IV di Quaresima - IV of Lent
M Mons. Vincenzo Paglia
00:00
00:00

Vangelo (Gv 3,14-21) - In quel tempo, Gesù disse a Nicodèmo: «Come Mosè innalzò il serpente nel deserto, così bisogna che sia innalzato il Figlio dell’uomo, perché chiunque crede in lui abbia la vita eterna. Dio infatti ha tanto amato il mondo da dare il Figlio unigenito perché chiunque crede in lui non vada perduto, ma abbia la vita eterna. Dio, infatti, non ha mandato il Figlio nel mondo per condannare il mondo, ma perché il mondo sia salvato per mezzo di lui. Chi crede in lui non è condannato; ma chi non crede è già stato condannato, perché non ha creduto nel nome dell’unigenito Figlio di Dio. »E il giudizio è questo: la luce è venuta nel mondo, ma gli uomini hanno amato più le tenebre che la luce, perché le loro opere erano malvagie. Chiunque infatti fa il male, odia la luce, e non viene alla luce perché le sue opere non vengano riprovate. Invece chi fa la verità viene verso la luce, perché appaia chiaramente che le sue opere sono state fatte in Dio».

Il commento al Vangelo a cura di Monsignor Vincenzo Paglia

Siamo oltre la metà del pellegrinaggio quaresimale e la liturgia della Chiesa, interrompendo per un momento l’austerità di questo tempo, ci invita a “rallegrarci”. Anche il colore dei paramenti liturgici si attenua, dal viola, il colore della penitenza e del lutto, passa al “rosaceo”, per sottolineare questo momento di letizia. Potrebbe apparire quasi fuori luogo, anzi stridente, spingerci a rallegrarci proprio mentre la violenza continua a mietere vittime. Eppure, la Chiesa vuole che in questa domenica dobbiamo fare una memoria ancor più opportuno, quella della Pasqua, della vittoria di Gesù sulla morte, su ogni morte con la sua risurrezione di una vita nuova e salvata dal male. Potremmo dire che proprio mentre cresce la potenza distruttrice del male, la liturgia vuole come anticipare la Pasqua, quasi affrettarla. La Chiesa ci invita a rafforzare la speranza là dove prevale un clima di malattia, di dolore e di morte. E ci aiuta a comprendere le ragioni della nostra speranza, aprendoci anche gli occhi su quanto sta accadendo e perché.
Nel secondo libro delle Cronache l’autore lega la caduta di Gerusalemme e il susseguente esilio in Babilonia all’infedeltà del popolo ai comandi del Signore: “In quei giorni tutti i capi di Giuda, i sacerdoti e il popolo moltiplicarono le loro infedeltà...si beffarono dei messaggeri di Dio, disprezzarono le sue parole e schernirono i suoi profeti al punto che l’ira del Signore contro il suo popolo raggiunse il suo culmine, senza più rimedio”. Il male – si potrebbe dire – accresce la sua cattiveria se viene lasciato libero per l’indifferenza degli uomini concentrati solo in se stessi e dimentichi dell’amore soprattutto per i più deboli. Il cammino quaresimale diviene un tempo opportuno per liberarsi dalla propria autoreferenzialità e alzare lo sguardo verso il Signore crocifisso e risorto. E’ lui che ci salva dal male, anche dalla pandemia. E’ verso il Signore che dobbiamo rivolgere i nostri occhi, la nostra preghiera e la nostra speranza.
L’anziano Nicodemo si sentì rispondere più o meno in questo modo da Gesù. E rinascere per lui significava guardare nuovamente in alto. Gesù gli richiamò l’episodio del serpente innalzato da Mosé nel deserto che salvò la vita degli israeliti morsi dai serpenti velenosi. Avvenne in quei giorni una vera e propria strage. Potremmo paragonare anche a quella tragica scena i colpiti dai morsi del Covid come anche dai tanti altri virus mortali come la guerra e la solitudine. Disse Gesù a Nicodemo: “Come Mosé innalzò il serpente nel deserto, così bisogna che sia innalzato il Figlio dell’uomo, perché chiunque crede in lui abbia la vita eterna”. Per l’evangelista, Gesù “innalzato” non è una immagine che deve suscitare una inutile commiserazione o ingenua compassione; quella croce è la fonte della vita; una fonte generosa e senza limiti, gratuita e abbondante: “Dio ha tanto amato il mondo - continua l’evangelista -  da dare il suo figlio unigenito, perché chiunque crede in lui non muoia, ma abbia la vita eterna”.
Chiunque è colpito dai morsi velenosi dei serpenti di oggi, è sufficiente che rivolga gli occhi verso quell’uomo “innalzato” e trova guarigione. Gesù stesso dirà più avanti: “Quando sarò elevato da terra, attrarrò tutti a me” (12,32). La salvezza, come anche il senso della vita, non viene da noi o dalle nostre tradizioni umane. La salvezza ci è donata. Nella lettera agli Efesini Paolo scrive: “Dio, ricco di misericordia, per il grande amore con il quale ci ha amati, da morti che eravamo per i peccati, ci ha fatti rivivere con Cristo: per grazia infatti siete stati salvati” (2,4). Torna il motivo del “rallegrarsi” a cui la liturgia di questa domenica ci richiama; possiamo gioire come il figlio prodigo il quale, al ritorno a casa, scopre quanto l’amore del Padre sia enormemente più grande del suo peccato e della sua cattiveria.


IV of Lent

Gospel (Jn 3,14-21)

At that time, Jesus said to Nicodèmo: «Just as Moses raised the serpent in the desert, so the Son of Man must be raised, so that whoever believes in him may have eternal life. In fact, God loved the world so much that he gave his only begotten Son so that whoever believes in him should not be lost but have eternal life. In fact, God did not send the Son into the world to condemn the world, but so that the world might be saved through him. Whoever believes in him is not condemned; but whoever does not believe has already been condemned, because he has not believed in the name of the only begotten Son of God."And the judgment is this: the light has come into the world, but men loved the darkness more than the light, because their works were evil. For whoever does evil hates the light, and does not come to the light, lest his deeds be condemned. Instead, he who does the truth comes towards the light, so that it may clearly appear that his works were done in God."

The commentary on the Gospel by Monsignor Vincenzo Paglia

We are more than halfway through the Lenten pilgrimage and the liturgy of the Church, interrupting for a moment the austerity of this time, invites us to "rejoice". Even the color of the liturgical vestments fades from purple, the color of penance and mourning, to "pink", to underline this moment of joy. It might seem almost out of place, indeed jarring, to push us to rejoice just as violence continues to claim victims. Yet, the Church wants us to remember this Sunday even more appropriately, that of Easter, of Jesus' victory over death, over every death with its resurrection of a new life saved from evil. We could say that just as the destructive power of evil is growing, the liturgy aims to anticipate Easter, almost hasten it. The Church invites us to strengthen hope where a climate of illness, pain and death prevails. And she helps us understand the reasons for our hope, also opening our eyes to what is happening and why.
In the second book of Chronicles the author links the fall of Jerusalem and the subsequent exile in Babylon to the infidelity of the people to the commands of the Lord: "In those days all the leaders of Judah, the priests and the people multiplied their infidelities.. .they mocked the messengers of God, despised his words and mocked his prophets to the point that the wrath of the Lord against his people reached its peak, without remedy”. Evil - one could say - increases his wickedness if he is left free due to the indifference of men focused only on themselves and forgetful of love, especially for the weakest. The Lenten journey becomes an opportune time to free oneself from one's self-referentiality and raise one's gaze towards the crucified and risen Lord. It is he who saves us from evil, even from the pandemic. It is towards the Lord that we must turn our eyes, our prayer and our hope.
The elderly Nicodemus heard Jesus respond more or less in this way. And being reborn for him meant looking up again. Jesus reminded him of the episode of the serpent raised by Moses in the desert which saved the lives of the Israelites bitten by poisonous snakes. A real massacre took place in those days. We could also compare to that tragic scene those affected by the bites of Covid as well as by the many other deadly viruses such as war and loneliness. Jesus said to Nicodemus: “Just as Moses lifted up the serpent in the desert, so the Son of Man must be lifted up, so that whoever believes in him may have eternal life.” For the evangelist, Jesus "raised" is not an image that should arouse useless pity or naive compassion; that cross is the source of life; a generous and limitless source, free and abundant: "God loved the world so much - continues the evangelist - that he gave his only begotten son, so that whoever believes in him should not perish but have eternal life".
Anyone who is affected by the poisonous bites of today's snakes simply needs to turn their eyes towards that "exalted" man and find healing. Jesus himself will later say: “When I am lifted up from the earth, I will draw all people to myself” (12.32). Salvation, like the meaning of life, does not come from us or from our human traditions. Salvation is given to us. In his letter to the Ephesians, Paul writes: "God, being rich in mercy, out of the great love with which he loved us, even when we were dead through our sins, made us alive together with Christ; for by grace you have been saved" (2, 4). The motif of "rejoicing" returns to which this Sunday's liturgy reminds us; we can rejoice like the prodigal son who, upon returning home, discovers how much the Father's love is enormously greater than his sin and his wickedness.


IV de Cuaresma

Evangelio (Jn 3,14-21)

En aquel tiempo, Jesús dijo a Nicodèmo: «Así como Moisés levantó la serpiente en el desierto, así es necesario que resucite el Hijo del Hombre, para que todo aquel que crea en él tenga vida eterna. De hecho, tanto amó Dios al mundo que entregó a su Hijo unigénito para que todo aquel que cree en él no se pierda, sino que tenga vida eterna. De hecho, Dios no envió al Hijo al mundo para condenar al mundo, sino para que el mundo sea salvo por él. El que en él cree, no es condenado; pero el que no cree, ya ha sido condenado, porque no ha creído en el nombre del unigénito Hijo de Dios." Y el juicio es éste: la luz vino al mundo, pero los hombres amaron más las tinieblas que la luz. , porque sus obras eran malas. Porque quien hace el mal aborrece la luz y no viene a la luz, para que sus obras no sean condenadas. En cambio, el que hace la verdad viene hacia la luz, para que se vea claramente que sus obras fueron hechas en Dios".

El comentario al Evangelio de monseñor Vincenzo Paglia

Estamos a más de la mitad de la peregrinación cuaresmal y la liturgia de la Iglesia, interrumpiendo por un momento la austeridad de este tiempo, nos invita a "alegrarnos". Incluso el color de las vestimentas litúrgicas pasa del violeta, color de la penitencia y del luto, al "rosa", para subrayar este momento de alegría. Podría parecer casi fuera de lugar, incluso discordante, empujarnos a alegrarnos justo cuando la violencia continúa cobrándose víctimas. Sin embargo, la Iglesia quiere que hagamos un recuerdo aún más apropiado en este domingo de Pascua, de la victoria de Jesús sobre la muerte, sobre toda muerte con su resurrección de una vida nueva salvada del mal. Podríamos decir que, mientras crece el poder destructivo del mal, la liturgia pretende anticipar la Pascua, casi acelerarla. La Iglesia nos invita a fortalecer la esperanza donde prevalece un clima de enfermedad, dolor y muerte. Y nos ayuda a comprender los motivos de nuestra esperanza, abriéndonos también los ojos a lo que está sucediendo y por qué.
En el segundo libro de Crónicas el autor vincula la caída de Jerusalén y el posterior exilio en Babilonia a la infidelidad del pueblo a los mandamientos del Señor: "En aquellos días todos los jefes de Judá, los sacerdotes y el pueblo multiplicaron sus infidelidades .. .se burlaron de los mensajeros de Dios, despreciaron sus palabras y se burlaron de sus profetas hasta el punto que la ira del Señor contra su pueblo llegó a su punto máximo, sin remedio”. El mal -se podría decir- aumenta su maldad si se le deja en libertad debido a la indiferencia de los hombres concentrados sólo en sí mismos y olvidadizos del amor, especialmente hacia los más débiles. El camino cuaresmal se convierte en un tiempo oportuno para liberarse de la autorreferencialidad y elevar la mirada hacia el Señor crucificado y resucitado. Es él quien nos salva del mal, incluso de la pandemia. Es hacia el Señor hacia donde debemos volver nuestra mirada, nuestra oración y nuestra esperanza.
El anciano Nicodemo escuchó a Jesús responder más o menos de esta manera, y renacer para él significaba volver a mirar hacia arriba. Jesús le recordó el episodio de la serpiente levantada por Moisés en el desierto y que salvó la vida de los israelitas mordidos por serpientes venenosas. En aquellos días se produjo una auténtica masacre. También podríamos comparar con esa trágica escena a los afectados por las picaduras de Covid así como por muchos otros virus mortales como la guerra y la soledad. Jesús le dijo a Nicodemo: “Así como Moisés levantó la serpiente en el desierto, así es necesario que el Hijo del Hombre sea levantado, para que todo aquel que en él crea tenga vida eterna”. Para el evangelista, Jesús "resucitado" no es una imagen que deba suscitar una piedad inútil o una compasión ingenua; esa cruz es fuente de vida; una fuente generosa e ilimitada, gratuita y abundante: "Tanto amó Dios al mundo - continúa el evangelista - que dio a su hijo unigénito, para que todo aquel que en él cree no perezca, sino que tenga vida eterna".
Cualquiera que sufra las mordeduras venenosas de las serpientes actuales sólo necesita volver la mirada hacia ese hombre "exaltado" y encontrar la curación. El mismo Jesús dirá más tarde: “Cuando yo sea levantado de la tierra, atraeré a todos hacia mí” (12,32). La salvación, como el sentido de la vida, no proviene de nosotros ni de nuestras tradiciones humanas. La salvación nos es dada. En su carta a los Efesios, Pablo escribe: "Dios, siendo rico en misericordia, por el gran amor con que nos amó, aun cuando estábamos muertos por nuestros pecados, nos dio vida juntamente con Cristo; porque por gracia tenéis sido salvo" (2, 4). Vuelve el motivo del "gozo" que nos recuerda la liturgia de este domingo; podemos alegrarnos como el hijo pródigo que, al regresar a casa, descubre cuánto el amor del Padre es enormemente mayor que su pecado y su maldad.


IV du Carême

Évangile (Jn 3,14-21)

A cette époque, Jésus dit à Nicodèmo : « De même que Moïse a élevé le serpent dans le désert, de même le Fils de l'homme doit être ressuscité, afin que quiconque croit en lui ait la vie éternelle. En fait, Dieu a tellement aimé le monde qu’il a donné son Fils unique pour que quiconque croit en lui ne soit pas perdu mais ait la vie éternelle. En fait, Dieu n’a pas envoyé le Fils dans le monde pour condamner le monde, mais pour que le monde soit sauvé par lui. Celui qui croit en lui n'est pas condamné ; mais celui qui ne croit pas est déjà condamné, parce qu'il n'a pas cru au nom du Fils unique de Dieu. " Et le jugement est le suivant : la lumière est venue dans le monde, mais les hommes ont aimé les ténèbres plus que la lumière. , parce que leurs œuvres étaient mauvaises. Car quiconque fait le mal hait la lumière et ne vient pas à la lumière, de peur que ses actes ne soient condamnés. Au contraire, celui qui pratique la vérité s'approche de la lumière, afin qu'il soit clairement visible que ses œuvres ont été faites en Dieu. »

Le commentaire de l'Évangile de Mgr Vincenzo Paglia

Nous sommes à plus de la moitié du pèlerinage du Carême et la liturgie de l'Église, interrompant un instant l'austérité de ce temps, nous invite à « nous réjouir ». Même la couleur des vêtements liturgiques passe du violet, couleur de la pénitence et du deuil, au « rose », pour souligner ce moment de joie. Il peut sembler presque déplacé, voire choquant, de nous pousser à nous réjouir alors que la violence continue de faire des victimes. Pourtant, l'Église veut que nous fassions en ce dimanche de Pâques un mémorial encore plus approprié, celui de Pâques, de la victoire de Jésus sur la mort, sur toute mort avec sa résurrection d'une vie nouvelle sauvée du mal. On pourrait dire que, à mesure que le pouvoir destructeur du mal grandit, la liturgie vise à anticiper Pâques, voire à la hâter. L’Église nous invite à renforcer l’espérance là où règne un climat de maladie, de douleur et de mort. Et cela nous aide à comprendre les raisons de notre espoir, tout en nous ouvrant les yeux sur ce qui se passe et pourquoi.
Dans le deuxième livre des Chroniques, l'auteur relie la chute de Jérusalem et l'exil ultérieur à Babylone à l'infidélité du peuple aux commandements du Seigneur : « En ces jours-là, tous les chefs de Juda, les prêtres et le peuple multiplièrent leurs infidélités. ...ils se sont moqués des messagers de Dieu, ont méprisé ses paroles et se sont moqués de ses prophètes au point que la colère du Seigneur contre son peuple a atteint son paroxysme, sans remède ». Le mal - pourrait-on dire - augmente sa méchanceté s'il est laissé libre en raison de l'indifférence des hommes concentrés uniquement sur eux-mêmes et oublieux de l'amour, surtout envers les plus faibles. Le chemin du Carême devient un moment opportun pour se libérer de son autoréférentialité et élever son regard vers le Seigneur crucifié et ressuscité. C’est lui qui nous sauve du mal, même de la pandémie. C'est vers le Seigneur que nous devons tourner notre regard, notre prière et notre espérance.
Le vieux Nicodème entendit Jésus répondre à peu près ainsi, et pour lui renaître signifiait lever à nouveau les yeux. Jésus lui rappelle l'épisode du serpent élevé par Moïse dans le désert qui sauva la vie des Israélites mordus par des serpents venimeux. Un véritable massacre a eu lieu à cette époque. On pourrait aussi comparer à cette scène tragique ceux touchés par les piqûres du Covid ainsi que par les nombreux autres virus mortels comme la guerre et la solitude. Jésus dit à Nicodème : « De même que Moïse éleva le serpent dans le désert, de même le Fils de l’homme doit être élevé, afin que quiconque croit en lui ait la vie éternelle. » Pour l'évangéliste, Jésus « ressuscité » n'est pas une image qui devrait susciter une pitié inutile ou une compassion naïve ; cette croix est la source de la vie ; une source généreuse et illimitée, gratuite et abondante: "Dieu a tant aimé le monde - continue l'évangéliste - qu'il a donné son Fils unique, afin que quiconque croit en lui ne périsse pas mais ait la vie éternelle".
Quiconque est touché par les morsures venimeuses des serpents d'aujourd'hui doit simplement tourner son regard vers cet homme « exalté » et trouver la guérison. Jésus lui-même dira plus tard : « Quand je serai élevé de terre, j'attirerai tous les hommes à moi » (12,32). Le salut, tout comme le sens de la vie, ne vient pas de nous ni de nos traditions humaines. Le salut nous est donné. Dans sa lettre aux Éphésiens, Paul écrit : « Dieu, étant riche en miséricorde, à cause du grand amour dont il nous a aimés, même lorsque nous étions morts à cause de nos péchés, nous a rendus à la vie avec Christ ; car c'est par grâce que vous avez été sauvé » (2, 4). Le motif de la « réjouissance » revient, auquel nous rappelle la liturgie de ce dimanche ; nous pouvons nous réjouir comme le fils prodigue qui, en rentrant chez lui, découvre combien l'amour du Père est infiniment plus grand que son péché et sa méchanceté.


IV da Quaresma

Evangelho (Jo 3,14-21)

Naquele momento, Jesus disse a Nicodemo: «Assim como Moisés ressuscitou a serpente no deserto, assim é necessário que o Filho do Homem ressuscite, para que todo aquele que nele crê tenha a vida eterna. Na verdade, Deus amou tanto o mundo que deu o seu Filho unigênito para que todo aquele que nele crê não se perca, mas tenha a vida eterna. Na verdade, Deus não enviou o Filho ao mundo para condenar o mundo, mas para que o mundo fosse salvo por meio dele. Quem nele crê não está condenado; mas quem não crê já está condenado, porque não acreditou no nome do Filho unigênito de Deus.”E o julgamento é este: a luz veio ao mundo, mas os homens amaram mais as trevas do que a luz , porque suas obras eram más. Pois quem pratica o mal odeia a luz e não se aproxima da luz, para que as suas obras não sejam condenadas. Pelo contrário, quem pratica a verdade caminha para a luz, para que pareça claramente que as suas obras foram feitas em Deus”.

O comentário ao Evangelho de Monsenhor Vincenzo Paglia

Já estamos mais da metade da peregrinação quaresmal e a liturgia da Igreja, interrompendo por um momento a austeridade deste tempo, convida-nos a “alegrar-nos”. Até a cor das vestes litúrgicas passa do roxo, cor da penitência e do luto, ao “rosa”, para sublinhar este momento de alegria. Pode parecer quase descabido, e na verdade chocante, levar-nos a regozijar-nos no momento em que a violência continua a fazer vítimas. No entanto, a Igreja quer que recordemos ainda mais apropriadamente este domingo, o da Páscoa, da vitória de Jesus sobre a morte, sobre cada morte com a sua ressurreição de uma vida nova salva do mal. Poderíamos dizer que à medida que cresce o poder destrutivo do mal, a liturgia pretende antecipar a Páscoa, quase apressá-la. A Igreja convida-nos a fortalecer a esperança onde prevalece um clima de doença, dor e morte. E ajuda-nos a compreender as razões da nossa esperança, abrindo também os nossos olhos para o que está a acontecer e porquê.
No segundo livro de Crônicas o autor relaciona a queda de Jerusalém e o subsequente exílio na Babilônia à infidelidade do povo aos mandamentos do Senhor: “Naqueles dias todos os líderes de Judá, os sacerdotes e o povo multiplicaram as suas infidelidades .. .zombaram dos mensageiros de Deus, desprezaram as suas palavras e zombaram dos seus profetas a tal ponto que a ira do Senhor contra o seu povo atingiu o seu auge, sem remédio”. O mal – dir-se-ia – aumenta a sua maldade se for deixado livre devido à indiferença dos homens concentrados apenas em si mesmos e esquecidos do amor, especialmente pelos mais fracos. O caminho quaresmal torna-se um tempo oportuno para libertar-se da auto-referencialidade e elevar o olhar para o Senhor crucificado e ressuscitado. É ele quem nos salva do mal, até mesmo da pandemia. É para o Senhor que devemos dirigir o nosso olhar, a nossa oração e a nossa esperança.
O idoso Nicodemos ouviu Jesus responder mais ou menos desta forma, e renascer para ele significava olhar novamente para cima. Jesus recordou-lhe o episódio da serpente levantada por Moisés no deserto que salvou a vida dos israelitas picados por cobras venenosas. Um verdadeiro massacre ocorreu naquela época. Poderíamos também comparar a essa cena trágica os afetados pelas picadas de Covid, bem como por muitos outros vírus mortais, como a guerra e a solidão. Jesus disse a Nicodemos: “Assim como Moisés levantou a serpente no deserto, assim é necessário que o Filho do Homem seja levantado, para que todo aquele que nele crê tenha a vida eterna”. Para o evangelista, Jesus “ressuscitado” não é uma imagem que deva suscitar piedade inútil ou compaixão ingénua; essa cruz é a fonte da vida; fonte generosa e ilimitada, gratuita e abundante: “Deus amou tanto o mundo – continua o evangelista – que deu o seu filho unigênito, para que quem nele crê não pereça, mas tenha a vida eterna”.
Qualquer pessoa que seja afetada pelas picadas venenosas das cobras de hoje simplesmente precisa voltar os olhos para aquele homem “exaltado” e encontrar a cura. O próprio Jesus dirá mais tarde: “Quando eu for elevado da terra, atrairei todos a mim” (12,32). A salvação, como o sentido da vida, não vem de nós ou das nossas tradições humanas. A salvação nos é dada. Na sua carta aos Efésios, Paulo escreve: «Deus, sendo rico em misericórdia, pelo grande amor com que nos amou, quando ainda estávamos mortos pelos nossos pecados, vivificou-nos juntamente com Cristo; porque pela graça tendes foi salvo" (2, 4). Volta o motivo da “alegria” que nos recorda a liturgia deste domingo; podemos alegrar-nos como o filho pródigo que, ao regressar a casa, descobre quanto o amor do Pai é enormemente maior do que o seu pecado e a sua maldade.


四旬期四

福音(約翰福音 3,14-21)

當時,耶穌對尼哥德摩說:「摩西怎樣在曠野使蛇復活,人子也必復活,叫一切信他的都得永生。 事實上,神如此愛世人,甚至將祂的獨生子賜給他們,叫一切信祂的人不致失喪,反得永生。 事實上,神差遣子來到世上,不是要定罪世人,而是要叫世人藉他得救。 信他的人,不被定罪; 不信的人已經被定罪了,因為他不信神獨生子的名。」審判是這樣的:光來到了世上,但人愛黑暗勝過愛光。 ,因為他們的行為是邪惡的。 因為凡行惡的,都憎恨光,也不就近光,免得他的行為受到譴責。 相反,行真理的人會走向光,以便清楚地表明他的行為是在上帝的指引下完成的。”

文森佐·帕格利亞主教對福音的評論

我們的四旬齋朝聖和教會禮拜儀式已經進行了一半多,暫時中斷了這段時間的緊縮,邀請我們「喜樂」。 甚至禮儀法衣的顏色也從紫色(懺悔和哀悼的顏色)褪色為“粉紅色”,以強調這一歡樂時刻。 當暴力繼續奪走受害者時,讓我們感到高興似乎幾乎不合時宜,甚至令人不安。 然而,教會希望我們更恰當地記住這個星期日,即復活節,耶穌戰勝了死亡,戰勝了每一次死亡,並從邪惡中復活了新生命。 我們可以說,正當邪惡的破壞力日益增長時,禮拜儀式的目的就是要預見復活節,甚至加速它的到來。 教會邀請我們在疾病、痛苦和死亡盛行的情況下增強希望。 它幫助我們理解我們希望的原因,也讓我們看到正在發生的事情和原因。
在《歷代誌》第二卷中,作者將耶路撒冷的陷落和隨後流亡巴比倫與人民不忠於主的命令聯繫起來:「在那些日子裡,猶大的所有首領、祭司和人民都加倍地不忠。 . .....他們嘲笑上帝的使者,蔑視他的話語,嘲笑他的先知,以至於主對他子民的憤怒達到了頂峰,無法補救」。 人們可以說,如果人們冷漠地只專注在自己,忘記了愛,尤其是對最弱者的愛,而任其自由,邪惡就會變得更加邪惡。 四旬齋之旅成為將自己從自我參照中解放出來並抬頭仰望被釘十字架和復活的主的好時機。 是祂將我們從邪惡中拯救出來,甚至從流行病中拯救出來。 我們必須將我們的目光、我們的禱告、我們的盼望轉向主。
年長的尼哥底母聽到耶穌或多或少有這樣的反應,而重生對他來說意味著再次抬頭。 耶穌提醒他,摩西在沙漠中放蛇,拯救了被毒蛇咬傷的以色列人的生命。 那些日子裡發生了一場真正的屠殺。 我們還可以將那些受到新冠病毒以及戰爭和孤獨等許多其他致命病毒影響的悲慘場景進行比較。 耶穌對尼哥底母說:“摩西在曠野怎樣舉蛇,人子也必照樣被舉起來,叫一切信他的都得永生。” 對福音傳道者來說,耶穌「復活」並不是一個應該引起無用的憐憫或天真的同情心的形象;相反,耶穌「復活」並不是一個應該引起無用的憐憫或天真的同情心的形象。 十字架是生命的泉源; 慷慨且無限的源泉,免費且豐富:「福音傳道者繼續說,神如此愛世人,甚至將他的獨生子賜給他們,叫一切相信他的人不至滅亡,反得永生」。
任何被當今蛇毒咬傷的人只需將目光轉向那位「尊貴」的人並尋求治療。 耶穌自己後來會說:「當我從地上被舉起時,我會吸引所有人歸向我」(12.32)。 救贖,就像生命的意義一樣,不是來自我們,也不是來自我們的人類傳統。 救恩已賜給我們。 保羅在寫給以弗所教會的信中寫道:「神有豐富的憐憫,因著他愛我們的大愛,甚至在我們因罪死了的時候,就叫我們與基督一同活過來;因為你們靠著恩典得著了生命。」得救了」(2、4)。 這個主日的禮儀提醒我們,「喜樂」的主題又回來了; 我們可以像浪子一樣喜樂,回家後發現天父的愛遠大於祂的罪惡和邪惡。


IV Великого поста

Евангелие (Ин 3,14-21)

В то время Иисус сказал Никодему: «Как Моисей воскресил змея в пустыне, так должно воскреснуть Сын Человеческий, чтобы всякий верующий в Него имел жизнь вечную. На самом деле Бог так возлюбил мир, что отдал Сына Своего Единородного, чтобы всякий верующий в Него не погиб, но имел жизнь вечную. На самом деле Бог послал Сына в мир не для того, чтобы осудить мир, а для того, чтобы мир мог быть спасен через Него. Кто верит в него, тот не осуждается; а кто не верует, уже осужден, потому что не уверовал во имя Единородного Сына Божия. И суд таков: свет пришел в мир, но люди возлюбили тьму более, чем свет. , потому что дела их были злы. Ибо кто делает зло, тот ненавидит свет и не приходит к свету, чтобы не были осуждены дела его. Напротив, тот, кто творит истину, приходит к свету, чтобы было ясно видно, что дела его были совершены в Боге».

Комментарий к Евангелию монсеньора Винченцо Палья

Мы прошли уже более половины постного паломничества, и литургия Церкви, прерывая на мгновение аскезу этого времени, приглашает нас «порадоваться». Даже цвет богослужебных облачений бледнеет от фиолетового, цвета покаяния и траура, к «розовому», чтобы подчеркнуть этот момент радости. Может показаться почти неуместным и даже раздражающим заставлять нас радоваться тому, что насилие продолжает уносить жертвы. Тем не менее, Церковь хочет, чтобы в это воскресенье, в Пасхальное воскресенье, мы сделали еще более уместный памятник победе Иисуса над смертью, над каждой смертью с ее воскресением новой жизни, спасенной от зла. Можно сказать, что по мере того, как растет разрушительная сила зла, литургия стремится предвосхитить Пасху, почти приблизить ее. Церковь призывает нас укреплять надежду там, где царит атмосфера болезней, боли и смерти. И это помогает нам понять причины нашей надежды, а также открывает глаза на то, что происходит и почему.
Во второй книге Паралипоменон автор связывает падение Иерусалима и последующее изгнание в Вавилон с неверием народа повелениям Господа: «В те дни все начальники Иудеи, священники и народ умножили свои неверия ...они издевались над посланниками Божьими, презирали его слова и издевались над его пророками до такой степени, что гнев Господа против Его народа достиг своего апогея, и ему не было исцеления». Зло, можно сказать, увеличивает свою злобу, если его оставить на свободе из-за равнодушия людей, сосредоточенных только на себе и забывающих о любви, особенно к самым слабым. Постное путешествие становится благоприятным временем, чтобы освободиться от своей самореференции и поднять взор к распятому и воскресшему Господу. Именно он спасает нас от зла, даже от пандемии. Именно к Господу мы должны обратить свой взор, свою молитву и свою надежду.
Пожилой Никодим услышал примерно такой ответ Иисуса, и переродиться для него означало снова посмотреть вверх. Иисус напомнил ему эпизод со змеем, поднятым Моисеем в пустыне, который спас жизни израильтян, укушенных ядовитыми змеями. В те дни произошла настоящая резня. Мы также могли бы сравнить с этой трагической сценой тех, кто пострадал от укусов Covid, а также от многих других смертельных вирусов, таких как война и одиночество. Иисус сказал Никодиму: «Как Моисей вознес змея в пустыне, так должно быть вознесено и Сыну Человеческому, чтобы всякий верующий в Него имел жизнь вечную». Для евангелиста «воскресший» Иисус не является образом, который должен вызывать бесполезную жалость или наивное сострадание; тот крест — источник жизни; щедрый и безграничный источник, свободный и обильный: «Бог так возлюбил мир, — продолжает евангелист, — что отдал сына своего единородного, чтобы всякий верующий в Него не погиб, но имел жизнь вечную».
Тому, кто пострадал от ядовитых укусов нынешних змей, просто необходимо обратить свой взор на этого «возвышенного» человека и найти исцеление. Сам Иисус позже скажет: «Когда Я вознесусь от земли, Я привлеку к себе всех людей» (12.32). Спасение, как и смысл жизни, исходит не от нас и не от наших человеческих традиций. Спасение дано нам. В своем письме к Ефесянам Павел пишет: «Бог, богатый милостью, по великой любви, которою возлюбил нас, даже когда мы были мертвы по грехам нашим, оживотворил нас со Христом; ибо благодатью вы имеете спасён» (2, 4). Возвращается мотив «радования», о котором напоминает нам воскресная литургия; мы можем радоваться, как блудный сын, который, вернувшись домой, обнаруживает, насколько любовь Отца неизмеримо больше его греха и нечестия.


四旬節 IV

福音(ヨハネ 3,14-21)

その時、イエスはニコデモにこう言われました。「モーセが荒野で蛇を育てたように、人の子もよみがえらなければなりません。それは、彼を信じる者が永遠の命を得ることができるためです。 実際、神は世を非常に愛したので、ご自分の独り子をお与えになり、彼を信じる者が誰でも失われずに永遠の命を得ることができるようにされました。 実際、神は世を非難するために御子を世に遣わしたのではなく、御子を通して世界が救われるためでした。 彼を信じる者は誰でも罪に定められることはありません。 しかし、信じない者は誰でもすでに罪に定められています。神の独り子の御名を信じていないからです。」そして裁きはこうです。光は世に来たが、人々は光よりも闇を愛したのです。 、彼らの行いが悪だったからです。 というのは、悪を行う者は光を憎み、その行為が非難されないように光のもとに来ないからです。 むしろ、真理を行う者は光の方に来て、その働きが神においてなされたことがはっきりと見えるようにするのである。」

ヴィンチェンツォ・パーリア修道士による福音書の解説

私たちは四旬節の巡礼も半分を超えており、教会の典礼はこの時期の緊縮財政を一時中断し、私たちに「喜び」をもたらします。 典礼の祭服の色も、悔い改めと哀悼の色である紫から「ピンク」へと色褪せて、この喜びの瞬間を強調しています。 暴力によって犠牲者が続出しているのに、私たちに歓喜を促すのはほとんど場違いで、実に不快に思えるかもしれない。 しかし、教会は私たちがこの日曜日、つまりイエスが死に対して勝利し、悪から救われた新しい命の復活によってあらゆる死に対して勝利した復活祭の日曜日を、私たちにもっと適切に覚えてもらいたいと望んでいます。 悪の破壊力が増大しているのと同じように、典礼は復活祭を先取りすること、つまり復活祭をほぼ早めることを目的としていると言えるでしょう。 教会は、病気、痛み、死が蔓延する状況において希望を強めるよう私たちを招きます。 そして、それは私たちが希望を抱く理由を理解するのに役立ち、何が起こっているのか、なぜそうなのかについて私たちの目を開かせてくれます。
歴代誌の第二巻で著者は、エルサレムの崩壊とその後のバビロンへの流刑を、主の命令に対する民の不貞と結び付けています。「当時、ユダのすべての指導者、祭司、民は不貞を増大させた」 ……彼らは神の使者たちを嘲笑し、神の言葉を軽蔑し、預言者たちを嘲笑し、その結果、民に対する主の怒りは最高点に達し、救済策はなかった。」 悪は、特に最も弱い人々に対する、自分自身のことだけに集中し、愛を忘れる人々の無関心によって、放っておくとその邪悪さを増大させると言えるでしょう。 四旬節の旅は、自己言及から自分を解放し、十字架につけられ復活された主に視線を向ける絶好の時となります。 私たちを悪から、さらにはパンデミックからも救ってくださるのは彼です。 私たちは主に目を向け、祈り、希望を向けなければなりません。
年老いたニコデモは、イエスが多かれ少なかれこのように反応するのを聞きました。 イエスはモーセが荒野で育てた蛇が、毒蛇に噛まれたイスラエル人の命を救ったというエピソードを思い出させました。 その時代に本当の虐殺が起こった。 また、新型コロナウイルス感染症だけでなく、戦争や孤独など他の多くの致命的なウイルスの影響を受けた人々を、その悲劇的な場面と比較することもできます。 イエスはニコデモにこう言われました。「モーセが荒野で蛇を上げたように、人の子も上げられなければなりません。それは、彼を信じる者が永遠の命を得ることができるためです。」 伝道者にとって、「よみがえられた」イエスは、無用な同情や素朴な同情を呼び起こすような像ではありません。 その十字架は命の源です。 寛大で無限の源、自由で豊かな源です。「神は世をとても愛したので、伝道者は続けますが、その独り子をお与えになりました。それは、彼を信じる者が滅びず、永遠の命を持つためです。」
今日のヘビの毒に噛まれた人は誰でも、その「高貴な」人に目を向けて癒しを見つける必要があるだけです。 イエスご自身が後にこう言われます。「私が地から引き上げられるとき、私はすべての人々を自分のもとに引き寄せます」(12.32)。 救いは、人生の意味と同様、私たちや人類の伝統から得られるものではありません。 救いが私たちに与えられます。 パウロはエペソ人への手紙の中で次のように書いています、「神は憐れみに富み、私たちが罪によって死んでいたときでさえ、私たちを愛してくださった大きな愛のゆえに、私たちをキリストとともに生かしてくださいました。なぜなら、あなたがたは恵みによって、救われました」(2、4)。 今週の日曜日の典礼が私たちに思い出させる「喜び」のモチーフが戻ってきます。 私たちは、家に帰って父の愛が自分の罪や悪よりもどれほど大きいかを知る放蕩息子のように喜ぶことができます。


사순절 IV

복음(요한복음 3,14-21)

그때 예수께서는 니고데모에게 이렇게 말씀하셨습니다. “모세가 광야에서 뱀을 일으킨 것 같이 인자도 살아나야 하리니 이는 그를 믿는 자마다 영생을 얻게 하려 하심이니라. 사실 하나님은 세상을 이처럼 사랑하사 독생자를 주셨으니 이는 그를 믿는 자마다 멸망치 않고 영생을 얻게 하려 하심이니라. 사실 하나님이 아들을 세상에 보내신 것은 세상을 심판하려 하심이 아니요 그로 말미암아 세상이 구원을 받게 하려 하심이라. 그를 믿는 사람은 누구나 정죄를 받지 않습니다. 그러나 믿지 아니하는 자는 하나님의 독생자의 이름을 믿지 아니하므로 이미 심판을 받은 것이라 심판은 이것이니 빛이 세상에 왔으되 사람들이 빛보다 어두움을 더 사랑하였음이니라 , 왜냐하면 그들의 행위가 악했기 때문입니다. 악을 행하는 자는 빛을 미워하여 빛으로 오지 아니하나니 이는 그 행위가 심판을 받을까 함이니라. 도리어 진리를 좇는 자는 빛으로 오나니 이는 그 행위가 하나님 안에서 행한 것임을 나타내려 함이라."

빈첸초 팔리아 몬시뇰의 복음 주석

우리는 사순절 순례와 교회 전례의 절반 이상을 지났으며, 이 시간의 긴축을 잠시 중단하면서 우리를 "기뻐"하도록 초대합니다. 전례복의 색상도 참회와 애도의 색상인 보라색에서 기쁨의 순간을 강조하는 "분홍색"으로 변합니다. 폭력이 계속해서 희생자를 내는 상황에서 우리를 기뻐하도록 강요하는 것은 거의 부적절하고 실제로 거슬리는 것처럼 보일 수 있습니다. 그러나 교회는 우리가 부활주일인 이번 주일에 예수님께서 죽음을 이기고 모든 죽음을 이기고 악에서 구원받은 새 생명의 부활을 기념하는 더욱 적절한 기념을 만들기를 원합니다. 악의 파괴적인 힘이 커지는 것과 마찬가지로 전례의 목표는 부활절을 예상하고 거의 앞당기는 것입니다. 교회는 질병, 고통, 죽음의 분위기가 만연한 곳에서 희망을 강화하도록 우리를 초대합니다. 그리고 그것은 우리가 희망하는 이유를 이해하는 데 도움이 되며, 현재 일어나고 있는 일과 그 이유에 대해 눈을 뜨게 해줍니다.
역대하에서 저자는 예루살렘의 멸망과 그에 따른 바벨론 포로 생활을 여호와의 명령에 대한 백성의 불신앙과 연관시킨다. .. .그들은 하나님의 사자들을 조롱하고 그의 말씀을 멸시하며 그의 선지자들을 조롱하여 그의 백성에 대한 여호와의 진노가 극에 달하여 구제할 수 없게 하였느니라.” 악은 자신에게만 집중하고 사랑, 특히 가장 약한 이들에 대한 사랑을 잊어버린 사람들의 무관심 때문에 악을 자유롭게 놔두면 그 사악함이 커진다고 말할 수 있습니다. 사순 시기의 여정은 자기중심주의에서 벗어나 십자가에 못박히셨다가 부활하신 주님을 바라보는 기회가 됩니다. 심지어 전염병으로부터도 우리를 악으로부터 구원하시는 분은 바로 그분이십니다. 우리는 우리의 눈과 기도와 희망을 주님께로 돌려야 합니다.
나이든 니고데모는 예수께서 어느 정도 이런 식으로 반응하시는 것을 들었습니다. 예수님은 그에게 모세가 광야에서 독사에게 물린 이스라엘 백성들의 목숨을 구한 뱀 이야기를 상기시켜 주셨습니다. 그 당시 실제 학살이 일어났습니다. 우리는 또한 코로나 바이러스뿐만 아니라 전쟁과 외로움과 같은 다른 많은 치명적인 바이러스의 영향을 받은 비극적인 장면과 비교할 수도 있습니다. 예수께서는 니고데모에게 이렇게 말씀하셨습니다. “모세가 광야에서 뱀을 든 것 같이 인자도 들려야 하리니 이는 저를 믿는 자마다 영생을 얻게 하려 하심이니라.” 전도자에게 있어서 “살려진” 예수님은 쓸데없는 동정심이나 순진한 연민을 불러일으키는 이미지가 아닙니다. 그 십자가는 생명의 원천입니다. 관대하고 무한한 근원, 자유롭고 풍성한: "하나님이 세상을 이처럼 사랑하사 독생자를 주셨으니 이는 그를 믿는 자마다 멸망치 않고 영생을 얻게 하려 하심이니라".
오늘날 뱀의 독에 물린 사람은 누구든지 그 “고귀한” 사람에게 눈을 돌려 치유를 찾으면 됩니다. 예수님께서는 나중에 친히 이렇게 말씀하실 것입니다. “내가 땅에서 들리면 모든 사람을 내게로 이끌겠노라”(12.32). 구원은 삶의 의미와 마찬가지로 우리에게서나 인간 전통에서 나오는 것이 아닙니다. 구원이 우리에게 주어졌습니다. 바울은 에베소인들에게 보낸 편지에서 이렇게 썼습니다. “긍휼이 풍성하신 하나님이 우리를 사랑하신 그 큰 사랑으로 우리 죄로 죽은 우리를 그리스도와 함께 살리셨으니 너희가 은혜로 말미암아 구원을 얻었느니라”(2,4). 이번 주일 전례가 우리에게 상기시켜 주는 “기쁨”이라는 주제가 다시 돌아옵니다. 우리는 집에 돌아와 아버지의 사랑이 자신의 죄와 사악함보다 얼마나 더 큰지 깨닫는 탕자처럼 기뻐할 수 있습니다.


الرابع من الصوم الكبير

الإنجيل (يوحنا 3، 14 – 21)

في ذلك الوقت، قال يسوع لنيقوديمو: «كما رفع موسى الحية في البرية، هكذا ينبغي أن يقوم ابن الإنسان، ليكون لكل من يؤمن به الحياة الأبدية. في الواقع، أحب الله العالم كثيرًا حتى بذل ابنه الوحيد، لكي لا يهلك كل من يؤمن به، بل تكون له الحياة الأبدية. في الواقع، لم يرسل الله ابنه إلى العالم ليدين العالم، بل ليخلص به العالم. من يؤمن به لا يدان. ومن لم يؤمن فقد دين لأنه لم يؤمن باسم ابن الله الوحيد. وهذه هي الدينونة: النور قد جاء إلى العالم، لكن الناس أحبوا الظلمة أكثر من النور. لأن أعمالهم كانت شريرة. لأن من يعمل الشر يبغض النور ولا يأتي إلى النور لئلا تدان أعماله. بل الذي يفعل الحق يأتي إلى النور، ليظهر بوضوح أن أعماله كانت بالله”.

التعليق على الإنجيل بقلم المونسنيور فينسينزو باجليا

لقد قطعنا أكثر من نصف رحلة حج الصوم، وليتورجيا الكنيسة، التي تقطع للحظة تقشف هذا الوقت، تدعونا إلى "الابتهاج". حتى لون الملابس الليتورجية يتلاشى من اللون الأرجواني، لون التوبة والحداد، إلى اللون "الوردي"، للتأكيد على لحظة الفرح هذه. قد يبدو من غير المناسب، بل من المزعج حقاً، أن ندفعنا إلى الابتهاج بينما يستمر العنف في حصد الضحايا. ومع ذلك، تريدنا الكنيسة أن نقيم في هذا الأحد، تذكارًا أكثر ملاءمة، أي عيد الفصح، تذكار انتصار يسوع على الموت، على كل موت وقيامته لحياة جديدة مخلَّصة من الشرير. يمكننا القول أنه بينما تنمو قوة الشر التدميرية، تهدف الليتورجيا إلى استباق عيد الفصح، أو تسريعه تقريبًا. تدعونا الكنيسة إلى تعزيز الرجاء حيث يسود مناخ المرض والألم والموت. ويساعدنا على فهم أسباب رجائنا، كما يفتح أعيننا على ما يحدث ولماذا.
وفي سفر أخبار الأيام الثاني يربط المؤلف سقوط أورشليم والسبي الذي تلا ذلك في بابل بخيانة الشعب لوصايا الرب: "في تلك الأيام كثر جميع رؤساء يهوذا والكهنة والشعب خياناتهم". ... لقد استهزئوا برسل الله، واحتقروا كلامه، واستهزئوا بأنبياءه، حتى بلغ غضب الرب على شعبه ذروته بلا علاج”. يمكن القول أن الشر يزيد شره إذا ترك حرا بسبب لامبالاة البشر المتركزين فقط على أنفسهم وناسيين الحب، خاصة للضعفاء. تصبح رحلة الصوم وقتًا مناسبًا للتحرر من المرجعية الذاتية ورفع النظر نحو الرب المصلوب والقائم من بين الأموات. هو الذي ينقذنا من الشر، حتى من الوباء. يجب علينا أن نوجه أعيننا وصلواتنا ورجائنا نحو الرب.
سمع نيقوديموس المسن يسوع يستجيب بهذه الطريقة تقريبًا، وكان أن يولد من جديد بالنسبة له يعني أن يرفع عينيه مرة أخرى. ذكّره يسوع بحادثة الحية التي رفعها موسى في الصحراء والتي أنقذت حياة بني إسرائيل الذين لدغتهم الثعابين السامة. ووقعت مذبحة حقيقية في تلك الأيام. ويمكننا أيضًا أن نقارن بهذا المشهد المأساوي أولئك الذين تأثروا بلسعات كوفيد وكذلك العديد من الفيروسات القاتلة الأخرى مثل الحرب والوحدة. قال يسوع لنيقوديموس: «كما رفع موسى الحية في البرية، هكذا ينبغي أن يُرفع ابن الإنسان، ليكون لكل من يؤمن به الحياة الأبدية». بالنسبة للإنجيلي، يسوع "المقام" ليس صورة ينبغي أن تثير شفقة عديمة الفائدة أو شفقة ساذجة؛ وهذا الصليب هو مصدر الحياة؛ ينبوع سخي لا حدود له، مجاني وفير: "هكذا أحب الله العالم - يتابع الإنجيلي - حتى بذل ابنه الوحيد، لكي لا يهلك كل من يؤمن به، بل تكون له الحياة الأبدية".
أي شخص يتأثر باللدغات السامة من ثعابين اليوم يحتاج ببساطة إلى توجيه أعينه نحو ذلك الرجل "الممجد" ويجد الشفاء. سيقول يسوع نفسه لاحقًا: "وإن ارتفعت عن الأرض أجذب إليَّ الجميع" (12، 32). الخلاص، مثل معنى الحياة، لا يأتي منا أو من تقاليدنا البشرية. الخلاص مُعطى لنا. كتب بولس في رسالته إلى أهل أفسس: "الله إذ كان غنيًا بالرحمة، من كثرة محبته التي أحبنا بها، حتى ونحن أموات بخطايانا، أحيانا مع المسيح، لأنكم بالنعمة أحييتمونا". تم حفظه" (2، 4). تعود فكرة "الابتهاج" التي تذكرنا بها ليتورجية هذا الأحد؛ يمكننا أن نبتهج مثل الابن الضال الذي، عند عودته إلى بيته، يكتشف كم أن محبة الآب أعظم بكثير من خطيئته وشره.


लेंट का चतुर्थ

सुसमाचार (जं 3,14-21)

उस समय, यीशु ने निकोडेमो से कहा: “जैसे मूसा ने रेगिस्तान में साँप को उठाया, वैसे ही मनुष्य के पुत्र को भी जिलाया जाना चाहिए, ताकि जो कोई उस पर विश्वास करे उसे अनन्त जीवन मिले। वास्तव में, परमेश्वर ने जगत से इतना प्रेम किया कि उसने अपना एकलौता पुत्र दे दिया, ताकि जो कोई उस पर विश्वास करे, वह नाश न हो, परन्तु अनन्त जीवन पाए। वास्तव में, परमेश्वर ने पुत्र को जगत में जगत पर दोष लगाने के लिये नहीं भेजा, परन्तु इसलिये कि जगत उसके द्वारा उद्धार पाए। जो कोई उस पर विश्वास करता है, उस पर दोष नहीं लगाया जाता; परन्तु जो कोई विश्वास नहीं करता, वह दोषी ठहराया जा चुका है, क्योंकि उस ने परमेश्वर के एकलौते पुत्र के नाम पर विश्वास नहीं किया। क्योंकि उनके काम बुरे थे। क्योंकि जो कोई बुराई करता है, वह ज्योति से बैर रखता है, और ज्योति के निकट नहीं आता, ऐसा न हो कि उसके कामों पर दोष लगाया जाए। इसके बजाय, जो सच्चाई पर चलता है वह प्रकाश की ओर आता है, ताकि यह स्पष्ट रूप से प्रकट हो सके कि उसके काम भगवान में किए गए थे।

मोनसिग्नोर विन्सेन्ज़ो पगलिया द्वारा सुसमाचार पर टिप्पणी

हम लेंटेन तीर्थयात्रा और चर्च की धर्मविधि के आधे से अधिक रास्ते पर हैं, इस समय की तपस्या को एक पल के लिए बाधित करते हुए, हमें "आनन्द" करने के लिए आमंत्रित किया गया है। यहां तक ​​कि खुशी के इस क्षण को रेखांकित करने के लिए धार्मिक परिधानों का रंग भी बैंगनी, जो तपस्या और शोक का रंग है, से फीका पड़कर "गुलाबी" हो जाता है। यह हमें लगभग अप्रासंगिक और वास्तव में झकझोर देने वाला लग सकता है, जो हमें खुश होने के लिए प्रेरित करता है, क्योंकि हिंसा लगातार पीड़ितों की जान ले रही है। फिर भी, चर्च चाहता है कि हम इस रविवार को और भी अधिक उचित रूप से याद रखें, ईस्टर का, मृत्यु पर यीशु की जीत का, बुराई से बचाए गए एक नए जीवन के पुनरुत्थान के साथ हर मृत्यु पर। हम कह सकते हैं कि जैसे-जैसे बुराई की विनाशकारी शक्ति बढ़ रही है, धार्मिक अनुष्ठान का उद्देश्य ईस्टर की आशा करना है, इसे लगभग तेज़ करना है। चर्च हमें आशा को मजबूत करने के लिए आमंत्रित करता है जहां बीमारी, दर्द और मृत्यु का माहौल है। और यह हमें हमारी आशा के कारणों को समझने में मदद करता है, साथ ही हमारी आंखें भी खोलता है कि क्या हो रहा है और क्यों हो रहा है।
इतिहास की दूसरी पुस्तक में लेखक यरूशलेम के पतन और उसके बाद बेबीलोन में निर्वासन को प्रभु के आदेशों के प्रति लोगों की बेवफाई से जोड़ता है: "उन दिनों में यहूदा के सभी नेताओं, पुजारियों और लोगों ने अपनी बेवफाई को बढ़ाया .. .उन्होंने ईश्वर के दूतों का मजाक उड़ाया, उनके शब्दों का तिरस्कार किया और उनके पैगम्बरों का इस हद तक मजाक उड़ाया कि अपने लोगों के खिलाफ प्रभु का क्रोध बिना किसी उपाय के अपने चरम पर पहुंच गया। बुराई - कोई कह सकता है - अपनी दुष्टता को बढ़ाती है अगर इसे केवल अपने आप पर केंद्रित लोगों की उदासीनता और विशेष रूप से सबसे कमजोर लोगों के लिए प्यार को भूल जाने के कारण खुला छोड़ दिया जाता है। लेंटेन यात्रा स्वयं को आत्म-संदर्भ से मुक्त करने और क्रूस पर चढ़ाए गए और पुनर्जीवित प्रभु की ओर अपनी दृष्टि बढ़ाने का एक उपयुक्त समय बन जाती है। वह ही है जो हमें बुराई से बचाता है, यहाँ तक कि महामारी से भी। हमें अपनी आँखें, अपनी प्रार्थना और अपनी आशा प्रभु की ओर मोड़नी चाहिए।
बुजुर्ग निकोडेमस ने यीशु को कमोबेश इसी तरह से प्रतिक्रिया करते हुए सुना। और उसके लिए पुनर्जन्म होने का मतलब फिर से देखना था। यीशु ने उसे मूसा द्वारा जंगल में पाले गए साँप के प्रसंग की याद दिलाई जिसने ज़हरीले साँपों द्वारा काटे गए इस्राएलियों की जान बचाई थी। उन्हीं दिनों वास्तविक नरसंहार हुआ। हम उस दुखद दृश्य की तुलना उन लोगों से भी कर सकते हैं जो कोविड के साथ-साथ युद्ध और अकेलेपन जैसे कई अन्य घातक वायरस से प्रभावित हैं। यीशु ने नीकुदेमुस से कहा: “जैसे मूसा ने जंगल में सांप को ऊंचे पर चढ़ाया, वैसे ही अवश्य है कि मनुष्य के पुत्र को भी ऊंचे पर उठाया जाए, ताकि जो कोई उस पर विश्वास करे वह अनन्त जीवन पा सके।” इंजीलवादी के लिए, यीशु का "उठाना" कोई ऐसी छवि नहीं है जो बेकार दया या भोली करुणा जगाए; वह क्रूस जीवन का स्रोत है; एक उदार और असीमित स्रोत, मुफ़्त और प्रचुर: "ईश्वर ने दुनिया से इतना प्यार किया - इंजीलवादी जारी रखता है - कि उसने अपना इकलौता बेटा दे दिया, ताकि जो कोई उस पर विश्वास करे वह नष्ट न हो बल्कि अनन्त जीवन पाए"।
जो कोई भी आज के साँपों के ज़हरीले दंश से प्रभावित है, उसे बस अपनी आँखें उस "ऊँचे" आदमी की ओर मोड़ने और उपचार पाने की ज़रूरत है। यीशु स्वयं बाद में कहेंगे: "जब मैं पृथ्वी पर से ऊपर उठाया जाऊँगा, तो सभी लोगों को अपनी ओर खींच लूँगा" (12.32)। मुक्ति, जीवन के अर्थ की तरह, हमसे या हमारी मानवीय परंपराओं से नहीं आती है। मोक्ष हमें दिया गया है. इफिसियों को लिखे अपने पत्र में, पॉल लिखते हैं: "भगवान, दया में समृद्ध होने के नाते, उस महान प्रेम से जिसके साथ उन्होंने हमसे प्यार किया, यहां तक ​​​​कि जब हम अपने पापों के कारण मर गए थे, हमें मसीह के साथ मिलकर जीवित किया; क्योंकि आपने अनुग्रह से किया है बचा लिया गया" (2,4). "आनन्द" का भाव लौट आता है जिसकी याद इस रविवार की धर्मविधि हमें दिलाती है; हम उस उड़ाऊ बेटे की तरह खुश हो सकते हैं, जिसे घर लौटने पर पता चलता है कि पिता का प्यार उसके पाप और दुष्टता से कितना अधिक बड़ा है।


IV Wielkiego Postu

Ewangelia (J 3,14-21)

W tym czasie Jezus powiedział do Nikodema: «Jak Mojżesz wskrzesił węża na pustyni, tak trzeba wskrzesić Syna Człowieczego, aby każdy, kto w Niego wierzy, miał życie wieczne. Rzeczywiście, Bóg tak bardzo umiłował świat, że dał swego jednorodzonego Syna, aby każdy, kto w Niego wierzy, nie zginął, ale miał życie wieczne. W istocie Bóg nie posłał Syna na świat po to, aby świat potępił, ale po to, aby świat został przez Niego zbawiony. Kto w Niego wierzy, nie będzie potępiony; lecz kto nie wierzy, już został potępiony, bo nie uwierzył w imię jednorodzonego Syna Bożego. A sąd jest taki: światło przyszło na świat, ale ludzie bardziej umiłowali ciemność niż światło bo ich uczynki były złe. Bo kto czyni zło, nienawidzi światła i nie przychodzi do światła, aby jego uczynki nie były potępione. Zamiast tego ten, kto postępuje zgodnie z prawdą, zbliża się do światła, aby było jasne, że jego dzieła dokonały się w Bogu”.

Komentarz do Ewangelii autorstwa prałata Vincenzo Paglii

Za nami już ponad połowa wielkopostnej pielgrzymki, a liturgia Kościoła, przerywając na chwilę surowość tego czasu, zaprasza nas do „radowania się”. Nawet kolor szat liturgicznych przechodzi z fioletu, koloru pokuty i żałoby, na „różowy”, aby podkreślić tę chwilę radości. Popychanie nas do radości w czasie, gdy przemoc nadal pochłania ofiary, może wydawać się nie na miejscu, a wręcz irytujące. Jednak Kościół pragnie, abyśmy w tę niedzielę uczynili jeszcze stosowniejszą pamiątkę, Wielkanocy, zwycięstwa Jezusa nad śmiercią, nad każdą śmiercią wraz z jej zmartwychwstaniem do nowego życia, zbawionego od zła. Można powiedzieć, że w miarę jak wzrasta niszczycielska moc zła, liturgia stara się wyprzedzić Wielkanoc, wręcz ją przyspieszyć. Kościół zachęca nas do umacniania nadziei tam, gdzie panuje klimat choroby, bólu i śmierci. Pomaga nam zrozumieć powody naszej nadziei, otwierając także oczy na to, co się dzieje i dlaczego.
W drugiej księdze Kronik autor łączy upadek Jerozolimy i późniejsze wygnanie do Babilonu z niewiernością ludu wobec przykazań Pana: „W owych dniach wszyscy przywódcy Judy, kapłani i lud pomnożyli swą niewierność ...naśmiewali się z posłańców Boga, gardzili Jego słowami i naśmiewali się z Jego proroków do tego stopnia, że ​​gniew Pana na Jego lud osiągnął swój szczyt i nie było ratunku”. Zło – można by rzec – wzmaga swoją niegodziwość, jeśli jest pozostawione wolne z powodu obojętności ludzi skupionych wyłącznie na sobie i zapominających o miłości, szczególnie wobec najsłabszych. Wielkopostna wędrówka staje się dobrą okazją do uwolnienia się od autoodniesienia i skierowania spojrzenia na Pana ukrzyżowanego i zmartwychwstałego. To On nas ratuje od zła, także od pandemii. To ku ​​Panu powinniśmy skierować nasze oczy, naszą modlitwę i naszą nadzieję.
Starszy Nikodem słyszał, jak Jezus mniej więcej w ten sposób reagował, a odrodzenie się dla niego oznaczało ponowne spojrzenie w górę. Jezus przypomniał mu epizod z wężem wzbudzonym przez Mojżesza na pustyni, który uratował życie Izraelitom ukąszonym przez jadowite węże. W tamtych czasach miała miejsce prawdziwa masakra. Moglibyśmy również porównać do tej tragicznej sceny osoby dotknięte ukąszeniami Covida, a także wieloma innymi śmiercionośnymi wirusami, takimi jak wojna i samotność. Jezus powiedział do Nikodema: „Jak Mojżesz wywyższył węża na pustyni, tak potrzeba, aby wywyższono Syna Człowieczego, aby każdy, kto w niego wierzy, miał życie wieczne”. Dla ewangelisty Jezus „wychowany” nie jest obrazem, który powinien budzić bezużyteczną litość czy naiwne współczucie; ten krzyż jest źródłem życia; źródło hojne i nieograniczone, wolne i obfite: „Bóg tak bardzo umiłował świat – kontynuuje ewangelista – że dał swego jednorodzonego syna, aby każdy, kto w Niego wierzy, nie zginął, ale miał życie wieczne”.
Każdy, kto został dotknięty jadowitymi ukąszeniami współczesnych węży, powinien po prostu zwrócić wzrok na tego „wzniosłego” człowieka i znaleźć uzdrowienie. Sam Jezus powie później: „Gdy zostanę nad ziemię wywyższony, przyciągnę wszystkich do siebie” (12,32). Zbawienie, podobnie jak sens życia, nie pochodzi od nas ani z naszych ludzkich tradycji. Zbawienie jest nam dane. W swoim Liście do Efezjan Paweł pisze: „Bóg, będąc bogaty w miłosierdzie, przez wielką miłość, jaką nas umiłował, nawet gdy byliśmy martwi przez grzechy, ożywił nas wraz z Chrystusem; albowiem łaską otrzymaliście został zbawiony” (2, 4). Powraca motyw „radowania się”, o którym przypomina liturgia dzisiejszej niedzieli; możemy się radować jak syn marnotrawny, który po powrocie do domu odkrywa, jak bardzo miłość Ojca jest ogromnie większa od jego grzechu i niegodziwości.


IV অফ লেন্ট

গসপেল (Jn 3,14-21)

সেই সময়ে, যীশু নিকোডেমোকে বলেছিলেন: “যেমন মূসা মরুভূমিতে সর্পকে পুনরুত্থিত করেছিলেন, তেমনি মানবপুত্রকেও উঠাতে হবে, যাতে যে কেউ তাকে বিশ্বাস করে সে অনন্ত জীবন পায়। প্রকৃতপক্ষে, ঈশ্বর জগতকে এতটাই ভালোবাসতেন যে তিনি তাঁর একমাত্র পুত্রকে দিয়েছেন যাতে যে কেউ তাকে বিশ্বাস করে সে যেন হারিয়ে না যায় তবে অনন্ত জীবন পায়। প্রকৃতপক্ষে, ঈশ্বর পুত্রকে জগতের নিন্দা করার জন্য পৃথিবীতে পাঠান নি, কিন্তু তার মাধ্যমে পৃথিবী রক্ষা পেতে পারে। যে তাকে বিশ্বাস করে সে নিন্দিত হয় না; কিন্তু যে কেউ বিশ্বাস করে না তাকে ইতিমধ্যেই দোষী সাব্যস্ত করা হয়েছে, কারণ সে ঈশ্বরের একমাত্র পুত্রের নামে বিশ্বাস করেনি।" এবং বিচার এই: জগতে আলো এসেছে, কিন্তু মানুষ আলোর চেয়ে অন্ধকারকে বেশি ভালবাসে৷ কারণ তাদের কাজ মন্দ ছিল৷ কারণ যে কেউ মন্দ কাজ করে সে আলোকে ঘৃণা করে এবং আলোর কাছে আসে না, পাছে তার কাজের নিন্দা হয়৷ পরিবর্তে, যে সত্য করে সে আলোর দিকে আসে, যাতে স্পষ্টভাবে দেখা যায় যে তার কাজগুলি ঈশ্বরে সম্পন্ন হয়েছে।"

Monsignor Vincenzo Paglia দ্বারা গসপেল ভাষ্য

আমরা লেনটেন তীর্থযাত্রা এবং চার্চের লিটার্জির মধ্য দিয়ে অর্ধেকেরও বেশি, এই সময়ের কঠোরতাকে এক মুহুর্তের জন্য বাধা দেয়, আমাদের "আনন্দ" করার আমন্ত্রণ জানায়। এমনকি লিটারজিকাল পোশাকের রঙ বেগুনি থেকে বিবর্ণ হয়ে যায়, তপস্যা এবং শোকের রঙ, "গোলাপী", আনন্দের এই মুহূর্তটিকে আন্ডারলাইন করতে। সহিংসতা শিকারের দাবি করার মতোই আমাদের আনন্দ করার জন্য ঠেলে দেওয়ার জন্য এটি প্রায় স্থানের বাইরে, সত্যিকার অর্থে বিরক্তিকর বলে মনে হতে পারে। তবুও, চার্চ চায় আমরা এই রবিবারটিকে আরও যথাযথভাবে স্মরণ করি, ইস্টারের, মৃত্যুর উপর যীশুর বিজয়ের, প্রতিটি মৃত্যুর উপর তার পুনরুত্থানের সাথে মন্দ থেকে রক্ষা করা একটি নতুন জীবন। আমরা বলতে পারি যে মন্দের ধ্বংসাত্মক শক্তি যেমন বাড়ছে, তেমনি লিটার্জির লক্ষ্য হল ইস্টারের পূর্বাভাস, প্রায় তাড়াহুড়া করা। চার্চ আমাদের আমন্ত্রণ জানায় আশাকে শক্তিশালী করার জন্য যেখানে অসুস্থতা, ব্যথা এবং মৃত্যুর আবহাওয়া বিরাজ করে। এবং এটি আমাদের আশার কারণগুলি বুঝতে সাহায্য করে, কি ঘটছে এবং কেন ঘটছে তা আমাদের চোখ খুলে দেয়।
ক্রনিকলসের দ্বিতীয় বইতে লেখক জেরুজালেমের পতন এবং ব্যাবিলনে পরবর্তী নির্বাসনকে প্রভুর আদেশের সাথে মানুষের অবিশ্বাসের সাথে যুক্ত করেছেন: "সেই দিনগুলিতে যিহূদার সমস্ত নেতা, যাজকরা এবং লোকেরা তাদের অবিশ্বাসকে বহুগুণ বাড়িয়েছিল। .. .তারা ঈশ্বরের বার্তাবাহকদের উপহাস করেছিল, তাঁর কথাকে অবজ্ঞা করেছিল এবং তাঁর নবীদেরকে এমনভাবে উপহাস করেছিল যে তাঁর লোকেদের বিরুদ্ধে প্রভুর ক্রোধ চরমে পৌঁছেছিল, প্রতিকার ছাড়াই”। মন্দ - কেউ বলতে পারে - শুধুমাত্র নিজের প্রতি মনোনিবেশ করা পুরুষদের উদাসীনতার কারণে এবং বিশেষত দুর্বলতমদের জন্য ভালবাসা ভুলে যাওয়ার কারণে এটি মুক্ত থাকলে তার দুষ্টতা বাড়ে। লেন্টেন যাত্রা একজনের স্ব-রেফারেন্সিটি থেকে নিজেকে মুক্ত করার এবং ক্রুশবিদ্ধ এবং পুনরুত্থিত প্রভুর দিকে দৃষ্টি আকর্ষণ করার জন্য একটি উপযুক্ত সময় হয়ে ওঠে। তিনিই আমাদের মন্দ থেকে রক্ষা করেন, এমনকি মহামারী থেকেও। এটা প্রভুর দিকে যে আমাদের চোখ, আমাদের প্রার্থনা এবং আমাদের আশা ঘুরিয়ে নিতে হবে।
বয়স্ক নিকোদেমাস শুনেছিলেন যে যীশু কমবেশি এইভাবে সাড়া দিয়েছেন এবং তাঁর জন্য পুনর্জন্মের অর্থ হল আবার তাকানো। যীশু তাকে মরুভূমিতে মূসার উত্থাপিত সাপের ঘটনাটির কথা মনে করিয়ে দিয়েছিলেন যা বিষাক্ত সাপের কামড়ে ইস্রায়েলীয়দের জীবন বাঁচিয়েছিল। সেই দিনগুলোতে সত্যিকারের গণহত্যা হয়েছিল। আমরা সেই দুঃখজনক দৃশ্যের সাথে তুলনা করতে পারি যারা কোভিডের কামড়ের পাশাপাশি যুদ্ধ এবং একাকীত্বের মতো আরও অনেক মারাত্মক ভাইরাস দ্বারা প্রভাবিত হয়েছিল। যীশু নিকোদেমাসকে বলেছিলেন: "যেমন মূসা মরুভূমিতে সাপটিকে উপরে তুলেছিলেন, তেমনি মানবপুত্রকেও উপরে উঠাতে হবে, যাতে যে কেউ তাকে বিশ্বাস করে সে অনন্ত জীবন পায়।" ধর্মপ্রচারকের জন্য, যীশু "উত্থিত" এমন একটি মূর্তি নয় যা অকেজো করুণা বা সরল সমবেদনা জাগিয়ে তুলবে; যে ক্রস জীবনের উৎস; একটি উদার এবং সীমাহীন উত্স, মুক্ত এবং প্রচুর: "ঈশ্বর বিশ্বকে এত ভালোবাসতেন - প্রচারক চালিয়ে যান - যে তিনি তার একমাত্র পুত্রকে দিয়েছেন, যাতে যে কেউ তাকে বিশ্বাস করে সে বিনষ্ট না হয় তবে অনন্ত জীবন পায়"।
যে কেউ আজকের সাপের বিষাক্ত কামড়ে আক্রান্ত হলে তাকে কেবল সেই "উন্নত" মানুষের দিকে চোখ ফেরাতে হবে এবং নিরাময় খুঁজে বের করতে হবে। যীশু নিজেই পরে বলবেন: "যখন আমি পৃথিবী থেকে উপরে উঠব, তখন আমি সমস্ত লোককে নিজের কাছে টানব" (12.32)। পরিত্রাণ, জীবনের অর্থের মতো, আমাদের কাছ থেকে বা আমাদের মানবিক ঐতিহ্য থেকে আসে না। পরিত্রাণ আমাদের দেওয়া হয়. ইফিসিয়ানদের কাছে তার চিঠিতে, পল লিখেছেন: "ঈশ্বর, করুণাতে সমৃদ্ধ হয়ে, তিনি আমাদেরকে যে মহান প্রেম দিয়ে ভালোবাসতেন, এমনকি আমরা যখন আমাদের পাপের মাধ্যমে মৃত ছিলাম, তখনও খ্রীষ্টের সাথে আমাদের জীবিত করেছেন; সংরক্ষিত হয়েছে" (2, 4)। "আনন্দ" এর মোটিফ যা এই রবিবারের লিটার্জি আমাদের মনে করিয়ে দেয়; আমরা সেই উচ্ছৃঙ্খল পুত্রের মতো আনন্দ করতে পারি, যে বাড়িতে ফিরে এসে আবিষ্কার করে যে পিতার ভালবাসা তার পাপ এবং দুষ্টতার চেয়ে অনেক বেশি।


IV ng Kuwaresma

Ebanghelyo (Jn 3,14-21)

Noong panahong iyon, sinabi ni Jesus kay Nicodèmo: «Kung paanong itinaas ni Moises ang ahas sa disyerto, gayon din ang Anak ng Tao ay kailangang mabuhay, upang ang sinumang sumampalataya sa kanya ay magkaroon ng buhay na walang hanggan. Sa katunayan, mahal na mahal ng Diyos ang sanlibutan kaya ibinigay niya ang kanyang bugtong na Anak upang ang sinumang sumampalataya sa kanya ay hindi mapahamak kundi magkaroon ng buhay na walang hanggan. Sa katunayan, hindi isinugo ng Diyos ang Anak sa mundo upang hatulan ang mundo, ngunit upang ang mundo ay maligtas sa pamamagitan niya. Ang sinumang naniniwala sa kanya ay hindi hinahatulan; ngunit ang hindi sumasampalataya ay hinatulan na, sapagkat hindi siya sumampalataya sa pangalan ng bugtong na Anak ng Diyos." At ang paghatol ay ito: ang liwanag ay naparito sa sanglibutan, ngunit inibig ng mga tao ang kadiliman kaysa sa liwanag. , sapagkat ang kanilang mga gawa ay masama. Sapagkat ang sinumang gumagawa ng masama ay napopoot sa liwanag, at hindi lumalapit sa liwanag, upang ang kanyang mga gawa ay hindi mahatulan. Sa halip, ang gumagawa ng katotohanan ay lumalapit sa liwanag, upang malinaw na mahayag na ang kanyang mga gawa ay ginawa sa Diyos."

Ang komentaryo sa Ebanghelyo ni Monsignor Vincenzo Paglia

Mahigit na tayo sa kalahati ng Lenten pilgrimage at ang liturhiya ng Simbahan, na gumagambala sa isang sandali sa pagtitipid ng panahong ito, ay nag-aanyaya sa atin na "magsaya". Kahit na ang kulay ng liturgical vestments ay kumukupas mula sa lila, ang kulay ng penitensiya at pagluluksa, sa "pink", upang salungguhitan ang sandaling ito ng kagalakan. Maaaring mukhang halos wala sa lugar, talagang nakakagulo, na itulak tayo na magsaya tulad ng patuloy na pag-aangkin ng karahasan sa mga biktima. Gayunpaman, nais ng Simbahan na alalahanin natin ang Linggo na ito nang mas angkop, ang Pasko ng Pagkabuhay, ang tagumpay ni Hesus laban sa kamatayan, sa bawat kamatayan na may muling pagkabuhay ng isang bagong buhay na iniligtas mula sa kasamaan. Masasabi nating habang lumalaki ang mapangwasak na kapangyarihan ng kasamaan, layunin ng liturhiya na asahan ang Pasko ng Pagkabuhay, halos mapabilis ito. Inaanyayahan tayo ng Simbahan na palakasin ang pag-asa kung saan nangingibabaw ang klima ng karamdaman, sakit at kamatayan. At ito ay tumutulong sa atin na maunawaan ang mga dahilan ng ating pag-asa, na nagbukas din ng ating mga mata sa kung ano ang nangyayari at kung bakit.
Sa ikalawang aklat ng Mga Cronica, iniugnay ng may-akda ang pagbagsak ng Jerusalem at ang kasunod na pagkatapon sa Babilonia sa pagtataksil ng mga tao sa mga utos ng Panginoon: "Nang mga araw na iyon ang lahat ng pinuno ng Juda, ang mga saserdote at ang mga tao ay dumami ang kanilang pagtataksil. .. .kinuya nila ang mga mensahero ng Diyos, hinamak ang kanyang mga salita at tinutuya ang kanyang mga propeta hanggang sa punto na ang poot ng Panginoon laban sa kanyang mga tao ay umabot sa tugatog nito, nang walang lunas”. Ang kasamaan - masasabi ng isang tao - ay nagdaragdag ng kasamaan kung ito ay pinababayaan dahil sa kawalang-interes ng mga tao na nakatuon lamang sa kanilang sarili at nakakalimutan ang pag-ibig, lalo na para sa pinakamahina. Ang paglalakbay sa Kuwaresma ay nagiging isang angkop na oras upang palayain ang sarili mula sa sariling pagtukoy at itaas ang tingin sa ipinako at muling nabuhay na Panginoon. Siya ang nagliligtas sa atin mula sa kasamaan, kahit sa pandemya. Sa Panginoon dapat nating ibaling ang ating mga mata, ang ating panalangin at ang ating pag-asa.
Narinig ng matandang Nicodemus na tumugon si Jesus sa ganitong paraan. Ipinaalala ni Hesus sa kanya ang yugto ng ahas na pinalaki ni Moises sa disyerto na nagligtas sa buhay ng mga Israelita na nakagat ng makamandag na ahas. Isang totoong masaker ang naganap noong mga panahong iyon. Maihahambing din natin sa kalunos-lunos na tagpong iyon ang mga naapektuhan ng mga kagat ng Covid gayundin ng marami pang nakamamatay na mga virus tulad ng digmaan at kalungkutan. Sinabi ni Jesus kay Nicodemo: “Kung paanong itinaas ni Moises ang ahas sa disyerto, gayon din naman kailangang itaas ang Anak ng Tao, upang ang sinumang sumampalataya sa kanya ay magkaroon ng buhay na walang hanggan.” Para sa ebanghelista, si Hesus ay "itinaas" ay hindi isang imahe na dapat pumukaw ng walang kwentang awa o walang muwang na habag; ang krus na iyon ang pinagmumulan ng buhay; isang mapagbigay at walang limitasyong pinagmulan, malaya at sagana: "Labis na minahal ng Diyos ang sanlibutan - patuloy ng ebanghelista - na ibinigay niya ang kanyang bugtong na anak, upang ang sinumang sumampalataya sa kanya ay hindi mapahamak kundi magkaroon ng buhay na walang hanggan".
Ang sinumang naapektuhan ng mga makamandag na kagat ng mga ahas sa ngayon ay kailangan lamang na ibaling ang kanilang mga mata sa "pinakataas" na lalaking iyon at makahanap ng kagalingan. Si Jesus mismo ang magsasabi mamaya: "Kapag ako ay itinaas mula sa lupa, dadalhin ko ang lahat ng tao sa aking sarili" (12.32). Ang kaligtasan, tulad ng kahulugan ng buhay, ay hindi nagmumula sa atin o sa ating mga tradisyon ng tao. Ang kaligtasan ay ibinigay sa atin. Sa kaniyang liham sa mga taga-Efeso, isinulat ni Pablo: “Ang Diyos, na mayaman sa awa, dahil sa dakilang pag-ibig na kaniyang inibig sa atin, kahit na tayo ay mga patay dahil sa ating mga kasalanan, ay binuhay tayo kasama ni Kristo; naligtas" (2, 4). Ang motif ng "pagsasaya" ay nagbabalik kung saan ang liturhiya ngayong Linggo ay nagpapaalala sa atin; maaari tayong magsaya tulad ng alibughang anak na, sa pag-uwi, natuklasan kung gaano kalaki ang pagmamahal ng Ama kaysa sa kanyang kasalanan at kasamaan.


IV Великого посту

Євангеліє (Ів. 3,14-21)

У той час Ісус сказав Никодиму: «Як Мойсей воскресив змія в пустелі, так мусить воскреснути Син Людський, щоб кожен, хто вірує в Нього, мав життя вічне. Насправді Бог так полюбив світ, що віддав Сина Свого Єдинородного, щоб кожен, хто вірує в Нього, не загинув, але мав життя вічне. Насправді Бог не послав Свого Сина у світ, щоб засудити світ, але щоб світ спасся через Нього. Хто вірує в Нього, не буде осуджений; а хто не вірує, той уже засуджений, бо не увірував в Ім’я Єдинородного Сина Божого». А суд такий: світло прийшло на світ, але люди полюбили темряву більше, ніж світло. , бо їхні діла були злі. Бо хто чинить зло, той ненавидить світло і не йде до світла, щоб не засудили вчинки його. Натомість той, хто чинить правду, йде до світла, щоб виявилося, що діла його вчинені в Бозі».

Коментар до Євангелія монсеньйора Вінченцо Палія

Ми пройшли більш ніж половину великопісного паломництва і літургія Церкви, перериваючи на мить аскезу цього часу, запрошує нас «радіти». Навіть колір літургійних риз тьмяніє від фіолетового, кольору покаяння та жалоби, до «рожевого», щоб підкреслити цей момент радості. Це може здатися майже недоречним, справді приголомшливим, спонукати нас радіти саме тоді, коли насильство продовжує забирати жертви. Проте Церква хоче, щоб ми пам’ятали цю неділю ще доречніше, неділю Великодня, перемоги Ісуса над смертю, над кожною смертю з її воскресінням нового життя, врятованого від зла. Можна сказати, що подібно до того, як руйнівна сила зла зростає, літургія має на меті випередити Пасху, майже прискорити її. Церква запрошує нас зміцнювати надію там, де панує атмосфера хвороби, болю та смерті. І це допомагає нам зрозуміти причини нашої надії, а також відкриває нам очі на те, що відбувається і чому.
У другій книзі Хронік автор пов’язує падіння Єрусалиму та подальше вигнання до Вавилону з невірністю народу наказам Господа: «У ті дні всі князі Юди, священики та народ помножили свою невірність. .. .вони знущалися над посланцями Бога, зневажали Його слова і знущалися над Його пророками до того, що гнів Господа на Його народ досяг свого апогею, без ліків». Зло, можна сказати, посилює свою злочестивість, якщо його залишають на волі через байдужість людей, зосереджених лише на собі та забутих про любов, особливо до найслабших. Великопосна дорога стає сприятливим часом для того, щоб звільнитися від самореференційності та піднести свій погляд до розп’ятого і воскреслого Господа. Саме він рятує нас від зла, навіть від пандемії. Саме до Господа ми повинні звернути свій погляд, свою молитву і нашу надію.
Літній Никодим почув, як Ісус відповів більш-менш так, і відродитися для нього означало знову піднятися. Ісус нагадав йому про епізод зі змієм, вихованим Мойсеєм у пустелі, який врятував життя ізраїльтян, яких вкусили отруйні змії. У ті дні відбувалася справжня бійня. Ми також можемо порівняти з тією трагічною сценою тих, хто постраждав від укусів Covid, а також від багатьох інших смертельних вірусів, таких як війна та самотність. Ісус сказав Никодиму: «Як Мойсей підняв змія в пустелі, так має бути піднятий Син Людський, щоб кожен, хто вірує в Нього, мав життя вічне». Для євангеліста Ісус «воскрес» не є образом, який повинен викликати марний жаль чи наївне співчуття; що хрест є джерелом життя; джерело щедре і безмежне, вільне і рясне: «Бог так полюбив світ, - продовжує євангеліст, - що дав Сина Свого Єдинородного, щоб кожен, хто вірує в Нього, не загинув, але мав життя вічне».
Кожен, хто постраждав від отруйних укусів сучасних змій, просто повинен звернути свій погляд на цю «піднесену» людину і знайти зцілення. Пізніше сам Ісус скаже: «Коли Я буду піднятий із землі, Я притягну всіх до Себе» (12.32). Спасіння, як і сенс життя, походить не від нас і не від наших людських традицій. Спасіння нам дано. У своєму посланні до ефесян Павло пише: «Бог, багатий на милосердя, з великої любові, якою Він полюбив нас, навіть коли ми були мертві через наші гріхи, оживив нас разом із Христом, бо Ти благодаттю маєш». був врятований» (2, 4). Повертається мотив «радості», про який нагадує нам літургія цієї неділі; ми можемо радіти, як блудний син, який, повернувшись додому, виявляє, наскільки любов Батька є надзвичайно більшою за його гріх і зло.


IV της Σαρακοστής

Ευαγγέλιο (Ιω. 3,14-21)

Εκείνη την ώρα, ο Ιησούς είπε στον Νικοδέμο: «Όπως ο Μωυσής ανέστησε το φίδι στην έρημο, έτσι και ο Υιός του Ανθρώπου πρέπει να αναστηθεί, ώστε όποιος πιστεύει σε αυτόν να έχει αιώνια ζωή. Μάλιστα, ο Θεός αγάπησε τόσο πολύ τον κόσμο που έδωσε τον μονογενή του Υιό για να μην χαθεί όποιος πιστεύει σε αυτόν αλλά να έχει αιώνια ζωή. Στην πραγματικότητα, ο Θεός δεν έστειλε τον Υιό στον κόσμο για να καταδικάσει τον κόσμο, αλλά για να σωθεί ο κόσμος μέσω αυτού. Όποιος πιστεύει σε αυτόν δεν καταδικάζεται. αλλά όποιος δεν πιστεύει έχει ήδη καταδικαστεί, γιατί δεν πίστεψε στο όνομα του μονογενούς Υιού του Θεού." Και η κρίση είναι αυτή: το φως ήρθε στον κόσμο, αλλά οι άνθρωποι αγάπησαν το σκοτάδι περισσότερο από το φως , γιατί τα έργα τους ήταν πονηρά. Γιατί όποιος κάνει το κακό μισεί το φως και δεν έρχεται στο φως, για να μην καταδικαστούν τα έργα του. Αντίθετα, εκείνος που κάνει την αλήθεια έρχεται προς το φως, για να φανεί καθαρά ότι τα έργα του έγιναν στο Θεό».

Ο σχολιασμός του Ευαγγελίου από τον Μονσινιόρ Vincenzo Paglia

Βρισκόμαστε πάνω από τα μισά του σαρακοστιανού προσκυνήματος και η λειτουργία της Εκκλησίας, διακόπτοντας για λίγο τη λιτότητα αυτής της εποχής, μας καλεί να «χαρούμε». Ακόμη και το χρώμα των λειτουργικών αμφίων ξεθωριάζει από το πορφυρό, το χρώμα της μετάνοιας και του πένθους, στο «ροζ», για να υπογραμμίσει αυτή τη στιγμή της χαράς. Μπορεί να φαίνεται σχεδόν άτοπο, πράγματι ταραχώδες, να μας ωθεί να χαρούμε, όπως η βία συνεχίζει να προκαλεί θύματα. Ωστόσο, η Εκκλησία θέλει να θυμόμαστε αυτή την Κυριακή ακόμη πιο κατάλληλα, εκείνη του Πάσχα, της νίκης του Ιησού επί του θανάτου, επί κάθε θανάτου με την ανάστασή της μιας νέας ζωής σωθείσας από το κακό. Θα μπορούσαμε να πούμε ότι καθώς η καταστροφική δύναμη του κακού μεγαλώνει, η λειτουργία στοχεύει να προλάβει το Πάσχα, σχεδόν να το επισπεύσει. Η Εκκλησία μας καλεί να ενισχύσουμε την ελπίδα όπου επικρατεί κλίμα αρρώστιας, πόνου και θανάτου. Και μας βοηθά να κατανοήσουμε τους λόγους της ελπίδας μας, ανοίγοντας επίσης τα μάτια μας σε αυτό που συμβαίνει και γιατί.
Στο δεύτερο βιβλίο των Χρονικών ο συγγραφέας συνδέει την πτώση της Ιερουσαλήμ και την επακόλουθη εξορία στη Βαβυλώνα με την απιστία του λαού προς τις εντολές του Κυρίου: «Εκείνες τις ημέρες όλοι οι ηγέτες του Ιούδα, οι ιερείς και ο λαός πολλαπλασίασαν τις απιστίες τους .. .χλεύασαν τους απεσταλμένους του Θεού, περιφρόνησαν τα λόγια του και χλεύασαν τους προφήτες του σε σημείο που η οργή του Κυρίου εναντίον του λαού του έφτασε στο αποκορύφωμά της, χωρίς θεραπεία». Το κακό -θα έλεγε κανείς- αυξάνει την κακία του αν αφεθεί ελεύθερο λόγω της αδιαφορίας των ανθρώπων που συγκεντρώνονται μόνο στον εαυτό τους και ξεχνούν την αγάπη, ειδικά για τους πιο αδύναμους. Το ταξίδι της Σαρακοστής γίνεται η κατάλληλη στιγμή για να ελευθερωθεί κανείς από την αυτοαναφορικότητα του και να σηκώσει το βλέμμα του προς τον εσταυρωμένο και αναστημένο Κύριο. Είναι αυτός που μας σώζει από το κακό, ακόμη και από την πανδημία. Προς τον Κύριο πρέπει να στρέψουμε τα μάτια μας, την προσευχή μας και την ελπίδα μας.
Ο ηλικιωμένος Νικόδημος άκουσε τον Ιησού να απαντά λίγο πολύ με αυτόν τον τρόπο. Ο Ιησούς του υπενθύμισε το επεισόδιο του φιδιού που μεγάλωσε ο Μωυσής στην έρημο που έσωσε τις ζωές των Ισραηλιτών που δαγκώθηκαν από δηλητηριώδη φίδια. Εκείνες τις μέρες έγινε μια πραγματική σφαγή. Θα μπορούσαμε επίσης να συγκρίνουμε με αυτήν την τραγική σκηνή εκείνους που επλήγησαν από τα τσιμπήματα του Covid καθώς και από πολλούς άλλους θανατηφόρους ιούς όπως ο πόλεμος και η μοναξιά. Ο Ιησούς είπε στον Νικόδημο: «Όπως ο Μωυσής σήκωσε το φίδι στην έρημο, έτσι και ο Υιός του Ανθρώπου πρέπει να υψωθεί, ώστε όποιος πιστεύει σε αυτόν να έχει αιώνια ζωή». Για τον ευαγγελιστή, το «ανέστησε» ο Ιησούς δεν είναι μια εικόνα που πρέπει να προκαλεί άχρηστο οίκτο ή αφελή συμπόνια. ότι ο σταυρός είναι η πηγή της ζωής. μια γενναιόδωρη και απεριόριστη πηγή, ελεύθερη και άφθονη: «Τόσο πολύ αγάπησε ο Θεός τον κόσμο - συνεχίζει ο ευαγγελιστής - που έδωσε τον μονογενή γιο του, για να μη χαθεί όποιος πιστεύει σε αυτόν, αλλά να έχει αιώνια ζωή».
Όποιος επηρεάζεται από τα δηλητηριώδη δαγκώματα των σημερινών φιδιών, απλά χρειάζεται να στρέψει τα μάτια του προς αυτόν τον «εξυψωμένο» άνθρωπο και να βρει θεραπεία. Ο ίδιος ο Ιησούς θα πει αργότερα: «Όταν σηκωθώ από τη γη, θα τραβήξω όλους τους ανθρώπους κοντά μου» (12.32). Η σωτηρία, όπως και το νόημα της ζωής, δεν προέρχεται από εμάς ή από τις ανθρώπινες παραδόσεις μας. Η σωτηρία μας δόθηκε. Στην επιστολή του προς Εφεσίους, ο Παύλος γράφει: «Ο Θεός, όντας πλούσιος στο έλεος, από τη μεγάλη αγάπη με την οποία μας αγάπησε, ακόμη και όταν ήμασταν νεκροί από τις αμαρτίες μας, μας έκανε ζωντανούς μαζί με τον Χριστό· επειδή, με τη χάρη έχετε σώθηκε» (2, 4). Επιστρέφει το μοτίβο της «αγαλλίασης» που μας θυμίζει η κυριακάτικη λειτουργία. μπορούμε να χαιρόμαστε σαν τον άσωτο γιο που, επιστρέφοντας στο σπίτι, ανακαλύπτει πόσο η αγάπη του Πατέρα είναι πολύ μεγαλύτερη από την αμαρτία και την κακία του.


IV ya Kwaresima

Injili ( Yoh 3,14-21 )

Wakati huo, Yesu alimwambia Nikodemo hivi: “Kama vile Musa alivyomfufua nyoka jangwani, vivyo hivyo Mwana wa Adamu lazima afufuliwe, ili kila mtu anayemwamini awe na uzima wa milele. Kwa kweli, Mungu aliupenda ulimwengu hata akamtoa Mwanawe pekee ili kila mtu amwaminiye asipotee, bali awe na uzima wa milele. Kwa kweli, Mungu hakumtuma Mwana ulimwenguni ili auhukumu ulimwengu, bali ili ulimwengu uokolewe kupitia yeye. Kila amwaminiye hahukumiwi; lakini asiyeamini amekwisha kuhukumiwa, kwa sababu hakuliamini jina la Mwana pekee wa Mungu." Na hukumu ndiyo hii: Nuru imekuja ulimwenguni, lakini watu walipenda giza kuliko nuru. , kwa sababu matendo yao yalikuwa maovu. Kwa maana kila atendaye mabaya anaichukia nuru, wala haji kwenye nuru, ili matendo yake yasihukumiwe. Badala yake, yeye aitendaye kweli huja kwenye nuru, ili ionekane wazi kwamba kazi zake zilifanywa katika Mungu."

Ufafanuzi juu ya Injili na Monsinyo Vincenzo Paglia

Tuko zaidi ya nusu ya hija ya Kwaresima na liturujia ya Kanisa, ikikatiza kwa muda ukali wa wakati huu, inatualika "kufurahi". Hata rangi ya mavazi ya kiliturujia inafifia kutoka zambarau, rangi ya toba na maombolezo, hadi "pinki", ili kusisitiza wakati huu wa furaha. Huenda ikaonekana kuwa haiko sawa, inashangaza sana, kutusukuma kufurahi kama vile vurugu zinavyoendelea kudai waathiriwa. Hata hivyo, Kanisa linatutaka tukumbuke Jumapili hii ipasavyo zaidi, ile ya Pasaka, ya ushindi wa Yesu juu ya kifo, juu ya kila kifo pamoja na ufufuo wake wa maisha mapya yaliyookolewa kutoka kwa uovu. Tunaweza kusema kwamba kama vile nguvu ya uharibifu ya uovu inakua, liturujia inalenga kutarajia Pasaka, karibu iharakishe. Kanisa linatualika kuimarisha tumaini pale ambapo hali ya ugonjwa, maumivu na kifo inatawala. Na inatusaidia kuelewa sababu za tumaini letu, pia kufungua macho yetu kwa kile kinachotokea na kwa nini.
Katika kitabu cha pili cha Mambo ya Nyakati mwandishi anahusisha anguko la Yerusalemu na uhamisho uliofuata wa Babeli na ukafiri wa watu na amri za Bwana: “Siku hizo wakuu wote wa Yuda, makuhani na watu walizidisha maasi yao. .. .waliwadhihaki wajumbe wa Mungu, wakadharau maneno yake na kuwadhihaki manabii wake hata ghadhabu ya Bwana juu ya watu wake ikafika kilele, bila dawa”. Uovu - mtu anaweza kusema - huongeza uovu wake ikiwa imeachwa huru kutokana na kutojali kwa wanaume kujilimbikizia wenyewe na kusahau upendo, hasa kwa dhaifu zaidi. Safari ya Kwaresima inakuwa ni wakati mwafaka wa kujikomboa kutoka katika uelekeo wa mtu binafsi na kuinua macho kuelekea kwa Bwana aliyesulubiwa na kufufuka. Ni yeye anayetuokoa kutoka kwa uovu, hata kutoka kwa janga. Ni kwa Bwana kwamba lazima tuelekeze macho yetu, maombi yetu na matumaini yetu.
Nikodemo aliyekuwa mzee alimsikia Yesu akijibu kwa njia hii zaidi au kidogo.” Na kuzaliwa upya kwa ajili yake kulimaanisha kutazama tena juu. Yesu alimkumbusha kisa cha nyoka aliyefufuliwa na Musa jangwani ambaye aliokoa maisha ya Waisraeli walioumwa na nyoka wenye sumu. Mauaji ya kweli yalifanyika siku hizo. Tunaweza pia kulinganisha na tukio hilo la kutisha wale walioathiriwa na kuumwa na Covid na vile vile na virusi vingine vingi vya kuua kama vile vita na upweke. Yesu alimwambia Nikodemo hivi: “Kama vile Musa alivyomwinua nyoka jangwani, vivyo hivyo Mwana wa Adamu hana budi kuinuliwa, ili kila mtu amwaminiye awe na uzima wa milele.” Kwa mwinjilisti, Yesu “aliyeinuliwa” si taswira ambayo inapaswa kuamsha huruma isiyo na maana au huruma isiyo na maana; msalaba huo ni chanzo cha uzima; chanzo chenye ukarimu na kisicho na mipaka, kilicho huru na tele: “Mungu aliupenda ulimwengu sana – anaendelea mwinjilisti – hata akamtoa mwanawe pekee, ili kila mtu amwaminiye asipotee, bali awe na uzima wa milele”.
Yeyote anayeathiriwa na kuumwa kwa sumu ya nyoka wa leo anahitaji tu kuelekeza macho yake kwa mtu huyo "aliyeinuliwa" na kupata uponyaji. Yesu mwenyewe atasema baadaye: “Nitakapoinuliwa juu ya nchi, nitawavuta watu wote kwangu” (12:32). Wokovu, kama maana ya maisha, hautoki kwetu au kutoka kwa mila zetu za kibinadamu. Wokovu umetolewa kwetu. Katika barua yake kwa Waefeso, Paulo anaandika hivi: “Mungu, kwa kuwa ni mwingi wa rehema, kwa upendo wake mkuu aliotupenda; hata tulipokuwa wafu kwa ajili ya dhambi zetu, alituhuisha pamoja na Kristo; kwa maana kwa neema mmetujalia. kuokolewa" (2, 4). Motifu ya "kufurahi" inarejea ambayo liturujia ya Jumapili hii inatukumbusha; tunaweza kushangilia kama mwana mpotevu ambaye, anaporudi nyumbani, anagundua jinsi upendo wa Baba ulivyo mkuu zaidi kuliko dhambi na uovu wake.

IV Mùa Chay

Tin Mừng (Ga 3,14-21)

Khi đó, Chúa Giêsu đã nói với Nicodèmo: “Như ông Mô-sê đã nuôi con rắn trong sa mạc, Con Người cũng phải sống lại như vậy, để ai tin vào Người thì được sự sống đời đời. Thật vậy, Thiên Chúa yêu thương thế gian đến nỗi đã ban Con Một của Ngài để ai tin vào Con của Người thì không bị hư mất mà được sự sống đời đời. Thực ra, Thiên Chúa không sai Con vào thế gian để lên án thế gian, nhưng để thế gian nhờ Người mà được cứu. Ai tin Ngài thì không bị kết án; nhưng ai không tin thì đã bị lên án rồi, vì không tin vào danh Con Một Thiên Chúa. Và bản án là thế này: ánh sáng đã đến thế gian, nhưng người ta đã yêu bóng tối hơn ánh sáng , vì công việc của họ là xấu xa. Vì ai làm điều ác thì ghét ánh sáng và không đến cùng ánh sáng, kẻo việc làm của mình bị lên án. Ngược lại, ai thực hiện sự thật thì đi về phía ánh sáng, để có thể thấy rõ rằng công việc của mình đã được thực hiện trong Thiên Chúa.”

Chú giải Tin Mừng của Đức ông Vincenzo Paglia

Chúng ta đã đi được hơn nửa chặng đường hành hương Mùa Chay và phụng vụ của Giáo hội, tạm dừng một lát sự khắc khổ của thời gian này, mời gọi chúng ta “vui mừng”. Ngay cả màu sắc của lễ phục phụng vụ cũng chuyển từ màu tím, màu của sám hối và tang chế sang màu hồng, để nhấn mạnh khoảnh khắc vui mừng này. Có vẻ như gần như lạc lõng, thậm chí là chói tai, khi khiến chúng ta phải vui mừng khi bạo lực tiếp tục gây thiệt hại cho các nạn nhân. Tuy nhiên, Giáo Hội muốn chúng ta nhớ đến Chúa Nhật này một cách thích hợp hơn nữa, Chúa Nhật Phục Sinh, Chúa Giêsu chiến thắng cái chết, trên mọi cái chết với sự phục sinh của nó cho một cuộc sống mới được cứu khỏi sự dữ. Chúng ta có thể nói rằng ngay khi sức mạnh hủy diệt của sự ác đang gia tăng, phụng vụ hướng đến việc dự đoán Lễ Phục sinh, gần như đẩy nhanh lễ Phục sinh. Giáo hội mời gọi chúng ta củng cố niềm hy vọng ở những nơi đang có bầu không khí bệnh tật, đau đớn và chết chóc. Và nó giúp chúng ta hiểu lý do hy vọng của chúng ta, đồng thời giúp chúng ta mở rộng tầm mắt để thấy điều gì đang xảy ra và tại sao.
Trong cuốn Sử ký thứ hai, tác giả liên kết sự sụp đổ của Giê-ru-sa-lem và cuộc lưu đày ở Ba-by-lon sau đó với sự bất trung của dân chúng đối với mệnh lệnh của Chúa: “Trong những ngày đó, tất cả các nhà lãnh đạo của Giu-đa, các thầy tế lễ và dân chúng đã gia tăng sự bất trung của họ.” .. .họ chế nhạo các sứ giả của Thiên Chúa, khinh thường lời Người và chế nhạo các tiên tri của Người đến mức cơn thịnh nộ của Chúa chống lại dân Người đã lên đến đỉnh điểm, vô phương cứu chữa”. Cái ác - có thể nói - càng gia tăng sự độc ác của nó nếu nó được thả tự do do sự thờ ơ của con người chỉ tập trung vào bản thân họ và quên mất tình yêu, đặc biệt là đối với những người yếu đuối nhất. Hành trình Mùa Chay trở thành thời gian thuận tiện để giải thoát bản thân khỏi tính quy chiếu vào bản thân và hướng cái nhìn của mình lên Chúa Kitô tử giá và phục sinh. Chính Ngài là Đấng cứu chúng ta khỏi sự dữ, kể cả khỏi đại dịch. Chính là hướng về Chúa mà chúng ta phải hướng mắt, cầu nguyện và hy vọng.
Ông Nicôđêmô lớn tuổi đã nghe Chúa Giêsu trả lời ít nhiều như thế, và được tái sinh cho Người có nghĩa là ngước mắt nhìn lên lần nữa. Chúa Giêsu nhắc nhở ngài về câu chuyện con rắn được ông Môsê nuôi trong sa mạc đã cứu sống dân Israel bị rắn độc cắn. Một cuộc thảm sát thực sự đã diễn ra vào thời điểm đó. Chúng ta cũng có thể so sánh cảnh tượng bi thảm đó với những người bị ảnh hưởng bởi vết cắn của Covid cũng như của nhiều loại virus chết người khác như chiến tranh và sự cô đơn. Chúa Giêsu đã nói với Nicôđêmô: “Như ông Môsê đã treo con rắn trong sa mạc, Con Người cũng phải bị treo lên như vậy, để ai tin vào Người thì được sự sống đời đời”. Đối với nhà truyền giáo, Chúa Giêsu “làm sống lại” không phải là một hình ảnh khơi dậy lòng thương hại vô ích hay lòng trắc ẩn ngây thơ; thập tự giá đó là nguồn sống; một nguồn quảng đại và vô hạn, tự do và dồi dào: “Thiên Chúa yêu thương thế gian đến nỗi – thánh sử tiếp tục – đến nỗi đã ban Con Một của mình, để ai tin vào Con của Người thì khỏi phải chết nhưng được sống đời đời”.
Bất cứ ai bị ảnh hưởng bởi vết cắn độc của loài rắn ngày nay chỉ cần hướng mắt về phía người đàn ông “cao quý” đó và tìm kiếm sự chữa lành. Chính Chúa Giêsu sau này sẽ nói: “Khi Ta được treo lên khỏi mặt đất, Ta sẽ kéo tất cả mọi người đến với Ta” (12:32). Sự cứu rỗi, giống như ý nghĩa của cuộc sống, không đến từ chúng ta hay từ truyền thống nhân loại của chúng ta. Sự cứu rỗi được ban cho chúng ta. Trong thư gửi tín hữu Ê-phê-sô, Thánh Phaolô viết: “Thiên Chúa giàu lòng thương xót, vì lòng yêu thương cao cả mà Ngài đã yêu thương chúng ta, ngay cả khi chúng ta đã chết vì tội lỗi mình, Người đã làm cho chúng ta cùng sống với Đức Kitô; vì nhờ ân sủng, anh em có được cứu” (2, 4). Mô típ “vui mừng” trở lại mà phụng vụ Chúa Nhật này nhắc nhở chúng ta; chúng ta có thể vui mừng như đứa con hoang đàng, khi trở về nhà, khám phá ra tình yêu của Chúa Cha lớn lao hơn biết bao so với tội lỗi và sự gian ác của Người.


നോമ്പുകാലം IV

സുവിശേഷം (യോഹന്നാൻ 3,14-21)

ആ സമയത്ത്, യേശു നിക്കോഡെമോയോട് പറഞ്ഞു: "മോസസ് മരുഭൂമിയിൽ സർപ്പത്തെ ഉയർത്തിയതുപോലെ, മനുഷ്യപുത്രനും അവനിൽ വിശ്വസിക്കുന്നവർക്ക് നിത്യജീവൻ ഉണ്ടാകേണ്ടതിന് ഉയിർത്തെഴുന്നേൽക്കണം. വാസ്തവത്തിൽ, ദൈവം ലോകത്തെ വളരെയധികം സ്നേഹിച്ചു, അവൻ തന്റെ ഏകജാതനായ പുത്രനിൽ വിശ്വസിക്കുന്ന ഏവനും നഷ്ടപ്പെടാതെ നിത്യജീവൻ പ്രാപിക്കേണ്ടതിന്നു അവനെ നൽകി. വാസ്തവത്തിൽ, ദൈവം പുത്രനെ ലോകത്തിലേക്ക് അയച്ചത് ലോകത്തെ കുറ്റംവിധിക്കാനല്ല, മറിച്ച് അവനിലൂടെ ലോകം രക്ഷിക്കപ്പെടാനാണ്. അവനിൽ വിശ്വസിക്കുന്നവൻ കുറ്റം വിധിക്കപ്പെടുന്നില്ല; എന്നാൽ വിശ്വസിക്കാത്തവൻ ദൈവത്തിൻറെ ഏകജാതനായ പുത്രന്റെ നാമത്തിൽ വിശ്വസിച്ചിട്ടില്ലാത്തതിനാൽ ശിക്ഷവിധിക്കപ്പെട്ടിരിക്കുന്നു." ന്യായവിധി ഇതാണ്: വെളിച്ചം ലോകത്തിലേക്ക് വന്നിരിക്കുന്നു, എന്നാൽ മനുഷ്യർ വെളിച്ചത്തേക്കാൾ ഇരുട്ടിനെ സ്നേഹിച്ചു. , കാരണം അവരുടെ പ്രവൃത്തികൾ തിന്മയായിരുന്നു. ദോഷം ചെയ്യുന്നവൻ വെളിച്ചത്തെ വെറുക്കുന്നു; പകരം, സത്യം ചെയ്യുന്നവൻ വെളിച്ചത്തിങ്കലേക്കു വരുന്നു, അങ്ങനെ അവന്റെ പ്രവൃത്തികൾ ദൈവത്തിൽ ചെയ്തുവെന്ന് വ്യക്തമായി കാണപ്പെടും.

മോൺസിഞ്ഞോർ വിൻസെൻസോ പഗ്ലിയയുടെ സുവിശേഷത്തെക്കുറിച്ചുള്ള വ്യാഖ്യാനം

നോമ്പുകാല തീർത്ഥാടനത്തിന്റെയും സഭയുടെ ആരാധനാക്രമത്തിന്റെയും പകുതിയിലേറെയായി ഞങ്ങൾ, ഈ സമയത്തിന്റെ സങ്കുചിതത്വത്തെ ഒരു നിമിഷം തടസ്സപ്പെടുത്തി, "സന്തോഷിക്കാൻ" നമ്മെ ക്ഷണിക്കുന്നു. ആരാധനാ വസ്ത്രങ്ങളുടെ നിറം പോലും ഈ സന്തോഷത്തിന്റെ നിമിഷത്തിന് അടിവരയിടാൻ തപസ്സിന്റെയും വിലാപത്തിന്റെയും നിറമായ പർപ്പിൾ നിറത്തിൽ നിന്ന് "പിങ്ക്" ആയി മാറുന്നു. അക്രമം ഇരകളുടെ അവകാശവാദം ഉന്നയിക്കുന്നത് പോലെ തന്നെ സന്തോഷിക്കാൻ നമ്മെ പ്രേരിപ്പിക്കുന്നത് ഏതാണ്ട് അസ്ഥാനത്താണെന്ന് തോന്നിയേക്കാം, തീർത്തും അസ്വസ്ഥമാണ്. എങ്കിലും, ഈ ഞായറാഴ്‌ച കൂടുതൽ ഉചിതമായി നാം ഓർക്കണമെന്ന്‌ സഭ ആഗ്രഹിക്കുന്നു, ഈസ്‌റ്റർ, മരണത്തിന്‌ മേലുള്ള യേശുവിന്റെ വിജയം, തിന്മയിൽ നിന്ന്‌ രക്ഷിക്കപ്പെട്ട ഒരു പുതിയ ജീവിതത്തിന്റെ പുനരുത്ഥാനത്തോടുകൂടിയ ഓരോ മരണത്തിനും മേൽ യേശുവിന്റെ വിജയം. തിന്മയുടെ വിനാശകരമായ ശക്തി വളരുന്നതുപോലെ, ആരാധനക്രമം ഈസ്റ്ററിനെ മുൻകൂട്ടിക്കാണാൻ ലക്ഷ്യമിടുന്നു, അത് വേഗത്തിലാക്കുന്നു. രോഗത്തിന്റെയും വേദനയുടെയും മരണത്തിന്റെയും അന്തരീക്ഷം നിലനിൽക്കുന്നിടത്ത് പ്രത്യാശ ശക്തിപ്പെടുത്താൻ സഭ നമ്മെ ക്ഷണിക്കുന്നു. നമ്മുടെ പ്രത്യാശയുടെ കാരണങ്ങൾ മനസ്സിലാക്കാനും എന്താണ് സംഭവിക്കുന്നതെന്നും എന്തുകൊണ്ടാണെന്നും നമ്മുടെ കണ്ണുകൾ തുറക്കാനും ഇത് സഹായിക്കുന്നു.
ദിനവൃത്താന്തത്തിന്റെ രണ്ടാം പുസ്തകത്തിൽ, യെരൂശലേമിന്റെ പതനത്തെയും ബാബിലോണിലെ തുടർന്നുള്ള പ്രവാസത്തെയും കർത്താവിന്റെ കൽപ്പനകളോടുള്ള ജനങ്ങളുടെ അവിശ്വസ്തതയുമായി രചയിതാവ് ബന്ധിപ്പിക്കുന്നു: "അക്കാലത്ത് യഹൂദയിലെ എല്ലാ നേതാക്കളും പുരോഹിതന്മാരും ജനങ്ങളും അവരുടെ അവിശ്വസ്തതകൾ പെരുകി. .. അവർ ദൈവത്തിന്റെ ദൂതന്മാരെ പരിഹസിക്കുകയും അവന്റെ വാക്കുകളെ നിന്ദിക്കുകയും അവന്റെ പ്രവാചകന്മാരെ പരിഹസിക്കുകയും ചെയ്തു, അവന്റെ ജനത്തിനെതിരെയുള്ള കർത്താവിന്റെ ക്രോധം അതിന്റെ പാരമ്യത്തിലെത്തി. തിന്മ - ഒരാൾക്ക് പറയാൻ കഴിയും - തങ്ങളിൽ മാത്രം ശ്രദ്ധ കേന്ദ്രീകരിച്ചിരിക്കുന്ന മനുഷ്യരുടെ നിസ്സംഗത കാരണം അത് സ്വതന്ത്രമായി വിട്ടാൽ അതിന്റെ ദുഷ്ടത വർദ്ധിക്കും, പ്രത്യേകിച്ച് ദുർബലർക്ക്. നോമ്പുകാല യാത്ര ഒരുവന്റെ സ്വയപരാമർശത്തിൽ നിന്ന് സ്വയം മോചിതനാകാനും ക്രൂശിക്കപ്പെട്ടവനും ഉയിർത്തെഴുന്നേറ്റതുമായ കർത്താവിന്റെ നേർക്ക് ഒരുവന്റെ ദൃഷ്ടി ഉയർത്താനുള്ള ഉചിതമായ സമയമായി മാറുന്നു. തിന്മയിൽ നിന്ന്, മഹാമാരിയിൽ നിന്ന് പോലും നമ്മെ രക്ഷിക്കുന്നത് അവനാണ്. നമ്മുടെ കണ്ണുകളും പ്രാർത്ഥനയും പ്രത്യാശയും തിരിക്കേണ്ടത് കർത്താവിലേക്കാണ്.
പ്രായമായ നിക്കോദേമോസ് യേശു ഈ വിധത്തിൽ കൂടുതലോ കുറവോ പ്രതികരിക്കുന്നത് കേട്ടു, അവനുവേണ്ടി പുനർജനിക്കുന്നത് അർത്ഥമാക്കുന്നത് വീണ്ടും മുകളിലേക്കു നോക്കുന്നു എന്നാണ്. വിഷപ്പാമ്പുകളാൽ കടിയേറ്റ ഇസ്രായേല്യരുടെ ജീവൻ രക്ഷിച്ച മരുഭൂമിയിൽ മോശ വളർത്തിയ സർപ്പത്തിന്റെ എപ്പിസോഡ് യേശു അവനെ ഓർമ്മിപ്പിച്ചു. ആ ദിവസങ്ങളിൽ ഒരു യഥാർത്ഥ കൂട്ടക്കൊല നടന്നു. കോവിഡിന്റെ കടിയേറ്റതും യുദ്ധം, ഏകാന്തത തുടങ്ങിയ മാരകമായ നിരവധി വൈറസുകൾ ബാധിച്ചതുമായ ആ ദാരുണമായ രംഗവുമായി നമുക്ക് താരതമ്യം ചെയ്യാം. യേശു നിക്കോദേമോസിനോട് പറഞ്ഞു: "മോശ മരുഭൂമിയിൽ സർപ്പത്തെ ഉയർത്തിയതുപോലെ മനുഷ്യപുത്രനും ഉയർത്തപ്പെടണം, അങ്ങനെ അവനിൽ വിശ്വസിക്കുന്ന ഏവനും നിത്യജീവൻ ഉണ്ടാകട്ടെ." സുവിശേഷകനെ സംബന്ധിച്ചിടത്തോളം, യേശു "ഉയർത്തി" എന്നത് ഉപയോഗശൂന്യമായ അനുകമ്പയോ നിഷ്കളങ്കമായ അനുകമ്പയോ ഉണർത്തേണ്ട ഒരു പ്രതിച്ഛായയല്ല; ജീവന്റെ ഉറവിടം കുരിശാണെന്ന്; ഉദാരവും അതിരുകളില്ലാത്തതുമായ ഉറവിടം, സ്വതന്ത്രവും സമൃദ്ധവുമായ ഉറവിടം: "ദൈവം ലോകത്തെ വളരെയധികം സ്നേഹിച്ചു - സുവിശേഷകൻ തുടരുന്നു - അവൻ തന്റെ ഏകജാതനായ പുത്രനെ നൽകി, അവനിൽ വിശ്വസിക്കുന്ന ഏവനും നശിച്ചുപോകാതെ നിത്യജീവൻ പ്രാപിക്കാൻ".
ഇന്നത്തെ പാമ്പുകളുടെ വിഷ കടിയേറ്റ ഏതൊരാൾക്കും ആ "ഉന്നതനായ" മനുഷ്യനിലേക്ക് കണ്ണ് തിരിഞ്ഞ് രോഗശാന്തി കണ്ടെത്തേണ്ടതുണ്ട്. യേശു തന്നെ പിന്നീട് പറയും: "ഞാൻ ഭൂമിയിൽ നിന്ന് ഉയർത്തപ്പെടുമ്പോൾ, ഞാൻ എല്ലാവരെയും എന്നിലേക്ക് ആകർഷിക്കും" (12.32). രക്ഷ, ജീവിതത്തിന്റെ അർത്ഥം പോലെ, നമ്മിൽ നിന്നോ നമ്മുടെ മാനുഷിക പാരമ്പര്യങ്ങളിൽ നിന്നോ ഉണ്ടാകുന്നതല്ല. രക്ഷ നമുക്ക് നൽകപ്പെട്ടിരിക്കുന്നു. എഫെസ്യർക്കുള്ള തന്റെ കത്തിൽ പൗലോസ് എഴുതുന്നു: "ദൈവം കരുണയാൽ സമ്പന്നനായി, അവൻ നമ്മെ സ്നേഹിച്ച വലിയ സ്നേഹത്താൽ, നാം നമ്മുടെ പാപങ്ങളാൽ മരിച്ചപ്പോഴും, ക്രിസ്തുവിനോടുകൂടെ ഞങ്ങളെ ജീവിപ്പിച്ചു; കൃപയാൽ നിങ്ങൾക്കു ലഭിച്ചു. രക്ഷിക്കപ്പെട്ടു" (2, 4). ഈ ഞായറാഴ്ചത്തെ ആരാധനക്രമം നമ്മെ ഓർമ്മിപ്പിക്കുന്ന "സന്തോഷം" എന്ന ആശയം തിരിച്ചുവരുന്നു; വീട്ടിലേക്ക് മടങ്ങുമ്പോൾ, പിതാവിന്റെ സ്നേഹം അവന്റെ പാപത്തേക്കാളും ദുഷ്ടതയേക്കാളും എത്രയോ വലുതാണെന്ന് മനസ്സിലാക്കുന്ന ധൂർത്തപുത്രനെപ്പോലെ നമുക്ക് സന്തോഷിക്കാം.


IV nke Lent

Oziọma (Jọn 3:14-21)

N’oge ahụ, Jizọs gwara Nikọdimo, sị: “Dị nnọọ ka Mozis kpọlitere agwọ n’ọzara, otú ahụ ka a ga-akpọlite ​​Ọkpara nke mmadụ n’ọnwụ, ka onye ọ bụla nke kwere na ya wee nwee ndụ ebighị ebi. N’ezie, Chineke hụrụ ụwa n’anya nke ukwuu nke na o nyere Ọkpara ọ mụrụ nanị ya ka onye ọ bụla nke kwere na ya wee ghara ịla n’iyi kama nwee ndụ ebighị ebi. N'ezie, Chineke eziteghi Ọkpara-Ya n'uwa ka O kpe uwa ikpé, kama ka ewe site n'aka-Ya zọputa uwa. Ekpeghi onye ọ bula nke kwere na Ya ikpé; ma onye ọ bụla nke na-ekweghị ekwe, ekpeworị ikpe, n’ihi na o kweghị n’aha nke Ọkpara Chineke mụrụ nanị ya.” Ma ikpe ahụ bụ nke a: Ìhè ahụ abịawo n’ụwa, ma ndị mmadụ hụrụ ọchịchịrị n’anya karịa ìhè ahụ. , n'ihi na ọlu-ha jọrọ njọ. N'ihi na onye ọ bula nke nēme ihe ọjọ nākpọ Ìhè ahu asì, ọ dighi-abiakute kwa Ìhè ahu, ka ewe ghara ikpé ọlu-ya nile ikpe. Kama, onye na-eme ezi-okwu na-abịakwute Ìhè ahụ, ka e wee pụta ìhè nke ọma na a luru ọrụ ya n'ime Chineke.

Nkọwa nke Oziọma nke Monsignor Vincenzo Paglia

Anyị gafere ọkara nke njem njem Lenten na emume nke Nzukọ-nsọ, na-akwụsị obere oge oke oke nke oge a, na-akpọ anyị òkù ka anyị “na-aṅụrị ọṅụ”. Ọbụna agba nke uwe liturgical na-apụ na-acha odo odo, agba nke nchegharị na iru uju, na "pink", iji gosi oge ọṅụ a. Ọ pụrụ iyi ihe fọrọ nke nta ka ọ bụrụ ebe, n'ezie ihe na-akpali akpali, ịkwanye anyị ịṅụrị ọṅụ dị nnọọ ka ime ihe ike na-aga n'ihu na-anata ndị e merụrụ ahụ. N'agbanyeghị nke ahụ, Nzukọ-nsọ ​​chọrọ ka anyị mee ncheta kwesịrị ekwesị n'ụbọchị Sọnde a, nke Ista, nke mmeri Jizọs meriri ọnwụ, n'isi ọnwụ ọ bụla na mbilite n'ọnwụ nke ndụ ọhụrụ a zọpụtara na ajọ omume. Anyị nwere ike ịsị na dịka ike mbibi nke ihe ọjọọ si na-eto, liturgy na-achọ ịtụ anya Ista, ọ fọrọ nke nta ka ọ bụrụ ngwa ngwa. Nzukọ-nsọ ​​na-akpọ anyị òkù ka anyị mee ka olile anya sikwuo ike ebe ọnọdụ ọrịa, mgbu na ọnwụ na-adị. Ọ na-emekwa ka anyị ghọta ihe mere anyị ji nwee olileanya, na-emekwa ka anyị ghọta ihe na-eme na ihe mere anyị ji nwee olileanya.
N’akwụkwọ nke abụọ nke Ihe E Mere, onye edemede ahụ jikọtara ọdịda Jerusalem na ndọrọ n’agha e mesịrị na Babilọn na ekweghị ekwe nke ndị mmadụ n’iwu Jehova: “N’ụbọchị ndị ahụ, ndị isi nile nke Juda, na ndị nchụàjà na ndị mmadụ, mere ka omume ekwesịghị ntụkwasị obi ha bawanye. . . . ha kwara ndị ozi Chineke emo, lelịa okwu ya, na-akwakwa ndị amụma ya emo ruo n’ókè na ọnụma Jehova megide ndị ya ruru n’ọ̀tụ̀tụ̀ ya, n’enweghị ihe ngwọta.” Ihe ọjọọ - mmadụ nwere ike ikwu - na-abawanye ajọ omume ya ma ọ bụrụ na a hapụrụ ya n'efu n'ihi enweghị mmasị nke ndị mmadụ na-etinye uche naanị na onwe ha na ichefu ịhụnanya, karịsịa maka ndị na-adịghị ike. Njem Lenten na-aghọ oge kwesịrị ekwesị iji tọhapụ onwe ya site n'ịtụgharị uche nke onwe ya ma welie anya ya n'ebe Onye-nwe akpọgidere n'obe ma si n'ọnwụ bilie. Ọ bụ ya na-azọpụta anyị n'ihe ọjọọ, ọbụna na ọrịa. Ọ bụ n'ebe Jehova nọ ka anyị ga-atụgharị anya anyị, ekpere anyị na olileanya anyị.
Nikọdimọs merela agadi nụrụ otú Jizọs si zaa ya ma ọ bụkwanụ ka a mụọrọ ya ọzọ, o wee lelie anya ọzọ. Jizọs chetaara ya ihe omume nke agwọ ahụ Mozis kpọlitere n’ọzara bụ́ nke zọpụtara ndụ ụmụ Izrel nke agwọ ọjọọ tara. E gburu ezigbo mgbukpọ n’oge ahụ. Anyị nwekwara ike iji tụnyere ọnọdụ ahụ jọgburu onwe ya ndị ata nke Covid metụtara yana ọtụtụ nje ndị ọzọ na-egbu egbu dị ka agha na owu ọmụma. Jizọs gwara Nikọdimọs, sị: “Dị nnọọ ka Mosis weliri agwọ ahụ n’ọzara, otú ahụ ka a ghaghị iweli Nwa nke mmadụ elu, ka onye ọ bụla nke kwere na ya wee nwee ndụ ebighị ebi.” Maka onye na-ezisa ozi ọma, Jizọs “mere ka o si n’ọnwụ bilie” abụghị ihe oyiyi nke kwesịrị ịkpali ọmịiko na-enweghị isi ma ọ bụ ọmịiko enweghị isi; na obe bụ isi iyi nke ndụ; a na-emesapụ aka na-enweghị nsọtụ isi iyi, free na ukwuu: "Chineke hụrụ ụwa n'anya nke ukwuu - na-aga n'ihu na ọkwọrọikọ - na o nyere Ọkpara ọ mụrụ naanị ya, ka onye ọ bụla nke kwere na ya wee ghara ịla n'iyi kama nwee ndụ ebighị ebi".
Onye ọ bụla nke ata nsi nke agwọ taa na-emetụta kwesịrị naanị ilegharị anya n'ebe nwoke ahụ "e dị elu" nọ wee nweta ọgwụgwọ. Jizọs n’onwe ya ga-emesịa kwuo, sị: “Mgbe e si n’ụwa welie m, m ga-adọta mmadụ nile n’ebe Mụ onwe m nọ” (12:32). Nzọpụta, dị ka ihe ndụ pụtara, esighị na anyị ma ọ bụ omenala mmadụ. Enyere anyị nzọpụta. N’akwụkwọ ozi o degaara ndị Efesọs, Pọl na-ede, sị: “Chineke, ebe ọ bụ na ọ bara ọgaranya n’ebere, site n’oké ịhụnanya ahụ o ji hụ anyị n’anya, ọbụna mgbe anyị nwụrụ anwụ site ná mmehie anyị, o mere ka anyị na Kraịst dịkọọ ndụ; n’ihi na ọ bụ amara ka i ji mee ka anyị dịkọọ ndụ. a zọpụtara” (2, 4). Ebumnobi nke “ịñụrịa” na-alaghachi na nke emume ụka Sọnde a na-echetara anyị; anyị nwere ike ịńụrị ọn̄ụ dịka nwa mmefu ahụ onye, ​​mgbe ọ laghachiri n’ụlọ, chọpụtara otú ịhụnanya Nna ahụ si dị ukwuu karịa mmehie na ajọ omume ya.