्वयं यीशु होंगे, जो समय आने पर स्वयं को उनके हाथों में सौंप देंगे। और वह खुद को प्यार के लिए त्याग देता है। अब वह दूर चला जाता है और उस स्थान पर सेवानिवृत्त हो जाता है जहां जॉन ने बपतिस्मा दिया था। और यहाँ बहुत से लोग उसके उद्धार के वचन को सुनने के लिए उसके पास आते रहे। और उन्होंने अपने हृदयों को छूने दिया।


Jezus ogłasza się Synem Bożym

Ewangelia (J 10,31-42)

W tym czasie Żydzi zebrali kamienie, aby ukamienować Jezusa. Jezus im rzekł: «Ukazałem wam wiele dobrych uczynków od Ojca. Za który z nich chcecie mnie ukamienować?». Odpowiedzieli mu Żydzi: «Nie kamienujemy Cię za dobry uczynek, ale za bluźnierstwo, bo Ty, będąc człowiekiem, uważasz się za Boga». Jezus rzekł do nich: «Czy w waszym Prawie nie jest napisane: «Powiedziałem: jesteście bogami»? Jeśli zaś bogami nazywano tych, do których skierowane było słowo Boże – a Pisma nie można unieważnić – to temu, którego Ojciec poświęcił i posłał na świat, mówicie: „Bluźnicie”, bo powiedziałem: „Ja jestem syn boży"? Jeśli nie pełnię dzieł mojego Ojca, nie wierzcie mi; ale jeśli je czynię, to nawet jeśli mi nie wierzycie, wierzcie uczynkom, abyście poznali i poznali, że Ojciec jest we mnie, a Ja w Ojcu”. Potem ponownie próbowali go schwytać, ale uciekł z ich rąk. Następnie wrócił ponownie za Jordan, na miejsce, gdzie Jan poprzednio ochrzcił, i tam pozostał. Wielu przychodziło do Niego i mówiło: „Jan nie uczynił żadnego znaku, ale wszystko, co Jan o nim powiedział, było prawdą”. I tam wielu w niego uwierzyło.

Komentarz do Ewangelii autorstwa prałata Vincenzo Paglii

Scena ewangeliczna wprowadza nas w kontekst święta Poświęcenia Świątyni. Jest zima i Jezus spaceruje po przedsionku Salomona. Żydzi podchodzą do niego i nalegają, aby wyjaśnił swoje stanowisko. A kiedy Jezus odpowiada ostro i wyraźnie: „Ja i Ojciec jedno jesteśmy” (J 10,30), ich gniew eksploduje. I próbują go ukamienować. Według ewangelisty Jana (J 8,59) zdarzyło się to już po raz drugi. Ci, którzy go słuchali, rozumieli rewolucyjne znaczenie tych słów: były bluźnierstwem. Jezus został ukarany przez ukamienowanie. Wkrótce ta scena powtórzy się przed arcykapłanem i zostanie on skazany na śmierć. Ale już teraz droga wydaje się jasna. Tym razem Jezus, zamiast zniknąć z ich oczu, odpowiada spokojem kogoś, kto wie, że wykonuje wolę Ojca: „Ukazałem wam wiele dobrych uczynków od Ojca. Za który z nich chcecie mnie ukamienować? „. Odpowiadają, że ich reakcja nie wynika z jakiegoś błędnego działania Jezusa, ale z jego twierdzenia, że ​​przedstawia się jako Bóg.Reakcja biednych i słabych, których Jezus spotykał i którym pomagał, była zupełnie inna. Biedni i słabi zrozumieli, że tak wielka i silna miłość może pochodzić jedynie od Boga lub od tych, którzy przyszli w Jego imieniu. Prawdą jest jednak, że jeśli z dumą i chłodem spojrzymy na niezwykłe znaki czynione przez Jezusa i jego słowa, nie będziemy w stanie zobaczyć rzeczywistości taką, jaka jest. Duma oślepia, nie pokazuje nawet tego, co oczywiste. Można powiedzieć, że faryzeusze, mimo że widzieli znaki Boże w dziełach Jezusa, zatwardzili swoje serca. Nie mogli zaakceptować jego boskości. I oto sens ich oskarżenia wobec Jezusa: „Ty, który jesteś człowiekiem, uczyń siebie Bogiem!”. Przeoczyli ten ryzykowny krok, zwany „wiarą”: Jezus jest z pewnością człowiekiem, ale jest także Bogiem. Oto tajemnica, którą objawia nam Ewangelia: Jezus, prawdziwy Bóg i prawdziwy człowiek. Tajemnica ta, strzeżona i przekazywana przez uczniów wszystkich czasów z pokolenia na pokolenie, dotyczy samego Kościoła, który jest zarówno dziełem człowieka, jak i dziełem Boga. Jest on sam w sobie tajemnicą miłości na wzór Jezusa. Paweł definiuje „Ciało Chrystusa”. Poprzez Kościół, jego sakramenty i głoszenie Ewangelii wszyscy wchodzimy w relację z Bogiem. W tym sensie można powiedzieć, że Kościół jest dziełem Chrystusa, a raczej Jego własnym „Ciałem”, które trwa w czasie . Wspólnota chrześcijańska jest sakramentem, znakiem obecności Jezusa na przestrzeni dziejów. Te stwierdzenia nie tylko nie powstrzymują jego przeciwników, wręcz przeciwnie, przekonują ich do schwytania Jezusa, ale on unika ich schwytania. To nie wrogowie pojmają Jezusa, lecz sam Jezus, gdy nadejdzie czas, odda się w ich ręce. I oddaje się miłości. Teraz oddala się i udaje na miejsce, gdzie Jan ochrzcił. I tutaj wielu nadal przybywało do niego, aby słuchać jego słowa zbawienia. I pozwolili poruszyć swoje serca.


যীশু নিজেকে ঈশ্বরের পুত্র ঘোষণা করেন

গসপেল (Jn 10,31-42)

সেই সময়, ইহুদীরা যীশুকে পাথর মারতে পাথর সংগ্রহ করেছিল৷ যীশু তাদের বললেন: "আমি তোমাদের পিতার কাছ থেকে অনেক ভাল কাজ দেখিয়েছি: তাদের মধ্যে কার জন্য তোমরা আমাকে পাথর মারতে চাও?" ইহুদীরা তাকে উত্তর দিল: "আমরা তোমাকে ভাল কাজের জন্য পাথর মারছি না, কিন্তু ধর্মনিন্দার জন্য: কারণ তুমি একজন মানুষ হয়ে নিজেকে ঈশ্বর বানিয়েছ।" যীশু তাদের বললেন: "তোমাদের আইনে কি লেখা নেই: "আমি বলেছিলাম: তোমরাই দেবতা"? এখন, যদি এটা তাদেরকে দেবতা বলে অভিহিত করে যাদের কাছে ঈশ্বরের বাক্য বলা হয়েছিল - এবং শাস্ত্রকে বাতিল করা যায় না - তবে পিতা যাকে পবিত্র করেছেন এবং পৃথিবীতে পাঠিয়েছেন তাকে আপনি বলবেন: "তুমি নিন্দা কর", কারণ আমি বলেছিলাম: "আমি ঈশ্বরের পুত্র"? আমি যদি আমার পিতার কাজ না করি তবে আমাকে বিশ্বাস করবেন না; কিন্তু আমি যদি সেগুলি করি, যদিও তোমরা আমাকে বিশ্বাস না কর, তবে কাজগুলিকে বিশ্বাস কর, যাতে তোমরা জানতে ও জানতে পার যে পিতা আমার মধ্যে আছেন এবং আমি পিতার মধ্যে আছি৷' এরপর তারা তাকে আবার ধরার চেষ্টা করলেও সে তাদের হাত থেকে পালিয়ে যায়। তারপর তিনি আবার জর্ডানের ওপারে ফিরে আসেন, যেখানে জন আগে বাপ্তিস্ম দিয়েছিলেন এবং সেখানেই থেকে যান। অনেকে তার কাছে এসে বলল: "জন কোন চিহ্ন দেখায় নি, কিন্তু জন তার সম্পর্কে যা বলেছিল সবই সত্য।" আর সেই জায়গায় অনেকেই তাঁকে বিশ্বাস করেছিল।

Monsignor Vincenzo Paglia দ্বারা গসপেল ভাষ্য

ধর্মপ্রচারের দৃশ্য আমাদের মন্দিরের উৎসর্গের ভোজের প্রসঙ্গে নিয়ে যায়। এখন শীতকাল, এবং যীশু সলোমনের বারান্দায় হাঁটছেন। ইহুদিরা তার কাছে আসে এবং জোর দেয় যে সে তার অবস্থান স্পষ্ট করবে। এবং যখন যীশু তীক্ষ্ণতা এবং স্পষ্টতার সাথে উত্তর দেন: "আমি এবং পিতা এক" (জন 10:30), তাদের রাগ বিস্ফোরিত হয়। এবং তারা তাকে পাথর মারার চেষ্টা করে। ধর্মপ্রচারক জন (Jn 8.59) অনুসারে এটি দ্বিতীয়বার ঘটেছে। যাঁরা তাঁর কথা শুনেছিলেন তাঁরা বুঝতে পেরেছিলেন যে এই শব্দগুলির বৈপ্লবিক তাৎপর্য: সেগুলি ছিল ধর্মনিন্দা। যীশুকে পাথর মেরে শাস্তি দেওয়া হয়েছিল। অনেক আগেই মহাযাজকের সামনে এই দৃশ্যের পুনরাবৃত্তি হবে এবং তাকে মৃত্যুদণ্ড দেওয়া হবে। কিন্তু এরই মধ্যে পথ পরিষ্কার দেখা যাচ্ছে। এই সময়, তাদের দৃষ্টি থেকে অদৃশ্য হওয়ার পরিবর্তে, যীশু এমন একজনের শান্তভাবে উত্তর দেন যিনি জানেন যে তিনি পিতার ইচ্ছা পালন করছেন: "আমি তোমাকে পিতার কাছ থেকে অনেক ভাল কাজ দেখিয়েছি: এর মধ্যে কোনটির জন্য তুমি আমাকে পাথর মারতে চাও? " তারা উত্তর দেয় যে তাদের প্রতিক্রিয়া যীশুর কোন ভুল কাজ থেকে উদ্ভূত হয় না, তবে নিজেকে ঈশ্বর হিসাবে উপস্থাপন করার দাবি থেকে।যীশু যে দরিদ্র এবং দুর্বলদের সাথে দেখা করেছিলেন এবং সাহায্য করেছিলেন তাদের প্রতিক্রিয়া ছিল খুব আলাদা। দরিদ্র এবং দুর্বলরা বুঝতে পেরেছিল যে এইরকম মহান এবং শক্তিশালী ভালবাসা কেবল ঈশ্বরের কাছ থেকে বা যারা তাঁর নামে এসেছে তাদের কাছ থেকে আসতে পারে। যাইহোক, এটা সত্য যে, আমরা যদি ঈসা মসিহের দ্বারা সম্পাদিত অসাধারণ নিদর্শনগুলো এবং তার কথাগুলোকে গর্ব ও ঠাণ্ডা মনোভাবের সাথে মোকাবিলা করি, তাহলে আমরা বাস্তবতাকে দেখতে অক্ষম হই। অহংকার অন্ধ করে দেয়, এটাও দেখায় না যা স্পষ্ট। ফরীশীরা, কেউ বলতে পারে, যীশুর কাজে ঈশ্বরের চিহ্নগুলি দেখেও, তাদের হৃদয় শক্ত করেছিল৷ তারা তার দেবত্ব মেনে নিতে পারেনি। এবং এখানে যীশুর বিরুদ্ধে তাদের অভিযোগের অর্থ হল: "তুমি, যারা মানুষ, নিজেকে ঈশ্বর বানিয়ে নাও!"। তারা "বিশ্বাস" নামক সেই ঝুঁকিপূর্ণ লাফটি মিস করেছে: যীশু অবশ্যই মানুষ, কিন্তু তিনিও ঈশ্বর। এটি সেই রহস্য যা গসপেল আমাদের কাছে প্রকাশ করে: যীশু, সত্য ঈশ্বর এবং সত্য মানুষ। এই রহস্য, প্রজন্ম থেকে প্রজন্মে সর্বকালের শিষ্যদের দ্বারা সুরক্ষিত এবং সঞ্চারিত, চার্চের ক্ষেত্রেই প্রযোজ্য যা মানুষের কাজ এবং ঈশ্বরের কাজ উভয়ই। এটি নিজেই যীশুর পদ্ধতিতে প্রেমের একটি রহস্য। প্রেরিত পল "খ্রীষ্টের দেহ" সংজ্ঞায়িত করেছেন। চার্চ, এর ধর্মানুষ্ঠান এবং সুসমাচার প্রচারের মাধ্যমে, আমরা সকলেই ঈশ্বরের সাথে একটি সম্পর্কের মধ্যে প্রবেশ করি৷ এই অর্থে আমরা বলতে পারি যে চার্চ হল খ্রিস্টের কাজ, বা বরং এটি তাঁর নিজের "দেহ" যা সময়ের সাথে সাথে চলতে থাকে। . খ্রিস্টান সম্প্রদায়ের ধর্মানুষ্ঠান, ইতিহাস জুড়ে যীশুর উপস্থিতির চিহ্ন। এই বিবৃতিগুলি কেবল তার প্রতিপক্ষদেরই থামায় না, বরং তারা তাদের যীশুকে বন্দী করতে রাজি করায় কিন্তু তিনি তাদের ধরা থেকে রক্ষা পান। এটা শত্রুরা নয় যারা যীশুকে বন্দী করে, এটি যীশু নিজেই হবেন, যখন সময় আসবে, নিজেকে তাদের হাতে তুলে দেবেন। এবং সে প্রেমের জন্য নিজেকে বিসর্জন দেয়। এখন তিনি সরে যান এবং জন যেখানে বাপ্তিস্ম নিয়েছিলেন সেখানে অবসর গ্রহণ করেন। এবং এখানে অনেকে তার পরিত্রাণের বাণী শোনার জন্য তার কাছে ছুটে আসতে থাকে। এবং তারা তাদের হৃদয় স্পর্শ করা যাক.


Ipinahayag ni Jesus ang kanyang sarili bilang Anak ng Diyos

Ebanghelyo (Jn 10,31-42)

Noong panahong iyon, ang mga Hudyo ay nangalap ng mga bato upang batuhin si Jesus.Sinabi ni Jesus sa kanila: "Nagpakita ako sa inyo ng maraming mabubuting gawa mula sa Ama: para saan sa kanila ang ibig ninyong batuhin ako?". Sinagot siya ng mga Judio: "Hindi ka namin binabato dahil sa isang mabuting gawa, kundi dahil sa kalapastanganan: sapagka't ikaw, bilang tao, ay ginagawa mong Diyos ang iyong sarili." Sinabi ni Jesus sa kanila: «Hindi ba nasusulat sa inyong Kautusan: “Sinabi ko: kayo ay mga diyos”? Ngayon, kung tinawag nitong mga diyos ang mga pinagsabihan ng salita ng Diyos - at hindi mapawalang-bisa ang Kasulatan -, sa kanya na itinalaga at isinugo ng Ama sa mundo ay sasabihin mo: "Ikaw ay lumalapastangan", sapagkat sinabi ko: "Ako ay ang Anak ng Diyos”? Kung hindi ko ginagawa ang mga gawa ng aking Ama, huwag kayong maniwala sa akin; ngunit kung gagawin ko ang mga iyon, kahit hindi kayo magsisampalataya sa akin, magsisampalataya kayo sa mga gawa, upang inyong malaman at malaman na ang Ama ay nasa akin, at ako ay nasa Ama." Pagkatapos ay sinubukan nilang hulihin siya muli, ngunit nakatakas siya sa kanilang mga kamay. Pagkatapos ay bumalik siyang muli sa kabila ng Jordan, sa lugar kung saan nagbautismo si Juan, at nanatili doon. Marami ang lumapit sa kanya at nagsabi: "Si Juan ay hindi gumawa ng anumang tanda, ngunit lahat ng sinabi ni Juan tungkol sa kanya ay totoo." At sa lugar na iyon ay marami ang naniwala sa kanya.

Ang komentaryo sa Ebanghelyo ni Monsignor Vincenzo Paglia

Ang evangelical scene ay nagdadala sa atin sa konteksto ng kapistahan ng Dedikasyon ng templo. Taglamig na, at naglalakad si Jesus sa beranda ni Solomon. Nilapitan siya ng mga Hudyo at iginiit na linawin niya ang kanyang posisyon. At nang si Jesus ay tumugon nang may talas at kalinawan: "Ako at ang Ama ay iisa" (Jn 10:30), ang kanilang galit ay sumabog. At sinubukan nilang batuhin siya. Ito ang pangalawang pagkakataon na nangyari ito, ayon sa ebanghelistang si Juan (Jn 8.59). Naunawaan ng mga nakinig sa kanya ang rebolusyonaryong kahalagahan ng mga salitang iyon: ang mga ito ay kalapastanganan. Si Hesus ay pinarusahan sa pamamagitan ng pagbato. Hindi magtatagal ay mauulit ang eksena sa harap ng mataas na saserdote at siya ay hahatulan ng kamatayan. Ngunit ngayon ay tila malinaw na ang landas. Sa pagkakataong ito, sa halip na mawala sa kanilang mga tingin, tumugon si Jesus na may kalmado ng isang taong nakakaalam na tinutupad niya ang kalooban ng Ama: "Nagpakita ako sa inyo ng maraming mabubuting gawa mula sa Ama: kanino sa kanila ang ibig ninyo akong batuhin? ". Sumasagot sila na ang kanilang reaksyon ay hindi nagmumula sa anumang maling pagkilos ni Jesus, ngunit mula sa kanyang pag-angkin na ipakilala ang kanyang sarili bilang Diyos. Naunawaan ng mga mahihirap at mahihina na ang gayong dakila at malakas na pag-ibig ay maaaring magmula lamang sa Diyos o sa mga nagmula sa kanyang pangalan. Totoo, gayunpaman, na kung haharapin natin ang mga pambihirang tanda na ginawa ni Jesus at ang kanyang mga salita na may saloobin ng pagmamataas at pagiging malamig, hindi natin makikita ang katotohanan kung ano ito. Ang pride blinds, hindi man lang nagpapakita kung ano ang maliwanag. Maaaring sabihin ng mga Pariseo, kahit na nakita nila ang mga tanda ng Diyos sa mga gawa ni Jesus, pinatigas ang kanilang mga puso. Hindi nila matanggap ang kanyang pagka-Diyos. At narito ang kahulugan ng kanilang akusasyon laban kay Hesus: "Ikaw, na tao, gawin mong Diyos ang iyong sarili!". Hindi nila nalampasan ang mapanganib na hakbang na tinatawag na "pananampalataya": Si Jesus ay tiyak na tao, ngunit siya rin ay Diyos. Ito ang misteryo na inihayag sa atin ng Ebanghelyo: si Hesus, tunay na Diyos at tunay na tao. Ang misteryong ito, na binabantayan at ipinadala ng mga disipulo sa lahat ng panahon mula sa henerasyon hanggang sa henerasyon, ay naaangkop sa mismong Simbahan na parehong gawain ng tao at gawain ng Diyos. Ito mismo ay isang misteryo ng pag-ibig sa paraan ni Jesus. Ang apostol Tinukoy ni Paul ang "Katawan ni Kristo". Sa pamamagitan ng Simbahan, sa mga sakramento nito at sa pangangaral ng Ebanghelyo, lahat tayo ay pumapasok sa isang relasyon sa Diyos. Sa ganitong diwa masasabi natin na ang Simbahan ay gawain ni Kristo, o sa halip ito ay ang kanyang sariling "katawan" na nagpapatuloy sa paglipas ng panahon . Ang pamayanang Kristiyano ay ang sakramento, ang tanda ng presensya ni Hesus sa buong kasaysayan. Ang mga pahayag na ito ay hindi lamang hindi humihinto sa kanyang mga kalaban, sa kabaligtaran ay nakumbinsi nila sila na hulihin si Jesus, ngunit siya ay nakatakas sa kanilang paghuli. Hindi ang mga kalaban ang bumihag kay Hesus, kundi si Hesus mismo na, pagdating ng panahon, ibibigay ang sarili sa kanilang mga kamay. At ibinibigay niya ang kanyang sarili para sa pag-ibig. Ngayon siya ay lumayo at nagretiro sa lugar kung saan nagbautismo si Juan. At dito marami ang patuloy na dumagsa sa kanya upang makinig sa kanyang salita ng kaligtasan. At hinayaan nilang maantig ang kanilang mga puso.


Ісус проголошує себе Сином Божим

Євангеліє (Йо. 10,31-42)

У той час юдеї збирали каміння, щоб побити Ісуса. Ісус сказав їм: «Я показав вам багато добрих діл від Отця: за яке з них ви хочете побити мене камінням?». Юдеї відповіли Йому: «Не за добре діло побиваємо Тебе камінням, але за богохульство, бо Ти, будучи людиною, робиш себе Богом». Ісус сказав їм: «Хіба не написано у вашому законі: «Я сказав: ви боги»? Тепер, якщо воно назвало богами тих, до кого було звернене слово Боже, - а Писання неможливо скасувати, - тому, кого Отець освятив і послав у світ, ви кажете: «Богохульствуєте», тому що Я сказав: «Я є Син Божий»? Якщо Я не чиню діл Свого Отця, не вірте Мені; коли ж чиню, то, навіть якщо не вірите Мені, вірте ділам, щоб ви знали й знали, що Отець у Мені, а Я в Отці». Потім вони знову спробували його схопити, але він вирвався з їхніх рук. Тоді він знову повернувся за Йордан, на те місце, де Іван раніше хрестив, і залишився там. Багато хто приходив до нього і казав: «Іоан не вчинив жодного чуда, але все, що Йоан сказав про нього, було правдою». І в тому місці багато в нього увірували.

Коментар до Євангелія монсеньйора Вінченцо Палія

Євангельська сцена переносить нас у контекст свята Освячення храму. Це зима, і Ісус ходить у Соломоновому ґанку. Євреї підходять до нього і наполягають, щоб він прояснив свою позицію. І коли Ісус відповідає різко й ясно: «Я й Отець — одно» (Йо. 10, 30), їхній гнів вибухає. І намагаються побити його камінням. За словами євангеліста Іоанна, це сталося вдруге (Йо. 8, 59). Ті, хто його слухав, зрозуміли революційне значення цих слів: це було богохульство. Ісуса покарали побиттям камінням. Невдовзі сцена повториться перед первосвящеником, і він буде засуджений до смерті. Але вже зараз шлях видається вільним. Цього разу, замість того, щоб зникнути з-під їхнього погляду, Ісус відповідає зі спокоєм людини, яка знає, що виконує волю Отця: «Я показав вам багато добрих діл від Отця: за які з них ви хочете побити мене камінням? ". Вони відповідають, що їхня реакція виникає не через якісь неправильні дії Ісуса, а через те, що він претендує на те, щоб представити себе Богом.Реакція бідних і слабких, яких Ісус зустрічав і яким допомагав, була зовсім іншою. Бідні й слабкі розуміли, що така велика й сильна любов може бути лише від Бога або від тих, хто прийшов в Його ім’я. Однак це правда, що якщо ми дивимось на надзвичайні знаки, вчинені Ісусом, і на його слова з гордістю й холодністю, ми не зможемо побачити реальність такою, якою вона є. Гордість засліплює, вона навіть не показує того, що очевидно. Можна сказати, що фарисеї, незважаючи на те, що бачили Божі знаки в діяннях Ісуса, закам’яніли своїми серцями. Вони не могли прийняти його божественність. І ось сенс їхнього звинувачення на адресу Ісуса: «Ти, людина, роби себе Богом!». Вони пропустили той ризикований стрибок під назвою «віра»: Ісус, безперечно, людина, але він також і Бог.Це таємниця, яку відкриває нам Євангеліє: Ісус, правдивий Бог і правдива людина. Ця таємниця, яку учні всіх часів оберігають і передають із покоління в покоління, стосується самої Церкви, яка є водночас і людською, і Божою справою, таємницею любові, як Ісус. Павло дає визначення «Тіла Христового». Через Церкву, її таїнства та проповідування Євангелія ми всі вступаємо у стосунки з Богом.У цьому сенсі можна сказати, що Церква є ділом Христа, точніше, це Його власне «тіло», яке триває протягом часу. . Християнська спільнота є таїнством, знаком присутності Ісуса впродовж історії. Ці заяви не тільки не зупиняють його ворогів, навпаки, вони переконують їх схопити Ісуса, але він уникає їхнього полону. Не вороги схоплять Ісуса, а сам Ісус, коли прийде час, віддасть Себе в їхні руки. І віддає себе заради кохання. Тепер він віддаляється і усамітнюється до місця, де хрестив Іван. І тут багато людей продовжували стікатися до нього, щоб послухати його слово спасіння. І вони дозволяють зворушити свої серця.


Ο Ιησούς δηλώνει Υιός του Θεού

Ευαγγέλιο (Ιω. 10,31-42)

Τότε οι Εβραίοι μάζευαν πέτρες για να λιθοβολήσουν τον Ιησού.Ο Ιησούς τους είπε: «Σας έδειξα πολλά καλά έργα από τον Πατέρα, για ποιο από αυτά θέλετε να με λιθοβολήσετε;». Οι Εβραίοι του απάντησαν: «Δεν σε λιθοβολούμε για καλό έργο, αλλά για βλασφημία· γιατί εσύ, που είσαι άνθρωπος, κάνεις τον εαυτό σου Θεό». Ο Ιησούς τους είπε: «Δεν είναι γραμμένο στο Νόμο σας: «Εγώ είπα: εσείς είστε θεοί»; Τώρα, αν κάλεσε θεούς εκείνους στους οποίους απευθυνόταν ο λόγος του Θεού -και η Γραφή δεν μπορεί να ακυρωθεί-, σε εκείνον που ο Πατέρας αφιέρωσε και έστειλε στον κόσμο, λέτε: «Βλασφημείτε», γιατί είπα: «Εγώ είμαι ο Υιός του Θεού»; Εάν δεν κάνω τα έργα του Πατέρα μου, μη με πιστεύετε. αλλά αν τα κάνω, ακόμα κι αν δεν με πιστεύετε, πιστέψτε στα έργα, για να γνωρίσετε και να γνωρίσετε ότι ο Πατέρας είναι μέσα μου και εγώ στον Πατέρα». Στη συνέχεια προσπάθησαν να τον συλλάβουν ξανά, αλλά ξέφυγε από τα χέρια τους. Έπειτα επέστρεψε πάλι πέρα ​​από τον Ιορδάνη, στο μέρος όπου ο Ιωάννης είχε βαφτίσει προηγουμένως, και παρέμεινε εκεί. Πολλοί ήρθαν κοντά του και είπαν: «Ο Ιωάννης δεν έκανε κανένα σημάδι, αλλά όλα όσα είπε ο Ιωάννης γι' αυτόν ήταν αληθινά». Και σε εκείνον τον τόπο πολλοί πίστεψαν σε αυτόν.

Ο σχολιασμός του Ευαγγελίου από τον Μονσινιόρ Vincenzo Paglia

Η ευαγγελική σκηνή μας μεταφέρει στο πλαίσιο της εορτής της Αφιέρωσης του ναού. Είναι χειμώνας και ο Ιησούς περπατά στη βεράντα του Σολομώντα. Οι Εβραίοι τον πλησιάζουν και επιμένουν να ξεκαθαρίσει τη θέση του. Και όταν ο Ιησούς απαντά με οξύτητα και σαφήνεια: «Εγώ και ο Πατέρας είμαστε ένα» (Ιω. 10:30), ο θυμός τους εκρήγνυται. Και προσπαθούν να τον λιθοβολήσουν. Είναι η δεύτερη φορά που συμβαίνει αυτό, σύμφωνα με τον ευαγγελιστή Ιωάννη (Ιω. 8,59). Όσοι τον άκουσαν κατάλαβαν την επαναστατική σημασία αυτών των λέξεων: ήταν βλασφημία. Ο Ιησούς τιμωρήθηκε με λιθοβολισμό. Σε λίγο η σκηνή θα επαναληφθεί μπροστά στον αρχιερέα και θα καταδικαστεί σε θάνατο. Αλλά ήδη τώρα ο δρόμος φαίνεται να είναι ξεκάθαρος. Αυτή τη φορά, αντί να εξαφανιστεί από το βλέμμα τους, ο Ιησούς απαντά με την ηρεμία κάποιου που γνωρίζει ότι εκτελεί το θέλημα του Πατέρα: «Σας έδειξα πολλά καλά έργα από τον Πατέρα: για ποιο από αυτά θέλετε να με λιθοβολήσετε; ". Απαντούν ότι η αντίδρασή τους δεν προκύπτει από κάποια λανθασμένη ενέργεια του Ιησού, αλλά από τον ισχυρισμό του ότι παρουσιάζεται ως Θεός.Η αντίδραση των φτωχών και αδύναμων που συνάντησε ο Ιησούς και βοήθησε ήταν πολύ διαφορετική. Οι φτωχοί και οι αδύναμοι κατάλαβαν ότι τέτοια μεγάλη και δυνατή αγάπη μπορούσε να έρθει μόνο από τον Θεό ή από εκείνους που ήρθαν στο όνομά του. Είναι αλήθεια, ωστόσο, ότι αν αντιμετωπίσουμε τα εξαιρετικά σημάδια που έκανε ο Ιησούς και τα λόγια του με μια στάση υπερηφάνειας και ψυχρότητας, δεν μπορούμε να δούμε την πραγματικότητα όπως είναι. Το Pride τυφλώνει, δεν δείχνει καν αυτό που είναι εμφανές. Οι Φαρισαίοι, θα έλεγε κανείς, παρόλο που είδαν τα σημεία του Θεού στα έργα του Ιησού, σκλήρυναν τις καρδιές τους. Δεν μπορούσαν να δεχτούν τη θεότητά του. Και εδώ είναι το νόημα της κατηγορίας τους κατά του Ιησού: «Εσύ, που είσαι άνθρωπος, κάνε τον εαυτό σου Θεό!». Έχασαν αυτό το ριψοκίνδυνο άλμα που ονομάζεται «πίστη»: ο Ιησούς είναι σίγουρα άνθρωπος, αλλά είναι επίσης Θεός Αυτό είναι το μυστήριο που μας αποκαλύπτει το Ευαγγέλιο: Ιησού, αληθινό Θεό και αληθινό άνθρωπο. Αυτό το μυστήριο, που φυλάσσεται και μεταδίδεται από τους μαθητές όλων των εποχών από γενιά σε γενιά, ισχύει για την ίδια την Εκκλησία που είναι και έργο του ανθρώπου και το έργο του Θεού.Είναι από μόνο του ένα μυστήριο αγάπης κατά τον τρόπο του Ιησού.Ο απόστολος Ο Παύλος ορίζει το «Σώμα του Χριστού». Μέσα από την Εκκλησία, τα μυστήρια της και το κήρυγμα του Ευαγγελίου, όλοι συνάπτουμε σχέση με τον Θεό.Με αυτή την έννοια θα μπορούσαμε να πούμε ότι η Εκκλησία είναι έργο του Χριστού ή μάλλον είναι το δικό του «σώμα» που συνεχίζεται στο πέρασμα του χρόνου. . Η χριστιανική κοινότητα είναι το μυστήριο, το σημάδι της παρουσίας του Ιησού σε όλη την ιστορία. Αυτές οι δηλώσεις όχι μόνο δεν σταματούν τους αντιπάλους του, αντιθέτως τους πείθουν να συλλάβουν τον Ιησού, αλλά γλιτώνει τη σύλληψή τους. Δεν είναι οι εχθροί που αιχμαλωτίζουν τον Ιησού, αλλά ο ίδιος ο Ιησούς, όταν έρθει η ώρα, θα παραδοθεί στα χέρια τους. Και παραδίδεται για αγάπη. Τώρα απομακρύνεται και αποσύρεται στο μέρος όπου βάφτισε ο Ιωάννης. Και εδώ πολλοί συνέχισαν να συρρέουν κοντά του για να ακούσουν τον λόγο της σωτηρίας του. Και άφησαν την καρδιά τους να αγγίξει.


Yesu anajitangaza kuwa ni Mwana wa Mungu

Injili ( Yoh 10,31-42 )

Wakati huo, Wayahudi walikusanya mawe ili wampige Yesu.Yesu akawaambia: “Nimewaonyesha matendo mengi mema kutoka kwa Baba; Wayahudi wakamjibu, Hatukupigi mawe kwa ajili ya kazi njema, bali kwa ajili ya kukufuru; kwa sababu wewe uliye mwanadamu wajifanya Mungu. Yesu akawaambia: “Je, haikuandikwa katika Sheria yenu: “Nilisema: nyinyi ni miungu”? Sasa, ikiwa inawaita wale ambao neno la Mungu liliambiwa kuwa miungu - na Maandiko hayawezi kubatilishwa - yeye ambaye Baba alimweka wakfu na kumtuma ulimwenguni mwasema: "Unakufuru", kwa sababu nilisema: "Mimi ndiye. Mwana wa Mungu”? Ikiwa sifanyi kazi za Baba yangu, msiniamini; lakini nikizifanya, hata msiponiamini, ziaminini hizo kazi; mpate kujua na kujua ya kuwa Baba yu ndani yangu, nami ndani ya Baba." Kisha wakajaribu kumkamata tena, lakini akaponyoka mikononi mwao. Kisha akarudi tena ng’ambo ya Yordani, mpaka mahali pale ambapo Yohana alikuwa amebatiza hapo awali, akakaa huko. Wengi walimwendea na kusema: "Yohana hakufanya ishara yoyote, lakini yote ambayo Yohana alisema juu yake yalikuwa ya kweli." Na mahali hapo watu wengi walimwamini.

Ufafanuzi juu ya Injili na Monsinyo Vincenzo Paglia

Tukio la kiinjilisti linatupeleka katika muktadha wa sikukuu ya kuwekwa wakfu kwa hekalu. Ni majira ya baridi kali, na Yesu anatembea katika ukumbi wa Sulemani. Wayahudi wanamwendea na kusisitiza kwamba afafanue msimamo wake. Na Yesu anapojibu kwa ukali na uwazi: “Mimi na Baba tu umoja” (Yn 10:30), hasira yao inalipuka. Na wanajaribu kumpiga mawe. Hii ni mara ya pili, kulingana na mwinjili Yohana (Yn 8:59). Wale waliomsikiliza walielewa umuhimu wa kimapinduzi wa maneno hayo: yalikuwa ni kufuru. Yesu aliadhibiwa kwa kupigwa mawe. Muda si muda tukio hilo litarudiwa tena mbele ya kuhani mkuu naye atahukumiwa kifo. Lakini tayari sasa njia inaonekana kuwa wazi. Wakati huu, badala ya kutoweka machoni pao, Yesu anajibu kwa utulivu wa mtu anayejua kwamba anafanya mapenzi ya Baba: “Nimewaonyesha kazi nyingi njema zitokazo kwa Baba; ". Wanajibu kwamba mwitikio wao hautokani na kitendo chochote kisicho sahihi cha Yesu, bali kutokana na madai yake ya kujionyesha kuwa Mungu.Mwitikio wa maskini na wanyonge ambao Yesu alikutana nao na kuwasaidia ulikuwa tofauti sana. Maskini na wanyonge walielewa kwamba upendo mkuu na wenye nguvu kama huo ungeweza tu kutoka kwa Mungu au kutoka kwa wale waliokuja kwa jina lake. Hata hivyo, ni kweli kwamba ikiwa tunakabili ishara zisizo za kawaida zilizofanywa na Yesu na maneno yake kwa mtazamo wa kiburi na ubaridi, hatuwezi kuona uhalisi jinsi ulivyo. Kiburi kinapofusha, hakionyeshi hata kile kinachoonekana. Mafarisayo, mtu anaweza kusema, licha ya kuona ishara za Mungu katika kazi za Yesu, walifanya mioyo yao kuwa migumu. Hawakuweza kuukubali uungu wake. Na hii ndiyo maana ya mashtaka yao dhidi ya Yesu: "Wewe, uliye mwanadamu, jifanye Mungu!". Walikosa mruko huo wa hatari uitwao “imani”: Yesu hakika ni mwanadamu, lakini pia ni Mungu.Hili ndilo fumbo ambalo Injili inatufunulia: Yesu, Mungu wa kweli na mwanadamu wa kweli. Siri hii, inayolindwa na kupitishwa na wanafunzi wa nyakati zote kutoka kizazi hadi kizazi, inatumika kwa Kanisa lenyewe ambalo ni kazi ya mwanadamu na kazi ya Mungu yenyewe ni fumbo la upendo kwa namna ya Yesu. Paulo anafafanua "Mwili wa Kristo". Kupitia Kanisa, sakramenti zake na mahubiri ya Injili, sote tunaingia katika uhusiano na Mungu.Kwa maana hii tunaweza kusema kwamba Kanisa ni kazi ya Kristo, au tuseme ni “mwili” wake mwenyewe unaoendelea kwa wakati. . Jumuiya ya Kikristo ndiyo sakramenti, ishara ya uwepo wa Yesu katika historia yote. Maneno haya si tu kwamba hayawazuii wapinzani wake, bali yanawashawishi kumkamata Yesu, bali anaepuka kukamatwa kwao. Sio maadui wanaomkamata Yesu.Itakuwa ni Yesu mwenyewe ambaye wakati ukiwadia atajisalimisha mikononi mwao. Na anajitolea kwa upendo. Sasa anaondoka na kustaafu hadi mahali ambapo Yohana alibatiza. Na hapa wengi waliendelea kumiminika kwake ili kusikiliza neno lake la wokovu. Na wakaruhusu nyoyo zao ziguswe.

Chúa Giêsu tuyên bố mình là Con Thiên Chúa

Tin Mừng (Ga 10,31-42)

Khi ấy, người Do Thái gom đá để ném Chúa Giêsu, Chúa Giêsu nói với họ: “Ta đã làm cho các ngươi thấy nhiều việc lành từ Chúa Cha; vì việc nào mà các ngươi muốn ném đá Ta?”. Người Do Thái trả lời Ngài: “Chúng tôi ném đá ông không phải vì một việc tốt, nhưng vì một lời phạm thượng: vì ông là người mà lại tự cho mình là Đức Chúa Trời”. Chúa Giêsu nói với họ: “Không phải trong Luật của các ông có viết: “Ta đã nói: các ngươi là thần” sao? Bây giờ, nếu người ta gọi những người mà lời Chúa nói với là thần linh - và Kinh thánh không thể bị hủy bỏ -, đối với người mà Chúa Cha đã thánh hiến và sai đến trong thế gian thì các con nói: “Ngươi phạm thượng”, bởi vì Ta đã nói: “Ta là kẻ phạm thượng”. con trai của Chúa"? Nếu tôi không làm những việc Cha tôi làm thì đừng tin tôi; còn nếu ta làm những điều đó, thì dù các ngươi không tin ta, hãy tin việc làm, để các ngươi biết và biết rằng Cha ở trong ta và ta ở trong Cha.” Sau đó, họ cố gắng bắt anh ta một lần nữa, nhưng anh ta đã trốn thoát khỏi tay họ. Sau đó, Người lại quay trở lại bên kia sông Giođan, đến nơi mà Gioan đã rửa tội trước đó và ở lại đó. Nhiều người đến gặp ngài và nói: “John không làm dấu lạ nào cả, nhưng mọi điều John nói về anh ấy đều là sự thật”. Và ở nơi đó có nhiều người tin vào anh.

Chú giải Tin Mừng của Đức ông Vincenzo Paglia

Cảnh Phúc Âm đưa chúng ta vào bối cảnh lễ Cung hiến Đền Thờ. Đó là mùa đông và Chúa Giêsu đi dạo trong hiên nhà của Sa-lô-môn. Người Do Thái tiếp cận anh ta và nhấn mạnh rằng anh ta phải làm rõ quan điểm của mình. Và khi Chúa Giêsu trả lời một cách sắc bén và rõ ràng: “Tôi và Chúa Cha là một” (Ga 10:30), cơn giận của họ bùng nổ. Và họ cố gắng ném đá anh ta. Theo thánh sử Gioan (Ga 8,59), đây là lần thứ hai điều này xảy ra. Những người nghe ông nói đều hiểu ý nghĩa cách mạng của những lời đó: đó là sự báng bổ. Chúa Giêsu bị trừng phạt bằng cách ném đá. Chẳng bao lâu nữa cảnh tượng đó sẽ lặp lại trước mặt thầy tế lễ thượng phẩm và ông ta sẽ bị kết án tử hình. Nhưng bây giờ con đường dường như đã rõ ràng. Lần này, thay vì biến mất khỏi cái nhìn của họ, Chúa Giêsu đáp lại với sự bình tĩnh của một người biết rằng Người đang thực hiện ý muốn của Chúa Cha: “Thầy đã tỏ cho các con nhiều việc lành của Chúa Cha: các con muốn ném đá Thầy vì việc nào? ". Họ trả lời rằng phản ứng của họ không phát sinh từ bất kỳ hành động sai trái nào của Chúa Giêsu, mà từ việc Ngài tự nhận mình là Thiên Chúa. Người nghèo và người yếu đuối hiểu rằng tình yêu vĩ đại và mạnh mẽ như vậy chỉ có thể đến từ Thiên Chúa hoặc từ những người đến nhân danh Người. Tuy nhiên, đúng là nếu chúng ta đối mặt với những dấu chỉ phi thường do Chúa Giêsu và những lời của Người thực hiện với thái độ kiêu ngạo và lạnh lùng, thì chúng ta không thể nhìn thấy thực tế như nó vốn có. Những tấm rèm kiêu hãnh, nó thậm chí không thể hiện được những gì hiển nhiên. Người ta có thể nói rằng những người Pha-ri-si, mặc dù đã nhìn thấy các dấu chỉ của Đức Chúa Trời trong các công việc của Chúa Giê-su, nhưng lòng họ vẫn cứng cỏi. Họ không thể chấp nhận thiên tính của anh ấy. Và đây là ý nghĩa lời buộc tội của họ chống lại Chúa Giêsu: “Ngươi là người, hãy tự coi mình là Thiên Chúa!”. Họ đã bỏ lỡ bước nhảy vọt mạo hiểm được gọi là “đức tin”: Chúa Giêsu chắc chắn là con người, nhưng Ngài cũng là Thiên Chúa. Đây là mầu nhiệm mà Tin Mừng mạc khải cho chúng ta: Chúa Giêsu, Thiên Chúa thật và là con người thật. Mầu nhiệm này, được các môn đệ gìn giữ và truyền đạt từ thế hệ này sang thế hệ khác, áp dụng cho chính Giáo hội, một Giáo hội vừa là công trình của con người vừa là công việc của Thiên Chúa, là một mầu nhiệm tình yêu theo cách của Chúa Giêsu. Thánh Phaolô định nghĩa “Thân Mình Chúa Kitô”. Qua Giáo Hội, các bí tích và việc rao giảng Tin Mừng, tất cả chúng ta đều bước vào mối quan hệ với Thiên Chúa, theo nghĩa này, chúng ta có thể nói rằng Giáo Hội là công trình của Chúa Kitô, hay đúng hơn, đó là “thân thể” của Ngài tiếp tục tồn tại theo thời gian. . Cộng đồng Kitô hữu là bí tích, dấu chỉ sự hiện diện của Chúa Giêsu trong suốt lịch sử. Những lời tuyên bố này không những không ngăn cản được những kẻ thù của Người mà còn thuyết phục họ bắt Chúa Giêsu, nhưng Người đã thoát khỏi sự bắt giữ của họ. Không phải kẻ thù đã bắt Chúa Giêsu, nhưng chính Chúa Giêsu, khi đến thời điểm, sẽ nộp mình vào tay họ. Và anh từ bỏ chính mình vì tình yêu. Bây giờ anh ta chuyển đi và lui về nơi John đã rửa tội. Và ở đây nhiều người tiếp tục kéo đến với anh để nghe lời cứu rỗi của anh. Và họ để trái tim mình rung động.


യേശു സ്വയം ദൈവപുത്രനാണെന്ന് പ്രഖ്യാപിക്കുന്നു

സുവിശേഷം (യോഹന്നാൻ 10,31-42)

ആ സമയത്ത്, യഹൂദന്മാർ യേശുവിനെ കല്ലെറിയാൻ കല്ലുകൾ ശേഖരിച്ചു, യേശു അവരോട് പറഞ്ഞു: "ഞാൻ പിതാവിൽ നിന്ന് ധാരാളം നല്ല പ്രവൃത്തികൾ നിങ്ങൾക്ക് കാണിച്ചുതന്നിട്ടുണ്ട്: അവയിൽ ആർക്കുവേണ്ടിയാണ് നിങ്ങൾ എന്നെ കല്ലെറിയാൻ ആഗ്രഹിക്കുന്നത്?". യഹൂദന്മാർ അവനോട്: "ഞങ്ങൾ നിന്നെ കല്ലെറിയുന്നത് ഒരു നല്ല പ്രവൃത്തിയുടെ പേരിലല്ല, ദൈവദൂഷണത്തിനാണ്; നീ മനുഷ്യനായിരിക്കുമ്പോൾ നിന്നെത്തന്നെ ദൈവമാക്കുന്നു." യേശു അവരോടു പറഞ്ഞു: “ഞാൻ പറഞ്ഞു: നിങ്ങൾ ദൈവങ്ങളാണ്” എന്ന് നിങ്ങളുടെ നിയമത്തിൽ എഴുതിയിട്ടില്ലേ? ഇപ്പോൾ, ദൈവവചനം അഭിസംബോധന ചെയ്യപ്പെട്ടവരെ അത് ദൈവങ്ങൾ എന്ന് വിളിക്കുന്നുവെങ്കിൽ - തിരുവെഴുത്തുകളെ അസാധുവാക്കാൻ കഴിയില്ല -, പിതാവ് വിശുദ്ധീകരിച്ച് ലോകത്തിലേക്ക് അയച്ചവനോട് നിങ്ങൾ പറയുന്നു: "നിങ്ങൾ ദൈവദൂഷണം ചെയ്യുന്നു", കാരണം ഞാൻ പറഞ്ഞു: "ഞാൻ ദൈവപുത്രൻ"? ഞാൻ എന്റെ പിതാവിന്റെ പ്രവൃത്തി ചെയ്യുന്നില്ലെങ്കിൽ എന്നെ വിശ്വസിക്കരുത്; ഞാൻ അവ ചെയ്യുന്നുവെങ്കിൽ, നിങ്ങൾ എന്നെ വിശ്വസിക്കുന്നില്ലെങ്കിലും, പിതാവ് എന്നിലും ഞാൻ പിതാവിലും ഉണ്ടെന്ന് നിങ്ങൾ അറിയാനും അറിയാനും വേണ്ടി പ്രവൃത്തികളിൽ വിശ്വസിക്കുക. തുടർന്ന് വീണ്ടും പിടികൂടാൻ ശ്രമിച്ചെങ്കിലും ഇവരുടെ കയ്യിൽ നിന്ന് രക്ഷപ്പെട്ടു. അവൻ വീണ്ടും ജോർദാന്നക്കരെ യോഹന്നാൻ മുമ്പ് സ്നാനം കഴിപ്പിച്ച സ്ഥലത്തേക്ക് മടങ്ങി, അവിടെ താമസിച്ചു. പലരും അവന്റെ അടുക്കൽ വന്ന് പറഞ്ഞു: "യോഹന്നാൻ ഒരു അടയാളവും ചെയ്തില്ല, എന്നാൽ യോഹന്നാൻ അവനെക്കുറിച്ച് പറഞ്ഞതെല്ലാം സത്യമാണ്." ആ സ്ഥലത്തു പലരും അവനിൽ വിശ്വസിച്ചു.

മോൺസിഞ്ഞോർ വിൻസെൻസോ പഗ്ലിയയുടെ സുവിശേഷത്തെക്കുറിച്ചുള്ള വ്യാഖ്യാനം

ദേവാലയത്തിന്റെ പ്രതിഷ്ഠാ പെരുന്നാളിന്റെ പശ്ചാത്തലത്തിലേക്ക് സുവിശേഷ രംഗം നമ്മെ കൂട്ടിക്കൊണ്ടുപോകുന്നു. ശീതകാലമാണ്, യേശു സോളമന്റെ മണ്ഡപത്തിൽ നടക്കുന്നു. യഹൂദർ അവനെ സമീപിക്കുകയും തന്റെ നിലപാട് വ്യക്തമാക്കണമെന്ന് നിർബന്ധിക്കുകയും ചെയ്യുന്നു. "ഞാനും പിതാവും ഒന്നാണ്" (യോഹന്നാൻ 10:30) എന്ന് യേശു മൂർച്ചയോടെയും വ്യക്തതയോടെയും പ്രതികരിക്കുമ്പോൾ, അവരുടെ കോപം പൊട്ടിത്തെറിക്കുന്നു. അവർ അവനെ കല്ലെറിയാൻ ശ്രമിക്കുന്നു. സുവിശേഷകനായ ജോൺ (യോഹ 8.59) പറയുന്നതനുസരിച്ച് ഇത് രണ്ടാം തവണയാണ് സംഭവിക്കുന്നത്. അദ്ദേഹത്തിന്റെ വാക്കുകൾ ശ്രദ്ധിച്ചവർക്ക് ആ വാക്കുകളുടെ വിപ്ലവകരമായ പ്രാധാന്യം മനസ്സിലായി: അവ ദൈവനിന്ദയായിരുന്നു. യേശുവിനെ കല്ലെറിഞ്ഞ് ശിക്ഷിച്ചു. അധികം താമസിയാതെ മഹാപുരോഹിതന്റെ മുമ്പാകെ ആ രംഗം ആവർത്തിക്കപ്പെടുകയും അയാൾ മരണത്തിന് വിധിക്കപ്പെടുകയും ചെയ്യും. എന്നാൽ ഇപ്പോൾ തന്നെ പാത വ്യക്തമായതായി കാണുന്നു. ഈ സമയം, അവരുടെ നോട്ടത്തിൽ നിന്ന് അപ്രത്യക്ഷമാകുന്നതിനുപകരം, പിതാവിന്റെ ഇഷ്ടം താൻ നിറവേറ്റുന്നുവെന്ന് അറിയുന്ന ഒരാളുടെ ശാന്തതയോടെ യേശു പ്രതികരിക്കുന്നു: "പിതാവിൽ നിന്ന് ഞാൻ നിങ്ങൾക്ക് ധാരാളം നല്ല പ്രവൃത്തികൾ കാണിച്ചുതന്നിട്ടുണ്ട്: അവയിൽ ഏതിനുവേണ്ടിയാണ് നിങ്ങൾ എന്നെ കല്ലെറിയാൻ ആഗ്രഹിക്കുന്നത്? ". തങ്ങളുടെ പ്രതികരണം യേശുവിന്റെ തെറ്റായ നടപടികളിൽ നിന്നല്ല, മറിച്ച് സ്വയം ദൈവമായി അവതരിപ്പിക്കുന്നു എന്ന അവകാശവാദത്തിൽ നിന്നാണെന്ന് അവർ മറുപടി നൽകുന്നു.യേശു കണ്ടുമുട്ടിയതും സഹായിച്ചതുമായ ദരിദ്രരുടെയും ദുർബലരുടെയും പ്രതികരണം വളരെ വ്യത്യസ്തമായിരുന്നു. ഇത്രയും വലുതും ശക്തവുമായ സ്നേഹം ദൈവത്തിൽ നിന്നോ അവന്റെ നാമത്തിൽ വന്നവരിൽ നിന്നോ മാത്രമേ ഉണ്ടാകൂ എന്ന് ദരിദ്രരും ദുർബലരും മനസ്സിലാക്കി. എന്നിരുന്നാലും, യേശുവും അവന്റെ വാക്കുകളും നടത്തിയ അസാധാരണമായ അടയാളങ്ങളെ അഭിമാനത്തോടെയും തണുപ്പോടെയും നേരിടുകയാണെങ്കിൽ, യാഥാർത്ഥ്യത്തെ അതേപടി കാണാൻ നമുക്ക് കഴിയില്ല എന്നത് സത്യമാണ്. അഹങ്കാരം മറയ്ക്കുന്നു, അത് പ്രകടമായത് പോലും കാണിക്കുന്നില്ല. പരീശന്മാർ, യേശുവിന്റെ പ്രവൃത്തികളിൽ ദൈവത്തിന്റെ അടയാളങ്ങൾ കണ്ടിട്ടും അവരുടെ ഹൃദയം കഠിനമാക്കി എന്ന് ഒരാൾ പറഞ്ഞേക്കാം. അവർക്ക് അവന്റെ ദൈവത്വം അംഗീകരിക്കാൻ കഴിഞ്ഞില്ല. യേശുവിനെതിരായ അവരുടെ ആരോപണത്തിന്റെ അർത്ഥം ഇതാണ്: "മനുഷ്യനായ നീ നിന്നെത്തന്നെ ദൈവമാക്കൂ!". "വിശ്വാസം" എന്ന് വിളിക്കപ്പെടുന്ന ആ അപകടകരമായ കുതിച്ചുചാട്ടം അവർക്ക് നഷ്ടമായി: യേശു തീർച്ചയായും മനുഷ്യനാണ്, പക്ഷേ അവനും ദൈവമാണ്, ഇതാണ് സുവിശേഷം നമ്മോട് വെളിപ്പെടുത്തുന്ന രഹസ്യം: യേശു, യഥാർത്ഥ ദൈവവും യഥാർത്ഥ മനുഷ്യനും. എല്ലാ കാലത്തും ശിഷ്യന്മാർ തലമുറകളോളം കാത്തുസൂക്ഷിക്കുകയും കൈമാറ്റം ചെയ്യുകയും ചെയ്യുന്ന ഈ രഹസ്യം മനുഷ്യൻറെയും ദൈവത്തിൻറെയും പ്രവൃത്തിയായ സഭയ്ക്ക് തന്നെ ബാധകമാണ്.അത് തന്നെ യേശുവിന്റെ രീതിയിലുള്ള സ്നേഹത്തിൻറെ ഒരു രഹസ്യമാണ്.അപ്പോസ്തലൻ "ക്രിസ്തുവിന്റെ ശരീരം" എന്ന് പോൾ നിർവചിക്കുന്നു. സഭയിലൂടെയും അതിന്റെ കൂദാശകളിലൂടെയും സുവിശേഷ പ്രഘോഷണത്തിലൂടെയും നാമെല്ലാവരും ദൈവവുമായുള്ള ഒരു ബന്ധത്തിലേക്ക് പ്രവേശിക്കുന്നു, ഈ അർത്ഥത്തിൽ സഭ ക്രിസ്തുവിന്റെ സൃഷ്ടിയാണെന്ന് നമുക്ക് പറയാം, അല്ലെങ്കിൽ അത് കാലക്രമേണ തുടരുന്നത് അവന്റെ സ്വന്തം "ശരീരമാണ്". . ചരിത്രത്തിലുടനീളം യേശുവിന്റെ സാന്നിധ്യത്തിന്റെ അടയാളമായ കൂദാശയാണ് ക്രിസ്ത്യൻ സമൂഹം. ഈ പ്രസ്താവനകൾ അവന്റെ എതിരാളികളെ തടയുന്നില്ല എന്ന് മാത്രമല്ല, മറിച്ച്, യേശുവിനെ പിടിക്കാൻ അവരെ ബോധ്യപ്പെടുത്തുകയും ചെയ്യുന്നു, എന്നാൽ അവൻ അവരുടെ പിടിയിൽ നിന്ന് രക്ഷപ്പെടുന്നു. യേശുവിനെ പിടിക്കുന്നത് ശത്രുക്കളല്ല, സമയമാകുമ്പോൾ യേശു തന്നെയായിരിക്കും അവരുടെ കൈകളിൽ ഏൽപ്പിക്കുക. അവൻ സ്നേഹത്തിനായി സ്വയം വിട്ടുകൊടുക്കുകയും ചെയ്യുന്നു. ഇപ്പോൾ അവൻ ദൂരെ മാറി യോഹന്നാൻ സ്നാനപ്പെടുത്തിയ സ്ഥലത്തേക്ക് വിരമിക്കുന്നു. ഇവിടെയും അനേകർ അവന്റെ രക്ഷയുടെ വചനം കേൾക്കാൻ അവന്റെ അടുക്കൽ വന്നുകൊണ്ടിരുന്നു. അവർ തങ്ങളുടെ ഹൃദയങ്ങളെ സ്പർശിക്കുകയും ചെയ്തു.


Jizọs kwuru na ya bụ Ọkpara Chineke

Oziọma (Jọn 10:31-42)

N’oge ahụ, ndị Juu chịkọtara nkume ịtụ Jizọs, Jizọs sịrị ha: “Egosiwo m unu ọtụtụ ọrụ ọma n’aka Nna m: ònye n’ime ha ka unu chọrọ ịtụ m nkume?” Ndị Juu zara ya, sị: “Anyị adịghị atụ gị nkume maka ezi ọrụ, kama n’ihi nkwulu; Jizọs sịrị ha: “Ọ̀ bụ na e deghị ya n’Iwu unu, sị: “Asị m, unu bụ chi”? Ugbu a, ọ bụrụ na ọ kpọrọ ndị ahụ e gwara okwu Chineke chi—na Akwụkwọ Nsọ enweghị ike ịkagbu—, unu na-asị onye Nna ahụ doro nsọ ma zite n’ụwa, sị: “Ị na-ekwulu Chineke,” n’ihi na m sịrị: “Abụ m. Ọkpara Chineke”? Ọ bụrụ na m adịghị arụ ọrụ nke Nna m, unu ekwela m; ma ọ bụrụ na m na-eme ha, ọ bụrụgodị na unu ekwetaghị m, kwerenụ ọrụ ndị ahụ, ka unu wee mara mara na Nna m nọ n’ime m, na mụ onwe m n’ime Nna m.” Ha chọkwara ijide ya ọzọ, ma ọ gbapụrụ n’aka ha. O we laghachi ọzọ n'ofè Jọdan, rue ebe Jọn mere baptism na mbu, we nọgide n'ebe ahu. Ọtụtụ ndị bịakwutere ya wee sị: “Jọn emeghị ihe ịrịba ama ọ bụla, ma ihe niile Jọn kwuru banyere ya bụ eziokwu.” Ma n'ebe ahu ọtutu kwere na Ya.

Nkọwa nke Oziọma nke Monsignor Vincenzo Paglia

Ihe ngosi nke ozi-ọma na-ewebata anyị n’ihe gbasara mmemme nke nraranye nke temple ahụ. Ọ bụ oge oyi, Jizọs na-ejekwa ije n’ihe owuwu ụzọ mbata nke Sọlọmọn. Ndị Juu bịakwutere ya ma sie ọnwụ ka o mee ka o doo ya anya. Ndien ke ini Jesus ọbọrọde in̄wan̄-in̄wan̄ ye in̄wan̄-in̄wan̄ ete: “Ami ye Ete idi kiet” ( John 10:30 ), iyatesịt mmọ ama abiat. Ha wee gbalịa ịtụ ya nkume. Ọ bụ nke ugboro abụọ nke a na-eme, dịka onye ozioma Jọn siri kwuo (Jn 8:59). Ndị gere ya ntị ghọtara ihe okwu ndị ahụ pụtara na mgbanwe mgbanwe: ha bụ nkwulu. A tara Jizọs ahụhụ site na nkume. N’oge na-adịghị anya, a ga-emeghachi ihe omume ahụ n’ihu nnukwu onye nchụàjà, a ga-amakwa ya ikpe ọnwụ. Mana ugbua ka ụzọ ahụ siri pụta ìhè. Isan̄ emi, utu ke ndifep ke enyịn mmọ, Jesus ọbọrọ ke idatesịt owo oro ọfiọkde ete ke imọ inam uduak Ete ete: “Mmowụt mbufo ediwak nti utom nto Ete; ". Ha zara na mmeghachi omume ha esiteghị n'omume ọjọọ ọ bụla Jizọs mere, kama site n'ịzọrọ na ọ na-egosi onwe ya dị ka Chineke. Ndị ogbenye na ndị na-adịghị ike ghọtara na ịhụnanya dị ukwuu na nke siri ike nwere ike isi na Chineke ma ọ bụ ndị bịara n'aha ya pụta. Otú ọ dị, ọ bụ eziokwu na ọ bụrụ na anyị echee ihe ịrịba ama pụrụ iche Jizọs mere na okwu ya ihu n’àgwà nke mpako na nke ịdị jụụ, anyị apụghị ịhụ ihe bụ́ eziokwu otú ọ dị. Nganga na-ekpuchi anya, ọ naghị egosikwa ihe pụtara ìhè. Ndị Farisii, otu onye nwere ike ịsị, n’agbanyeghị na ha ahụla ihe ịrịba ama nke Chineke n’ọrụ Jizọs, mere ka obi ha sie ike. Ha enweghị ike ịnakwere chi ya. Ma ebe a bụ ihe ebubo ha boro Jizọs pụtara: “Gị, onye bụ mmadụ, mee onwe gị Chineke!”. Ha tufuru ntuli elu ahu di egwu nke anakpo “okwukwe”: Jisos bu madu ma obu kwa Chineke Nke a bu ihe omimi nke ozioma naekpughere ayi: Jisos, ezi Chineke na ezi madu. Ihe omimi a, nke ndị na-eso ụzọ nke oge niile na-echekwa ma na-ebufe ya site n'ọgbọ ruo n'ọgbọ, metụtara Nzukọ-nsọ ​​n'onwe ya nke bụ ma ọrụ mmadụ na ọrụ nke Chineke, ya onwe ya bụ ihe omimi nke ịhụnanya n'ụdị Jizọs. Pọl kọwara “ahụ nke Kraịst”. Site na Nzukọ-nsọ, oriri-nsọ ya na ikwusa ozi-ọma, anyị nile na-abanye na mmekọrịta anyị na Chineke.N'echiche nke a, anyị nwere ike ịsị na Nzukọ-nsọ ​​bụ ọrụ nke Kraịst, ma ọ bụ kama ọ bụ "anụ ahụ" nke ya na-aga n'ihu na oge. . Ndị otu Ndị Kraịst bụ sacrament, ihe ịrịba ama nke ọnụnọ Jizọs n’akụkọ ihe mere eme nile. Ọ bụghị nanị na okwu ndị a akwụsịghị ndị iro ya, kama ha mere ka ha kweta ijide Jizọs, ma ọ gbanarịa ijide ha. Ọ bụghị ndị iro ahụ ga-ejide Jizọs, kama ọ bụ Jizọs n'onwe ya ga-enyefe onwe ya n'aka ha mgbe oge ahụ ruru. Ọ na-enyekwa onwe ya maka ịhụnanya. Ugbu a ọ kwapụrụ ma laa n’ebe Jọn mere baptizim. Ma n’ebe a ọtụtụ ndị nọgidere na-enubata ya ka ha gee ntị n’okwu nzọpụta ya. Ha we kwe ka emetu ha obi.